Malevil

AUTOR: Robert Merle
ORIGINÁL: Malevil (Gallimard, 1972, Paříž)
PŘEKLAD: Věra Dvořáková
NAKLADATELSTVÍ: Argo/Triton
ROK: 2013
POČET STRAN: 480
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby.  V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem... Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.

Něco málo o ději

Středověký hrad Malevil se stane útočištěm pro několik lidí poté, co byla zničena veškerá příroda. Země je ne nepodobná spáleništi, příroda byla napadena v době rozpuku a naděje na to, že něco přežilo, je velmi mizivá.

Muži budou muset bojovat nejen o přežití, ale i o to, aby hrad Malevil nebyl dobyt žádným způsobem - ani způsobem náboženským ani žádnou potulnou tlupou.

Hodnocení

Na knihu Malevil jsem slyšela samé pozitivní ohlasy. Sice mě dost odrazovala tloušťka knihy, ale když byla kniha tolik vychvalovaná, řekla jsem si, že do toho půjdu. Bohužel mě čekalo zklamání.

Poklidný začátek knihy se mi líbil. Navodil tu správnou atmosféru, seznámil nás se všemi aktéry a také s tím, jakým směrem se bude děj knihy ubírat. Bezstarostné dětství malejackých chlapců vystřídala dospělost, rodina a plány do budoucna, které se neměly nikdy uskutečnit. Co musím také vyzdvihnout je popis samotné katastrofy. Uměla jsem si živě představit, jak jim asi muselo být a nevědět, co se stalo. Představa, že jsem zůstala naživu jen s několika lidmi, když moje rodina je mrtvá, je strašná. Nezůstaly žádné stromy, téměř žádná zvířata, veškeré moderní výdobytky přestaly fungovat a oni se najednou ocitli sami jen s málo věcmi, které jim zůstaly.

Důležitou roli v příběhu hraje Malevil. Středověký hrad se silnými zdmi chráněný skálou. Jeho vlastníkem je Emanuel Comte, muž, který je velmi ohleduplný, asertivní, spravedlivý. Patří k těm mužům, kteří mají přirozenou autoritu. Když se stalo to neštěstí, stal se také vůdcem jejich malé komunity, ačkoliv se tomu bránil. Tvrdil, že Malevil patří všem, kdo v něm bydlí.

Vstup do světa potom mu byl velmi ulehčen. Zaprvé nějakým zázrakem přežila některá zvířata, které choval a za druhé na Malevil přivedl obyvatele, kteří také přežili, ale už před katastrofou si byli soběstační - uměli péct chleba v peci, měli velkou zásobu obilí a potravin. Mezi nimi byla i Miette, velmi pohledná a mladá dívka. A na Malevilu žilo šest mužů. A tady je kámen úrazu. Místo, aby Comte řešil důležitější otázky, rozprostřel před své přátele velký problém - bude Miette patřit jen jednomu muži nebo se o ni spravedlivě rozdělí? Je mi jasné, že potřebovali zajistit existenci lidského rodu a že potřebovali ženu, která by jim pomohla ukojit mužské potřeby, ale upřímně, tohle snad mohlo být vedlejší.

Další věc, která se mi moc nepozdávala, byla náboženská otázka. Proti náboženství nic nemám, ale v této knize se z toho stala komedie. Třenicemi mezi přeživšími v La Roque a muži na Malevil se stalo právě náboženství a kdo kde bude sloužit mše či zpovídat hříšníky. V předposlední kapitole jsem se chytala za hlavu, protože to opravdu bylo hotové divadlo. Poslední kapitolu jsem vyloženě jen přeskákala, důležité informace jsem však zachytila.

Ač jsem se snažila, kniha mě nebavila a když budu opravdu upřímná, nudila jsem se. Měla jsem možnost přečíst si několik postapokalyptických a dystopických knih, takže můžu srovnávat a Malevil patří k těm, po kterých mi nezůstane v hlavě žádná vzpomínka. A těch úctyhodných čtyři sta osmdesát stránek, které kniha má, bych zkrátila na dvě stě čtyřicet, vynechala bych věci okolo a zaměřila se jen na přežití a boj o Malevil.

Na obranu knihy ale musím říct, že kniha se mohla velmi dobře číst v době, kdy byla napsána. Ideolog Comte na pozadí hrozby jaderné války a zkoušení atomových bomb. Aktuální téma v sedmdesátých letech dvacátého století. 

O autorovi

Robert Merle byl francouzský spisovatel, dramatik a překladatel. Robert Merle se narodil v Alžírsku jako syn důstojníka. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde vystudoval anglistiku, filozofii a literární vědy. Za války byl Robert Merle v bitvě u Dunkerque zajat a tři roky prožil v německém zajetí. Po válce působil jako profesor anglické a americké literatury. Poté se věnoval převážně literární práci. Zdroj: Databáze knih

Obálky

Tentokrát velmi netradičně přináším čtyři české obálky z let 1974, 1983, 1986 1992.