Rasputinův stín

AUTOR: Raymond Khoury
ORIGINÁL: Rasputin´s Shadow (Orion Books, Londýn, 2013)
PŘEKLAD: Hana Pernicová
NAKLADATELSTVÍ: Domino
ROK: 2014
POČET STRAN: 528
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace

Agentu FBI Seanu Reillymu byl svěřen choulostivý případ: skokem z okna newyorského mrakodrapu se zabil ruský diplomat. Šlo opravdu o sebevraždu? Kam zmizel majitel bytu, bývalý učitel fyziky Leo Sokolov? A nebyl ve skutečnosti Sokolov někým docela jiným, než za koho se vydával? Zatímco Reilly hledá odpovědi na tyto otázky, New Yorkem se přelije vlna vražd a nepochopitelného, nepříčetného násilí.

Něco málo o ději

Agent FBI Sean Reilly a jeho parťák Nick Aparo dostali další úkol. Musí zjistit, kdo unesl manžele Sokolovovy a proč, když oba manželé byli úplně obyčejní lidé. Leo je profesor fyziky a jeho žena Daphne je zdravotní sestra.

Postupným odhalováním Sean zjišťuje, že ve hře jsou nejen další a velmi nebezpeční Rusové, ale i prapodivný přístroj, který záhadným způsobem ovlivňuje lidské chování a mění je v surové a násilné nástroje. O tuto zbraň na ovládání mysli má zájem více lidí, může se tak dostat do nepatřičných rukou a napáchat velké škody. Na Reillym je, aby zbraň našel co nejdříve.

Kromě tohoto úkolu Reilly na vlastní riziko pátrá po agentovi CIA Corriganovi, se kterým má nevyřízené osobní účty a k odhalení jeho totožnosti je jen krůček.

Hodnocení

Od Raymonda Khouryho jsem nečetla žádnou knihu, ale viděla jsem zfilmovaného Posledního templáře. No, upřímně řečeno se mi film líbil tak nějak průměrně. To jsem ale nevěděla, dokud jsem nedržela knihu v ruce a nezjišťovala si víc informací.

Do knihy jsem se pustila během velmi krátké doby, protože jsem nevěděla, jak dlouho mi bude trvat přečtení. Kniha totiž není žádné tintítko, ale pořádný tlouštík - téměř 530 stran.

Zpočátku mě doprovázelo zděšení. V příběhu se objevilo tolik postav, že mi trvalo dost dlouho, než jsem zjistila, kdo je kdo. Všechny důležité postavy se ve vyprávění střídaly po kapitolách, občas i v půlce kapitoly. Některé postavy vyprávěly příběh v er-formě a Sean Reilly vyprávěl v ich-formě.

Příjemným zpestřením knihy byl deník Míši Šislenka, tvůrce nebezpečné zbraně. Spřátelil se s Rasputinem, jehož sláva byla teprve v začátcích, ale s Míšovou pomocí a pomocí této zbraně se dostal do přízně cara a carevny. Zpočátku vše bylo v pořádku, Rasputin byl velmi oblíbený, ale postupem času se z něj stal nepřítel číslo jedna. Byl velkým mystikem a léčitelem a zasloužil se o uzdravení mladého careviče. Jenže Rasputin byl velký prostopášník a proslýchalo se, že navštěvoval i lože samotné carevny a tím se zprotivil řadě vysoce postaveným osobám. Příběh z roku 1916 je psán velmi čtivě a v některých chvílích byl hodně napínavý a dost mě zajímalo, jak to vše skončí. Pro odlišení od příběhu současného byl zvolen font, který se velmi dobře četl.

Míšův deník si přečetl jeho vnuk Leo Sokolov. Leo je profesor a vědec na zapřenou. Žije v Americe již třicet let spokojeným životem, ale jediná chyba, kterou udělal, se mu stala osudnou a vynález, který za pomocí indícií z deníku sestrojil, se najednou ocitne v nepovolaných rukou a Reilly musí zapojit všechny síly, aby vypátral, kdo zbraň vlastní a kde ji ukrývá.

Reilly je při hledání této zbraně stále o krok pozadu. Městem se několikrát proženou velmi zvláštní hromadné krvavé rvačky, ale než se Reilly dostaví na místo činu, je tato zbraň zase pryč. Neustále mu uniká, ale všechny nitky se postupně utahují. Podaří se mu tento nebezpečný nástroj najít a zabránit tak dalším katastrofám?

Příběh ze současnosti se odehrává v New Yorku. Sean Reilly je mnohým čtenářům znám již z předchozích knih Khouryho o tomto svědomitém agentovi FBI. Tentokrát však řeší i osobní problémy, které si s sebou přináší z minulých dílů. Především má strach o svého syna Alexe, jenž byl v rukou tajemného agenta CIA Corrigana a Sean netuší, kdo se pod tímto krycím jménem skrývá. Zjistí nakonec, kdo to je?

Kniha se velmi dobře četla i navzdory tloušťce a samotný námět mě velmi zaujal. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se taková zbraň opravdu objevila?  Z lidí by se stali jen obyčejné loutky a nástroje na zabíjení lidí. Docela děsivá představa, co říkáte? Osobně si myslím, že za pár let se takové zbraně objeví. V nesprávných rukou by se tato zbraň mohla stát velmi nebezpečnou. Kdoví, možná vás právě teď někdo pomocí mikrovln ovládá a vy o tom vůbec netušíte...

O autorovi
Raymond Khoury, narozený roku 1960 v Bejrútu, hlavním městě Libanonu, je scenárista a romanopisec, proslavený bestsellerem "Poslední templář" (2006).
Po dobu dospívání žil Khoury v Rye, New Yorku, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1975, aby unikla libanonské občanské válce. Ve Spojených státech absolvoval středoškolská studia. Po návratu do Bejrútu vystudoval architekturu, ale krátce poté znovu musel uprchnout před obnovenou válkou. Usadil se v Londýně a začal pracovat jako architekt.
Zdroj: knihovnička, nakl. Domino                 

Obálky

Tentokrát volba je jednoduchá. Nejvíce se mi líbí česká obálka, hlavně ty barvy, jsou takové temné. Pak možná ještě má zajímavou obálku ta první.

    

Děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.

Odstíny vášně: Temná vášeň

AUTOR: Inka Loreen Minden
ORIGINÁL: Dunkle Leidenschaft, Shadows of Love (Bastei Lübbe AG, Kolín, 2013)
PŘEKLAD: Marek Pavka
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 96
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace
Sedmadvacetiletá Mia Ferrisová, americká designérka, dostává vynikající pracovní nabídku. Z Kalifornie se vydává do daleké Anglie, aniž by tušila, že ji čeká speciální úkol. Jejím zákazníkem je nejvyhledávanější a nejbohatší muž Anglie – Nathan Sterling, ale i on má svá tajemství a stinné stránky. A hlavně je zatraceně přitažlivý. Dokáže mu Mia odolat? Temná vášeň představuje dokonalý mix vášnivé romantiky a nevázané erotiky…

Něco málo o ději
Mia je mladá Američanka. Jejím zaměstnáním je bytové designérství a v tomto oboru začala úspěšně podnikat. Jejich služeb využije mladý anglický hrabě Nathan Sterling a požádá ji, aby přestavěla několik místností na jeho hradě.

Mia sedá do letadala a odlétá na měsíc do Anglie, aby se s Nathanem setkala. To ještě netuší, jaký dojem na ni udělá. Jenže to není takové, jak se zdá. Nathan si libuje v extravagantním sexu a místnosti, které má Mia předělat, jsou Nathanovy sexuální herny.

Oba po sobě velmi touží a vzájemně se doplňují. Tráví spolu spoustu času a Mia zjišťuje, že se do Nathana zamilovala. Zamiloval se i on do ní? Nebo ji využívá jen jako sexuální partnerku?

Hodnocení

Už je to velmi dlouho, co jsem naposledy četla erotickou knihu. Tuhle jsem si pořídila na květnovém Světu knih v Praze se slevou. Vůbec jsem netušila, o co v knize půjde. Anotaci jsem žádnou nečetla, na  přebalu také není, takže jsem do to ho šla naslepo.

Nehledejte v této knize žádná moudra a ani nepočítejte s tím, že se budete (moc) červenat. Sice bylo milování na prvním místě, ale bylo to, když to přeženu, téměř normální, žádné výstřednosti. Ale přece jenom ano, se tu objevila jedna výstřednost a ta se mi nelíbila - Nathan měl ve zvyku při svých "hrách" mluvit hodně neslušně a narozdíl od Mii mě to nevzrušilo, spíš mě to rušilo, protože se to k Nathanovi vůbec nehodilo. 

Co se týče hlavních postav, tak Mia se nějak ničím neliší od žen tohoto žánru. Máme tu sice úspěšnou podnikatelku, ale také nezkušenou ženu, která toho moc nezažila. Nathan je (narozdíl od ostatních mužů v tomto žárnu) vdovec a mě ho, přisáhám, bylo v tu chvíli i líto.

Kniha má jen něco málo kolem sta stran, takže během dvou večerů máte příběh přečtený. Ve výsledném hodnocení se mi kniha líbila. Proč ne, jednou za čas si ráda přečtu oddechovou četbu a právě tahle je vhodná ke chvílím u vody. Je to milé, pohodové čtení spojené s romantikou, chvílemi i vtipné situace mě dokázaly rozesmát.

Takže doporučuji přečíst všem příznivkyním romantického čtení.

O autorce
Inka Loreen Minden je pseudonym pro německou autorku Moniku Dennerlein. Píše také pod jmény Lucy Palmer, Loreen Ravenscroft, Mona Hanke a Monica Davis. Vydala několik erotických románů a M & M románů. Od roku 2013 píše také Y/A fantasy pod pseudonymem Monica Davis.

Obálky
Těžko říct, která obálka je hezčí. Možná o něco hezčí je ta německá, ale obě obálky jsou na stejné úrovni.

Hvězda

AUTOR: Alex Flinn
ORIGINÁL: Diva (HarperTempest, New York, 2006)
PŘEKLAD: Veronika Volhejnová
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 228
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace
Někdy se blog stane tím jediným místem, kde se můžete bez obav svěřit se vším, co vás trápí. Tak to aspoň dělám já. Podle ostatních jsem prý skvělá, talentovaná, prostě okouzlující, ale já si tak rozhodně nepřipadám, spíš naopak...

Něco málo o ději
Caitlin je šestnáctiletá dívka, kterou baví zpívání, respektive opera. Jenže každý, kdo si vybaví operu, si vybaví i tlusté zpěvačky. A Caitlin do posledního léta byla také tlustá, nikdo si ji nevšímal. Nakonec odjela na odtučňovací tábor, odkud se vrátila  úplně jiná.

A najednou si ji lidé začínali všímat, začala chodit s úžasným klukem, který nakonec tak úžasný nebyl. Aby se Caitlin od Nicka odpoutala, rozhodla se, že tajně udělá talentové zkoušky na Miamskou střední hudební školu a uspěla.

A Caitlin se splnil sen. Poznává nové kamarády, objevuje svoje schopnosti. Snaží se urovnat i svůj vztah s matkou. který je odjakživa špatný a vyhlídky, že by se změnil k lepšímu, jsou velmi vzdálené.

Jestli se jí to podaří a jak se jí bude dařit v nové škole, si budete muset přečíst už sami.

Hodnocení

Třetí kniha od Alex Flinn je volné pokračování románu Dýchání po vodou. V Dýchání pod vodou jsme se mohli setkat s Nickem. Caitlin byla jeho přítelkyně, Hvězda patří jen jí a jejímu příběhu.

I když od předchozího dílu neuplynulo příliš mnoho času, je vidět, že hrdinové trochu vyspěli. Zvlášť Caitlin, která už není tou holčičkou, která si všechno nechala líbit a byla snadno manipulovatelná. Ve Hvězdě vyzrála a její sebevědomí také narostlo.

Určitě vyzrála i díky Nickovi a talentové zkoušky na střední hudební školu vzala jako výzvu. Zkoušky zvládla a ona se stala úspěšnou studentkou. 

Stejně jako Nick v Dýchání pod vodou i Caitlin si vede svůj deník. Ne v papírové formě, ale píše si ho na internetu, kde sděluje své pocity, jak se cítí, co zrovna poslouchá a také, kolik váží. Pro Caitlin je to velmi důležité. Na jedné straně má můj velký obdiv, že se rozhodla zhubnout a podařilo se jí to, ale od této chvíle je to celoživotní cíl si váhu udržet tak, aby byla spokojená.

Hvězda je romantický příběh, takže v něm nesmí chybět i láska. Tu zde najdete, ale je tu i velké přátelství mezi spolužáky, kteří jsou si spřízněnými dušemi.

V příběhu se objeví také Nick, ale jen letmo, a od předchozí Nicka se velmi liší. Ve Hvězdě se mi líbil mnohem víc, nebyl takový frajer, ale normální kluk.

Důležitou roli zde hraje i Caitlinina matka, dáma vystřižená jako z módního časopisu, a ke Caitlin nemůže najít tu správnou cestu. Dokud byla Caitlin tlustá, vše bylo v pořádku, ale poté, co ze z ní stala štíhá dívka, ji matka bere jako možnou konkurenci. Avšak i ona sama má problémy, se kterými se nechce svěřovat ani Caitlin.

Hvězda je příběh pro mládež, především pro dívky, takže ji můžu bez váhání doporučit právě jim. Mně se příběh líbil, byl to odpočinkový příběh a pokud strávíte šest hodin ve vlaku, měli byste ji stačit přečíst během této doby.

O autorce

Alex Flinn je americká spisovatelka, která píše převážně pro mladé čtenáře. Dosud vydala jedenáct knih. Do češtiny byly přeloženy pouze tři romány: Netvor, Dýchání pod vodou a Hvězda.

Obálky
Ať si každý říká co chce, naše obálka je nejhezčí.

 

Trailer

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

Zentangle - relaxační obrázky

AUTOR: Beckah Krahula
ORIGINÁL: One Zentangle A Day (Quarry Books, 2012)
PŘEKLAD: Kateřina Lipenská
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2014
POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Šestitýdenní kurz kreativní kresby pro pohodu, inspiraci i zábavu… Zentangle je poměrně nové umění, které v sobě neuvěřitelným způsobem spojuje kresbu s relaxací. Možná i vy si při telefonování, čekání nebo na nudných schůzích bezmyšlenkovitě črtáte spirálky, čtverečky, smyčky… Budete-li se tomu však věnovat uvědoměle, zjistíte něco nesmírně překvapivého: nejenže spolehlivě zaženete nudu, ale ještě se budete cítit odpočatí a plní optimismu.

Hodnocení

Nakladatelství Metafora v roce 2014 vydalo knihu Zentangle - relaxační obrázky. Naprosto upřímně přiznávám, že mě na první pohled moc nezaujala. Žádná malířka nejsem a abych si něco kreslila? No, asi ne.

Nakonec u Safienky byla soutěž právě o tuto knihu. Řekla jsem si, že to zkusím, však co, za pokus nic nedám. Prohlédla jsem si nějaká videa na YouTube, obrázek nakreslila a poslala. Na soutěž jsem pak zapomněla a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že se mi tuto knížku podařilo vyhrát.

Když mi přišla, pořád jsem byla hodně skeptická. Nejdříve jsem ji zběžně prolistovala a odložila stranou. Ale nedalo mi to a po chvíli jsem si knihou začala listovat a prohlížet si jednotlivé obrázky a jednotlivé postupy u vzorů. A než jsem se nadála, už jsem v ruce držela provizorní skicák a vznikly prvotní obrázky. Po pár dnech jsem se od knihy nemohla odtrhnout a kreslila jsem a kreslila. 

Jak už jsem psala na začátku, jsem naprostý antitalent na kreslení, ale u Zentangle je to naprosto jedno. Stačí si kreslit a vzory, nápady, myšlenky přijdou samy. 

Co budete potřebovat? Skicák, papírové čtverečky, nejlépe o velikosti 9 x 9 cm, tenká kreslící pera (např. Centropen, já jsem použila zn. Vivess, ale v knize najdete značku Micron) černá, ale i jiné barvy a dále černé papírové čtverečky.

Kniha vás krok za krokem ve 42 dnech provede jednotlivými postupy a vzory, aby se z vás na konci kurzu staly odborníci na Zentangle. Zaručím vám, že již v půlce budete mírně pokročilými a bude vás to bavit.

V knize nejsou všechny vzory, které existují. Můžete si je vymyslet sami, nebo ze stávajících vzorů vytvořit přesmyčky.

A co je důležité na Zentangle - tvorba obrázků je druhem relaxace. Sednete si někde do křesla, vezmete si tužku a papír a začnete si kreslit. Nemusí to dávat žádný smysl, prostě si jen tak kreslíte a vytváříte.

Ze zentanglových vzorů si můžete vytvořit i mandaly, tzv. Zendaly, případně ti kreativnější z vás si můžou tímto stylem vytvořit i velikonoční kraslice, hrnečky, vymyslet originální vzor na látku nebo vytvoři i šperky. Fantazii se meze nekladou.

Takže za mě ano a Zentangle beru jako výzvu a doporučuju vyzkoušet naprosto všem. I dětem, protože tím se podněcuje jejich fantazie a i moje starší dcera knihou listovala a zkoušela kreslit.

Edit 25. 5. 2015: Od zveřejnění článku uběhl rok. Za tu dobu se toho hodně změnilo, zentangluji pořád, ale změnila jsem styl kreslení. Mou tvorbu můžete sledovat na Pinterestu 

  

O autorce

Beckah Krahula je výtvarnice, spisovatelka, produktová designérka a developerka. Umění ZENTANGLE se věnuje několik let a certifikovanou instruktorkou se stala v roce 2011.

Obálky
Pokud srovnám obálku českou a anglickou, tak naše se mi líbí o něco více.

Postřižiny

AUTOR: Bohumil Hrabal

NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta

ROK: 2004

POČET STRAN: 151

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro (především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika desítkami let. 

Něco málo o ději
V jednom malém pivovaře správcuje Francin a jeho půvabná manželka Maryška s neuvěřitelně dlouhými vlasy. Jednou k nim na návštěvu zavítal Francinův bratr Pepin se svým velmi hlasitým projevem a celý pivovar je vzhůru nohama.

Úsměvné příhody tak trochu bláznivé Maryšky, hlučného strýce Pepina a mírného až trochu konzervativního Francina ve vás vyvolají příjemné Hrabalovo vzpomínání na období první republiky.

Hodnocení
28. března 2014 by Bohumil Hrabal oslavil své sté narozeniny. A v zájmu doplnění četby o klasickou literaturu jsem sáhla právě po tomto českém spisovateli. Při výběru knihy jsem váhala, nakonec jsem vybrala právě Postřižiny, protože film se mi ohromně líbil, a tak jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu.

Seznamujeme se zde s mladým manželským párem, který spravuje malý pivovar. Maryška je krásná žena, má velmi dlouhé vlasy a upřímně řečeno, je tak trochu střelená a bláznivá. Pokud jste viděli film, určitě si pamatujete některé scénky jako je např. to, jak se paní správcová koupala ve velké vaně (doteď jsem si myslela, že se koupala v pivě) nebo již legendární scénka na komínu. Tohle všechno tam je, ale najdete zde i další scénky, které se do filmu (naštěstí) nedostaly. Přišly mě hodně kruté a rozhodně vám je spoilerovat nebudu.

Další postavou je Francin. Tichý muž, který svou ženu nesmírně miluje a snesl by jí modré z nebe, kdyby mohl a její bláznivé kousky jí odpouští. Opakem Francina je jeho bratr Pepin.

A Francin se zadíval na chodník a síliče svalů mu zvadly v prstech a Francin si hned lehl na otoman jako podťatý a řekl:
"Pepin."
"Tak konečně uvidím tvého bratra, konečně uslyším svého švagra, švagříčka!" a opřela jsem se o futra oken a tam na chodníku stál člověk, na hlavě oválný klobouček, kárované rajtky zastrčené do zelených tyrolských punčoch, krčil nos a na zádech měl vojenský ruksak.
"Strýcu Jožine," volala jsem na prahu, "pojďte dál."
"A kterápak vy jste?" řekl strýc Pepin.
"No já su vaše švagrová, vítajte pěkně!"
"Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francin?" ptal se strýc a dral se do kuchyně a do pokoje.
"A tady, tak co je s tebó? Ty ležíš? Tož sakra, já jsem k vám přijel na návštěvu, nebudu tady dýl než čtrnáct dní," hovořil strýc a jeho hlas duněl a řezal se vzducehm jak prapor, jak vojenský povel, a Francin každým slovem byl elektrizován, vyskakoval a namotával na sebe deku.

Pepin je velmi hlučný, nerozpakuje se poslat svou švagrovou do patřičných mezí a neváhá používat sprostá slova. Jeho řev se rozhlíhá po celém pivovaře a Francin je se svým bratrem v koncích. Přesto je Pepin plný života, užívá si ho plnými doušky. A no a co, že neumí mluvit normálně?

V knize moc děje nenajdete. Jedná se spíše o sérii krátkých uzavřených příběhů. Styl psaní mě velice překvapil. Věty jsou velmi dlouhé, jedno souvětí je přes celou stránku, ale působí to velmi přirozeně a hlavně je to originální a osobité. Přímá řeč je prokládaná nespisovnými a hovorovými výrazy strýčka Pepina.

Čtení jsem si užívala, bylo to moc příjemné zpestření od běžného dne a od knížek, které běžně čtu. A i když se mi kniha hodně líbila, film se mi líbil o něco víc. Někdo se mnou může nesouhlasit, ale tentokrát film předčil svou knižní předlohu.

Film

V roce 1980 Jiží Menzel natočil podle Hrabalovy knihy stejnojmenný film. Na scénáři se podílel i sám autor a vznikl tak nezapomenutelný zážitek, na který se můžu dívat kdykoliv a nikdy mě neomrzí. Roli nezapomenutelné, trochu bláznivé, ale i romantické Maryšky si zahrála Magda Vášáryová. Jejího milujícího manžela si zahrál Jiří Schmitzer a hlučného strýce Pepina ztvárnil Jaromír Hanzlík.

Film je velmi úsměvný a poetický a na CSFD získal velmi kladné hodnocení. A zaslouženě.



O autorovi

Bohumil Hrabal je jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů vystudoval práva a prošel nesčetně profesí, jimiž se umělecky inspiroval. Jeho tvorba se stala předlohou k mnoha filmům, včetně oscarových Ostře sledovaných vlaků. Je nejčastěji překládaným českým autorem 20. století.


První povídky zveřejnil na konci 40. a v průběhu 50. let, ale teprve od roku 1963, kdy mu vyšel povídkový sborník Perlička na dně, se stal spisovatelem z povolání. Druhá sbírka Pábitelé již svým titulem vnesla do českého povědomí zajímavý výraz, původně použitý básníkem Jaroslavem Vrchlickým. Do paměti národa se vryl zejména zfilmovanými Ostře sledovanými vlaky, Postřižinami, Slavnostmi sněženek a dílem Obsluhoval jsem anglického krále.

Zdroj: wiki.idnes.cz, infowebz.com

Knihu můžete objednat na stránkách e-shopu Kniha.cz

Svět knihy, Praha 17. 5. 2014 - den druhý

Po pátečním Severském literárním čtení jsem byla tak navnaděná na sobotu, že jsem v noci nemohla pořádně usnout a ráno jsem vstávala rozlámaná a unavenější, než jsem usínala. Naštěstí už nepršelo, takže to byla první pozitivní věc, která mě napadla.

Druhou věcí, na kterou jsem se pozitivně těšila, byl fakt, že se dneska setkám s Mončou, z blogu Monushka. Znaly jsme se jen přes facebook, ale už minulý rok jsme si slíbily, že se na Světě knih potkáme. Proběhly krátké informační SMS, kde se potkáme a v kolik. Nakonec jsme se setkaly před metrem v Holešovicích a hned jsme ovšem vběhly do vedlejšího McDonalda na rychlou snídani a pořádnou dávku kávy, abych se vůbec probrala.

Po půl hodině jsme se zvedly a šly jsme na výstaviště, které bylo jen deset minut cesty a kdybychom náhodou nevěděly, kde to je, proudící dav by nás tam stejně zavedl. Před branami výstaviště už to pořádně zhoustlo, ale my jsme vstupenky měly, takže jsme to vzaly pěkně rovnou dovnitř.

A já jsem nestačila žasnout. Tolik stánků, tolik lidí, tolik prostoru. Chápejte, nikdy jsem na takové akci nebyla, takže to pro mě byla neuvěřitelná věc. Odložily jsme si naše věci u stánku v Dobrovském, kde Monča pracuje, takže to bylo moc fajn být lehčí o několik tašek a navíc jsme tam průběžně odkládaly nakoupené věci.

Hned jak jsme se rozkoukaly, šly jsme navštívit Literární sál. Nakladatelství Jota tam pořádalo Babinec za přítomnosti osmi českých spisovatelek, kterým kniha vyšla nejen letos, ale i v loňském roce. Ze všech osmi jsem znala pouze paní Dubskou, která napsala knihu Člověk Gabriel. Kdo ji nečetl, tak vřele doporučuji!

Každá autorka v krátkosti představila svoji knihu a nejvíce mě zaujaly knihy Sametová kůže od Markéty Harasimové a O ženách a o lásce od Edith Holé. Zajímavá mohla být i kniha Děláme si to doma sami s recepty pro domácnost, drogérii a lékárnu od Aleny Thomas. Název knihy je docela zavádějící a lehké žertování mě občas přivedlo na myšlenku, jestli se pořád bavíme o knize nebo už ne. :-) Po této akci následovala autogramiáda u stánku nakladatelství Jota.

  

S Mončou jsme tam pospíchaly, protože jsme netušily, kolik tam přijde zájemců o podpis. Obě jsme si nakoupily knihy, o kterých jsme slyšely, já tedy jsem koupila ty první dvě s tím, že třetí si půjčím v knihovně. Jako nádavkem jsme dostaly 50% slevu jakožto blogerky, což bylo úplně skvělé. Navíc Míša Sklenářová, která má z Joty blogery na starosti, byla velmi sympatická a milá a konstatovala, že s Mončou čteme podobné knihy a podobný žánr. Její odhad byl více než správný.

A pak už začala zmíněná autogramiáda. Nejprve jsem zamířila ke Kateřině Dubské podepsat si Člověka Gabriela, kterého jsem vezla s sebou. Říkala jsem si, jestli se mám zmínit o tom, že jsem Gabriela recenzovala, ale než jsem si to stačila rozmyslet, už jsem to ze sebe valila a jaké bylo mé obrovské překvapení, když paní Dubská řekla moje příjmení! Prostě tohle byl jeden z nejsilnějších zážitků, který si budu dlouho pamatovat.

Když jsme se rozloučily, vydaly jsme se po výstavišti obkouknout další stánky. Přiznám se, že naše další kroky vedly cíleně ke stánku Metafora za paní Herynkovou, která má na starosti komunikaci s blogery. Chvíli jsme si povídaly o knížkách, jak se prodávají knihy. Když jsem se dozvěděla, že v pátek tady byla Beckah Krahula, autorka knížky Zentangle, docela jsem zalitovala, že jsem tu nebyla už o den dřív, jistě bych si od ní nechala již výše zmíněnou knihu podepsat.

No a to už jsme se přemístily o kousek dál ke stánku nakladatelství Moba. Mám k tomuto nakladatelství srdeční záležitost a chtěla jsem se také osobně seznámit se slečnou, co má na starosti kontakt s recenzenty, ale ještě tam nebyla. (Setkaly jsme se až těsně před autogramiádou a byla přesně taková, jakou jsem si představovala.) Místo ní jsem si povídala s příjemnými lidmi. Doporučovali mi knihy, které bych si měla přečíst a já věděla, že si je přečtu. Koupila jsem si tam knihu od Jana Bauera, kterého jsem četla. Odpoledne byla autogramiáda nejen pana Bauera, ale také dalších českých autorů - Otomara Dvořáka, Františka Niedla a Stanislava Češky. Vyfotila jsem se také s panem Dvořákem, i když jsem od něj nic (zatím) nečetla, byl velice charismatický a milý. Ale to jsem hodně předběhla, protože tohle se uskutečnilo až odpoledne.

Pak jsme dál prozkoumávaly veletrh, nakupovaly tam a pak ještě tam, proběhla autogramiáda Anderse de la Motte, autora trilogie Game, Buzz a Bubble. Jestli jste ho někdy viděli, určitě pochopíte, proč na nás, všechny dívky a ženy, šly mdloby - Anders de la Motte je totiž nádherný chlap. Ve skutečnosti vypadá mnohem mnohem lépe než na fotce. Není divu, že se s ním některé dámy i fotily (že, Moni?) Také jsme si nechaly podepsat fotografii Michala Viewegha, jehož poslední kniha Můj život po životě je o tom, jaké to je, přežít svou vlastní smrt.

Cestou jsme potkaly několik blogerek, nejprve Petru z Knižního doupěte, Janu z Knižního vesmíru, Barču z Bastery, Lenku alias Ohanu, pak jsem také zahlédla Madeleine. Určitě tam bylo mnohem víc blogerů a blogerek, ale není v mé moci všechny znát, tak jen takhle.

A čas pomalu plynul, sice pomalu, ale neúprosně se hodiny přesouvaly k půl čtvrté odpolední a my jsme se se Světem knihy musely rozloučit. Šly jsme si pro svoje věci, přerovnaly nakoupené knihy a v tom největším dešti jsme zamířily k metru. Promoklé až na kost jsme sedly do metra. Monča se se mnou rozloučila na Florenci a já pokračovala až na Hlavní nádraží.

Tam jsem zjistila, že vlak, který měl jet o půl páté, bude mít hodinové zpozdění. Naštěstí jel v pět rychlík, ale domů jsem se dostala až o třičtvrtě na devět. Skoro celou dobu jsem četla Hvězdu, kterou jsem začala číst v pátek na cestě do Prahy.

Byla jsem unavená, na zádech jsem si nesla dobrých sedm kilo těžké váhy, na patě mega puchýř. Ale tyto nepříjemnosti byly převáženy neuvěřitelnými zážitkami a setkáními, na které budu ještě dlouho vzpomínat. Takže příští rok zase. Tentokrát ale s pořádným kufrem.

Severský literární večer, Praha 16. 5. 2014 - den první

Na 17. května jsem se těšila celý rok. Vážně. Konal se zde totiž Svět knih a protože se do Prahy nejezdí jen na otočku, rozhodla jsem se, že toho využiji a do Prahy pojedu již o den dřív.

Už od rána bylo příšerné počasí, pršelo, bylo chladno, ale mně to nevadilo - tři hodiny, které jsem strávila ve vlaku, jsem byla zahloubána do knihy Hvězda (ano, je to zvláštní brát s sebou na Svět knih knihy z domu, ale tak už to je a potvrdí vám to řada vášnivých knižních blogerů).

V Praze jsem byla domluvená s jednou maminkou Zuzkou, které jsem předala přáníčka na Charitativní jarmark pro Andělku, jež onemocněla rakovinou. Tento Jarmark se bude konat v pondělí 19. května od 14:00, takže jestli budete mít cestu kolem komunitního centra Matky Terezy v Praze 11, určitě se tam stavte. A navíc tak pomůžete i malé Andělce.

Se Zuzkou jsem strávila velmi příjemné odpoledne, ale kolem čtvrté jsem se šla ubytovat. Sice mě to trvalo velmi dlouho, než jsem to našla, ale stalo se, na pokoji jsem chvíli relaxovala a pak se vydala do centra Prahy.

A že bych šla sama? Kdepak, taková odvaha nejsem. Setkala jsem se s Barčou alias Basterou na Malostranském. Byla usměvavá, milá, přesně tak, jak vypadá ve svých videích a já jsem se s ní cítila velmi příjemně. Prošly jsme spolu Karlův most a kousek dál jsme se potkaly s Radkou z blogu Rachel-Roo. Tu jsem znala jen z blogu, ale byla také moc fajn. Tak jsme v této trojici došly na Staroměstské náměstí, jako správné turistky jsme si vyfotily Orloj (tedy spíše já) a pomalu se vydaly do ulice Řetězová.

A proč zrovna tam? Skandinávský dům u příležitosti právě probíhajícího Světu knih uspořádalo Severský literární večer za účasti tří severských autorů - Pia Juul, Stefan Spjut a Kjersti A. Skomsvold. 

S holkami jsme si objednaly domácí limonádu, s Basterou jsme si daly citronádu a Rachel-Roo s lesním ovocem. Protože holky měly hlad, tak si daly zelňačku, prý byla dost ostrá a já vyzkoušela nakládaný hermelín s brusinkami a mandlemi. Bylo to vážně moc dobré a vím, co brzo udělám i já. Nakonec jsme si daly dvě deci bílého vína dolů, kde se četlo. Velmi milá obsluha nám toho dala o trochu víc jako pozornost podniku :-) 

A pak už to vypuklo. Místnost byla obrovský sklep, byl trochu cítit vlhkem a takovou tou sklepní zatuchlinou, ale brzy jsem si na to zvykla. Vepředu seděly autorky a překladatelky, jen Stefan Spjut chyběl - nakonec dorazil s mírným zpožděním s omluvou na pražskou dopravu a prý měl cestou špatného řidiče :-)

Všichni tři zmínění spisovatelé byli velmi sympatičtí a milí a i vtipní. Stefan Spjut dokonce vymyslel i haiku (sice nevím, jestli to byl náhlý nápad, nebo už ji měl nachystanou, ale i tak to bylo zábavné). Moderátorka vedla rozhovory velmi příjemně a plynule a myslím, že jsme se všichni úžasně bavili.

  

Z každých tří knih se četly krátké úryvky, zaujaly mě všechny tři, nakonec jsem si odnášela jen dvě, ale to nevadí, Stalla si také určitě někdy přečtu. Knihy jsem si nechala od autorek podepsat i s věnováním. Už se na ně moc těším.

Po autogramiádě jsme si s holkama ještě chvíli povídaly a hádejte o čem? O knížkách, jak jinak. Po asi další půlhodině jsme se zvedly a každá jsme se rozešla. Já metrem na kolej, Bastera to měla domů kousek a Rachel-Roo zase daleko až do Liberce.

Na kolej jsem došla sice zmoklá jako myš, ale příjemně naladěná a potěšená z večera, který jsem prožila v milé společnosti.