ORIGINÁL: Stenängler (Lilla Piratforlager, 2015)
PŘEKLAD: Viola Somogyi
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2018
POČET STRAN: 184
ZDROJ: knihovna
Anotace
Blíží se Velikonoce a Simona se těší, že je stráví u své babičky v Ahusu. Když k ní přijede, něco je jinak než obvykle – v domě panuje zvláštní atmosféra a babička je unavená a zamyšlená. Z Pokoje vzdechů se ozývají podivné zvuky. Čtyři kamenné sochy v zahradě pořád někdo přesouvá a ze starého kazetového magnetofonu se ozývají tajuplné rozzlobené hlasy, které ji varují, aby si pospíšila, než bude pozdě. Navíc babička upadla a skončí v nemocnici, takže Simona zůstane v jejím domě úplně sama. Dokáže společně s kamarády Billie a Aladinem záhadu vyřešit?
Hodnocení
Kristina Ohlsson je švédská spisovatelka, která píše především thrillery pro dospělé čtenáře. Její knihy mají vysoké hodnocení. Vzhledem k tomu, že svou tvorbu věnuje i dětem, a celá třídílná série o Billie, Aladinovi a Simoně je mimořádně čtivá, tak se tomu vysokému hodnocení ani nedivím.
Jak už jsem napověděla, její knižní série (v originále Glasbarnen) je určena dětem. Ústředními postavami jsou tři kamarádi - každému dítěti je věnován jeden díl. Ten poslední je o Simoně. Ale pokud jste si oblíbili Billie a Aladina, setkáte se i s nimi.
Simona přijíždí k babičce na velikonoční prázdniny. Dívka k ní jezdí moc ráda, ale tentokrát je něco jinak a špatně. Babička je zamlklejší a evidentně ji něco trápí, což se Simoně moc nelíbí. Další věcí, která se Simoně nezdá, je to, že se něco děje v domě. Někdo hýbe s těžkými sochami na zahradě a z Pokoje vzdechů někdo vzdychá a přešlapuje. Simona dostává strach. S nadpřirozenými jevy se setkala už dříve, nejprve s Billií, pak s Aladinem, ale tohle je něco jiného.
Přiznám se, že jsem se bála. U dětských knih se to stává málokdy, ale Kristina Ohlsson je věrna svému žánru pro dospělé a trochu toho thrilleru vložila i sem. Čtenář si nemohl být jistý, co se stane příště. Pro mě asi nejstrašidelnější bylo záhadné otáčení sochami. Kdo nebo co a jaký důvod k tomu měl, aby hýbal se sochami?
Kromě záhad v domě, musela Simona vyřešit i rodinné tajemství. Tady autorka příběh bravurně vymyslela a řekla bych, že by se podobné téma mohlo vyskytnout i v thrilleru pro dospělé. Tato druhá linie vyprávění byla neméně zajímavá. Jen jsem si ke konci říkala, že to moc dětské nebylo. Kristina Ohlsson pečlivě vystihla charakteristiky postav a nebála se zabrousit i do jejich psychiky.
Tentokrát jsou Kamenní andělé vážnějšího a osobnějšího rázu. Za sebe můžu říct, že se mi kniha z celé série líbila nejvíce. Titul má kapesní formát a něco málo přes sto stran, knížku tak přečtete během několika málo hodin. I přes malý rozměr, má kniha velký příběh. Tímto dílem také končí celá série a je to velice povedené zakončení.
Komu knihu doporučit? Jistě to bude všem fanouškům této švédské spisovatelky a především dětem, které se chtějí trochu bát.
Obálky
No a obálky, obávám se, že ani jedna mě nějak zvlášť neoslovila.
O autorce
Kristina Ohlsson žije ve Stockholmu. Vystudovala politologii a pracovala mimo jiné jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. V minulosti publikovala odborné texty na téma izraelsko-palestinského konfliktu a zahraniční politiky EU. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Askungar (Nechtění). Její druhý román Tusenskönor (Sedmikrásky) získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V letech 2011 a 2012 vyšly autorce další dvě díla: Änglavakter (Andělé strážní) a Paradisof er (Oběti ráje).
Žádné komentáře:
Okomentovat