Postřižiny

AUTOR: Bohumil Hrabal

NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta

ROK: 2004

POČET STRAN: 151

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro (především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika desítkami let. 

Něco málo o ději
V jednom malém pivovaře správcuje Francin a jeho půvabná manželka Maryška s neuvěřitelně dlouhými vlasy. Jednou k nim na návštěvu zavítal Francinův bratr Pepin se svým velmi hlasitým projevem a celý pivovar je vzhůru nohama.

Úsměvné příhody tak trochu bláznivé Maryšky, hlučného strýce Pepina a mírného až trochu konzervativního Francina ve vás vyvolají příjemné Hrabalovo vzpomínání na období první republiky.

Hodnocení
28. března 2014 by Bohumil Hrabal oslavil své sté narozeniny. A v zájmu doplnění četby o klasickou literaturu jsem sáhla právě po tomto českém spisovateli. Při výběru knihy jsem váhala, nakonec jsem vybrala právě Postřižiny, protože film se mi ohromně líbil, a tak jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu.

Seznamujeme se zde s mladým manželským párem, který spravuje malý pivovar. Maryška je krásná žena, má velmi dlouhé vlasy a upřímně řečeno, je tak trochu střelená a bláznivá. Pokud jste viděli film, určitě si pamatujete některé scénky jako je např. to, jak se paní správcová koupala ve velké vaně (doteď jsem si myslela, že se koupala v pivě) nebo již legendární scénka na komínu. Tohle všechno tam je, ale najdete zde i další scénky, které se do filmu (naštěstí) nedostaly. Přišly mě hodně kruté a rozhodně vám je spoilerovat nebudu.

Další postavou je Francin. Tichý muž, který svou ženu nesmírně miluje a snesl by jí modré z nebe, kdyby mohl a její bláznivé kousky jí odpouští. Opakem Francina je jeho bratr Pepin.

A Francin se zadíval na chodník a síliče svalů mu zvadly v prstech a Francin si hned lehl na otoman jako podťatý a řekl:
"Pepin."
"Tak konečně uvidím tvého bratra, konečně uslyším svého švagra, švagříčka!" a opřela jsem se o futra oken a tam na chodníku stál člověk, na hlavě oválný klobouček, kárované rajtky zastrčené do zelených tyrolských punčoch, krčil nos a na zádech měl vojenský ruksak.
"Strýcu Jožine," volala jsem na prahu, "pojďte dál."
"A kterápak vy jste?" řekl strýc Pepin.
"No já su vaše švagrová, vítajte pěkně!"
"Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francin?" ptal se strýc a dral se do kuchyně a do pokoje.
"A tady, tak co je s tebó? Ty ležíš? Tož sakra, já jsem k vám přijel na návštěvu, nebudu tady dýl než čtrnáct dní," hovořil strýc a jeho hlas duněl a řezal se vzducehm jak prapor, jak vojenský povel, a Francin každým slovem byl elektrizován, vyskakoval a namotával na sebe deku.

Pepin je velmi hlučný, nerozpakuje se poslat svou švagrovou do patřičných mezí a neváhá používat sprostá slova. Jeho řev se rozhlíhá po celém pivovaře a Francin je se svým bratrem v koncích. Přesto je Pepin plný života, užívá si ho plnými doušky. A no a co, že neumí mluvit normálně?

V knize moc děje nenajdete. Jedná se spíše o sérii krátkých uzavřených příběhů. Styl psaní mě velice překvapil. Věty jsou velmi dlouhé, jedno souvětí je přes celou stránku, ale působí to velmi přirozeně a hlavně je to originální a osobité. Přímá řeč je prokládaná nespisovnými a hovorovými výrazy strýčka Pepina.

Čtení jsem si užívala, bylo to moc příjemné zpestření od běžného dne a od knížek, které běžně čtu. A i když se mi kniha hodně líbila, film se mi líbil o něco víc. Někdo se mnou může nesouhlasit, ale tentokrát film předčil svou knižní předlohu.

Film

V roce 1980 Jiží Menzel natočil podle Hrabalovy knihy stejnojmenný film. Na scénáři se podílel i sám autor a vznikl tak nezapomenutelný zážitek, na který se můžu dívat kdykoliv a nikdy mě neomrzí. Roli nezapomenutelné, trochu bláznivé, ale i romantické Maryšky si zahrála Magda Vášáryová. Jejího milujícího manžela si zahrál Jiří Schmitzer a hlučného strýce Pepina ztvárnil Jaromír Hanzlík.

Film je velmi úsměvný a poetický a na CSFD získal velmi kladné hodnocení. A zaslouženě.



O autorovi

Bohumil Hrabal je jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů vystudoval práva a prošel nesčetně profesí, jimiž se umělecky inspiroval. Jeho tvorba se stala předlohou k mnoha filmům, včetně oscarových Ostře sledovaných vlaků. Je nejčastěji překládaným českým autorem 20. století.


První povídky zveřejnil na konci 40. a v průběhu 50. let, ale teprve od roku 1963, kdy mu vyšel povídkový sborník Perlička na dně, se stal spisovatelem z povolání. Druhá sbírka Pábitelé již svým titulem vnesla do českého povědomí zajímavý výraz, původně použitý básníkem Jaroslavem Vrchlickým. Do paměti národa se vryl zejména zfilmovanými Ostře sledovanými vlaky, Postřižinami, Slavnostmi sněženek a dílem Obsluhoval jsem anglického krále.

Zdroj: wiki.idnes.cz, infowebz.com

Knihu můžete objednat na stránkách e-shopu Kniha.cz