První velký případ

AUTOR:  Dana Rusková

ILUSTRÁTOR: Luděk Bárta

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2015

POČET STRAN: 88

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Seznamte se s Leopoldem alias Poldou, amatérským detektivem, a jeho pátracím týmem: sestřenicí Borkou Laborkou a bratrancem Lupem! Zatímco tato neohrožená trojice řeší záhadu rozbitých ptačích krmítek, stane se mnohem závažnější zločin: krádež vzácného diamantového náhrdelníku. Souvisí spolu tyto dva případy nějak? A podaří se je detektivní partě vyřešit? Nebo je předstihne konkurenční tým?

Něco málo o ději

Začaly prázdniny a Polda, Borka a Lupo si je chtějí náležitě užít. Tato parta zdědila po dědečkovi Leopoldovi detektivní schopnosti a neoficiálně Předměstí, kde všichni bydlí, hlídají, aby se nestal žádný zločin.

Poklidné prázdniny naruší příjezd pana Zimoty, kterého si každý oblíbí. Navíc je to režisér a umělec a spolu s obyvateli Předměstí začne zkoušet divadelní představení. Dalším pozdvižení je vandalismus. Někdo úmyslně ničí ptačí budky pana Sýkoříka, milovníka ptáčků. Ale to, co se stalo potom, vyděsí všechny obyvatele - někdo ukradl diamantový náhrdelník paní Kratinkové!

Polda, Borka a Lupo vezmou vyšetřování do vlastních rukou. I Sherlock Holmes je na tyto malé detektivy krátký.

Hodnocení

Když na stránkách Albatrosu zveřejnili tuto knihu pro děti, hned se mi zalíbila. A o pár týdnů později jsem ji držela v ruce a o pár hodin později jsem ji stihla přečíst.

Z pohledu dospělého čtenáře je příběh velmi jednoduchý - na Předměstí dojde k několika zločinům, které spolu zdánlivě nesouvisí. Na třech dětech je, aby klubko zločinu rozmotaly. Dospělému čtenáři bude asi od prvních stránek jasné, kdo je viník. Ale pro děti možná ne. Ještě si pamatuju dobu, kdy jsem byla malá a doslova jsem hltala příběhy o dětech, které dokázaly vypátrat zločince a vždycky jsem toužila po tom, abych byla jako oni.

Polda a jeho sestřenice Borka a bratránek Lupo. To je sympatická trojka dětí, které nezlobí a jsou hodné. No dobrá, zlobí tak trochu jako normální běžné děti. A také si všímají věcí, které se okolo nich děje a už mockrát se osvědčily při hledání ztracených věcí, naposledy to byla slepice, která zanášela vejce na tajné místo a naše trojka to místo našla. A pak je tu také konkurenční tým Cliftondovců. Slovní půtky mezi nimi jsou na denním pořádku, ale pořád jenom v mezích normy.

Kniha se dobře četla. Bylo to svižné a rychlé, žádné odbočky, jen přímý děj. Takové typy knih k dětem patří. Délka každé kapitoly je akorát tak dlouhá, písmo přiměřeně velké tak, aby je zvládl šikovný třeťák či čtvrťák.

Obrázky od Luďka Bárty jsou velmi povedené a některé mě pobavily, zvlášť celostránkové barevné ilustrace. 

Pokud se chcete dozvědět, kdo ničil ptačí krmítka a kdo ukradl diamantový náhrdelník, knihu si přečtěte, buď sami nebo spolu s dětmi, protože knížka za to opravdu stojí.

O autorce

Dana Rusková je autorka, která píše fantasy povídky, s nimiž uspěla v soutěžích Vidoucí, CKČ, Daidalos a Žoldnéři fantasie. Žije na Vysočině, kde se věnuje rodině, chová koně a psy a jiná zvířata.

Proroci z fjordu Věčnosti

AUTOR: Kim Leine
ORIGINÁL: Profeterne i Evighedsfjorden Gyldendal, 2012, Kodaň)
PŘEKLAD: Magdalena Jírková
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2015
POČET STRAN: 534
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Mladý misionář Morten Falk přijíždí na konci osmnáctého století do dánské kolonie v Grónsku, aby mezi tamními obyvateli šířil křesťanství a obrátil je na víru. Chce změnit svůj život a něco dokázat v daleké, neznámé zemi. Část místních vedená charismatickým Habakukem a jeho ženou Marií Magdalenou se ale pokusí vytvořit vlastní náboženskou obec, v níž realizují své představy o ideální společnosti. Konfrontace Mortenových naivních představ s někdy krutou realitou v jeho novém působišti ho ubíjí a přivádí na scestí. Nechuť místních obyvatel přizpůsobovat se stylu života rozporuplných dánských kolonizátorů, všudypřítomné zlo, špína a chtíč vyústí v dramatický střet kultur.

Něco málo o ději

Morten Falck přijíždí do kolonie Sukkertoppen. Tato kolonie se nachází ve vzdálené zemi obývané nejen původními obyvateli, ale i kolonisty. Je řeč o Grónsku.

Morten je plný optimismu a víry, že divochy obrátí na křesťanství. Misionář Falck však netuší, že život v kolonii není jednoduchý, bude ho trápit hlad, nemoci, ale i deprese a nepřátelství.

Hodnocení

Ach, ty anotace. Opět jsem se nechala napálit tím, že jsem se anotací řídila. Anotace slibovala opět něco jiného, než jsem ve skutečnosti dostala. Těšila jsem se na to, jak se bude Morten přetahovat s Habakukem o své věřící a jejich boje budou na ostří nože. Místo toho čas, který Morten strávil na fjordu Věčnosti, byla jen (z pohledu knihy) minimální.

Morten Falck si od dětství přál studovat medicínu. Jeho otec však s ním měl jiné plány a chtěl, aby Morten studoval teologii. Na konci osmnáctého století to nebyla žádná novinka, že rodiče rozhodovali za své děti. A tak Morten studuje, zpočátku sice neochotně, ale nakonec si teologii oblíbí a studuje s nadšením. Na lékařství však nezapomněl a tajně navštěvuje i hodiny na lékařské fakultě.

Po vystudování se stává pastorem a je mu nabídnuta misie kdesi daleko v Grónsku, v dánské kolonii Sukkertoppen. Po sebevraždě předchozího pastora je misie prázdná. Morten je natěšený, plný energie a jeho plány přivést všechny divochy ke křesťanství jsou plné naděje.

Jenže po příjezdu zjistí, že to nebude jednoduché. V Sukkertoppenu žijí sice dánští kolonisté, kteří si Mortena oblíbili, ale jsou tu také divoši, kteří si žijí svůj vlastní život, mají své pohanské rituály. A pak se dozvídá, že kus cesty od této kolonie je fjord Věčnosti, kde žije spousta lidí, kterým se zalíbilo kázání a způsob života Habakuka a jeho ženy Marie Magdaleny. Mají zde více jídla, muži si půjčují své ženy, nahota jim nevadí. Morten je zděšen, chce je napravit, ale místní ho mezi sebou nechtějí.

Život v osmnáctém století evidentně nebyl jednoduchý. A zvlášť v Grónsku, kde si lišky dávají dobrou noc. Nákladní loď připlouvá na pobřeží jednou za rok, lékařská péče chybí. Je záhadou, proč v kolonii neměli lékaře. Tuto práci suploval Morten, ale jeho znalosti medicíny nebyly tak velké, aby věděl, jak vyléčit zápal plic. A způsob, jak provést potrat, byl přímo nelidský a mohl vyústit v obrovskou tragédii. Ale těžko říct, jestli by lékař zmohl něco proti nemocem jako je tyfus, kurděje či velké úmrtnosti dětí.

Knih o Grónsku moc není a není ani historických knih, které by popisovaly, jak vypadal život v této drsné krajině před dvěma sty lety. Jen sníh, zima, hlad. Hrdinové z příběhu trpěli depresemi, samotou, steskem, dánskými zákony, kterými by se měli lidé podřídit, ale ve většině případů se jimi obyvatelé neřídili. Když Dánsko bylo tak daleko.... Mortenovi uvízl v paměti citát od J. J. Russeaua: Člověk se rodí svobodný a všude je v okovech! A přesně to vystihuje situaci v Grónsku v době, kdy se děj odehrává - sice svobodná země, ale pod vládou Dánska. A tato metafora se vztahuje i na Mortena samotného v závěru knihy. 

Nejzajímavější část knihy, dle mého, byla třetí část, která detailně popisuje událost, která se stala v Kodani v roce 1795 a autor ji vystihl tak dokonale, že je čtenář lapen do sítě písmen a nemůže přestat, dokud se nedostane na poslední řádek. 

Originalita knihy spočívala v absenci uvozovek u přímé řeči. Možná to někomu bude vadit, ale po pár stránkách si na to čtenář zvykne a přijde mu docela normální, že uvozovky chybí.

I přesto, že má kniha přes pět set stran, se kniha rychle a dobře čte. Z nedostatku času jsem knihu četla dlouho a možná to trochu ovlivnilo můj názor na knihu. Pro milovníky historických románů je kniha jako stvořená, ale pro ty, kteří mají rádi více akce, moc není.

O autorovi

Kim Leine je norský spisovatel žijící v Dánsku. Své knihy píše v dánštině, do rodné norštiny je většinou sám překládá. Patnáct let žil v Grónsku, kam se vrací i ve svých románech. Jeho prvotina Kalak (2007) je autobiografickým příběhem muže z jehovistické rodiny, jenž bojuje s alkoholem, drogovou závislostí a traumatem ze zneužívání vlastním otcem v dětství. V roce 2008 vydal román Valdemarsdag (Valdemarův den), v němž zdokumentoval vraždu, která se stala v jeho vlastní rodině. Za svůj nejnovější román Proroci z fjordu Věčnosti (2012) získal Cenu Severské rady za literaturu 2013. (databáze knih)

Obálky

Obálky z Goodreads se mi moc nelíbí. Jsou hodně smutné a temné, moc radosti nevyvolávají, spíše vyvolávají pocit chladu.

    

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.

Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

Dračí polévka

AUTOR:  Alena Ježková

ILUSTRÁTOR: Nikkarin

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2011

POČET STRAN: 96

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Long má dva životy. Zatímco doma mluví vietnamsky a jí hůlkami, ve škole mluví česky, jí příborem a jmenuje se Láďa. Bydlí s mámou a dědou na pražském sídlišti. Neviditelným členem domácnosti je mistr Kung, dávný čínský filozof. Tátu Long zná ho jen z Dračí legendy, kterou mu máma odmalička vypráví. Chod rodiny je určen každodenními rituály, na jejichž pečlivé dodržování dohlíží děda. V den Longových dvanáctých narozenin se ale strhne smršť událostí.

Něco málo o ději
Dvanáctiletý Long žije v pražském bytě s maminkou a dědečkem. Doma mluví v rodném jazyce - vietnamštině. Ve škole mu říkají Láďa a tam mluví česky. Moc kamarádů nemá, i přesto, že se tady narodil. Jediná kamarádka je Světlana, která se do Prahy přistěhovala z Ukrajiny.

Do Longova poklidného života zasáhne událost, se kterou se těžko vyrovnává - jeho otec, vybájený z dračí legendy, kterou mu maminka ráda vypráví, se najednou objevil v jejich bytě.

Long uteče...

Hodnocení

S Alenou Ježkovou jsem měla možnost se setkat v kroměřížské knihovně, kde měla besedu pro žáky ze základní školy. Její tvorba se specializuje spíše pro dospělé čtenáře a také na báje a pověsti. Věděla jsem, že napsala i několik knih pro děti, a tak když jsem zahlédla v polici Dračí polévku, neváhala jsem. Brala jsem ji ale takřka naslepo, protože anotace na přebalu nebyla téměř žádná. O čem je? Bude se mi tato kniha pro děti líbit?

Long bude mít za několik dní dvanáct let. Od narození bydlí v Praze, ale kvůli své národnosti moc kamarádů nemá. Možná proto se skamarádí se Světlanou, jejíž původ je v Ukrajině. Co dělá Longova maminka, nebylo v knize řečené, ale Longův děda má na jedné pražské tržnici občerstvení. Pro některé lid v tržnici patří za nevzdělance a hloupého a děda je při tom nechává, i když patří k lidem, kteří jsou velmi moudří. Děda rád cituje myšlenky od mistra Kunga, který je známější spíše jako Konfucius a v knize je několik jeho filozofických myšlenek.

Poté, co se u dveří v jejich bytě objeví Longův táta, mladík uteče. Jeho svět se prostě otočil vzhůru nohama a on najednou neví, kdo je. Je tátovi podobný? Jeho kroky vedou ke kadeřnictví a jeho vizáž se naprosto změní. Nechce vypadat jako on. Jenže vzhled není vše.

"Próóóč?" zazpívala. "Neobracej řéč. Já vim, proč to uďélal. Protože néchceš byt Vietnámec."
"To je pěkná blbost!" vyletěl jsem. "Udělal jsem to, protože se mi to líbí, protože to je moderní, protože..."
"Ále, Longu. Nekécej." Světlana byla nemilosrdná. Vztyčila hubený ukazováček a natáhla mi ho k obličeji. "Vlasy nic nějsou, ani obličej. To máš vevnitř. V tom ni nenadělaš...!"

Long má pocit, že mu každý lhal - máma i děda a ten cizí chlap, co si říká jeho táta. Proč mu zatajili jeho existenci, když po tátovi toužil? A teď? Když tu je, tak ho nenávidí.

Příběh je o hledání vlastní identity, o tom, jak někteří lidé pohlížejí na menšiny a o zažitých představách, o rasové nevraživosti. Je to také příběh o legendách a bájích z východního světa, o hlubokých myšlenkách.

Kniha je doplněná ilustracemi prostějovského ilustrátora Nikkarina, který je především známý jako ilustrátor komiksů. Ilustrace v knize příběh doplňuje buď celostránkový barevný obrázek nebo čtverečkové černobílé obrázky.

Závěr knihy je téměř mystický, trochu smutný, ale také je to začátek něčeho nového.

O autorce
Alena Ježková píše především pro děti a je autorkou řady knih o pověstech a historii určené dětem. Napsala také příběhy pro děti jako např. Dračí polévka, Dobrý svět nebo Hrochoslon. Kromě knih pro malé čtenáře vznikla také kniha pro dospělé s názvem Tichá srdce a pojednává o klášterech a lidech, co v nich žijí. Autorka pracuje již na dalším pokračování.

Anne Franková - komiksový životopis

AUTOR: Sid Jacobson

ORIGINÁL: Anne Frank - The Graphic Biography (Farrar, Straus and Giroux, New York, 2010)
PŘEKLAD: Miroslava Ludvíková
ILUSTRÁTOR: Ernie Colón
NAKLADATELSTVÍ: Paseka

ROK: 2013

POČET STRAN: 156
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Kniha Sida Jacobsona a Ernieho Colóna přináší příběh malé Anne Frankové, autorky známého Deníku, její sestry Margot a jejích rodičů ve formě komiksového životopisu. Svědectví dívky, která se chtěla stát spisovatelkou, pak obletělo celý svět. Díky Deníku Anne Frankové, mohli nejen mladí čtenáři pochopit opravdu do hloubky hrůzy nacismu. Tato kniha je nejen obrázkovým vyprávěním o strašlivém osudu jedné židovské rodiny, ale zároveň i dobrou pomůckou, jak vysvětlit mladším školním generacím, co to byly nacismus a šoa, a jak tragicky zasáhly do osudů lidí.

Něco málo o ději

Anne Franková se narodila v roce 1929 v Německu. Její otec Otto Frank byl úspěšný podnikatel. Jenže v době nástupu Hitlera k moci se těžko židé prosazovali, a tak se s celou rodinou přestěhoval do Holandska. Jenže i tam je dostihla Hitlerova moc. Anne a její starší sestra Margot začaly chodit do židovské školy, na oblečení musely mít žlutou hvězdu.

Poté, co Margot dostala předvolání, aby se hlásila do pracovního tábora, se celá rodina s dalšími přáteli ukryla v zadním traktu budovy, kde sídlila Frankova firma. Loajalita a důvěryhodnost zaměstnanců jim umožnila skrývat se dva roky.

Anne si píše deník, který dostala ke třináctým narozeninám. Slova, která svěřila deníku, jednou obletí celý svět. V tuto chvíli však Anne netuší, že jejich úkryt bude vyzrazen...

Hodnocení

Jsem zdrcená. Věděla jsem, kdo to je Anne Franková, věděla jsem, že si v době druhé světové války psala deník. Ale v podstatě jsem netušila, že mě komiksový životopis Anne Frankové takhle dostane. Nejen příběhem a historickými událostmi, ale také ilustracemi.

Kdo by tenkrát tušil, že se Hitler dostane k moci a způsobí smrt tolika nevinných lidí? Asi nikdo. Životy plynou, lidé zakládají rodiny, podnikají, děti chodí do školy, nikdo neřeší, jestli má někdo židovské kořeny nebo je čistokrevný Němec.

Rodina Frankova je židovská. Anne vyrůstá s Margot v Německu, ale v době Annina dětství se stěhují do Holandska kvůli celosvětové krizi. V Holandsku Otto Frank zakládá firmu a úspěšně podniká. V zadním traktu firmy on a jeho přátelé vybudovali úkryt. Pro všechny případy. To ještě nikdo nevěděl, že úkryt rodina Frankova využije. Ve stísněném prostoru o velikosti 62 m2 bude takhle žít osm lidí.

Válka rozhodně nebyla žádná legrace, miliony židů zemřelo v plynových komorách v koncentračních táborech, umírali hlady, vyčerpáním i na nemoci jako je tyfus či cholera. Život v koncentračních táborech si okusila i osmice lidí z úkrytu. Jaký však byl jejich osud? Kdo už se nevrátil? Kdo přežil? Neprozradím. Kdo zná životopis Anne Frankové, odpovědi na mé otázky zná.

Když se jedná o komiks, velký důraz kladu na ilustrace. Tady jsem z ilustrací byla nadšená. Krásně barevné, vystihující podoby všech lidí velmi věrohodně. Od rozesmátých tváří až po strhané rysy těch, kteří skončili v Osvětimi. Až jsem občas měla husí kůži při pohledu na ty ubohé tváře...

Součástí komiksu, a to jsem opravdu ocenila, byly historické události, které se týkaly určitého období. Vysvětlovaly také, co to byla křišťálová noc, norimberské zákony či popis koncentračního tábora Bergen-Belsenu. Některé ilustrace byly doplněny mapami.

Annin deník byl knižně vydán v roce 1947 pod názvem Zadní dům, tak jak ho sama Anne pojmenovala. V roce 1950 byl přeložen do němčiny a francouzštiny, o dva roky vyšel ve Velké Británii a v USA. Od té doby byl přeložen do sedmdesáti jazyků. I do češtiny byl přeložen a jmenuje se Deník Anny Frankové. Deník byl převeden i na divadelní prkna a to v roce 1955 a na filmová plátna se dostal v roce 1959.

Anne si přála být spisovatelkou. A to se jí svým vlastním způsobem splnilo.

Deník Anny Frankové jsem nečetla, ale po přečtení komiksového životopisu mě nalákalo, abych si přímo z pera Anne přečetla o životě v úkrytu.

O autorech

Scénárista Sid Jacobson pracoval jako šéfredaktor nakladatelství Harvey Comics, kde se setkal s výtvarníkem Erniem Colónem. Spolu pak připravili úspěšný komiks The 9/11 Report o událostech jedenáctého září roku 2001.

Obálky

Tentokrát přináším jen dvě obálky, které jsem našla na Goodreads. Většina obálek je stejná. A která se mi líbí víc? Anglická verze (vlevo) jednoznačně.

  

Knižní úlovky, srpen 2015

To už je zase měsíc pryč? A už je půlka dalšího? Jak ten čas rychle letí. Dětem vypukla škola, starší už dostala angínu, takže jsem zůstala doma na paragrafu. Nechci ani vědět, jaká bude výplata příští měsíc. 

No, to jsem trochu odbočila z cesty, takže teď se vracím a ráda bych vám představila knihy, které zaplnily mou knihovnu a čekají na přečtení.

Jak první mi přišla dlouho a netrpělivě očekávaná nová kniha od Jodi Picoult. Jmenuje se Čas odejít. Předešlé knihy jsem od této americké autorky přečetla na jeden nádech, takže se už těším i na tuto krásku.

Od české spisovatelky Aleny Jakoubkové jsem také přečetla několik románů pro ženy. Ten její poslední se jmenuje Dobrý manžel...který nemlsá. Určitě to bude opět oddechovka, u které příjemně zrelaxuji.

No a nakonec mi přišly knihy od mladého českého autora, který mě sám oslovil. Knihy se jmenují Jeden svědek a Fotka z ultrazvuku. Tu první napsal ve čtrnácti letech a tu druhou o několik let později. Je mezi nimi velký rozdíl, jak říká sám autor.

  

Zelené pahorky africké

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: Green Hills of Africa (Charles Scribner's Sons, 1953, New York)
PŘEKLAD: Luba a Rudolf Pellarovi
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2015
POČET STRAN: 232
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Na rozdíl od mnoha jiných románů není v této knize ani jedna postava a ani jedna příhoda smyšlená… Zelené pahorky africké tvoří předěl ve spisovatelově tvůrčí dráze: jde o cestopisné vyprávění, se zaujetím líčící zážitky lidí uprostřed africké přírody. Vtipné úvahy o světě, životě a umění jsou prokládány vzrušujícími příhodami vášnivého lovce a milovníka zvěře.

Něco málo o ději

Ernest Hemingway se svou ženou a několika dalšími lidmi tráví jistý čas v Africe. Cílem této dovolené je lov zvěře. Loví nejen nosorožce, ale také kudu, antilopy vrané či bejsy.

Spolu s domorodými průvodci jde po stopách divoké zvěře a snaží se ulovit ty nejlepší a největší samce. Chce totiž trumfnout kolegu Karla, který, jak se zdá, je ve všem lepší.

Hodnocení

Po Rajské zahradě a Mít a nemít přicházejí na řadu Zelené pahorky africké. Od předchozích dvou knih se tento román velmi liší. V předchozích dvou knihách převládaly dialogy, které neměly hlavu a patu. V tomto románu převládá popis africké přírody a postup lovu, který zahrnoval stopování, zvěře, zabití zvířete a nakonec jeho stáhnutí z kůže a odřezání rohů.

Ano, přesně o tomto je celá tato kniha. O Ernestu Hemingwayovi je známo, že miloval lov a svou vášeň převedl do knihy Zelené pahorky africké. Den po dni vás Hemingway provede po afrických pahorcích. 

Všechny osoby, které zde vystupují, opravdu existovaly. Chvíli jsem přemýšlela, která z Hemingwayových žen je Naše malá chudinka. Nakonec jsem z útržků jejich rozhovorů pochopila, že se jedná o Pauline, jeho druhou ženu. Označení Naše malá chudinka je trochu hanlivé, řekla bych. Nezdálo se mi, že by byla chudinka. Určitě to chtělo dost odvahy vydat se do Afriky, bydlet v jednoduchých podmínkách, kde je všude horko a krev. 

Pro ochránce zvířat tato kniha v žádném případě není. Smrt tolika krásných zvířat není pro každého a mně také přišlo líto, že se Hemingway hnal jen za trofejí. Ale navzdory popisům lovení se mi kniha dobře četla. Rozhodně jsem se nenudila. Někdo může být jiného názoru, než který mám já, ale líbila se mi mnohem víc než předchozí dva romány.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

Na Goodreads je velmi mnoho obálek. Vybrala jsem jen některé, protože jak už jsem několikrát zmiňovala, Hemingway byl přeložený do mnoha jazyků a čím více jazyků, tím více obálek, tím více nových vydání.

      

Napsáno pro Databázi knih.

Pravidla moštárny

AUTOR: John Irving

NAKLADATEL: Tympanum

ROK: 2012
ČTE: Ladislav Mrkvička

DÉLKA: 28:23

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty

Něco málo o ději

Homer Wells vyrůstal v sirotčinci St Clouds. Veškeré pokusy ho adoptovat různým rodinám selhaly a on už v sirotčinci zůstal. Homer měl být podle doktora Larche užitečný, a tak ho naučil svému řemeslu, a začal vykonávat boží dílo, jak láskyplně označuje svoje povolání porodníka a potratáře.

Jednoho dne do St Clouds zavítal mladý pár. Candy a Wally z jablečné farmy Ocean View dostali tip na doktora Larche. Candy je těhotná, ale s Wallym se na dítě ještě necítí, a tak se oba rozhodli, že Candy půjde na potrat.

V tu dobu prochází Homer osobní krizí a příjezd Candy a Wallyho do sirotčince byl pro něj signál ke změně. Odjede s nimi na farmu, prý jen na čtrnáct dní. Chce zjistit, jaký je život mimo St Clouds.

Hodnocení

Zhodnotit tuto audioknihu bude velmi těžké. Ne proto, že byla špatná, ale právě naopak. Byla naprosto skvělá, jedinečná a napsat něco, co má hlavu a patu, bude velký oříšek. Příběh má totiž řadu dalších příběhů, které se vzájemně prolínají. Silné příběhy, o kterých bych vám ráda povyprávěla od začátku do konce, ale to samozřejmě nejde, protože bych všechny ochudila o úžasný poslechový zážitek.

V knize je řada hrdinů, které vás chytnou za srdce. V prvé řadě Homer Wells. Sirotek, kterého nikdo nechtěl, a tak se stal součástí sirotčince. Homer má srdce na pravém místě. Je přátelský, velmi chytrý a každý ho má rád,

Jeho velkým (a jediným) vzorem je doktor Wilbur Larch, starý muž, který vede celý sirotčinec, k tomu má na starosti nemocnici a péči o těhotné ženy, které zde buď za jeho pomoci porodí a opustí své děti, nebo jim provede potrat. Obojí doktor Larch nazývá božím dílem. Puntičkářský doktor Larch se pro svou profesi narodil a miluje ji, stejně jako éter a éterové výlety do dalekých končin. Larchovým snem je, aby byl Homer užitečný a rozhodne se, že z něho udělá svého nástupce. Se vším všudy - od porodníka až po potratáře.

Candy Kendallová a Wally Worthington patří k sobě. Znají se už velmi dlouho, a tak bylo jen otázkou času, kdy do toho praští a vezmou se. Osud jim však do cesty přivál Homera, kterého si adoptovali, jak smutně poznamenal jeden sirotek ze St. Clouds. Candy, Wally i Homer spolu utvořili pevný svazek přátelství a lásky, které nic a nikdo nepřetrhne.

A pak je tu Melony, pan Rose, Rose Roseová, Angel, zaměstnanci farmy, sestry Edna a Angela a Caroline, spousta sirotků v St. Clouds. A každý z nich měl v příběhu nezastupitelnou roli a každá z těchto postav mi utkvěla v paměti.

Příběh se odehrává převážně na dvou místech ve státě Maine, můžeme tak střídavě sledovat, co se děje v sirotčinci a co v Ocean View. Všechno má svá pravidla, které se více či méně dodržují. Od každodenního předčítání dětem z Davida Copperfielda či Jany Eyerové až po (ne)lezení na střechu moštárny.

Příběh začíná v roce 1920 a něco a končí v roce 1950 a něco. S Homerem barvitě prožíváme veškeré radosti a starosti, první lásku, sex, první porod či potrat i první sklizeň. Je to kronika, ve které se zaznamenávají důležité okamžiky života nejen "u nás, v St. Clouds", ale  i "v jiných částech světa".

John Irving je skvělý vypravěč. Vtáhne vás do děje již od prvních slov. Ze všech postav udělal reálné muže a ženy. A když doposloucháte, případně dočtete tuto knihu, bude vám líto, že už s nimi nebudete dál. Navíc vám Irving podsouvá neustále se opakující slovní obraty, některé jsem vyznačila kurzívou. Ale bylo jich mnohem víc a já se na ně těšila, až je zase uslyším.

Audioknihu namluvil zkušený Ladislav Mrkvička. V jeho podání jsem si dokonale uměla představit vše, protože stejně jako Irving i on vás svým hlasem připoutá k přehrávači a vy se jen stěží odtrhnete.

Jednotlivé kapitoly jsou v průměru po deseti minutách, ale celkově strávíte s Irvingovými hrdiny více než dvacet osm hodin, což je, uznejte, pořádná dávka. Takže si na to vyhraďte spoustu času na poslouchání, ale i tak vám audiokniha rychle uteče.

Pravidla moštárny doporučuji všem, kdo má rád krásné a dojemné příběhy se špetkou zamyšlení.

O autorovi
John Irving se narodil ve státě New Hampshire, které mu bylo často inspirací v jeho dílech. Studoval na univerzitách v Pittsburghu, Vídni a titul získal v Iowě, kde navštěvoval kurz tvůrčího psaní. Do podvědomí se dostal až svým čtvrtým románem, který ho vyzdvihl mezi nejoblíbenější světové autory. Svět podle Garpa (The World According to Garp, 1978), kde hlavní hrdina spisovatel Garp řeší strach o své syny, Hotel New Hampshire (The Hotel New Hampshire, 1981) popisuje osudy jedné rodiny a tématiku medvědů, cirkusáků. V knize Pravidla moštárny (The Cider House Rules, 1985) vypráví Irving příběh ředitele sirotčince a řeší otázku potratů a jejich legalizace v USA. Jeho knihy byly zfilmovány a za scénář k filmu Pravidla moštárny obdržel Oscara. Mezi jeho záliby kromě psaní patří zápas ve kterém se stal i trenérem.

Ladislav Mrkvička po studiích na pražské DAMU působil nejprve v Ostravě, dále v divadlech v Hradci Králové a Praze (např. v divadle Na zábradlí). Od roku 1991 je členem činohry Národního divadla v Praze. Hostuje i na jiných scénách, například v divadle Bez zábradlí a v divadle Na Fidlovačce. Posluchači znají jeho hlas z rozhlasu (mj. hra Poslední noc v režii L. Engelové, nebo pětidílná rozhlasová inscenace Tristan a Isolda v režii H. Kofránkové). Hojně spolupracuje s dabingem. Hrál v celé řadě filmů a televizních inscenací.

Napsáno pro databázi Audiotéka.

Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.