čtvrtek 22. února 2018

Rekapitulace roku 2017


Už je téměř konec února nového roku a já se teprve teď rozhoupala k sepsání knižních nej. Dva roky jsem vynechala, ale tentokrát už zhodnocení nenechám jen tak plavat.

Za rok 2017 se toho přihodilo docela hodně. Pro mě jedna velká událost - začala jsem psát pro projekt Podporujeme české autory. Moc si toho vážím a cením, že můžu být v tak dobrém kolektivu. Jak už název projektu vypovídá, čteme pouze české knihy. Protože české knihy stojí za to, aby se četly.

A kolik jsem toho přečetla? Přečetla jsem 78 knih, plus knihy, na které jsem psala článek až v lednu, ale přečetla jsem je v prosinci. Celkové číslo je tedy 82. Pořadí knih je čistě náhodné, neodpovídá žádné škále hodnocení. Co se líbí mně, nemusí se líbit jiným a naopak. Výběr je pouze můj subjektivní názor, který se nemusí shodovat s názorem ostatních.


Co mě zaujalo v zahraniční tvorbě

Ruta Sepetys - V šedých tónech
Tuto knihu jsem četla jako druhou a doslova mě převálcovala. Příběh se odehrává za druhé světové války v roce 1941 v Litvě. Hlavní hrdinka Lina spolu s bratrem a matkou je odsunuta do pracovních táborů daleko na Sibiři. Článek zde.








Janet Evanovich - Štvanice
Nicholas Fox a je napravený zloděj, který spolupracuje s FBI. Jeho partnerkou je mladá a ambiciozní Kate O'Hare, která se nechává strhnout Nickovými bláznivými nápady, i přesto, že ví, že tím jde proti FBI. Štvanice je oddechová a lehce humorná detektivka s akční zápletkou. Já ji můžu jenom doporučit, protože byla skvěle napsaná, bavilo mě to, bylo to vtipné a napínavé. Rozhodně jsem se nenudila a vsadím se, že čtenář, který má rád podobné žánry, se bude bavit také. Článek zde.





Marissa Meyer - Scarlet
Pokračování prvního dílu mě hodně bavilo. Nebylo sice takové divoké jako Cinder, ale zase mělo něco jiného, co mě ke knize připoutalo. Ačkoliv je tento díl převážně o Scarlet a Vlkovi, autorka nezapomněla na Cinder, vyhlášenou mechaničku. Druhý díl rozhodně nezklamal. Byl stejně čtivý jako předchozí, napínavý, romantický a místy i vtipný. Většinou pokračování mají horší kvalitu, ale autorka si udržela stejnou úroveň. Článek zde






Connie Willis - Slyším tě všude
Když jsem si četla anotaci ke knize, v první chvíli mě napadlo, že zní velice zajímavě. V druhé chvíli jsem si řekla, že to bude pořádný nesmysl a v té třetí jsem si ji objednala, protože jsem si říkala, proč to nezkusit. Slyším tě všude je kniha, která mě příjemně překvapila. Měla jedinou vadu, a to, že skončila. Rozhodně bych si přála ještě více stránek. Autorka mě svým stylem zaujala a pro mě byla kniha velkým překvapením. Článek zde






Leylah Attar - Papírová labuť
Po přečtení anotace jsem nebyla moc moudrá. Nenastínila vůbec děj, jen něco o závislosti a smrti. Automaticky jsem předpokládala, že kniha bude o závislosti na drogách a podobně. Ale byla jsem vyvedená z omylu. Kniha je pomyslně rozdělená na dvě části. První část je temná, proteče zde mnoho krve, je o pomstě, smrti a krutosti. Je to thriller, který vás chytne a nepustí. Druhá část sklouzla do romantičtější podoby. Je o lásce, znovunalezení, ale i zde figuruje pomsta a odplata. Autorka tento román napsala moc dobře. Škoda jen, že dva žánry (thriller a romance) dala vedle sebe a že je nepromíchala dohromady. Článek zde




Co mě zklamalo ze zahraničních knih

Ruta Sepetys - Potrhaná křídla
Jako první jsem od této autorky přečetla Potrhaná křídla. A upřímně řečeno, moc jsem z ní na zadek nesedla. Příběh měl dobrou myšlenku, ale přišlo mi, že se děj strašně moc táhl. Žádná velká akce, všechno probíhalo tak nějak klidně a hrdinka tím vším proplouvala hladce a bez překážek. Kniha se vyznačuje krátkými kapitolami, proto příběh budete mít přečtený v relativně krátkém čase. Já s knížkou zápasila čtrnáct dní, což je docela hodně. Kniha mi úplně nesedla, mám ráda akčnější romány. I knihy pro teenagery se dají psát velmi dobře, mám jich načteno právě tolik, abych mohla porovnávat. Článek zde






Griet Op de Beeck - Pojď sem, ať ti můžu dát pusu
Přiznám se, že se mi příběh moc dobře nečetl. Bylo mi po něm hodně smutno a několikrát jsem si říkala, že knihu odložím nedočtenou. Kdo má rád psychologické romány s nádechem smutku, po knize by měl sáhnout, protože si v ní najde to svoje. Článek zde








Annie De Witt - Dlouhé noci v cizím světě
Název i obálka této knihy slibovaly velké věci, snové, poetické. Opak byl však pravdou. Nic poetického ani snového se mi nedostalo. V příběhu se odehrály některé události, které byly sice tragické, ale patřily k těm, které knihou trochu zahýbaly a oživily ji. Jinak to byl příběh, který neurazí ani nenadchne. Opravdu jsem se snažila najít na knize něco pozitivního, ale je toho tak málo. Například mě bavilo číst o koních, líbila se mi babička Olga a Margaret, matčina přítelkyně. Co se ale opravdu moc povedlo, je černobílá obálka knihy, ta se mi hodně líbí a je lepší než originál. Článek zde



Paolo Coelho - Čarodějka z Portobella
Mé první setkání s Paolem Coelhem dopadlo tak nějak neutrálně. Coelho není můj šálek kávy, jak se říká. Ale také se říká, že vyzkoušet se má všechno. Tento autor je mimo moji komfortní zónu, ale díky čtenářské výzvě jsem svého prvního Coelha chtěla přečíst. Do příběhu jsou zakomponovány filozofické otázky, které nutí čtenáře k zamyšlení. Přiznám se, že tohle šlo trochu mimo mě. Nejsem ten typ, který by chtěl u knížek moc přemýšlet a zamýšlet se nad existencí Lásky, Matky, Energie a podobných otázek. Ale jak je vidno, autor v každé své knize filozofuje na určité téma. Článek zde




Elizabeth McKenzie - Dáma s veverkou
Příběh plynul pomalým tempem. Žádné nečekané zvraty, jen klid. Až v závěru tragické události rozvířily poklidnou hladinu děje. Občas jsem se přistihla, že se na text vůbec nesoustředím. Bylo to způsobené tím klidem v příběhu, kde se nic nedělo. Překvapilo mě i tvrzení, že je příběh legrační a zábavný. Moc vtipných věcí jsem zde však nečetla. Dáma s veverkou je příběh o rodinných vztazích, o partnerství, důvěře a porozumění nejen druhé osoby, ale i o pochopení sám sebe. Nebát se stát si za svým názorem a říct některé věci nahlas. Článek zde




Co mě zaujalo v české tvorbě

Kateřina Dubská - Malé zázraky
Zázraky se dějí kolem nás, ale my je nevnímáme, protože jsou součástí našeho každodenního života. Ale když otevřeme oči, zjistíme, že ty malé zázraky jsou ve skutečnosti velké a jedinečné a většina z nich nám dokáže splnit sny a přání. A o malých zázracích je tato povídková knížka. Povídky jsou o lásce, úspěchu, naději a síle, ale i o nevěře, zklamání či nemocech. Hlavními postavami jsou obyčejní lidé, pánové prominou, ale ve většině případů je hlavní postavou žena. Jsou zde ženy různého věku - mladé i ty ve středním věku i ty, co už hodně prožily. Článek zde




Věra Fojtová - Neviditelná zranění
Autorka zpracovala dva příběhy, které se zakládají na skutečnosti. Autorka oba příběhy přepracovala tak, aby vznikl román, u kterého se tají dech. Přiznám se, že knihu jsem četla hodně dlouho. Neustále jsem knihu odkládala a přemýšlela, jestli ji mám dočíst nebo ne. Nakonec jsem ji dočetla a ještě hodně dlouho ve mně dozníval pocit právě dočtené knihy. Článek zde







Hana Andronikova - Vzpomínky, co neuletí
Většina povídek je o spletitých rodinných vztazích, o tajemstvích, o lásce. Ač vlastně většina z nich není smutná, vyznívají často melancholicky. Jsou k zamyšlení a je tu znát i psychologie chování člověka v různých situacích. Za mě tyto povídky doporučuji. Můžu jen smutně konstatovat, že je velká škoda autorčiny smrti. Už nikdy se nedočkáme žádného jejího literárního skvostu. Článek zde







Dita Táborská - Malinka
Tolik negativních emocí jsem v žádné knize nepocítila jako v Malince. Dita Táborská ve svém debutu představila problematickou mladou ženu, která nenávidí nejen sebe, ale i celý svět. Příběh se četl sice nepříliš snadno a to kvůli Malčině chování a povaze. Přesto mě kniha nepustila a musela jsem číst dál, abych věděla, jak vše v závěru dopadne. Nejeden čtenář bude překvapený. Já překvapená byla, ale můj názor na Malčinu postavu se nezměnil ani na konci. Článek zde







Jiří Hájiček - Rybí krev
Román je napsán na základě skutečných událostí s fiktivními postavami. V roce 2013 byla kniha oceněna Magnesií Literou. A oprávněně. Je to čtivé i napínavé. I přesto, že elektrárna stojí, do poslední chvíle jsem fandila protestujícím. Nechtěla jsem, aby všechny postižené vesnice zmizely ze světa, aby byly zbourány a daly tak prostor stavbě. Knihu tedy můžu s klidným srdcem doporučit každému čtenáři, který má rád českou literaturu či příběhy skutečných lidí. Článek zde






Co mě zklamalo v české tvorbě

Jaroslava Černá - Sekaná s malinama
Od paní Černé jsem četla již několik knih. Byly skvěle napsané, ale tato byla trochu zklamáním. Při zpětném pohledu to tak vidím, když mám už srovnání. Nebyla vyloženě hrozná, to zase neříkám, ale neměla v sobě to kouzlo jako Týden blázna či Jeden život nestačí. Článek zde








Josef Haslinger - Jáchymov
Do rukou se mi dostala kniha, o které jsem nic neslyšela. Můžu ale říct, že se mi dobře četla. Na druhou stranu jsem však z knihy zklamaná. Čekala jsem trochu jiný příběh. Nějak nerozumím tomu, proč se kniha jmenuje Jáchymov. Ano, jistě, Jáchymov je místo, kde se vydavatel setkává s Kudrnkou, je to místo, kde byl vězněn Modrý, ale nechápu, proč byl popis pobytu v tomto vězení zhuštěn na maximálně dvě strany? Celá kniha je věnována hokejové kariéře Modrého i vykonstruovanému procesu, ale to, co prožíval v různých vězení, se čtenář nedoví. Abych zase knize moc nekřivdila, byl zde lehký nástin toho, jak se s vězni zacházelo, z toho si čtenář může nějakou představu udělat. Článek zde



Nejzajímavější dětské knihy
Ivona Březinová - Řvi potichu, brácho
Kniha byla naprosto skvěle napsána. Hodně citlivé téma autorka podala opravdu mistrně - chvílemi smutné čtení bylo vyváženo vtipnými scénami. Knihu také velmi dobře doplňují ilustrace od Tomáše Kučerovského. Obrázky ukazují situace, které se v příběhu udály. Ilustrace jsou v barvách jednotlivých dní. Kniha Řvi potichu, brácho by měla patřit do každé knihovničky a také by stála za to, aby se o ní více vědělo. A určitě by si knihu měli přečíst i dospělí, protože my dospělí máme často tendenci odsuzovat hysterické a nezvladatelné děti jako nevychované. Ale co když zrovna právě ty hysterické a nezvladatelné děti trpí nějakou poruchou jako je třeba autismus? Článek zde



Petra Braunová - Dům doktora Fišera
Petra Braunová tuto knihu představila na Světě knih. Mluvila o ní jako o psychothrilleru pro děti a já s ní musím souhlasit. Zatím jsem nečetla podobnou dětskou knihu jako je tato. Byla tajemná, strašidelná a dobrodružná. Do poslední chvíle jsem netušila, jak to celé doopravdy skončí. Článek zde









Petra Soukupová - Bertík a čmuchadlo
Někde jsem četla, že Bertík a čmuchadlo je příručka pro rozvádějící se rodiče. A vlastně trochu je, protože ne vždy se děti po rozvodu chovají vzorově a možná tato kniha lehce napoví a ukáže, jak dál. Knížka se mi líbila. Jak jinak. Co jiného říct, když se knížka četla velice, dobře, měla příjemný počet stran, kapitoly byly dostatečně dlouhé. Text byl sice jednoduchý, ale určitě bych čtení doporučila starším dětem ve věku 10 - 12 let. Článek zde




Kristina Ohlsson - Stříbrný chlapec
Povím vám, že jsem se chvílemi bála. Autorka umí čtenáře udržet v napětí dost dlouho. A asi se nejspíš budu opakovat, ale číst v deseti letech podobnou knihu, nikdy bych sama nešla ve tmě do sklepa. Bylo to strašidelné, ale tak nějak přiměřeně. Kniha má malý formát a krátké kapitoly, takže přečíst Stříbrného chlapce byla vcelku rychlá záležitost. Článek zde








Nejméně zajímavé knihy pro děti
Tomáš Končinský, Barbora Klárová - Překlep a Škraloup
Taky znáte ten pocit, když si chcete přečíst knížku, která získala významné ocenění a ona až tak úplně úžasná nebyla? Tak přesně takhle jsem se cítila u knihy Překlep a Škraloup, která v tomto roce získala cenu Magnesii Literu v kategorii kniha pro děti. Do knihy jsem se nemohla pořádně začíst a trvalo docela dlouho, než se děj také rozběhl. Zhruba v polovině knihy mě příběh začal jakž takž bavit, ale i tak jsem měla co dělat, abych se na knihu soustředila. Článek zde





Daniela Krolupperová - Rybí sliby
I když mám tuto sérii hodně oblíbenou, přišlo mi, že tento příběh byl moc jednoduchý bez nějakých zvratů. Možná to bylo tím, že je pohádka pro mladší děti. Přesto si myslím, že vzdělávací část byla zajímavá. Děti se tady kromě živočichů mohly dozvědět, jak funguje koloběh vody - od horského pramene přes potok, řeku až k moři. Článek zde

2 komentáře:

  1. Smekám před tolika přečtenými knihami. ;-) Co se týče Coelha, nejsem rozhodně jeho velkou fanynkou, ale četla jsem Záhir a 11 minut a moc se mi líbily. Ale u jeho knihy Brida jsem trpěla jak pes, hrůza. :-(

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Veru, díky. Ale bývalo to mnohem lepší, jenže to jsem nepracovala a měla moře času...Coelho, no to je otázka do pranice. Hodně čtenářů mi doporučovalo i Veroniku a také 11 minut, ale nějak nemám odvahu se do nich pustit. :-) No uvidíme, třeba časem.

      Smazat