Nenechte si ujít ani další knihy Jo Watson, při nichž se budete smát nahlas: Mám tě ráda, nemám tě ráda, S láskou tě nenávidím, Svatba naoko nebo Hořící měsíc.
Hlavní hrdinkou je Pebecca a ne, nespletla jsem se. Historie ztracené nožičky písmena R je smutná a výrazně ovlivnila její život. A tak, aby předešla dlouhému vysvětlování, si nechá říkat Becca. Becca je spisovatelka. Sice napsala jen jeden román, ale ten měl obrovský úspěch. Není proto divu, že na ní její literární agentka tlačí, aby už Becca konečně napsala a odevzdala nový román. Jenže Becca má spisovatelský blok a dosud nenapsala ani řádku. Až do chvíle, kdy se s ní zřítil výtah. Ona sice přežila, ale její oblíbená kabelka byla totálně zničená. Ale měla štěstí v neštěstí – v útrobách kabelky se skrývaly milostné dopisy tak krásné, že se rozhodla jejich obsah sepsat jako knihu. Je to sice nefér, ale zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Becca má na odevzdání knihy tři týdny. Bude muset zjistit, kdo tyto dopisy psal, ale...kde jsou dopisy od toho druhého? Pátrání ji zavede do Willow Bay, kde všechno začalo.
Já a ty, navždy je román pro ženy, který se zaměřuje na vztahy a lásku. To znamená, že k Becce je potřeba přidat i mužský protějšek. Tím je Mike, místní policista. Ať už chcete nebo ne, Mikea si zamilujete. Je sympatický, milý, prostě takový ten muž vašich snů. A ačkoliv je policista, moc práce nemá. Neměl ji, dokud se neobjevila v jeho městě Becca.
Co se týká hlavních postav, autorka si sice vyhrála na jejich charakteristice, ale nešla příliš do hloubky. V jednom z komentářů jsem se dočetla, že největší vývoj udělala právě Becca, ale nepřišlo mi, že by to tak bylo. Spíš bych řekla, že ubylo trapných situací, které Becca způsobila všude, kam vstoupila.
První polovina knihy byla ztřeštěná, již zmiňované scény jsem raději přeskakovala. Tyto scénky měly nejspíš působit vtipně, ale mně to vtipné nepřišlo.
Co však musím vystihnout, byly milostné dopisy, kvůli kterým se Becca vydala na venkov. Přišlo mi, jako kdyby je nepsala autorka, tak moc se od celkově knihy lišily.
Druhá část knihy byla vážnější a serióznější. V tomto okamžiku bych mohla s lehce přimhouřenýma očima říct, že tam vidím posun v Beccině životě. Někdy je asi potřeba změnit prostředí a podívat se na svět jinýma očima.
Prostředí, kde se příběh odehrává, se nijak neliší od ostatních knih, přesto však vás musí zaujmout země, a tou je Jihoafrická republika. Autorka tak do milostných dopisů vložila kus historie své země z roku 1948, kdy vstoupila v platnost rasová segregace známá jako apartheid.
Kniha neurazí, ani nenadchne. Jsem náročný čtenář a i od odpočinkové literatury vyžaduji určitý standard. Tady to splnilo mé očekávání jen napůl.
PŘEKLAD: Alžběta Vargová
NAKLADATELSTVÍ: Naše nakladatelství - RED
ROK: 2021
POČET STRAN: 416
Žádné komentáře:
Okomentovat