Kosprd a Telecí

AUTOR: Eva Papoušková
ILUSTRÁTOR: Galina Miklínová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2013

POČET STRAN: 52

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace:

Příběh ze školky zachycuje každodenní momenty, které se mohly přihodit v kterékoliv mateřské školce, stejně jako vypovídá o dětské fantazii i nápadech předškoláků, nad nimiž se dospělí nestačí divit. Přátelství Kosprda a Telecí i jejich dobrodružství a postoje jsou zachyceny velmi vtipně a současně velmi pravdivě.

Něco málo o ději

Kosprd a Telecí jsou děti ze školky. Kosprdovi se do školky moc chodit nechce, a tak pořád brečí a vzteká se, že tam chodit nebude. Naštěstí je tady jeho nová kamarádka Telecí. Zažijí spolu nejedno dobrodružství, ale také legraci. I když má Telecí na Kosprda velký vliv, Kosprd chce ze školky utéct. A jednoho dne se jim to podaří. Kam mají namířeno? Neztratí se? Jak to všechno dopadne, si můžete přečíst v této knížce pro malé děti.

Hodnocení

Když jsem viděla, že v Albatrosu vyšla tato kniha, moc jsem si přála si ji přečíst i kvůli tomu, že doma mám jednu předškolačku, kterou by mohla kniha zajímat.

Ve školce člověk ještě neumí moc číst a psát. Proto má v šatně místo napísu Králíková obrázek červeného puntíkovaného míče. A Papoušek tam má namalovaný traktor. Zatímco obrázek papoušek má Novák a králíčka dostala Šplíchalová....Pro posledního chlapečka, který přišel do školky, měla paní ředitelka přichystaný hříbek. Ten chlapeček se jmenoval Kosprd a bylo moc dobře, neměl obrázek podle svého jména, protože by těžko šlo, aby na obrázku v šatně školky prděl kos.

Příjmení dětí vyvolává úsměv na rtech a na první moment mají hned zaujmout. Což se i stalo.

Kosprd je chlapeček, který do školky vůbec nechtěl a svou nechuť dává hodně najevo - řve a řve a řve. Možná to někteří rodiče důvěrně znají a řeknou si, že Kosprd je celý Honzíček nebo Janička. Telecí je holčička, která je starší než Kosprd, ale oba dva si kápnou do noty a brzy se zkamarádí.

Příběh je psaný rychle a zajímavě, což se mně osobně moc líbilo. Navíc jsou zde vtipné scénky, které mají malé posluchače rozesmát, třeba to, když si Telecí oblékne maminčiny červené krajkové kalhotky a vzápětí si je posadí na hlavu a pak všechny holčičky si na své copánky dají punčocháče a hrají si na víly.

Knihu ilustrovala Galina Miklínová, která má na svědomí již Večerníček O Kanafáskovi. Ne každému se její ilustrace musí líbit, jsou hodně specifické a pro děti občas trochu děsivé.

Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol a barevné ilustrace nejsou na každé stránce. Na každé stránce jsou jen malé jednobarevné obrázky. Docela jsem se obávala toho, že se mé dceři právě tohle nebude líbit a kniha ji nezaujme. Bála jsem se právem. Ale to neznamená, že co se nelíbí jednomu dítěti, nebude se to automaticky líbit všem. 

Druhou polovinu knihy jsme však přečetly na jeden zátah, protože ji příběh vtáhl do sebe a nakonec k tomu ani nepotřebovala žádné obrázky.

Knihu doporučuji spíše předškolákům, protože především pro ně je vyprávění určeno.

O autorce

Eva Papoušková je především scénáristka (Pojišťovna štěstí, Zázraky života). Knihu Kosprd a Telecí napsala anonymně do soutěže o nejlepší původní českou prózu, kterou vyhlásilo nakladatelství Albatros. Kniha Kosprd a Telecí v této soutěži zvítězila.