Schovávaná se sluníčkem

AUTOR: Georgij Alexandrovič Ball
ILUSTRACE: Eva Bednářová

ORIGINÁL: Solněčnyje prjatki (Dětskaja litěratura, 1976, Moskva)

PŘEKLAD: Hana Vrbová

NAKLADATELSTVÍ: Lidové nakladatelství (Zvonečky)

ROK: 1986

POČET STRAN: 88

ZDROJ: vlastní

Anotace

Pohádkový příběh o stařečkovi, který roznáší sny.

Hodnocení

Vy z vás, kteří jste se narodili v 80. letech 20. století, můžete znát tuhle nenápadnou knihu pro děti.

Odkud se berou sny? Z jednoho malého domečku, který stojí na rohu dvou ulic Loudavé a Tiché. Každý večer je pošťák Tontonyč roznáší do všech domovů. Jednoho večera však s sebou měl parťáka – malého Aleka, který vůbec nechtěl usnout. Tontonyčovi se bohužel stala nemilá věc – vysypal se mu z růžové obálky sen pro malou Klárku, která je nemocná a nemůže spát. Což o to, Klárka by sice byla další noc bez snů, ale ten její zatoulaný by mohl způsobit hodně nepříjemností. Pět neposedných žabáčků se totiž rozprchlo a letí tam, kde lidé nesmí spát. Podaří se Tontonyčovi a Alekovi pochytat žabáčky, než bude pozdě?

A zatím už nad spícím městem vyšel měsíc. 

„No a to by asi bylo pro dnešek všechno,“ vzdychl Tontonyč.  

Pro jistotu převrátil brašnu vzhůru dnem. A najednou z ní vypadla ještě jedna růžová obálka. 

Tontonyč se shýbl, aby ji zvedl. Jenže v tom se z ní pomalu vykutálelo jasně žluté sluníčko. Tontonyč se pokusil chytiti je, ale sluníčko mu uklouzlo. 

„Joj, to jsem to vyvedl!“ spráskl ruce Tontonyč. „Rozsypal jsem sen!“Za sluníčkem vyskočilo z obálky ještě pět růžových žabáčků.  

„Kuňky – kuňky, kvakvakva! Kuňky – kuňky, kvakvakva!“ vypískli radostně a vznesli se do výše. (str. 19)

Příběh je jednoduchý a snadný k pochopení. Georgij Ball velmi lehkou formou naznačuje nebezpečí, které se skrývá v usnutí lidí, kteří usnout nesmí . Například pilot letadla, hlídač nebo topič. Malí žabáčci jsou všudypřítomní a můžou všechny dostat do velkého maléru. Alek na vlastní kůži pozná, jaké to je být obklopen sny.

Kniha je spíše pro děti s větší představivostí. Autor tady povolil uzdu své fantazie, protože ve snech je dovoleno úplně všechno. Asi nejnebezpečnější sen, který se Alekovi přihodil, byl v továrně na výrobu oceli. Představte si, že topič ve chvíli, kdy roztavenou tekutinu přelévá do forem, usne. Co by se mohlo stát? Ocel je tu představena jako ohnivé spřežení koní, kteří se řítí velkou rychlostí.

Věty jsou krátké a převládají spíše dialogy. Popisy vyvolávají tajemno. Zvolené písmo je vhodné pro malé čtenáře, i přesto, že text je spíše pro starší děti. Příběh doprovází ilustrace Evy Bednářové, jejíž obrázky se objevovaly v knihách v době, kdy jsem byla malá.

V současnosti moc knih ruských spisovatelů nevychází, a když už ano, jedná se o knihy, které měly ve 20. století úspěch. Proto může dětské čtenáře jistě překvapit jména hrdinů.

Schovávaná se sluníčkem potěší jak malé čtenáře, tak i ty velké. Těm velkým připomene spíše dětství.

O autorovi

Bohužel se mi o autorovi nepodařilo najít žádné informace. Není ani divu, kniha je hodně stará a autor od té doby nevydal ani jednu knihu. Co však je dohledatelné, je to, že v roce 1972 napsal spolu s ruskou autorkou Galinou Děmykinou knihu pro děti Skřítek Halahoj.