Slaměná židle 22. 8. Divadlení 2014

Završením letního Divadlení 2014 bylo představení Slaměná židle v podání Divadelního spolku Kroměříž. Hru napsala skotská dramatička Sue Glover. I tentokrát počasí návštěvníkům přálo a lidé, poučení z předchozích návštěv, si s sebou přinesli také teplé deky či oblečení.

Něco málo o ději

Hra Slaměná židle je poetický příběh, který se odehrává na opuštěném ostrově Hirta. Na Hirtu přijíždí pastor Aneas a jeho mladá žena Isabela. Sedmnáctileté Isabele se zde nelíbí, ostrov jí připadá opuštěný a nehostinný, a ona se chce bavit, tancovat a smát se. Její manžel Aneas je přísný, přesto spravedlivý muž a svou ženu plně chápe. Dále se seznamujeme s dalšími obyvateli Hirty – lady Rachel a její služebnou Oonou. Lady Rachel je na Hirtě vězněná svým manželem za to, že byla nespoutaná, emancipovaná a odmítla žít v ústraní. Zkušenější Rachel se snaží nevinné Isabele dávat rady, ale její svéráznost a často i neohleduplnost z ní dělají bláznivou a nevrlou ženu. Oona s ní musí mít velkou trpělivost a být vůči jejím sarkastickým poznámkám imunní. 

Jedna z velmi dojemných scén

Hodnocení

Tak trochu s napětím jsem očekávala, co uvidím a uslyším, protože některé ohlasy na hru nebyly pozitivní. Ale moje obavy se rozplynuly mávnutím kouzelného proutku v momentě, kdy jsem usedla. Příjemná skotská hudba se nesla jevištěm i hledištěm a kulisy představující skály mě nalákaly k tomu, abych se začala těšit.

A pak to přišlo. Celou dobu jsem se nádherně bavila. Poetický příběh diváky zavede na skotský ostrov Hirta, který je samá skála, postele jsou z kamene a židle ze slámy. Do toho všeho sem přijíždí pastor Aneas Seaton a jeho mladinká žena Isabela.

Jedna z veselých scén

Sedmnáctiletá Isabela se právě za Anease provdala a má své ideály o šťastné lásce, přesto je stále nevinná a hodně nesmělá. Její muž Aneas je přísný, ale spravedlivý a když si Isabele stěžuje na všechny problémy, které tu jsou, uklidňuje ji tím, že zde vydrží nejvýše do září, pak odjedou. Isabela se cítí osamělá, ale brzy se spřátelí s místními ženami, nejvíce však s hodnou a dobromyslnou ženou Oonou. Jejím pravým opakem je však lady Rachel, zkušená žena, která je na Hirtě ve vyhnanství, trochu bláznivá, trochu krutá, trochu neomalená, přesto ve své podstatě velmi nešťastná a stále zamilovaná do svého muže.

Všechny postavy si prošly obrovským vývojem, největším vývojem si však prošla Isabela, která se z nevinné a ostýchavé dívky stala veselou a sebevědomou mladou ženou.

Poslední divadelní hra měla u diváků velký úspěch. Originální scéna, kvalitní texty, písně i skvělé herecké obsazení zaručili příjemně strávený večer a lidé se rozcházeli v příjemné a v pozitivní náladě.
Fotografie: DS Kroměříž

Informace o hře
Režie: Vladimír Mátl j. h.
Hrají: Jana Hostičková (Isabela)
          Jana Štěpánová (Rachel)
          Klára Havránková (Oona)
          Ondřej Buchta (Aneas)
Divadlo: Divadelní spolek Kroměříž
Premiéra: 13. března 2014

Amadeus, 8. 8. 2014 Divadlení 2014

I tentokrát počasí večernímu představení přálo a diváci, kteří navštívili nádvoří kroměřížské radnice a klubu Starý pivovar, se těšili na to, jaký divadelní zážitek si v srpnový pátek odnesou. Po dvou divadelních představeních, které provázel smích a veselí, přišel vážný Amadeus. Tuto dramatickou hru připravilo Rádobydivadlo Klapý.

Něco málo o ději

Italský dvorní skladatel Antonio Salieri vzpomíná na dobu, kdy se seznámil s mladým a nadaným skladatelem Wolfgangem Amadeem Mozartem. Salieri na Mozarta silně žárlí a pomocí lstivých intrik se ho snaží zdiskreditovat, přesto však nepopírá, že ho Mozartova hudba fascinuje a přitahuje. Mladý Amadeus je nezkrotný, sebevědomý a drzý, ženy mu padají k nohám, kdežto Salieri je až ten druhý a to ho nesmírně irituje.

Hodnocení

Co má společného filmový Amadeus s tím divadelním? Mnoho, téměř všechno. Dokonce i ten bláznivý smích jako by byl úplně stejný. Stejný frajer, stejný drzý a sebevědomý mladý muž, který touží po slávě. Ale právě Salieri, dvorní hudební skladatel, mu kazí všechny jeho plány a pomocí lží a pomluv dospívá k tomu, že Amadeus tře bídu s nouzí, navíc musí živit nejenom sebe, ale i svou ženu a děti.

Scény byly dramatické a tajemné a chvílemi bylo v celém hledišti i jevišti naprosté ticho. Hlavní představitel Antonia Salieriho svým hlasem a vystupováním diváky vtáhl do děje, byl vypravěčem po celou dobu a objevoval se v každé scéně, byť jako nezúčastněný pozorovatel.

Zážitek z představení však nebyl úplně dokonalý – nevhodné komentáře jednoho diváka působily velmi rušivě a nemístně a můj osobní názor je, aby tito lidé vůbec do divadla nechodili. Jeden příklad za všechny: v jedné scéně nese Mozart Salierimu partitury Figarovy svatby. Nese asi devět knih a tomu divákovi připadlo, že nese pizzy a taky to dal dost hlasitě najevo. Ale i přes tuto nepříjemnost se hra lidem líbila a při rozcházení byla slyšet slova chvály.

Zdroj fotografií: deník.cz

Ještě jednou, profesore - 25. 7. Divadlení 2014

Druhým představením Divadlení 2014 byla hra Ještě jednou, profesore v podání herců z DS Hanácká scéna Kojetín. Jeviště bylo postaveno na nádvoří radnice a klubu Starý pivovar. Příjemné počasí a i samotná hra nalákala více návštěvníků a organizátoři tak museli přinést více židlí, aby uspokojili všechny diváky.

Něco málo o ději

Hru Ještě jednou, profesore napsal kroměřížský rodák Antonín Procházka v roce 2000. Tato bláznivá komedie se sci-fi prvky je příběhem vyhořelého manželství mezi Ivem a Emou. On je vysokoškolský profesor ruské literatury, ona zase profesorka německé literatury. Ona se zaplete s Ivovým kolegou, on touží poznat romantickou lásku. Ivovi se naskytne vhodná příležitost – pomocí digitálního programu se dostane do knihy L. N. Tolstého Vojna a mír, kde potkává nádhernou a nevinnou Natašu Rostovovou. Děj se zkomplikuje v momentě, kdy se Nataša, její služebná Duňaša a Andrej Bolkonskij dostanou do našeho světa.

Hodnocení

V krátké přestávce se diváci mohli občerstvit a připravit na další zvraty, komické scény a nečekané rozuzlení. Hra měla u diváků velký úspěch a celé představení bylo provázeno nejen smíchem, ale i potleskem. Obecenstvo se bavilo a po představení se rozcházelo ve velmi uvolněné náladě.

Tuto hru jsem viděla poprvé asi v roce 2003, takže bych mohla mít srovnání. Bohužel ale srovnání nabídnout nemůžu, protože je to více jak deset let. Zapsala jsem si ale, o čem divadelní hra byla a mezi koncem je velký rozdíl. Jaký vám neprozradím, to bych vás připravila o krásný zážitek. Je hezké vidět, jak si různé divadelní spolky poradí s různými aspekty.

Mně osobně se hra velmi líbila a vskutku jsem se královsky bavila a smála jsem se, jak už dlouho ne. Také výkony herců byly velmi kvalitní, jen mi trochu nesedla představitelky Nataši. Nevím, jestli ji herečka hrála přesně takovou, jaká je, tedy naivní a nevinnou, ale připadlo mi, že její herecké podání je nepřirozené a lehce civilní. Přesto však zážitek z představení zůstává skvělý.
Fotografie: Hanácká scéna

Nemrtvá nevěsta - 11. 7. Divadlení 2014

Druhou sezonu kroměřížského Divadlení 2014 zahájilo Divadlo Stodola Jiříkovice hrou Nemrtvá nevěsta. Scénář k této divadelní hře napsal Ondřej Buchta podle filmové předlohy Mrtvá nevěsta Tima Burtona. Choreografii zajistil Marek Šudoma, který také hru spolurežíroval.

Nemrtvá nevěsta Ondřeje Buchty je taneční muzikál s hororově-komickými prvky. Na jevišti se zpívalo, tančilo a obecenstvo se bavilo - při vtipných dialozích se smálo a při dramatických situacích ani nedutalo - a právě tohle vše má správné představení splnit.

Nechyběla ani romantika a na své si také přišli příznivci duchařských hororů - tolik mrtvých živých pohromadě nikde jinde neuvidíte.

Něco málo o ději

Pán a paní Půlpánovi jsou velmi bohatí lidé. Rozhodnou se, že provdají svého jediného syna Viktora za Viktorii, dceru lady a lorda Chudybylových, kteří přišli o svůj majetek. Tento svazek měl zajistit Viktorovým rodičům cestu ke šlechticům a Viktoriině rodině zase peníze.

Ale ani jedni rodiče už nehledí na své děti, kteří se sňatkem vůbec nesouhlasí. Nic jim to ale není platné, ale jen do chvíle, než se Viktor a Viktorie poprvé spatří. Mezi nimi vzplane velká láska. Koná se svatební zkouška, ale když nesmělý Viktor poplete svatební slib, od oltáře utíká.

Bloudí tmavým lesem, nadává si, jaký je hlupák a hle, svatební slib, který u oltáře spletl, nyní řekl bez chybičky a vítězoslavně navléká snubní prstýnek na větev. Jenže větev není větev, ale ruka nemrtvé dívky Emily. 

Tím je jejich osud zpečetěn a Emily a Viktor se stávají manželi. A jak to celé dopadne? Najde Viktor cestu zpět k Viktorii nebo se smíří s osudem a zůstane s dívkou ze záhrobí?

Hodnocení

Už dlouho jsem nebyla na žádném divadelním představení, ale skoro pokaždé jsem se z nich vracela odpočatá s velkým kulturním zážitkem. Nejinak to bylo i tady. Představení se konalo pod širým nebem na nádvoří kroměřížské radnice a Klubu Starý pivovar. I přesto, že celý den bylo pod mrakem a pršelo, počasí se k večeru umoudřilo a na chvíli vysvitlo slunce.

V době, kdy jsem přišla, zde bylo málo lidí a já si říkala, jestli někdo vůbec přijde. Můj odhad byl velice špatný, protože během půlhodiny se hlediště zaplnilo lidmi, kteří očekávali příjemný divadelní zážitek. Věřím, že určitě nebyli zklamáni, protože herci byli velmi dobře sehraní, odvedli skvělou práci. A nejen oni. Důležitou roli sehrál i osvětlovač, choreograf, kostymérky a maskérky, kteří herce důkladně připravili na představení.

Mně osobně se představení líbilo, příběh mě velmi oslovil. Zaujala mě hudba i tanec. (Choreograf odvedl velmi dobrou práci, když dokázal přimět herečky, aby své prsty zkroutily do podoby, která snad u běžných smrtelníků není ani možná)

Závěrečná scéna mě chytla za srdce a autorům hry se vážně povedla. Víc říct nemůžu, protože bych nerada prozradila konec těm, kdo film od Tima Burtona doposud neviděl.

Herci na konci představení obdrželi zasloužený potlesk. Nejvíce se lidem líbil červ a pavouk černá vdova (něco jako černé svědomí), protože potlesk zesílil.

Mé dojmy jsou velice pozitivní a po skončení jsem byla příjemně naladěná. A nebyla jsem sama, protože jsem zaslechla pochvalné ohlasy nejen na výkony herců , ale i na adresu režiséra.

Rozhovor

Poprosila jsem také o rozhovor režiséra Nemrtvé nevěsty Ondřeje Buchtu a zeptala jsem se nejen na otázky, které se týkaly divadelního představení.

Jak vznikl nápad zdramatizovat Tima Burtona? 

Zamiloval jsem si film a jelikož byli v divadle schopní lidi, dobrá nálada a ideální konstelace hvězd, tak jsme se pustili do Burtona.

Jste příznivec Tima Burtona? Pokud ano, které filmy (kromě Mrtvé nevěsty :-) ) se vám líbí? 

Od Burtona mám rád více nebo méně snad všechno :-)

Co bylo na hře Nemrtvá nevěsta nejtěžšího vymyslet a naopak co nejlehčího? 

Nejtěžší bylo to dotáhnout do konce a teď je nejtěžší se dokopat vytvořit jiné představení.

I přesto, že v oficiálních dokumentech je psáno, že scénář vznikl volně podle filmu, jak moc jste se ho držel?

Držel jsem se ho dost, alespoň co se některých textů týče, ale scénografie se musela zatraceně moc měnit.

Hráli jste v Kroměříži poprvé? A jak se vám tady líbilo? Měli jste možnost si aspoň v krátkosti projít město? 

V Kroměříži jsme rozhodně poprvé nehráli, hrajeme tu pravidelně a dokonce někteří z nás působí v DS Kroměříž, například ve Slaměné židli, a město je nádherné, hlavně park.

Hrajete i v jiných městech? Pokud ano, tak v jakých? 

Nejen s Nevěstou hrajeme po celé republice (Praha, Budějice, Hradec, Zábřeh, Olomouc, Sokolov, Volyně, Poděbrady, Ostrava), ale ideálně se držíme cca do 50 km od Brna, nikomu se nechce daleko jezdit.

Které hry, kromě Nemrtvé nevěsty, máte ještě v repertoáru? 

Pohádku Princové jsou na draka, komedii Dva na kanapi a ještě Na správné adrese a Ať žije Bouchon, i když poslední dvě už jsme hodně dlouho nehráli, ale derniéra nás ještě čeká.

Plánujete nastudování další hry?

Plánujeme nastudovat jednu hudební pohádku (nejspíše Princezna ze mlejna) a na podzim se pustíme do muzikálu Rebelové, které si zrežíruje Marek Šudoma.

Moc děkuji za rozhovor a přeji jenom samé spokojené diváky.