NAKLADATELSTVÍ: Epocha
ROK: 2023
ROK: 2023
POČET STRAN: 440
Anotace
Co dělá člověka člověkem? Sofie Adlerová ztratila doslova vše. Svět, který znala. Lidi, které milovala. Dokonce i vlastní identitu. Namísto půl roku strávila v kryogenní stázi víc než sto šedesát let. Střet s realitou je devastující a její existence se brzy smrskne na pouhé lékařské pokusy. Až do chvíle, kdy ředitelka vývoje bionických organismů zatouží posunout svůj výzkum umělé inteligence dál. Jak přesvědčit společnost, že bioroidi mohou být stejně dokonalí jako lidé? Nejvyšší představitelé technokratické korporace IGMET potřebují důkaz. A na kom jiném vyzkoušet, nakolik lidský může bioroid být, než na osobě, která oficiálně ani neexistuje a navíc je tak odlišná? Ichirův úkol je vlastně jednoduchý – najít způsob, jak ji začlenit do společnosti. Jenže Sofie má vlastní hlavu i plány a rozhodne se technologickému městu ukázat, že nic jako utopie neexistuje. A je jedno, zda jí v cestě budou stát lidé nebo bioroidi. Ichirova naprogramovaná mysl není na nic z toho připravena a zákonitě tak musí dojít ke střetu. Dokud se v něm nezačne rodit vlastní úsudek…
Hodnocení
Já a scifi, to jsou dvě věci, které se čas od času potkají a buď si sednou nebo ne. Tady si sedly maximálně. Knihu Vypůjčený čas od české autorky Zuzany Strachotové vydalo nakladatelství Epocha v roce 2023.
Ocitáme se v daleké budoucnosti. Ne ve vesmíru, ale na naší matičce Zemi, která už není taková jako ji známe. Je plná bioroidů (robotů, kteří vypadají jako lidé, mluví jako lidé a jednají jako lidé, ale jsou to stále stroje), umělé inteligence, technologických vychytávek a dalších věcí, které jsou naprosto jiné. Do tohoto světa se ze stáze probouzí Sofie Adlerová. Místo půl roku spala ve stázi více jak sto šedesát let. Něco se tehdy muselo pokazit. Přijde na to, proč spala tak dlouho?
Hlavních postav je tady opravdu hodně. Autorka si na každé z nich dala záležet. Jednou z nejdůležitějších postav je Sofie, mladá žena, která se probouzí do světa, který nezná. Musí se vypořádat s tím, že zůstala sama, že když včera usnula a dneska se probudila, tak její nejbližší jsou po smrti. Navíc, jako neuvěřitelný zázrak přírody, by se měla podrobit laboratorním pokusům, což se jí ani trochu nelíbí a vzdoruje, jak může. Co byste dělali vy, kdybyste se ocitli na Sofiině místě? Stejně důležitou postavou je Ichiro. Je to bioroid s dokonalým softwarem, takže si ho snadno můžete splést s člověkem. Od ředitelky vývoje bionických organismů dostane velký úkol - má Sofii ukázat, jaký je svět, ve kterém teď musí žít. Úkol je to nadlidský, protože Sofie vše odmítá, ať už je to nabízená pomoc nebo spolupráce s laboratoří. A divíte se jí?
Sofie může zpočátku připadat čtenáři zvláštně. Je tvrdohlavá a nezkrotná. Oproti současným lidem má však velkou výhodu, která ji staví do jiného světla. Občas mě svou urputností rozčilovala. Ichiro mě zase svou trpělivostí a nevinností příjemně bavil a díky jeho vlastnostem si ho opravdu oblíbíte. Možná bych ocenila, kdyby interakcí mezi Sofií a Icherem bylo mnohem více, aby se čtenář do jejich přátelství mohl více vžít. Časově byl příběhu vyhraněn jen měsíc, což je děsně málo na to, že je kniha pořádný cvalík. Proto mě mrzelo, že i když Ichiro se Sofií trávili nejspíše hodně času, autorka čtenářům ukázala jen určitou část.
Většina sci-fi, kterou jsem četla, se odehrávala ve vesmíru. Tady se příběh odehrává na Zemi, ale autorkou popsaná budoucnost byla velmi působivá, byla promyšlená opravdu dokonale a občas jsem budoucím lidem trochu záviděla jejich vymoženosti.
Postavy působily přirozeně, za což jsem opravdu ráda. Záporné postavy byly záporné tak akorát, dialogy byly tak čtivé, že jsem při čtení ani nedýchala. Stránky rychle ubíhaly a než jsem se nadála, byl konec, který byl sice uzavřený, ale autorka si ponechala otevřená vrátka k dalšímu pokračování.
Co se týká technologických části knihy, překvapilo mě, že spoustu věcí působilo takovým "normálním" způsobem, až mrazilo. Ano, je tu sice mnoho užitečných pomocníků a vychytávek, ale je tu také důsledné sledování člověka - od jeho zdravotního stavu až po jeho pohyb po městě, což zavání omezováním svobody, i přesto, že si všichni mohou zdánlivě dělat, co chtějí.
Ač nejsem úplný fanoušek sci-fi knih, tahle mě oslovila a bavila – příběhem i nabízenou myšlenkou vzdálené budoucnosti. Navíc jsem díky knize objevila novou autorku, jejíž knihy bych si ráda přečetla úplně všechny. Takže za mě velký palec nahoru.
Děkuji nakladatelství Epocha za poskytnutí recenzního výtisku.
Moc děkuji za krásnou recenzi :) Z.
OdpovědětVymazat