NAKLADATELSTVÍ: Alpress
ROK: 2014
POČET STRAN: 231
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:
Anotace
Amélie objeví inzerát na práci dobrovolnice v uprchlickém táboře Kakuma v Keni. Zaplatí poplatek, ale po příletu zjistí, že naletěla podvodníkům. Začne pomáhat ve slumech, kde panují otřesné podmínky. Navíc zde někdo unáší děti. Amélie zkusí pátrat, netuší však, jaké nebezpečí jí hrozí. Jednoho dne procitne v chýši v zakrváceném oblečení a vůbec nic si nepamatuje.
Hodnocení
Afrika. Kontinent, který láká svou exotikou a vzdáleností. Ale je to také kontinent, kde se objevuje chudoba či nemoci.
Hlavní hrdinkou je míšenka Amélie. Její otec pochází z Keni a matka je Češka. Amélie otce nezná, vyrůstá pouze s matkou v Trutnově. Bohužel, Améliina máma zemřela. Její poslední přání bylo rozsypat popel v Keni, kde byla opravdu šťastná. Amélie sedá do letadla směr Keňa. Za prvé chce splnit matčino přání a za druhé se přihlásila jako dobrovolnice, která bude pomáhat chudým a nemocným lidem. Bohužel podruhé. Agentura, se kterou komunikovala, však žádné dobrovolnické služby neprovozuje. Amélie se tak najednou ocitá v neznámé zemi úplně sama. Aby však byla trochu užitečná, seznámí se s paní Katrin, která vede jinou dobrovolnickou organizaci. Amélii však nedají spát únosy dětí, které jsou tady častým úkazem. Úřady nic neřeší, zavírají nad nimi oči. Amélie se snaží do věci únosů proniknout, ale někomu se její vrtání do vosího hnízda vůbec nelíbí.
Protipólem Amélie je německý novinář Stefan. Na první pohled (i na ten druhý) frajer, který slaví u žen samé úspěchy, střídá partnerky, k žádné se nechce vázat. Do Keni letí za vidinou rychlé slávy - stejně jako Amélii ho zajímají únosy dětí. I on začne šťourat do vosího hnízda.
Jak Amélii, tak i Stefana může pátrání na vlastní pěst stát i život.
Tak trochu červená knihovna, tak trochu dobrodružství. Ač vážné téma, kniha se četla s lehkostí a osobně bych ji zařadila do odpočinkové literatury.
Autorka je znalá keňského prostředí a hodnověrně popsala nejen město Nairobi, ale i život v něm, především v chudinských částech města. Její popisy mě dokonale vtáhnuly do Afriky, doslova jsem před sebou viděla místní autobusy a cítila i africké slunce.
Kapitoly jsou krátké a i díky tomuto aspektu se kniha četla rychle. Krátké kapitoly jsou k ničemu, když kniha nemá dobrý příběh. Dobrovolnice však dobrý příběh má a stojí za čtenářskou pozornost. A třeba vás Améliina volba pracovat v Keni osloví. Proto je tady nezisková společnost Fair, jejímž hlavním úkolem je rozvoj venkova v rozvojových zemích.
O autorce
Hana Hindráková pochází z Trutnova z východních Čech a v současné době žije ve Strančicích nedaleko Sázavy. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na cestovní ruch a rozvojové země. Mezi její největší lásky patří Afrika, cestování a psaní. Od roku 2000 navštívila čtyřikrát Keňu, dále Tunisko, Egypt, USA, Nepál, Nový Zéland, Argentinu, Chile, Portoriko, Velké a Malé Antily a většinu evropských zemí. Hana píše poezii, prózu i publicistiku a v roce 2008 byla jedním ze zakládajících členů neziskové organizace Fair, o. s. (www.fair-ngo.eu).
Děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství.
Žádné komentáře:
Okomentovat