Hledá se dědeček a babička

AUTOR: Georges Coulonges
ORIGINÁL:On demande grand-pére gentil et connaisant des trucs a La grand-mere aux oiseaux (1984)
PŘEKLAD: Vladimíra Štěpánková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 1990
POČET STRAN: 107
ZDROJ: vlastní

Anotace
Příběh o tom, jak a kde děti hledaly dědečka a babičku.

Hodnocení

Tahle kniha voní dětstvím. I přesto, že jsem si už nepamatovala obsah, utkvěla ve mně jedna vtipná pasáž. Titul v sobě ukrývá dva příběhy a i když jsou staré třicet let, stále jsou velmi aktuální.

První příběh zavede čtenáře na jedno pařížské sídliště. Nijak se neliší od ostatních, které známe z našich měst. Chodí si tu hrát děti, jen Pascal sem chodí s dědečkem. Ostatní mu závidí, a tak se rozhodnou, když jejich vlastní dědečkové a babičky bydlí daleko od nich, že si najdou nové prarodiče. Naštěstí blízko sídliště stojí domov důchodců.

Děda jim rozumí. Aby své posluchače rozveselil, povídá o Cochisovi. Deset let čelil americkému vojsku a měl k tomu jenom dvě stě bojovníků z kmene Čérokiů. 

Zavládlo nadšení. 

Mrňavý Marek vyskočil a rázně rozhodl:

„Odteďka se už nejmenuju Ostříží oko. Jmenuju se Cochise!“ 

Potom si ještě chvíli hráli v apačské pevnosti. 

Zanedlouho padl stín na celý sídlištní park.

Starý vlk moudře pronesl: 

„Je čas jít domů.“

„Nemyslíš, Starý vlku, že bychom tu mohli ještě chvilku zůstat?“

„Ne, Géronimo, tvá matka, Hbitá srna, je už jistě z práce doma a čeká na tebe.“

Géronimo souhlasí. Svolává své mužstvo. 

Prcek Marek někam zmizel. 

Náčelník ho volá: 

„Hohó, Cochisi, kde jsi?“

Cochisův hlas se ozval za apačskou pevností - „Čurám!“ (Str. 14)

Druhý příběh vypráví Brigita, jedna z party dětí z minulého příběhu. Zlomila si nohu, a tak se na zimu odstěhovala k babičce na venkov. Její babička miluje ptáčky, stará se o ně a ví o nich spoustu věcí. Své vědomosti chce předat i Brigitě, ta sice naslouchá, přesto však udělá jednu chybu, ze které bude hodně nešťastná.

Oba příběhy spojují mezigenerační vztahy. V prvním vyprávění je to více viditelné, v druhém je patrnější moudrost a zkušenost stáří. V tom prvním jsou důležitými prvky i rodiče, ve druhém hraje prim příroda.

Vyprávění je vcelku krátké, čtenáři nezabere příliš mnoho času. Převládají dialogy nad popisy, jednotlivé kapitoly jsou vcelku krátké. V textu jsou také francouzská, anglická a španělská jména, které jsou v závěru knihy napsány tak, jak se vyslovují. Pro malé čtenáře je to velká pomůcka.

Knihu ilustrovala Denisa Wagnerová. Obrázky jsou milé a vyjadřují situace, které se v příběhu staly. Ilustrace jsou někdy přes celou stránku plně vybarvené, jindy se čtenář může setkat s menšími obrázky, které jsou převážně černobílé. 

Příběhy jsou určené pro děti ve věku kolem devíti let. K pochopení určitých částí by měli být přitomni i rodiče. K dětských hrdinům si jistě za tak krátký čas nestihnete vytvořit vztah. Mně jako dospělému čtenáři více vyhovovaly postavy rodičů a prarodičů. Malé děti však budou sympatizovat s vnoučaty.

Obálky
Obálek mnoho není, když si uvědomíme, že kniha se do povědomí čtenářů moc nedostala a musíme také vzít úvahu to, jak je titul starý.

O autorovi

Georges Coulonges se narodil ve Francii. Byl spisovatel a herec, hrál v seriálech La lune papa, Pause-Café a Les héritiers. Zemřel v roce 2003.