Duely

AUTOR: Antonín Bajaja

NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2005

POČET STRAN: 392

ZDROJ: knihovna

Anotace

Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti.

Hodnocení

Antonín Bajaja patří k autorům, které sice znám, ale zatím nebyla příležitost si přečíst některé z jeho knih. Občas je k tomu zapotřebí trochu popostrčit. Takovým popostrčením bylo téma „regionální autoři“ v Klubu milovníku knih, který se schází jednou za pět týdnů v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně.

Duely jsou knihou, která zasahuje hluboko do minulosti a je tak mnohovrstvá, až se divím, že jsem se ve spleti Ozéfků a Jožků příliš neztratila.

Román je rozdělen do dvou částí. První duel vypráví Lojza a vystihuje sedmdesátá léta dvacátého století. Sledujeme jeho vývoj během deseti let. Od začínajícího dělníka v místním družstvu až po jeho povýšení na předsedu JZD. Je také o tom, že ne vždy se člověk může zavděčit všem a musí čelit nejen lidské hlouposti, ale také vlastnímu svědomí. První část byla lehce zmatečná, ale pak jsem pochopila, kdo byl Já a kdo Ty. Já a Ty vedou spolu dialog a vzpomínají na dobu, kdy byl Lojza ještě mladý a plný ideálů, přesto však si šel za svým a snažil se neuhnout z cesty.

Další část je však mnohem spletitější než ta první a čtenář musí být velmi pozorný, aby neztratil nit. Druhý duel ukazuje život na Valašsku v devatenáctém a dvacátém století. Lojza je tu jako posluchač při vzpomínání dědy jeho manželky. Není to však povídání smutné, Antonín Bajaja ukazuje život kopaničářů ve veselých tónech. Život Josefa Opálky byl obestřen pohádkami, poklady, rodinnými i přátelskými vztahy. Jožka Opálka umí vyprávět a leckdy se do minulosti ponoří tak, že ji těžko opouští. Stačí vůně či slovo a stařeček se rád nechá minulostí opájet. Antonín Bajaja nenechal vyprávět jen Jožku, ale dal slovo i jeho stařečkovi, nazíral na jedno vyprávění mnoha pohledy.

I když mě kniha neustále držela v pozoru, občas jsem se nechala vyprávěním unést. Bajaja svým barvitým líčením ve mně dokázal vyvolat obrazy z příběhu. Dokážu si vybavit mladého Opálku, jeho milou Andělku i kulhající Stázku Kvašovou. V proudu času i v mých představách protagonisté stárli a dozrávali jak víno.

Jazyk je neuvěřitelně melodický a laskavý. V dnešní době je velice moderní dávat do knih nářečí, čtenář si jistě vybaví několik titulů. Tady vše působilo přirozeně a velmi citlivě. Asi by vypadalo zvláštně, kdyby starousedlíci mluvili spisovně.

„Bouřku v nočním lese jsem ještě nezažil,“ řekl Lojza.

„Šak néni to nic příjemného, akorát sa o tom po čase hezky vykládá. My sme tedová hrůzú ani nedýchali. Enom očenáše a zdrávasy sme sa modlili. Nahlas aj potichu. Nebo enom tak v duchu. Nejhorší bylo, že kdesi blízko sa urvala silná buková haluz, prohučela smrčinú a zasáhla Janka Bečicového. Všeci sme slyšeli jeho výkřik, ale báli sme sa pohnút. - Janku, žiješ? zeptal sa kdosi po dlúhej chvíli a Janek zastéhal, že ano, ale to už sa búřka uklidňovala.“ (Str. 146)

Kniha Duely poprvé vyšla v roce 1988. Ale díky své nadčasovosti a oblibě vyšla v roce 2005 znovu a potřetí v roce 2015.

Antonín Bajaja je pro mě objevem roku a rozhodně nezůstanu jenom u Duelů. Jeho knihy se překládají do různých jazyků. Jaké pak budou knihy jako třeba Zvlčení nebo Na krásné modré Dřevnici? Nechám se překvapit.

O autorovi

Antonín Bajaja se narodil roku 1942 ve Zlíně v rodině lékaře. Po studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně (1959–1964) pracoval až do roku 1990 v oboru, potom jako zpravodajský redaktor (Český rozhlas), novinář (deník Prostor, týdeník Týden) a redaktor Rádia Svobodná Evropa. Od roku 1996 vede semináře tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je spoluzakladatelem a členem redakční rady časopisu pro kulturu a společenské dění Zlínského kraje ZVUK. Stál u vzniku pěveckého spolku WLASTENCI při Českém centru Mezinárodního PEN klubu. Povídky, pohádky a fejetony publikoval časopisecky a ve sbornících, některé básnické a prozaické texty (včetně Zvlčení) odvysílal Český rozhlas. Ocenění: Výroční cena nakladatelství Mladá fronta za románový diptych Duely, cena v soutěži Evropský fejeton Brno 1993 a v roce 1994 Cena Křepelek za výrazný tvůrčí podíl na publicistickém pořadu Hlasy a ohlasy z domova Rádia Svobodná Evropa. Zdroj: Databáze knih.