čtvrtek 6. září 2018

Valčík stromů a nebe

AUTOR:  Jean-Michel Guenassia
ORIGINÁL: La Valse des arbres et du ciel (Albin Michel, 2016, Paříž)
PŘEKLAD: Iveta Šimpachová
NAKLADATELSTVÍ: Argo
ROK: 2017
POČET STRAN: 184
ZDROJ: vlastní






Anotace
Auver-sur-Oise, léto 1890. Marguerite Gachetová je mladá dívka, dusící se v krunýři zvyklostí, který ženy konce devatenáctého stolení musejí nosit. Stane se poslední láskou Vincenta Van Gogha. Jejich setkání jim nadobro zpřevrací životy. Jean-Michel Guenassia nám předkládá překvapivou verzi tohoto období.

Co kdyby doktor Gachet nebyl věrným zastáncem impresionistů, ale naopak jejich chamtivým a ješitným odpůrcem? Co kdyby jeho dcera byla příliš vášnivá a příliš zamilovaná? Co kdyby Van Gogh nespáchal sebevraždu? A co kdyby část jeho obrazů vystavených v Musée d´Orsay byla falešná? Autor na základě nejnovějších poznatků o umělcově životě klade spoustu otázek. A nachází na ně nečekané odpovědi, které nám předkládá s vypravěčskou bravurou a dokumentaristickou věrohodností, jaké známe z Klubu nenapravitelných optimistů

Hodnocení
Četla jsem už hodně životopisů, ať už se jednalo o beletristickou fikci nebo pravdivý životopis. Mám tedy s čím srovnávat. Bohužel mě však tato biografie moc nezaujala.

Život Vincenta van Gogha byl zajímavý. Jistě všichni slyšeli o tom, že si uřízl ucho. Van Gogh nebyl za svého života vůbec známý a jeho obrazy se neprodávaly. Pak onemocněl a následná rekonvalescence ho zavedla až do Auvers, kde se stal pacientem jistého doktora Gacheta.

Doktor Gachet má devatenáctiletou dceru Marguerite. Marguerite má svou hlavu, je chytrá a bystrá. Nikdo ji nesmí říkat, co by měla ve svém životě dělat. Miluje malbu, ale sama dobře ví, že v ní není dobrá. Spíš je dokonalá v kopírování jiných malířů.

Setkání Vincenta a Marguerite  nezůstane bez následků. Jak dopadne jejich vztah? Co všechno se přihodí, když je romance prozrazena?

Příběh je psán z pohledu osmdesátileté Marguerite v ich-formě. Prostřednictvím deníku se vrací ve vzpomínkách do onoho léta roku 1890, kdy se seznámila s Vincentem. Díky ní se čtenář dozví o jeho životě i o povaze. Nejspíš nebyl povahy jednoduché, jeho bytost byla hodně rozervaná. I jeho obrazy vyjadřovaly vnitřní pocity.

Příběhu chyběly emoce. Podobný román jsem už četla a upřímně jsem z něho nadšená nebyla. Jakoby s odstupem sledujeme poslední dva měsíce života Vincenta van Gogha.

Zatímco je Marguerite svá, otevřená novým věcem a dobrodružstvím, její otec je svázaný konvencemi a starými tradicemi. Je arogantní a surovec, který příliš lpí na starých hodnotách a neuznává genderovou rovnoprávnost. Pravda, v té době byla teprve v plenkách, ale i tak se nemusel chovat jako hulvát. Marguerite, ač byla silná osobnost, byla vůči otci bezbranná. A kdoví, jak by vše dopadlo, kdyby se otci vzepřela. O tom už můžeme jenom spekulovat.

Příběh je fikce a musí se tak brát. Různé teorie a výzkumy říkají, že smrt Vincenta van Gogha nebyla tak jednoznačná, jak se dosud uvádí.

Text je doplněný soudobými články z novin, které se příběhu víceméně dotýkají. Jedná se o různé pařížské deníky, ale i o dopisy, které Vincent psal svému bratrovi Theovi. Jsou to jenom krátké útržky, které se týkaly žen, jejich studia, politické situace či společenského života.

I když je kniha krátká, četla jsem ji dlouho. Nemohla jsem se do knihy pořádně začíst, chybělo mi v příběhu více citů a přímé řeči bylo také poskrovnu. Pro mě zkrátka kniha, která neurazí, ale ani nenadchne.

Obálky
Pokud se podíváte na zahraniční obálky, jistě vás upoutají na první pohled. Musím říct, že ty zahraniční se mi líbí více než česká. 
    

O autorovi
Jean-Michel Guenassia se narodil v roce 1950 v Alžíru. Šest let pracoval jako advokát a v osmdesátých a devadesátých letech psal scénáře k televizním seriálům. Jeho prvotina (pomineme-li jednu kdysi vydanou detektivku) „Klub nenapravitelných optimistů“ zaznamenala hned po svém vydání v roce 2009 značný úspěch, když získala Goncourtovu cenu středoškoláků za nejlepší román a hned v následujícím roce cenu čtenářů Our Time. Zdroj: Databáze knih

2 komentáře:

  1. I za mě zklamání. Takové nemastné neslané a víceméně zbytečné. Články z tehdejšího tisku - to byl velmi dobrý nápad. Líbil se mi ten motiv nelehké situace mladých žen té doby. Ale příběh vztahu malíře a mladé dívky na mě působil příliš nepravděpodobně a násilně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Přece jenom ke knížce bylo více pozitivních ohlasů, a tak jsem si připadala divně, že se mi nelíbí.

      Vymazat