Josífku, k noze!

Anotace: To odpoledne měl Josífek na starost mladší sestru Haničku, a tak se rozhodl, že ji vezme s sebou na fotbalové hřiště. On si s kamarády zakope, Hanka bude fandit. V zápalu hry však na všechno zapomněl, a když byl konec, zjistil, že sestřička zmizela. Po zoufalém hledání ji objevil v parku – a nebyla sama. Hladila roztomilé štěně. Josífek zajásal, nejen že se Hanka našla, ale on by konečně mohl mít vytouženého pejska! Ale co bude dál?

Hodnocení:

Už dlouho jsem nečetla knihu od Daniely Krolupperové, a tak jsem sáhla po titulu z nakladatelství Albatros, který vyšel v edici Druhé čtení v roce 2018.

Josífku, k noze! je třetím pokračováním série o Josífkovi. Čtenář se s ním mohl setkat již v knihách Sedmilhář Josífek a Josífkův pekelný týden. Josífek je sice o chlup starší - už nelže a své povinnosti si plní v rámci svých možností.

Jednoho dne dostal na starosti svou malou sestřičku Haničku. Moc nejásal. Ale pokud si chtěl zahrát fotbal, musel ji vzít s sebou. V zápalu hry si nevšiml, že sestřička zmizela. Naštěstí se našla skoro hned a dokonce tam nebyla sama - bylo tam s ní i nádherné štěňátko. Že by se Josífkovi konečně splnil sen mít pejska?

Tentokrát autorka nechala Josífkovi rodiče věnovat se jejich vlastním každodenním starostem. Hlavní úlohu sehrála Hafka a Josífek. Mít pejska, potažmo jakékoliv domácí zvířátko, neznamená jenom si s ním hrát, mazlit se a dovádět, ale také se o něj starat a učit ho novým věcem. To Josífek všechno ví a ví také, že by měl být trpělivý, ale občas se pořádně naštve, když zjistí, že mu Hafka sežrala svačinu do školy a nebo mu rozkousala nové boty. Ono totiž s tím vším souvisí i to, aby byl Josífek pořádnější. A pak se to stane - Josífek se probudí ve štěněcí kůži.

Kromě poučení, že o zvířátka se musí pěkně starat a chovat se k nim přátelsky, má příběh ještě část, která je dobrodružná a pro děti napínavá. Vyznívají tu negativní charakterové vlastnosti jako je hamižnost a lhaní. Ale naštěstí nechybí ani odvaha a spravedlnost.

Text není náročný na čtení ani na pochopení. Daniela Krolupperová patří po právu k těm autorkám, které vědí, jaká slova použít, aby byl příběh příjemný, čtivý a srozumitelný.

I tentokrát se o ilustrace postarala má oblíbená ilustrátorka Markéta Vydrová. Její obrázky jsou něžné a zaujmou nejednoho čtenáře, i dospěláka. A navíc Hafka je na některých obrázcích jako živá.

Bibliografické údaje

AUTOR:  Daniela Krolupperová

ILUSTRÁTOR: Markéta Vydrová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2018

POČET STRAN: 80

ZDROJ: knihovna

Ivalu: láska v polárních krajích

Anotace: Ivalu odjakživa snila o tom, že nebude žít jako ostatní grónské ženy, že se stane manželkou bílého muže. Je vůbec možné, aby mezi dvěma lidmi, kteří pocházejí ze zcela odlišných kultur, vzniklo skutečně hluboké porozumění a láska

Odpověď může dát toto autentické, úchvatné svědectví doplněné unikátními dobovými fotografiemi. Vypráví o nesnesitelně drsném životě na severu Grónska, jaký de byl zrhuba před sto lety, kdy se tu začali stále častěji objevovat "bílí muži" a nabízet výměnou za kožešiny dosud neznámé zboží.

Hodnocení

Příběhy podle skutečných událostí  mají vždy své kouzlo a jsou zpestřením v mém čtecím repertoáru. Málokdy však zabrousím do děl, které byly napsány před dlouhou dobou. Přesto však jsem za takové možnosti ráda.

Peter Freuchen byl dánský polárník, který na základě svých zážitků sepal řadu knih a novel. Mezi nimi je i Ivalu, kniha, která byla poprvé vydána v roce 1930. Zápisky zavedou čtenáře až do dalekého Grónska do první poloviny 20. století.

Hlavní hrdinkou je Ivalu, se kterou se seznamujeme již v jejím útlém dětství, kdy měla hodně kočovný život. S rodiči a prarodiči se stěhovala z místa na místo, ale zdálo se, že ať přijeli kamkoliv, všude se všichni znali. Nakonec se rodina usadila v Umanaku.

Ivalu je jiná, než ostatní dívky. Netouží se vdávat a nechce jen šít a vařit. Je tvrdohlavá, svéhlavá a být poddajná jako ostatní ženy ve vesnici se jí silně příčí.

Příběh není jen o dívce, která se chce stát ženou bílého muže, ale také příběh o životě v Grónsku, o drsném podnebí a o přežití v době, kdy zem na půl roku pohltí tma a hlad. Je také o tom, jak Inuité přemýšlí, jak mluví, o tom, že i když jsou přátelští, jsou také schopni vykonat krevní mstu.

Kniha je částečně autobiografická. Peter Freuchen byl dánský polárník, který žil v severozápadním Grónsku a našel si mezi Inuity manželku Navaranu, která byla předlohou pro knižní Ivalu.

Příběh se odehrává před více než sto lety a životy Inuitů jsou jiné než dnes, stačí se jen podívat na novodobé fotografie či seriály. Peter Freuchen však zachytil atmosféru života v ledové krajině, barvitě popsal, jak lidé bydleli, jaké dodržovali zvyky a tradice, co jedli nebo jak spolu uzavírali manželství.

Co mě při čtení zarazilo, byl způsob jejich mluvy mezi sebou. Inuité se nechlubí a nechválí jasným způsobem, ale jsou velmi skromní a pokorní: "Bohužel to, co vám nabízím, nechutná nijak skvěle," pravila. "Ale vezměte si aspoň trochu, abych měla radost!"

Autentičnost podtrhují také fotografie. Některé pocházejí z archivu samotného Petera Freuchena, některé z dánského Arktického institutu.

Kniha se mi hůře četla - vzhledem k tomu, kdy byla kniha vydána, byl přizpůsoben i český překlad, trochu kostrbatý jazyk se slovy, které jsou ve větě nezvykle seskládány. Možná i proto kniha působí více autenticky. Nicméně příběh se mi líbil. Není to klasický příběh, ale spíše naučnou literaturou o lidech, kteří žili před více než sto lety

Bibliografické údaje

AUTOR: Peter Freuchen

ORIGINÁL: Ivalu (1930, Dánsko)
PŘEKLAD: Viola Somogyi
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2023
POČET STRAN: 227

O autorovi

Peter Freuchen (1886–1957) byl dánský polárník, cestovatel, spisovatel a novinář, blízký přítel a společník známějšího Knuda Rasmussena, s níž v roce 1910 založil výzkumnou stanici v grónském Thule. V knize vypráví o tom, jak se seznámil se svou pozdější ženou, Inuitkou Navaranou, která v příběhu vystupuje pod jménem Ivalu.

Děkuji nakladatelství Portál za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.