Co s odpadem?

Anotace: Široce pojatá kniha pro děti mladšího školního věku popisuje, co je odpad, jak vzniká, jak se třídí a recykluje, jak vznikají smetiště a odkladiště odpadu, jak lze předcházet jeho vzniku, kde všude se nachází. Děti se při četbě této encyklopedie učí, jak se vyznat v nástrahách konzumního života a jak si osvojit různé strategie, které jsou přátelštější k jejich životnímu prostředí.

Hodnocení:

Edukačních knih, které se týkají ekologie, je na našem trhu poměrně dost. Ekologie a ochrana přírody je palčivým tématem současnosti a důležitým úkolem pro současnost i budoucnost. Kniha, která vyšla v roce 2022 u nakladatelství Portál, se zaměřuje na odpad a jeho třídění.

Autorka Gerda Raidt cílí primárně na školáky, ale v této knize jsou informace, které by si měl přečíst také dospělý jedinec. Je koncipována jako encyklopedie, kde hlavní úlohu hrají obrázky, které jsou vhodně doplněny podstatnými informacemi.

Gerda Raidt vás seznámí s tím, co je odpad a že je součástí našich životů již od nepaměti. Zmiňuje, jak se (ne)nakládalo s odpadem dříve, jaká byla situace na vesnici a ve městě, jaké byly důsledky - epidemie a nemoci. Pomocí obrázků ukazuje, jak se s odpadem pracuje nyní, protože odpadu je samozřejmě více než kdysi v minulosti. Vysvětluje, kde všude a jakým způsobem se odpad využívá a také, kde všude se odpad nachází - na zemi, na mořích, na jejích dnech i ve vesmíru. 

Obrázky si ilustrovala sama autorka. Jsou výstižné, nijak nepřikrášlují danou situaci a jsou kresleny pro danou cílovou skupinu.

Knize nelze vytknout nic. Je v ní podáno vše tak, aby ji děti pochopily a poznaly, že odpad z naší planety nezmizí, ale dá se udělat mnoho věcí proto, abychom nebyli odpadky zahlceni a jak si můžeme počínat ekologičtěji.

Bibliografické údaje

AUTORKA: Gerda Raidt

PŘEKLAD: Erik Schwarzbach

ORIGINÁL: Müll (Beltz &  Gelberg, 2019)

ILUSTRÁTORKA: Gerda Raidt

VYDAVATELSTVÍ: Portál

ROK: 2022

POČET STRAN: 93

O autorce

Gerda Raidt je ilustrátorka a autorka populárně-naučných knih pro děti.

Děkuji nakladatelství Portál za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství Portál.

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

Anotace: Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších volbách. Čtenář zde nalezne anonymizované, ale reálné příběhy dětí, základní teoretické (odborné) minimum i přímé citace samotných dětských hrdinů. Takové, které mohou inspirovat, anebo třeba někomu pomohou otevřít oči a uvědomit si, že i ten „zlý rozmazlený spratek“ má pro své špatné chování důvody. Že to může být výkřik nesouhlasu, odporu a zhnusení některými lidmi, s nimiž se dítě setkalo. Stejně tak kniha vyjadřuje hluboký obdiv a poděkování některým lidem, kteří v této sféře pracují.

Kniha je upřímná a surová – pojmenovává věci a situace reálnými slovy s reálnými pocity, nehledá ani líbivé fráze, ani korektně přijatelné opisy. A přestože je název knihy vulgární (a čtenář po přečtení několika stránek brzy pochopí proč), není kniha nijak podbízivě senzační, ale naopak pevně zakotvená v terénní praxi i odborném psychologickém, psychoterapeutickém a pedagogickém zázemí.

Hodnocení:

Tohle je kniha s tak skandálním názvem, že jsem ji prostě musela mít. Většinou mě vulgarismy vytáčí, a tak jsem byla zvědavá, co se v této útlé knize dozvím. Poté, co jsem titul dočetla, mě v očích pálily slzy. Tou nespravedlností a příkořím, co se děje na dětech, kterou jsou obětmi rodičů a sociálního systému.

Tomáš Morávek bez příkras a nějakého mazání medu kolem pusy zveřejňuje anonymizované příběhy dětí, které se staly v ústavních zařízeních, kdy se někteří zaměstnanci chovali jako p*ča. V takových zařízeních musí být někdo, kdo bude důsledný, pevný, stanoví dětem příslušné hranice a zároveň bude laskavý a bude umět dávat lásku, jistotu a pocit bezpečí. Syndrom vyhoření se nachází v každé profesi, tady se nejvíce projeví na dětech. Je jistě jasné, že ne každá teta/strýc je vyhořelá osoba, ale autor se snaží poukázat na to, co takoví lidé mohou způsobit.

Jednotlivé příběhy nekončí vždy šťastně, náš systém není úplně správně nataven a tam, kde to funguje, jinde selhává.

Tomáš Morávek se v knize lehce staví do pozice zachránce dětí, že to je on, kdo je stoprocentní  Ale také sám sebe označil za p*ču. Jsou to i drobnosti, které dospělí až tak nepovažují za důležité, ale pro děti mohou mít nedozírné následky. Na druhou stranu, kdyby bylo více takových lidí jako je on, zhroucený svět dětí by byl o něco optimističtější. Samozřejmě, základ problémů začíná u kořenů.

Kromě příběhů autor představuje také ZDVOP, což jsou zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči. Vysvětluje, jak dlouho může být dítě v takovémto zařízení, jaké jsou důvody pro umístění. Mezi taková zařízení patří například Klokánek, o kterém se také autor zmiňuje.

Komu knihu doporučit? Asi všem - rodičům, vychovatelům i těm, kterým osud našich dětí není lhostejný. Protože děti jsou naše budoucnost.

Bibliografické údaje:

AUTOR: Tomáš Morávek

NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2023

POČET STRAN: 128

O autorovi

Tomáš Morávek DiS. je původně vystudovaný herec a moderátor, dnes vychovatel v několika zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, krizový intervent na dětské krizové lince a ředitel neziskové organizace (Ne)ohrožené děti. Před lety se poprvé setkal s ohroženými dětmi a tato zkušenost ho ovlivnila natolik, že opustil divadelní prkna a vrátil se opět ke studiu. Pro tuto práci vystudoval nejen vychovatelství, ale také podstoupil řadu dalších výcviků – výcviky v krizové intervenci (telefonické i chatové), základy psychopatologie, sebevraždy a sebepoškozování dětí a mladistvých, akutní stavy dětí a první pomoc, sociálně rizikové chování v dětském věku aj. Má více než devět let praxe v ústavních zařízeních pro děti, praxi z nízkoprahového zařízení v sociálně vyloučené lokalitě i praxi s dětmi s poruchami autistického spektra. Rovněž je to certifikovaný instruktor bojového umění se zaměřením na boj a sebeobranu beze zbraně ve všech vzdálenostech, včetně boje na zemi, se zbraní (tyč, nůž, pistole, improvizované zbraně) a v boji proti více útočníkům. Jeho motto zní: „Je normální, že silnější chrání slabšího.“ Hrdě o sobě říká, že umí uvařit výbornou kuřecí čínu a mikrovlnnou rýži.

Děkuji nakladatelství Portál za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství Portál.

Pán močálu

Anotace: Divišův život nečekaně utnula střela do srdce a on zůstal uvězněný na Prahu, místě mezi světem živých a mrtvých. Stává se bludníkem a dostává jméno Nemoj. V močálu obklopeném hlubokými hvozdy si buduje palác, mezi démony přírody nalézá přátele a získává bohatství, moc a postavení. Zdá se, že má vše, co mu kdysi osud odepřel.

Jenže Práh a jeho obyvatelé jsou v nebezpečí kvůli lidské rozpínavosti a snaze podmanit si divokou přírodu a Nemoj nezapomíná a neodpouští. Hnaný nenávistí k těm, kteří mu za života ukřivdili a nyní ohrožují jeho domov, vyhlašuje lidem válku – a je odhodlaný udělat cokoliv, aby v ní zvítězil.

Hodnocení:

Pokud již máte přečtené Světla nad močálem a Tmu pod srdcem, víte, že hlavní postavou je Lena, která v obou příbězích zažila neskutečné věci. Tak na ni v tomto díle (téměř) zapomeňte. Autorka změnila vypravěče - místo Leny vás příběhem provede Nemoj.

Celá kniha má dvě časové roviny. Ta první nás vrací na začátek, tam, kde všechno začalo. Píše se rok 1602 a čtenář se seznamuje s Divišem, který by rád poznal nová města, země, ale je svázán dobou, tlakem rodiny a robotou. Žije v nelehké době. Jenže pak potkává Irmu, mladou ženu z bohaté rodiny, která je vzdělaná a laskavá. Bohužel i ona nemá moc na výběr. Její rodiče ji domluvili sňatek s mužem, který je o hodně starší než ona a kterého nemiluje. A Diviš ji má pomoci.

Druhá časová rodina je ta "současná", která se odehrává v tuto chvíli. Diviš se probouzí v močálu. Ví, že zemřel, ale zatím netuší, co ho na Prahu, v nemrtvém životě čeká. Netuší, že se stane bludníkem, pánem močálu, netuší, že bude mít za přítele vodníka Svebora a lesovika Ratěje. Netuší, že bude mít novou rodinu a bude obklopen bludičkami, které se stanou jeho sestrami. A také netuší, že by o to všechno mohl přijít, když se dá dohromady s Kostějem Nesmrtelným, králem Temného Navu.

Tyto dvě časové roviny se vzájemně doplňují, ta první, kdy Diviš žil, je vždy na začátku každé kapitoly. Pokaždé jen kousek, a pak se autorka vrací do krajiny mezi Temným Navem a světem lidí.

Nemoj, jak teď Divišovi všichni říkají, si kolem sebe buduje postavení. Nebylo to hned, ale trvalo celá staletí, než se Nemoj stal tím, čím teď je. Jeho nenávist vůči lidem ho přivedla do spojenectví s Kostějem, mužem lží a intrik. Nemoj jako hrdina, by měl mít většinou samá pozitiva, ale tady to tak úplně neplatí. Ano, je klaďas, oblíbíte si ho pro lidskost, která mu zůstala i pro lásku k nové rodině, ale má také temné stránky, jako je touha vyhubit všechny lidi. 

Kostěj Nesmrtelný je kapitola sama pro sebe. I o něm by se dala jistě napsat samostatná kniha. Je to muž mnoha tváří. Je krutý vládce Temného Navu, neodpouští, umí manipulovat s lidskou myslí a umí každého přesvědčit. Je ale také pokrokový a to, co mají lidé, by chtěl mít i on. S Nemojem má také společné nápady na modernizaci svých říší a touhu zničit lidstvo, než oni zničí je.

Prostředí obou světů - Prahu i Temného Navu - autorka napsala realisticky a každý z hrdinů v něm viděl svůj domov. Ať už to byla Sveborova vodní říše s koňskými stájemi, Nemojův podzemní palác s vůní skořice, která už ze stěn nejde sundat, tak i Kostějův zámek s velkolepými hostinami, nápojem z morohlávky a hosty, které byste nechtěli potkat ani ve dne, natož v noci.

Autorka se znovu opírá o slovanskou mytologii - najdete tu již zmiňovaného lesovika, vodníka, ale také Moranu, bludičky či hejkala. Všichni pospolu tvořily různorodý celek, který dohromady fungoval.

Je to příběh o přátelství, spojenectví a rodině. Je o moci, nenávisti a touze vlastnit všechno a všechny. Charakterový posun postav je znát, především u Nemoje, který na začátku příběhu netuší, že by mohl mít velkou moc a z toho nesebevědomého mrtvého muže se stal vlivný pán močálu.

V porovnání se Světly a Tmou ubylo na krátkém časovém úseku hodně akcí, takže vše vypadalo zvládnutěji a věrohodněji. Od začátku do konce to ale byla jízda plná dobrodružství a napětí, s Nemojem budete prožívat jeho život - ať už lásku k Irmě, tak opatrné city k nové rodině, tak i obrovskou nenávist k lidem. Pán močálu je příběh plný tmy i světla. A tak by to mělo být v každém příběhu.

Bibliografické údaje:

AUTOR: Lucie Ortega

NAKLADATELSTVÍ: Fragment
ROK: 2025

POČET STRAN: 359

O autorce 

Lucie Ortega Reyes Navrátilová se narodila v Praze roku 1985. Vystudovala ekonomii, aby zjistila, čím se živit nechce, a raději se začala věnovat rozvoji a vzdělávání dospělých – především formou koučinku a zážitkové pedagogiky. Pod pseudonymem Lorena kreslí fotorealistické portréty tužkou. Ráda cvičí jógu a zajímá ji psychologie, mytologie a pár dalších věcí končících na –ie. Psaní se jí drží už dlouho. Většina jejích děl se nese ve stylu magického realismu nebo fantasy. Když zrovna nepíše, ani nekreslí, tráví čas s rodinou v přírodě nebo na cestách. Ve formě e-knih jí vychází New Adult fantasy série Správci světů, Světla nad močálem jsou její první tištěnou knihou. Zdroj: albatrosmedia

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství Albatros media.

Josífku, k noze!

Anotace: To odpoledne měl Josífek na starost mladší sestru Haničku, a tak se rozhodl, že ji vezme s sebou na fotbalové hřiště. On si s kamarády zakope, Hanka bude fandit. V zápalu hry však na všechno zapomněl, a když byl konec, zjistil, že sestřička zmizela. Po zoufalém hledání ji objevil v parku – a nebyla sama. Hladila roztomilé štěně. Josífek zajásal, nejen že se Hanka našla, ale on by konečně mohl mít vytouženého pejska! Ale co bude dál?

Hodnocení:

Už dlouho jsem nečetla knihu od Daniely Krolupperové, a tak jsem sáhla po titulu z nakladatelství Albatros, který vyšel v edici Druhé čtení v roce 2018.

Josífku, k noze! je třetím pokračováním série o Josífkovi. Čtenář se s ním mohl setkat již v knihách Sedmilhář Josífek a Josífkův pekelný týden. Josífek je sice o chlup starší - už nelže a své povinnosti si plní v rámci svých možností.

Jednoho dne dostal na starosti svou malou sestřičku Haničku. Moc nejásal. Ale pokud si chtěl zahrát fotbal, musel ji vzít s sebou. V zápalu hry si nevšiml, že sestřička zmizela. Naštěstí se našla skoro hned a dokonce tam nebyla sama - bylo tam s ní i nádherné štěňátko. Že by se Josífkovi konečně splnil sen mít pejska?

Tentokrát autorka nechala Josífkovi rodiče věnovat se jejich vlastním každodenním starostem. Hlavní úlohu sehrála Hafka a Josífek. Mít pejska, potažmo jakékoliv domácí zvířátko, neznamená jenom si s ním hrát, mazlit se a dovádět, ale také se o něj starat a učit ho novým věcem. To Josífek všechno ví a ví také, že by měl být trpělivý, ale občas se pořádně naštve, když zjistí, že mu Hafka sežrala svačinu do školy a nebo mu rozkousala nové boty. Ono totiž s tím vším souvisí i to, aby byl Josífek pořádnější. A pak se to stane - Josífek se probudí ve štěněcí kůži.

Kromě poučení, že o zvířátka se musí pěkně starat a chovat se k nim přátelsky, má příběh ještě část, která je dobrodružná a pro děti napínavá. Vyznívají tu negativní charakterové vlastnosti jako je hamižnost a lhaní. Ale naštěstí nechybí ani odvaha a spravedlnost.

Text není náročný na čtení ani na pochopení. Daniela Krolupperová patří po právu k těm autorkám, které vědí, jaká slova použít, aby byl příběh příjemný, čtivý a srozumitelný.

I tentokrát se o ilustrace postarala má oblíbená ilustrátorka Markéta Vydrová. Její obrázky jsou něžné a zaujmou nejednoho čtenáře, i dospěláka. A navíc Hafka je na některých obrázcích jako živá.

Bibliografické údaje

AUTOR:  Daniela Krolupperová

ILUSTRÁTOR: Markéta Vydrová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2018

POČET STRAN: 80

ZDROJ: knihovna

Ivalu: láska v polárních krajích

Anotace: Ivalu odjakživa snila o tom, že nebude žít jako ostatní grónské ženy, že se stane manželkou bílého muže. Je vůbec možné, aby mezi dvěma lidmi, kteří pocházejí ze zcela odlišných kultur, vzniklo skutečně hluboké porozumění a láska

Odpověď může dát toto autentické, úchvatné svědectví doplněné unikátními dobovými fotografiemi. Vypráví o nesnesitelně drsném životě na severu Grónska, jaký de byl zrhuba před sto lety, kdy se tu začali stále častěji objevovat "bílí muži" a nabízet výměnou za kožešiny dosud neznámé zboží.

Hodnocení

Příběhy podle skutečných událostí  mají vždy své kouzlo a jsou zpestřením v mém čtecím repertoáru. Málokdy však zabrousím do děl, které byly napsány před dlouhou dobou. Přesto však jsem za takové možnosti ráda.

Peter Freuchen byl dánský polárník, který na základě svých zážitků sepal řadu knih a novel. Mezi nimi je i Ivalu, kniha, která byla poprvé vydána v roce 1930. Zápisky zavedou čtenáře až do dalekého Grónska do první poloviny 20. století.

Hlavní hrdinkou je Ivalu, se kterou se seznamujeme již v jejím útlém dětství, kdy měla hodně kočovný život. S rodiči a prarodiči se stěhovala z místa na místo, ale zdálo se, že ať přijeli kamkoliv, všude se všichni znali. Nakonec se rodina usadila v Umanaku.

Ivalu je jiná, než ostatní dívky. Netouží se vdávat a nechce jen šít a vařit. Je tvrdohlavá, svéhlavá a být poddajná jako ostatní ženy ve vesnici se jí silně příčí.

Příběh není jen o dívce, která se chce stát ženou bílého muže, ale také příběh o životě v Grónsku, o drsném podnebí a o přežití v době, kdy zem na půl roku pohltí tma a hlad. Je také o tom, jak Inuité přemýšlí, jak mluví, o tom, že i když jsou přátelští, jsou také schopni vykonat krevní mstu.

Kniha je částečně autobiografická. Peter Freuchen byl dánský polárník, který žil v severozápadním Grónsku a našel si mezi Inuity manželku Navaranu, která byla předlohou pro knižní Ivalu.

Příběh se odehrává před více než sto lety a životy Inuitů jsou jiné než dnes, stačí se jen podívat na novodobé fotografie či seriály. Peter Freuchen však zachytil atmosféru života v ledové krajině, barvitě popsal, jak lidé bydleli, jaké dodržovali zvyky a tradice, co jedli nebo jak spolu uzavírali manželství.

Co mě při čtení zarazilo, byl způsob jejich mluvy mezi sebou. Inuité se nechlubí a nechválí jasným způsobem, ale jsou velmi skromní a pokorní: "Bohužel to, co vám nabízím, nechutná nijak skvěle," pravila. "Ale vezměte si aspoň trochu, abych měla radost!"

Autentičnost podtrhují také fotografie. Některé pocházejí z archivu samotného Petera Freuchena, některé z dánského Arktického institutu.

Kniha se mi hůře četla - vzhledem k tomu, kdy byla kniha vydána, byl přizpůsoben i český překlad, trochu kostrbatý jazyk se slovy, které jsou ve větě nezvykle seskládány. Možná i proto kniha působí více autenticky. Nicméně příběh se mi líbil. Není to klasický příběh, ale spíše naučnou literaturou o lidech, kteří žili před více než sto lety

Bibliografické údaje

AUTOR: Peter Freuchen

ORIGINÁL: Ivalu (1930, Dánsko)
PŘEKLAD: Viola Somogyi
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2023
POČET STRAN: 227

O autorovi

Peter Freuchen (1886–1957) byl dánský polárník, cestovatel, spisovatel a novinář, blízký přítel a společník známějšího Knuda Rasmussena, s níž v roce 1910 založil výzkumnou stanici v grónském Thule. V knize vypráví o tom, jak se seznámil se svou pozdější ženou, Inuitkou Navaranou, která v příběhu vystupuje pod jménem Ivalu.

Děkuji nakladatelství Portál za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

Kluk na větvi

Anotace: Vtipný a lehce potrhlý příběh ve stylu Astrid Lindgrenové a Roalda Dahla o sirotkovi Johanovi, který se ze všeho nejvíc na světě chce naučit číst… Aby mohl chodit do školy, musí přesvědčit jednoho výstředního dospělého, aby mu dělal otce. Ale ten nesnáší děti a lidi vůbec. Není to lehké, ale přesvědčí ho. Jenže Johanovi to způsobí nemalé potíže, ale to by nebyly děti, aby si nakonec samy se vším neporadily. Protože: „Dospělí jsou přece jen děti, kterým to přestalo myslet.“

Hodnocení

Jsou romány, které čtete s lehkostí a jsou příběhy, které se vám můžou zdát podivné. Kluk na větvi patří k té druhé kategorii.

Johan žije sám v lese. Postavil si na stromě domek ze všeho, co našel na skládce a také objevil spoustu knížek. Jenže neumí číst. K tomu, aby se to naučil, potřebuje školu. Aby chodil do školy, potřebuje rodiče, ale Johan je sirotek, a tak jednoho dne potká člověka, který by se mohl stát jeho zákonným zástupcem. Jenže Arvid Molvidsson je nejzvláštnější člověk, kterého kdy Johan poznal. Je sice vzdělaný, ve svém domě má mnoho knih, ale je děsně nepraktický a bytostně nesnáší děti. Jeho chování může Johanovi způsobit spoustu problémů.

"Snídani?"

"Co?" řekl Johan.

"Snídani?" zopakoval muž. "Od slovesa snídati. Potažmo snísti. Označuje se tak první jídlo, které sníme po ránu. Odtud název."

"Co?" řekl Johan znovu.

"Snad ještě pořád snídáte, ne?" zeptal se muž. "Myslím vy děti. Nebo to kvůli všem těm počítačovým hrám nestíháte?"

"Co?" zeptal se Johan počtvrté. 

"Jsi snad dítě, ne?" zeptal se muž." Čistě statisticky je to nejpravděpodobnější. Nedosahuješ ani středního vzrůstu, postrádáš ochlupení v obličeji a tvůj hlas podle všeho ještě neprošel mutací. Samozřejmě si uvědomuji, že bys mohl být i bezvousý trpaslík, ale pravděpodobnost něčeho takového je pouze jedna ku dvěma stům dvanácti tisícům."

"Je mi deset," řekl Johan.

"Jen abychom předešli případným nedorozuměním" řekl muž. "Rád bych zdůraznil, že sunar tady nemám."

"Ale...mně je deset," zopakoval Johan.

Johan je něco jako Mauglí, který se z lesa dostal mezi děti. Absurdní je už to, že se o něho úřady vůbec nezajímaly, a že se dokázal o sebe postarat v deseti letech úplně sám.

Molvidsson je hodně zvláštní postava, který je v našem světě naprosto nepoužitelný. Jeho představy o dvoření se dámě jsou zcela scestné a právě on mohl Johanovi pořádně zkomplikovat život ve škole.

Zajímavostí je, že knihu napsaly děti. Danny Wattin totiž docházel do jedné školy v Uppsale a spolu s druháky začal vymýšlet kostru celého příběhu. Vzniklo tak vyprávění, které si můžete přečíst i vy. 

Celý příběh byl ztřeštěný, tím pádem ztřeštěný rovná se vtipný, ale obávám se, že mi to vtipné moc nepřišlo. Občas mi připadalo, že autor tlačí na pilu a snaží se vymyslet hodně absurdní situace. Avšak možná se na knihu dívám dospělým pohledem, tudíž špatně. Kdybych na knihu pohlížela jako dítě, nejspíš by se mi líbila.

Bibliografické údaje:

AUTOR: Danny Wattin

ORIGINÁL: Pojken i trädkojan (Bokförlaget Langeskiöld, 2013)

PŘEKLAD: Helena Matochová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2016

POČET STRAN: 173

ZDROJ: knihovna

O autorovi

Danny Wattin je švédský spisovatel narozený v roce 1973, jemuž se navzdory všem úkladům osudu daří s manželkou a třemi dětmi pendlovat mezi Švédskem a Austrálií. Již dříve publikoval sbírku povídek Stockholmské pověsti a romány Sejdeme se v poušti a Promiňte, ale vaše duše právě zemřela. Česky vyšel v roce 2014 román Poklad pana Isakowitze. Kluk na větvi je Wattinovou první knihou pro děti a zároveň prvním dílem, které vytvořil ve spolupráci s 22 žáky druhé třídy.

Dorotka na táboře

Anotace: Copak někdo může mít radost z toho, že ho rodiče na nekonečné tři týdny uklidí na tábor!? Dorotka tedy rozhodně nadšená není. Prázdniny ale umějí překvapovat – třeba tím, že najdete nejlepšího kamaráda v někom, do koho byste to nikdy neřekli, nebo že se neplánovaně stanete detektivem.

Přečtěte si letní táborové dobrodružství okořeněné záhadou ukradeného poháru!

Hodnocení

S tvorbou Petry Martiškové se setkávám pravidelně. A i když její knihy směřují k jiné cílové kategorii, s chutí si i tyto tituly přečtu.

Knížka, kterou jsem měla možnost si přečíst, je určená malým čtenářům. Hlavní hrdinkou je osmiletá Dorotka, která musí jet na tábor, kde stráví tři týdny. No hrůza!!! Nikoho tam nezná a navíc je tam holka Darina, se kterou si od začátku vůbec nerozumí. Přesto však není nic horké, jak se na první pohled zdá. Nejen, že se skamarádí s ostatními dětmi, ale také zažije na táboře spoustu krásných věcí a dobrodružství.

Takže teď, teprve dva dny po začátku prázdnin, stojím v kanceláři vedoucí tábora a snažím se zadržet slzy a poslouchám uvítací sliby.

"Tak, děvčátka, vítám vás na našem táboře, vím, že jste obě dvě na táboře poprvé a je to pro vás nové, ale uvidíte, že se vám tady bude líbit."

"Tss, to určitě," zamumlala Darina potichu, aby ji nebylo slyšet.

Vedoucí Pavel nachystal dětem spoustu aktivit. Táborovou hou počínaje, až plněním bobříků konče. Táborový plán by se líbil i mně, která na tábory nikdy nejezdila.

Text je velmi krátký a autorka tentokrát rychle skákala od jedné věci k druhé. To pravé dobrodružství - hledání ztraceného poháru - skončilo dřív, než vůbec začalo. Myšlenka byla skvěle vymyšlena, ale přišlo mi, že to bylo rychle odbyté.

V první chvíli nebylo snadné poznat, kolik je Dorotce let. Tipovala jsem, že mohla mít deset roků, ale z textu vyplynulo, že její jen osm. Také je trochu škoda, že autorka neseznámila čtenáře blíže s Darinou, jako postava byla hodně zajímavá, ale ve finále dostala málo prostoru.

Co malé čtenáře zaručeně zaujme, jsou krásné ilustrace Zuzany Dreadky Kruté. Její obrázky postav jsou milé, mají omezenou škálu barev, ale o to více působí uklidňujícím dojmem a příběh skvěle doplňují. Titul je určen pro začínající i zkušenější čtenáře. 

Bibliografické údaje:

AUTOR:  Petra Martišková

ILUSTRÁTOR: Zuzana Dreadka Krutá

NAKLADATELSTVÍ: Bambook - Grada
ROK: 2019

POČET STRAN: 56

ZDROJ: knihovna

O autorce

Petra Martišková vystudovala Gymnázium v Kadani a později tamtéž i nástavbové studium obchodní akademie. Účetnictví se věnuje profesně, ale pracovala také jako redaktorka internetových magazínů pro ženy. Díky lásce ke knihám, začala psát vlastní příběhy. V roce 2006 jí vyšla první kniha a od té doby vyšlo spoustu knih nejen pro ženy, ale i pro děti.

Rádio zapomenutých

Anotace: Alfréd žije sám. Na maminku si moc nepamatuje a táta je pořád někde na služební cestě. Připadá si zapomenutý, když tu mu jedné noci kdosi schránkou na dopisy vhodí do bytu teplé ponožky a svačinu. A nebyl by to Alfréd, aby rychle nevypátral, že tajemnou noční doručovatelkou je Amanda, u níž na půdě najde Alfréd později staré zapomenuté rádio. A také zjistí, že rozhodně není zapomenutý sám. K tajnému nočnímu vysílání pro všechny děti, na které nikdo nemyslí, už zbývá jen krok…

Vzrušující vyprávění o tom, co se stane, když se jednoho dne rozhodnete spát jinde než ve vlastní posteli.

Kniha je určena čtenářům od 9 let.

V roce 2020 kniha získala prestižní cenu Finlandia pro děti a mládež a dočkala se i divadelního zpracování.

Vinga čeká na vítr

Anotace: Oceněné vyprávění ze švédského ostrůvku, kde osamělá školačka Vinga náhle dospívá během léta stráveného u moře s dědečkem, bývalým námořníkem, je napínavé, vřelé, poetické i dobrodružné. Hluboký vztah k dědečkovi a přírodě jako jedinému nositeli použitelných hodnot pomáhají introvertní citlivé hrdince zpracovat obtížnou rodinnou situaci. Sen o moři a životě námořnice a mořské bioložky se přiblíží, když dědeček věnuje Vinze starou plachetnici, kterou si dívka může upravit k první plavbě. Vinžino horké osamělé léto se promění s příchodem dívky s černým kloboukem. S protikladnou Ruth Vingu spojuje nejen věk a léto na ostrově, ale hlavně probouzející se city. Emocionálně dobrodružný příběh pro dospívající čtenáře napsal Oscar Kroon se smyslem pro atmosféru letního Severu a s  pochopením pro dívčí duši, která musí překonávat rozkol rodiny, rozloučení s milovaným člověkem, jenž je jí příkladem manévrování v neklidných životních vodách, i zpracovat první lásku.

Adam

Anotace: Už půl roku se Adam marně vypořádává s tragickou ztrátou své milované manželky. Jediné, co ho každé ráno nutí vstát z postele a odklonit se od nastavené dráhy promiskuitního alkoholika, je jeho pětiletý syn Kryštof. Zvrat v jeho životě ale nastává, když se seznámí s energickou a o patnáct let mladší volnomyšlenkářskou Broňou. Ta jej zavede do svého světa, vrátí mu na tvář úsměv a Adam konečně navazuje nové vztahy. Vztahy, které nečekal, že ještě někdy přijdou, že vůbec kdy přijdou, a které jeho dosavadní způsob žití převrátí naruby.

Společenský román s prvky queer tematiky dává nahlédnout do duše trpícího člověka, který se ztrácí sám v sobě, ale díky nečekaným okolnostem znovu nachází pevnou půdu pod nohama. Štěstí někdy leží na dosah, stačí mu jen dát šanci.

100 dětí - Jak se nám žije na světě

Anotace: Máš pokoj plný hraček, milující rodiče, více než jeden pár bot, každý rok jezdíš někam na prázdniny a připadá ti to docela normální? V Evropě to může platit pro celou řadu dětí. Jak to ale vypadá, když se podíváš na všechny děti na světě? Chceš vědět, kde a jak žijí jiné děti a kolik z nich umí číst nebo musí pracovat, kolik jich potřebuje brýle, kolik má skutečně boty a vlastní mobilní telefon? Pak držíš v rukou tu správnou knihu!