sobota 5. dubna 2014

Večer s Andersenem v Knihovně Kroměřížska - 4. 4. 2014

V roce 2000 vznikl projekt Noc s Andersenem k výročí narození významného dánského spisovatele pohádek Hanse Christiana Andersena (2. dubna 1805 – 4. srpna 1875).  Nápad vznikl v
uherskohradištské knihovně, která za tento projekt v roce 2013 dostala významné ocenění v podobě mezinárodní Ceny za propagaci a šíření znalostí o Hansi Christianu Andersenovi.


Letos se pořádal 14. ročník této akce pro děti. Patronem se stal psí komisař Vrťapka, kterému dal život spisovatel a ilustrátor Petr Morkes.

Na děti v kroměřížské knihovně čekalo mnoho zajímavých úkolů a po správném vyplnění formuláře získaly detektivní průkaz s hodností.

A to nebylo vše. Součástí programu bylo i vystoupení policejního psovoda se svými dvěma svěřenci. První se jmenoval Ronnie, dvouapůletý huňatý německý ovčák, který byl vycvičen k hledání drog. Všichni jsme se mohli přesvědčit, že Ronnie je opravdu šikovný a schovanou drogu úspěšně našel. Druhý pes se jmenoval Uno a ten byl kromě hledání drog také vycvičen ke kousání. Policejní psovod dětem ukázal některé povely a jak Uno, tak i Ronnie tyto příkazy splnili.

Všechny děti byly nadšené, nikdo se nebál a také si policejního psa hladily. Následně proběhlo společné focení i s Unem.

Děti si také mohly prohlédnout policejní pomůcky jako byl obušek. Největší úspěch však sklidila želízka a na ně se stála opravdu dlouhá fronta, protože každý si chtěl vyzkoušet, jaké to je být zatčen.

Večer s Andersenem se podařil, děti si soutěžení a ukázku se psy užily a myslím, že se už těší na příští ročník.
Foto: Kamila Rýdlová

čtvrtek 3. dubna 2014

O zahradě

AUTOR: Pavel Čech
ILUSTRÁTOR: Pavel Čech
NAKLADATELSTVÍ: Nakladatelství Petrkov
ROK: 2012
POČET STRAN: 
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči. Jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí. O jednom takovém vypráví tato knížka.

Něco málo o ději
Budu vám vyprávět příběh o jednom chlapci a jedné zahradě. Když byl František malý chlapec, rád se toulal tajemnými uličkami města. A na jednom takovém ztraceném místě stála zahrada. Zapomenutá, tichá, obehnaná vysokými zdmi vonícími deštěm a kouřem. Dost často si před ní hrál a představoval si, co se asi v té zamčené zahradě schovává - tajemná dívka z obrazu, zakopaný poklad nebo hluboká studna nebo dva tygři, kteří utekli z cirkusu. 

Jak šel čas, František rostl, na zahradu už dávno zapomněl, ale jednou koupil klíč a tu se na ni rozpomenul. Vrátil se do města k té staré zahradě. Jenže klíč do zahradní branky nepasoval. Vzal do ruky kámen a zámek rozbil. Když vešel dovnitř, zjistil, že...

Co tam zjistil, že je? Chtěli byste se to dozvědět? Stačí otevřít a začíst se.

Hodnocení
Pavla Čecha jako autora a malíře jsem do dnešních dnů neznala. A byla to velká chyba. Jeho ilustrace a příběhy mají hloubku a smysl, kresby vypovídají více než slova a občas se stane, že se zasníte. Třeba právě u této tajemné zahrady, která skrývá pro malého kluka velká tajemství.

V knize je textu málo, na každé dvoustraně asi pět až šest řádků, ale přesně vystihují ilustraci a podněcují čtenáře (jak malé tak velké) k tomu, aby si na základě indícií vytvořil svou vlastní zahradu plnou fantazie.

Příběh přímo vybízí k tomu, aby rodič svému dítěti nejen přečetl tento příběh, ale aby si spolu sedli a vyprávěli si, co je na obrázku znázorněno - co třeba v té zahradě dělá krásná žena z obrazu, jaký poklad zahrada skrývá? A další a další otázky. Navíc je rodič "donucen" mluvit tajemným hlasem, měnit ho, protože kniha ani jinak číst nejde.

I když je kniha určená dětem, tak spíše dětem starším, případně více hloubavým, kteří se rádi zamyslí nad příběhem. Ale nejen jim je kniha určená. Věřím, že i dospělí se rádi pokochají krásnými ilustracemi i textem.

O autorovi
Pavel Čech je ilustrátor, spisovatel a scénárista.Vyučil se zámečníkem, poté pracoval v Královopolské strojírně a jako hasič, od roku 2004 je na volné noze. Napsal a nakreslil několik autorských knížek pro děti a mládež, mj. Dědečkové (2011), Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009), O klíči (2007) a O zahradě (2005). Věnuje se knižní ilustraci. Je laureátem komiksových cen Muriel za roky 2011 (kategorie Nejlepší kresba: Dědečkové) a 2010 (Nejlepší původní český komiks: Tajemství ostrova za prkennou ohradou). Řekl o sobě: Mám rád zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu, tajemství... a pokouším se to namalovat na plátno a nebo o tom psát a kreslit knížky.
Zdroj: http://www.czechlit.cz/

středa 2. dubna 2014

Knižní úlovky, březen 2014

Tento měsíc byl obvyklý na přírůstky. Využila jsem slev na Buxu a z původních čtyř knih mi přišly knihy dvě, což mě na jednu stranu hodně mrzí, ale i ty, co mi přišly, stojí za to. Pak přišla ještě jedna kniha pro dceru a jeden recenzní výtisk. Ale pěkně popořadě.

Z již zmiňovaného Buxu jsem si objednala knihu od Stephenie Meyerové Krátký druhý život Bree Tannerové a navazuje na jeden díl ze ságy Stmívání. 

Druhou knihu jsem si přála už hodně dlouho, hodně jsem o ní slyšela a když jsem viděla, že je jen za pár korun, hned jsem si ji objednala. Jsou to Vánoce s Nigellou od Nigelly Lawsonové.

Pro dceru přišla kniha Zmizelá škola od mé oblíbené české spisovatelky pro děti Daniely Krolupperové. Knížku už máme přečtenou a moc se nám líbila.

A poslední přírůstek je recenzní, tentokrát v podobě e-knihy. Jmenuje se Paní Hemingwayová od Naomi Wood a je to životopisný román o čtyřech manželkách slavného spisovatele. Tu už mám přečtenou taky a opravdu se mi líbila. Kdyby byly každé knihy takové jako byla tato, byla bych úplně v sedmém nebi.

Na příští měsíc mi už také přišly nějaké knihy, ale to patří už do jiného článku.

úterý 1. dubna 2014

Paní Hemingwayová

AUTOR: Naomi Wood
ORIGINÁL: Mrs. Hemingway (Picador, Londýn, 2014)
PŘEKLAD: Eva Fuxová
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2014
POČET STRAN: 278
ZDROJ: vlastní e-kniha

HODNOCENÍ




Anotace
Vášně, lásky, nevěry, rozchody... čtyři osudové ženy jednoho slavného muže

Čtyři ženy, čtyři manželky Ernesta Hemingwaye: Hadley, Pauline zvaná Fife, Martha a Mary.

Žhavé Antibes, bohémská Paříž, Londýn, Amerika, Kuba... všude tam se odehrávaly jejich lásky, vzplanutí, sňatky, nevěry a rozchody, propletené osudy kvarteta nevšedních žen, které miloval a posléze zase ztrácel světoznámý lamač srdcí a velký spisovatel.


Něco málo o ději
Hadley, Fife, Martha a Mary. Čtyři ženy rozdílné jak oheň a voda. Přesto je však spojuje jeden muž - Ernest Hemingway. Všichni známe Ernesta Hemingwaye jako úspěšného spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Ale jaké byly jeho manželky? Odkud pocházely, co je bavilo, co je trápilo? 

Tento životopisný román vypovídá o každé z nich. Hadley - první manželka s představou, že Ernest bude navždy její, přesto smířená se svou ztrátou; Fife - živel, takové rozjařené ptáče; Martha - válečná korespondentka a s Ernestem je pojila právě láska ke psaní; Mary - poslední životní láska, poslední přístav v rozbouřeném moři

Hodnocení
Ernesta Hemingwaye určitě představovat nemusím - byl nejen úspěšný spisovatel, ale také úspěšný sběratel manželek. Byl čtyřikrát ženatý a i když mu všechna manželství nevyšla, tak žádný krach ho neodradil od toho, aby se znovu neoženil.

Antibes, 1926 - S Hadley Richardsonovou se Ernest Hemingway seznámil v Chicagu v roce 1921, o pět let později jeho manželství ztroskotalo. Hadley byla první a ke konci manželství stále žila v naději, že ji Ernest neopustí. Její osobnost však nebyla taková, která by Ernesta k ní připoutala. Byla příliš romantická a tak trochu i naivní.

Key West, 1938 - Pauline Fife Pfeifferová je takové bláznivé stvoření, je mladinká, na první pohled dáma z lepší společnosti. Jejich svatba byla v roce 1928 a manželé se odstěhovali na Key West, kde také jejich manželství skončilo o deset let později. Fife se hodně změnila - na Key Westu se cítila osamocená, jedinou přítelkyní jí byla právě Hadley. I ona má podezření, že Hemingway zatoužil po jiné ženě a její podezření se ukázalo jako pravdivé a tím se dostává do stejné pozice jako jeho první žena.

Paříž, 1944 - Martha Gellhornová je válečná korespondentka a Ernest byl její hrdina, kterého si nakonec vzala. Přestěhovali se také na Key West, ale i ona, stejně jako Fife, se tam nudí, má ráda válečnou vřavu, boj, dobrodružství. A možná právě tohle bylo jediné, co je s Ernestem spojovalo, přesto to Ernestovi nestačilo.

Ketchum, Idaho 1961 - Mary Welshová je také novinářka. Jako jediná ze tří Ernestových žen byla vdaná, ale to Ernestovi nevadilo a brzy po rozvodu s Marthou si ji vzal. Mary opustila všechno jen proto, aby se vydala na dráhu, kde selhaly všechny jeho manželky. Stála mu po boku nejdéle, sdílela s ním zálibu v rybolovu, podporovala ho ve psaní. Nakonec ji stejně opustil kvůli poslední ženě - smrti.

Příběh se velmi dobře četl, autorka má příjemný styl psaní. Každý příběh se odehrává na jiném místě a pokaždé v době, kdy Ernest opouští současnou manželku pro druhou. Všechny ženy tak vzpomínají na svůj život se slavným spisovatelem, vrací se v čase zpět do doby, kdy se seznámili a kdy byli šťastní.

Můžeme také sledovat proměnu Ernesta Hemingwaye od bezstarostného mladíka až po muže, který trpěl depresemi, tvůrčí krizí, měl problémy s alkoholem a vůči svým ženám byl hrubý. Musely s ním mít velkou trpělivost.

Co se mi ale nelíbilo, bylo vtipkování na karnevalovém večírku ohledně Hitlera a přirovnání Čechů ke zlodějům, ale když se zamyslím, že se zmiňovaná scéna odehrávala v roce 1938 a ještě v Americe a nějaké povědomí o hrozbě války nebylo, mohli si tehdy takové vtipkování dovolit.

Příběh je pouhou fantazií, který vznikl na základě reálných dopisů a telegramů, avšak čte se jedním dechem. Knihu vřele doporučuji přečíst všem, kdo má rád životopisné romány, které jsou poutavě psané.

A ačkoliv krátké pochvalné zahraniční recenze knih zásadně nečtu, protože vím, že se vybírají jen ty nejlepší, tentokrát však musím se všemi souhlasit a stoupnout si do řady k těm, kterým se kniha opravdu líbila.

O autorce
Naomi Wood se narodila v Anglii, ale část svého života strávila v Číně. Do Anglie se vrátila studovat anglickou literaturu v Cambridge. V roce 2011 vydala svůj první román The Goodless Boys. V roce 2014 vydala další knihu Paní Hemingwayová, která vychází v několika jazycích.

Na stránkách Naomi Wood najdete nejen veškeré informace o jejích knihách, ale také fotogalerii všech žen Ernesta Hemingwaye i jeho samotného.





Obálky
Tyhle obálky z Goodreads jsou velmi krásné a mně se moc líbí.

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.

neděle 30. března 2014

Zmizelá škola

AUTOR: Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Eva Sýkorová-Pekárková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2014
POČET STRAN: 50
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Ondra chodí do školy už skoro celý rok, ale pořád si na ni nemůže zvyknout. Někdy je škola zábavná (třeba při tělocviku, zpěvu či kreslení), někdy zajímavá (při počítání), ale dokáže být i pěkně nepříjemná. Když se tak jednou Ondra loudá na vyučování, napadne ho, jak by bylo úžasné, kdyby škola jednoduše zmizela. Jako na zavolanou v tu chvíli potká černokněžníka Zlobyráda, který umí plnit zlobivá přání. A hádejte, co pekelného se stane!

Něco málo o ději
Ondra je prvňák, kterého někdy škola baví a někdy ho to tam strašně nudí. Tak jako se to stalo občas každému z nás. Ondra si ale pomyslel, že by bylo vážně fajn, kdyby škola zmizela a jak si to tak pomyslel, najednou se pod tisem na kameni objevil malinký černokněžník Zlobyrád a protože rád plní zlobivá přání, Ondrovo přání bylo hned splněné.

Nastal obrovský poprask. Kde je? Kam zmizela? Co se stalo s paní učitelkami a panem školníkem? A co Ondra? Ozve se v něm svědomí nebo se bude radovat, že konečně škola není?

Hodnocení
Nejnovější kniha od české spisovatelky pro děti Daniely Krolupperové nás zavádí k prvňákovi Ondrovi, který má i nemá rád školu. Tak jako skoro každé dítě. Jenže pak potká černokněžníka Zlobyráda a ten mu jeho zlobivé přání splní a škola zmizí.

Ondra a jeho kamarádi jsou samozřejmě nadšení, ale jen do té doby, než se na místě školy objeví stany, kde se bude provizorně učit. Jenže to není všechno! Ondra zjistí, že ve škole zůstaly paní učitelky i s panem školníkem! Co teď? Ondra je naštěstí hodný chlapec a spolu s kamarádem Kryštofem se vydají na dalekou cestu, aby je zachránil. Čeká ho velké dobrodužství, o kterém se mu ani nesnilo.

Kniha vznikla již v roce 2011 v rámci celorepublikového projektu Už jsi čtenář - Knížka pro prvňáčka. Vydal ji Ústav pro informace ve vzdělávání a v roce 2014 ji vydalo nakladatelství Albatros.

A jaké je poselství této knížky? Řekla bych, že je o chybách a jejich zpětném napravování a také o svědomí. Ale vše je pěkně zabaleno do příběhu pro děti, takže si ani neuvědomíte, že je to příběh s poučením. Navíc je v ní dobrodužství, které mají děti rády i krásné ilustrace od Evy Sýkorové-Pekárkové. Obrázky nenarušují žádné texty, takže dítě vnímá jen obrázek, který se vztahuje přímo k textu.

Písmenka v textu jsou přiměřeně velká, takže se bude příběh malému čtenáři dobře číst.

Tak jako předešlé knihy od této autorky jsme i tuto knihu přečetly během tří večerů a dostala čestné místo v knihovničce a už se těšíme na další příběh.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!


Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku!

středa 26. března 2014

Divoký leknín

AUTOR: Karolína Rychtecká
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 459
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:





Anotace
Blanka de Rougille prožívá se svou starší sestrou dětství na venkovském zámku v Burgundsku. Život tam plyne poklidně uprostřed vinic a krásné přírody, ale zdánlivou idylku narušují rodinné vztahy. Otec nemá mladší dceru rád a dává jí to najevo při každé příležitosti. Trestá ji za ty nejbanálnější prohřešky, zatímco starší dceru Rosalindu nekriticky zbožňuje a omlouvá všechny její nedostatky.

Něco málo o ději
Píše se rok 1707 a na zámku Rougille ve Francii vyrůstají dvě sestry Rosalinda a Blanka. Jsou velice rozdílné, zatímco Rosalinda nemá pochopení pro přírodu, dobrodružství, má jen své tajné románky a večírky, Blanka zase večírky nemusí, ale zato miluje přírodu, dobrodružné výpravy a vyjížďky na koních.

Jednou se sama dostala do velkého nebezpečí, kdy ji znásilnil zběh z armády. Čtrnáctiletou Blanku tento otřesný zážitek poznamenal a otec jí za trest poslal do kláštera. O dva roky později je povolána zpět na sestřinu svatbu. Má si brát Luise, muže, kterého nemiluje. Rosalinda však miluje jiného - je to Luisův bratr Gerard. Jenže shodou okolností a náhod Gerarda potkává i Blanka a zamiluje se do něj a on do ní.

Jenže vše není tak úplně jednoduché, je zde mnoho překážek, které se jim staví do cesty - sama Rosalinda i jejich otec, který Blanku nenávidí. Překonají Gerard i Blanka velké problémy, které se jim staví do cesty?

Hodnocení
Podívejme se nejdříve na obal samotné knihy. Obálka je nádherná a oba mladí lidé dávají tušit, že v knize bude láska. A ano, byla tam, ale mně osobně moc nezaujala. Přišlo mi to celé zdlouhavé a natahované. Na 450 stránkách se toho moc nestalo a já jsem čekala na pořádný zvrat v ději nebo něco napínavého. Bohužel se nic takového nekonalo.

Příběh je zasazený na začátek 18. století a odehrává se ve Francii v Burgundsku. Na zámku Rougille, který je obklopený vinicemi, žijí dvě sestry. Jsou rozdílné jako noc a den. Rosalinda je intrikářská slečna, zatímco Blanka je upřímná, miluje přírodu, divoké vyjížďky na koních, chodí mezi vesničany. Je zkrátka velmi oblíbená.

Na jedné ze svých toulek přírodou ji znásilní tulák. Tato událost Blanku silně poznamená a místo, aby našla ukliďnující náruč u svého otce, tak jí pošle do kláštera, aby o sobě hodně přemýšlela. Po dvou letech se Blanka vrací zpět na zámek, aby se zúčastnila Rosalindiny svatby. Na zámek se vrací moudřejší, dospělejší a vytrvalejší v boji proti otci.

Jenže nečeká, že se seznámí se šarmantním Gerardem. Ale aby to nebylo vůbec jednoduché a snadné, tak Gerard je Rosalindin tajný milenec a Rosalinda na Blanku žárlí. Rosalinda není jediná proti Blance, je tu i jejich otec, který Rosalindu zbožňuje a Blanku nenávidí z důvodu, který bych se ráda dozvěděla a v příběhu nebyl vyřešen. Bude řešení v dalším díle, který autorka píše?

Příběh obsahoval zdlouhavé popisy. Na jednu stranu se mi líbily, vyvolávaly ve mně představy, jaká je krajina kolem zámku, jak jsou lidé oblečení, a tak to má být. Na druhou stranu popisy zabíraly dost velkou část na úkor příběhu. Ale abych zase příliš nekrtitizovala a neodradila případné čtenáře této knihy, můžu říct, že samotný příběh byl zajímavý, skoro až psychologický.

I přesto, že mě kniha neoslovila, může oslovit někoho jiného, protože co člověk, to jiný  názor.

O autorce
Karolína Rychtecká je pseudonym, pravé jméno autorky je Eva Kodýmová. Pracuje jako knihovnice ve Světlé nad Sázavou. Vystudovala střední ekonomickou školu. Je vdaná a má dospělého syna. Mezi její záliby patří psaní, čtení, historie, kreslení, má ráda koně a přírodu.

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

sobota 22. března 2014

Kalendárium: 21. březen - Světový den poezie

21. březen patří už čtrnáct let Světovému dni poezie. Vyhlásilo jej UNESCO na podpoření jazykové rozmanitosti prostřednictvím poezie, chce obnovit mosty mezi poezií a tancem či hudbou. Cílem je také podpořit psaní, čtení a publikování básní po celém světě.

Co je to vlastně poezie? Slovo poezie pochází z řeckého slova poiésis a patří k základním druhům literatury. Poezie využívá ke svému vyjádření rýmy, rytmus, asociace, metafory případně symboliku. Za první básně lze považovat sumerské písně. Poezie se vyvíjí ve středověku po boku rytířských písní a kronik.

"Básník dělá totéž co hrající dítě. Vytváří fantazijní svět, který bere velmi vážně, tj. investuje do něho velká efektivní kvanta, ale zároveň ho ostře odlišuje od skutečnosti." Sigmund Freud

Poezie se dělí na lyrickou, epickou a lyricko-epickou. Každá z nich má svoje vlastní pravidla. Například epická poezie má děj, především výpravný, obsahuje popis jak krajiny, tak i osob. K nejběžnějším dílům patří balada či epos. Vznikala především v nejstarším období (antika). Mezi epickou poezii patří např. Epos o Gilgamešovi, ruské byliny. Mezi významné představitele balad je například Karel Jaromír Erben a jeho Kytice, Jan Neruda a Balady a romance, Petr Bezruč nebo Francois Villon.

Lyrická poezie nemá děj, vyjadřuje básníkovi pocity, úvahy či myšlenky. Je všeobecně rozšířenější. Vznikla již ve starověku (básnířka Saphó). Představitelů je hodně, např. Byron, Puškin, Baudelaire, Karel Havlíček Borovský. Dělí se na milostnou, přírodní či vlasteneckou. Nejčastějším typem je píseň, blues, romance či poema.
Zdroj: wikipedia, obrázek: zš trávníky