Priscilla - Dost svévolně se košatící osud

AUTOR: Ota Ulč

NAKLADATELSTVÍ: Šul-Švarc
ROK: 2016

POČET STRAN: 304

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnášenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

Hodnocení

Hrozně nerada píšu negativní recenze. Ani je psát moc neumím, vždycky se snažím na každé knížce najít něco hezkého, protože vím, jak je těžké napsat knížku nebo udělat cokoliv jiného a pak někdo přijde a zkritizuje vám to od začátku do konce. Proto i v tomto článku se budu snažit být víceméně neutrální.

Když jsem držela v rukou knížku s dost komplikovaným názvem, těšila jsem se na to, že si přečtu zajímavý životopis ženy z daleké Číny, která se provdala za českého emigranta v USA. Hned po prvních stranách mě zaskočilo, že se autor začal věnovat politice a nakonec skončil u svého vlastního životopisu.

O Priscille se autor zmiňuje, ale jen okrajově, což je škoda, protože Priscillin život mohl být velice zajímavý - vyrůstala ve smíšené rodině (otec Číňan, matka Švýcarka), ráda bych se něco dozvěděla o tom, jak se musela přizpůsobit životu v Americe, jak ona prožívala cesty kolem světa. Místo toho jsem se dozvěděla informace o autorovi a o jeho pocitech.

Kniha je také víceméně cestopis po zeměkouli. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby informace, které autor podává, nebyly čtyřicet let staré. Avšak některé historky byly úsměvné a také zvyky a tradice jednotlivých zemí v té době byly někdy až hrůzostrašné. Zvlášť kulinářské choutky v některých asijských zemí mi naháněly husí kůži.

Je až zvláštní, kolik známých a vyženěných příbuzných měl autor po celém světě, někdy mi to přišlo až neuvěřitelné. Většinou pokaždé následoval i jejich životopis.

On i Priscilla však mají můj obdiv v tom, že se na vlastní pěst rozhodli několikrát procestovat celý svět. Bylo to v době, kdy to nebylo až tak snadné, byrokracie byla možná horší než dnes, nebezpečí číhalo na každém kroku.

Knihu úplně nezavrhuji, ale nutno podotknout, že jsem nedostala to, co anotace slibuje, tedy životopis o Priscille. Už samotný název je zavádějící. Cestopis ano, ale životopis ne. Knihu možná ocení starší generace než jsem já. Většině dnešním dvacetiletým a třicátníkům je totiž Čankajšek a Mao Ce-tung hodně vzdálen. I autorův styl psaní není tak úplně snadný. Také hodně přeskakuje v čase od jednoho místa k druhému.

Kniha je plná vzpomínek a historek ze zemí, které jsou pro naše uši hodně exotické a málokomu se podaří se do těchto zemí podívat. Když si tedy čtenář odmyslí název, dozví se to, co se autorovi přihodilo při cestování v 70. letech 20. století.

O autorovi

Ota Ulč vystudoval práva na Karlově univerzitě, na vojně pak byl přidělen k PTP, v roce 1959 emigroval berlínským metrem z východního do západního Berlína, tehdy ještě zdí nerozdělených, a do USA. Tam vystudoval politologii na Kolumbijské universitě v New Yorku. Dnes žije v Binghamtonu, NY, kde učil na univerzitě předmět Comparative Governments.

Napsáno pro nakladatelství Šulc-Švarc