Třetí světlo

AUTOR: Claire Keegan

ORIGINÁL: Foster (Faber & Faber, 2010)

PŘEKLAD: Alice Hyrmanová-McElveen

NAKLADATELSTVÍ: Kniha Zlín

ROK: 2011

POČET STRAN: 72

ZDROJ: knihovna

Anotace

Horké léto na irském venkově počátkem osmdesátých let. Otec odveze děvčátko k neznámé manželské dvojici na přímořskou farmu a odjede, aniž by jí řekl, kdy se pro ni vrátí. Týdny běží a dítě zažívá dosud nepoznanou laskavost a péči a uvyká uspořádanému životu v harmonickém prostředí, kde nejsou žádná tajemství. Až jedno vyjde najevo... Podmanivý příběh vzácné citové hloubky, viděný očima dítěte, je další ukázkou jedinečného umění mistryně povídkové formy.

Hodnocení

Claire Keegan je pro mě neznámou spisovatelkou. Tato irská autorka píše krátké literární útvary a v češtině doposud vyšla sbírka povídek Modrá pole a krátká novela Třetí světlo.

Ocitáme se na irském venkově u manželů Kinsellových. Bydlí u nich malá dívenka, kterou tam zavezl její otec. Spolu s nimi stráví nádherné léto – poznává, co to je mít rád, vstřícnost i láskyplné vztahy. Naše holčička nemá jméno, ale za to má spoustu sourozenců, nedostatek peněz a vyrůstá v nepříliš empatické rodině. Otázkou je, proč ji otec zavezl na venkov? Bylo to kvůli rodinné situaci? A kdo jsou Kinsellovi? Jsou v nějakém příbuzenském vztahu? Spoustu otazníků, ale žádné odpovědi.

Příběh vypráví samotná holčička v přítomném čase v ich-formě. Čtenář má tak možnost nahlédnout do mysli dítěte, které vnímá některé situace jinak než dospělák. A i když jsou Kinsellovi příjemní a milí lidé, i oni mají svého kostlivce ve skříni. 

Irský venkov v autorčině pojetí působí trochu opuštěně a depresivně. Lidé zde žijí pouze prací a farmařením a na nějaký společenský život tu nezůstává čas. Charaktery, i na tak malém prostoru, autorka vykreslila velmi působivě. Ukázala rozdílnost mezi jednotlivými vrstvami společnosti.

Třetí světlo má něco málo přes šedesát stran. I přes malý počet stran autorka dokázala rozehrát příběh, který bude doznívat i několik dní pro dočtení. Clair Keegan je zkušená povídkářka, takže zaujmout čtenáře nebyl pro ni problém.

Při hledání informací o knize jsem se dozvěděla zajímavé informace, které se týkají názvu. V originále se kniha jmenuje Foster. V překladu to znamená něco jako „opatrovník“. Volně přeloženo pěstounská péče. Kniha měla mít v češtině jiný název, nejspíš „Otec“ či tak nějak podobně, ale nevyznělo by to tak, jako v originále. Slovenské vydání název vyřešilo originálně – titul pojmenovali "Fo(s)ter".

Výtisk, který jsem si půjčila v knihovně, byl zařazen do dětského oddělení. Nemyslím si, že je to správně. V podtextu se skrývá spoustu bolesti a starostí, které pochopí spíše dospívající než malý čtenář. Je o rodině, vztazích i lidských tajemstvích a bolestech. Je to krásný příběh k zamyšlení. Autorka patří k mistryni povídek a určitě se poohlédnu i po jejích dalších titulech.

Obálky

Nevím, co si o těchto obálkách mám myslet. Nejvíc asi knihu vystihuje ta naše, ale i ta se mi tedy moc nelíbí.

    

O autorce

Claire Keegan vyrostla na farmě v jihovýchodním Irsku jako nejmladší ze šesti dětí v katolické rodině. V sedmnácti letech odešla do USA, kde v New Orleans vystudovala anglistiku a politologii. Literatuře se začala věnovat po návratu do Irska v polovině devadesátých let. Její první kniha povídek Antarktida (Antarctica,1999) se stala okamžitou čtenářskou senzací a získala několik prestižních literárních cen v Evropě i v USA. Modrá pole (Walk the Blue Fields, 2007) získala kromě mnoha dalších ocenění také Edge Hill Prize za nejlepší sbírku povídek na britských ostrovech. Autorka žije na irském venkově a byla nedávno poctěna členstvím ve sdružení významných irských umělců Aosdana. Její povídky byly dosud přeloženy do němčiny, španělštiny, italštiny, slovinštiny a japonštiny. Zdroj: Databáze knih