Jedna stačí! Jeden svědek

AUTOR: Tomáš Lörincz

NAKLADATELSTVÍ: Nová forma
ROK: 2011

POČET STRAN: 154

ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:

Anotace

Už je to nějaký ten pátek, co chodíme do školy. Historie je stále stejná. Vidím kolem sebe jen spokojené tváře. Všichni si mezi sebou povídají. Všichni se smějí a učí se spolu. Jen já jsem zas mimo dění. Nepatřím sem? Připadám si pro spolužáky jako odporný bodavý hmyz, který se musí za každou cenu a co nejrychleji zlikvidovat.

Něco málo o ději

Tomáš a Martina jsou spolužáci. Je jim čtrnáct a právě se do sebe zamilovali. Jenže Martina je v partě, která ji ovládá a dává ji vybrat - buď oni nebo Tomáš. Martina si vybere partu. Od té doby se všichni do Tomáše naváží a psychicky ho šikanují.

Výsměch a nemístné poznámky jsou na denním pořádku. Ale Tomáš se nevzdává, Martinu stále miluje a chce ji získat zpět.

Hodnocení

Kniha, která je určená nenáročným mladým čtenářům ve věku do patnácti let. Já už jsem krapet odrostla a na rovinu přiznávám, že kniha nebyla můj typický šálek kávy.

Vlastně jsem Tomášovi nerozuměla, přemýšlela jsem, proč Martinu nenechá na pokoji, proč se kolem ní pořád točí a musí snášet její posměšky a nadávky. Bylo mi ho i líto, protože šikana je opravdu vážná věc a málokdy se o ní mluví. Také zarážející je to, že Tomáš navenek vystupuje jako slušný a chytrý kluk, ale v některých situacích se choval stejně jako ta povedená partička.

Martina mi přišla jako slečinka s nosem nahoru, která neví, co vlastně chce. Bohužel byla ovládaná tou jejich partou, takže nemohla ani svobodně přemýšlet. Ale kdyby opravdu chtěla, mohla se od nich odpoutat. Jenže od čtrnáctiletého dítěte nikdo nemůže chtít, aby se chovalo dospěle. 

A občas jsem měla chuť jimi pořádně zatřepat, ať se proboha vzpamatují.

Autor knihu napsal ve čtrnácti letech. A bylo to poznat. Přesně takhle nějak jsem si psávala i deníček já, zaláskovaná až po uši a nešťastná z toho, že mě on nechce, ale já jeho ano.  Autor sám podotýká, že kniha byla sice napsána ve čtrnácti letech, ale vyšla až o sedm let později. Do knihy několikrát zasahoval, takže občas se mi přihodilo, že jsem četla slova typická pro puberťáky, pak najednou skok a Tomáš mluvil jako dospělý.

Příběh je vyprávěn jak v er-formě, tak v ich-formě. Ich-forma jsou Tomášovy myšlenky a pocity. Tohle mi přišlo docela zajímavé. V textu se také objevily písničky, které jsem neslyšela strašně dlouho a když jsem byl teenager, moc se mi líbily a vlastně líbí dodnes.

Tomášův příběh je vlastně jednoduchý a přesto komplikovaný a zamotaný v tom, že jednou se chtějí, pak se nechtějí, pak zase chtějí a pak zase ne.... A závěr knihy? No, tak takový jsem opravdu nečekala. Asi jsem už dospělá a na pohádky moc nevěřím.

O autorovi
Tomáš Lörincz je mladý český spisovatel, který píše nejen prózu, ale také poezii. Hraje na klavír a v divadle, účastní se literárních soutěží. V letech 2009 a 2010 získal diplom v mezinárodní česko-polské soutěži z poezie.

Děkuji Tomášovi za poskytnutí recenzního výtisku.