ORIGINÁL: Ég man ðig (Veröld, 2010)
PŘEKLAD: Eduard Světlík
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2015
POČET STRAN: 320
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:
Anotace
Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.
V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?
Něco málo o ději
Manželský pár Katrín a Gardar a Katrínina přítelkyně Líf se rozhodnou, že v opuštěné vesnici Hesteyri vybudují ubytovací zařízení pro turisty, kterými se to v létě tady jen hemží. Jenže jim už nikdo neřekl, že v domě se přihodilo neštěstí a od té doby tam prý straší. Všichni tři jsou vůči klepům skeptičtí, ale opuštěnost místa a nezvyklé zvuky, stíny a stopy nikomu z nich nedají spát a chtě nechtě budou muset uvažovat o tom, jestli něco na těch historkách není nějaká pravda.
Na druhé straně fjordu vyšetřuje inspektorka Dagný vandalismus ve školce. Její příležitostný kolega psychiatr a lékař Freyr zjistil, že podobná událost se odehrála už před padesáti lety. Způsob vandalismu byl úplně stejný. Je možné, že pachatel je stejný i po tolika letech? S případem souvisí i nečekaná úmrtí starých lidí, kteří chodili do stejné třídy, která byla ta, jež byla tehdy zničená. A co s tím vším má společného zmizení Freyerova syna Benniho? A strašidelný dům v Hesteyri?
Hodnocení
Napsat jen několika málo větami, o čem je novinka islandské spisovatelky Yrsy, zkrátka nejde. I přesto, že je příběh spravedlivě rozdělen mezi dvě místa, každé z nich má svou nit a další odbočky, zvlášť ta, která se týká záhadných úmrtí.
Předchozí Yrsiny knihy byly čistě kriminální, záhady byly logicky vysvětleny. A tady? Tady se musíte smířit s tím, že duchové existují. Já na duchy nevěřím, ale ráda jsem se nechala vtáhnout do děje. Četla jsem ji po večerech a moje statečnost se prokázala v tom, že jsem zvládla přečíst dvě kapitoly. Od víc jak poloviny knihy jsem četla rychleji a ani jsem se nenadála a kniha byla přečtená.
Dva příběhy se pravidelně střídaly - nejprve příběh z Hesteyri, poté následoval příběh z Ísafjörduru. Ani v jednom z nich nebyla chvilka na to, aby si čtenář vydechl a trochu zklidnil tep. Ne, autorka drží čtenáře celou dobu čtení v napětí a vše ukončí až v samotném závěru.
Ač jednotlivé příběhy se sebou zdánlivě nijak nesouvisí, důkladné Dagnýino vyšetřování oba případy přiblíží a najde společného činitele.
Kniha se mi líbila, i přesto, že duchařiny vůbec nečtu, protože se nerada bojím. A i když jsem z ní nadšená, přesto však mám ke knize jednu výtku. V závěru knihy nebyly vysvětleny některé události, které by stály za to, aby vysvětleny byly.
Suma sumárum, pokud se chcete bát, přečtěte si Pamatuji si vás všechny, protože mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli....
Obálky
O autorce
Yrsa Sigurdardóttir vystudovala stavební inženýrství a psaní se věnuje ve svém volném čase. Kromě thrillerů píše také knihy pro děti. Za svou tvorbu získala několik ocenění. V češtině vyšly čtyři romány se sympatickou advokátkou Tórou: Poslední rituál, Mrazivé světlo, Žhavý hrob a Led v žilách.
Knižní trailer
Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.
Od autorky jsem ještě žádnou knihu nečetla, ale slyším na ni spoustu chvály :).
OdpovědětVymazat