Lizucha

AUTOR: Lenka Juráčková

NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2015

POČET STRAN: 176

ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:

Anotace

Devadesátiletá Lída trpící Alzheimerovou chorobou tráví stále stejné dny v domově důchodců. Zapomněla na všechno a na všechny, uzavřela se. Ve snech se jí však odkrývají spodní vody a vracejí vzpomínky na dětství, na totální nasazení v Německu, na muže, který ji z Reichu odvedl do Československa.

Když už to vypadá, že koloběh Lídina současného života nemůže rozsvítit nic hezkého, a hlavně nikdo blízký, objeví se u ní patnáctiletá Eva s kamarádkou Káťou a tajemným herbářem nalezeným v opuštěném domě.

Něco málo o ději

Lídě je devadesát let a v tuto chvíli bydlí v domově důchodců. Má Alzheimera, který ji pomalu ničí mozkové buňky a kvůli nim je zahořklá, nerudná a lidé, které znala, už prostě neexistují.

Evě a Kátě je patnáct, po prázdninách se chystají na gymnázium. Užívají si ještě léta. Obě dvě milují staré věci, objevování tajemství a archeologii. Evin tatínek jim z jednoho domu věnoval starý herbář. Je krásný, precizně udělaný a na Evě a Kátě zůstane, jak s ním naloží. Rozhodnou se, že herbář věnují někomu v domově důchodců. Káťina maminka, která tam pracuje, jim poradí, ať ho zkusí dát Lídě. Třeba trochu pookřeje.

Hodnocení

Když jsem si přečetla anotaci, věděla jsem, že to je kniha, kterou si chci přečíst. Navíc mě překvapilo, že má kniha tak málo stránek. Jen 176? Dá se do tak malého počtu stran vložit celý příběh? Ano, dá, ale jen částečně.

V knize sledujeme dva příběhy. Jeden, který se vrací Lídě ve vzpomínkách na dobu, kdy jí bylo dvacet let. Ona a její kamarádka Valja byly Ukrajinky a v době války byly nasazeny do pracovního tábora v Německu. Rozhodně to nebylo lehké, ale obě nad vodou držela láska ke dvěma Čechům, kteří tam také pracovali. 

Druhý příběh je ze současnosti. Děvčata Káťa a Eva jsou velké kamarádky a obě spojuje dohromady láska k archeologii, ke všemu, co je tajemné a záhadné. Jednou je Evin tatínek zavedl do jednoho opuštěného domu, kde objevili krásný herbář.

Osudy nemocné Lídy a obou děvčat se tak protnou.

Příběh jako takový se mi moc líbil. Vážně. Ale mělo to malou vadu. Chci vědět víc,  znát další osud Lídy v Čechách, jak se jí tady dařilo. Je to jako by vám někdo vymazal šedesát let z hlavy, vy víte začátek a konec, ale o letech uprostřed nevíte vůbec nic. Je to škoda, dokázala bych si představit čtyřstránkovou knihu s osudem Ukrajinky v českém prostředí. Rozhodně mně takové naťuknutí nestačí.

Víc se mi líbil Lídin příběh. byl mi bližší než příběh Evy a Káti. Ne v tom smyslu, že ráda čtu knihy z války a kolem ní, ale proto, že Lídin život byl mnohem těžší než život Evy a Káti. Sice všechny v této novele zažívají svou první lásku, ale ta Lídina byla přece jen zkomplikována prostředím, ve které vznikla.

Lizuchu jsem přečetla na posezení. Je o láskách, přátelství, těžkém životě v německém pracovním táboře, o stáří a mládí. Je to knížka, která pohladí na duši. I když jsou v knize spíše popisy, je krásné je číst, protože si tak dokonale vytvoříte představu, kde se příběh odehrává, ať už v táboře, v opuštěném starém domě nebo jen v kuchyni u zavařování okurek.

O autorce

Lenka Juráčková vystudovala češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. S manželem Pavlem a dětmi Adamem a Evou žije v Novém Jičíně. Básně publikovala v literárních časopisech a antologii Sto nejlepších českých básní 2012. V roce 2008 vydalo nakladatelství Hněvín její sbírku Sukně s hnědavými suky. Sbírka Čemeřice vyšla roku 2014 v nakladatelství Literární salon. Za básně z této sbírky byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky.

Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.