sobota 16. ledna 2016

Jak voní týden

AUTOROlga Masiuk
ORIGINÁL: Tydzień Konstancji (Dwije Siostry, 2008, Varšava)
PŘEKLAD: Barbora Gregorová
ILUSTRÁTOR: Nanako Ishida
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2014
POČET STRAN: 111
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:



Anotace
Malá Konstantina je docela obyčejná holčička. Má ráda slova, vůně, vítr ve vlasech a procházky se strýčkem Ríšou. Jenže na svět, který ji tak fascinuje, nevidí. Konstantina ale vše bere s humorem a nadhledem a vůbec neví, proč by ji měl někdo litovat. Barvy si sice tak docela představit neumí, ale dny v týdnu bezpečně pozná podle vůně. Jediné, co by doopravdy chtěla zkusit, je projet se na kole… Laskavý příběh nevidomé holčičky, která zdravé děti učí, že svět se má vnímat všemi smysly. 

Něco málo o ději
Malá Týna je nevidomá. Ale tento handicap jí nebrání v tom, aby svět viděla po svém. Neumí poznávat barvy, a tak každý den v týdnu vnímá pomocí vůní. Sobota voní koláčem a babičkou Florou, neděle kávou a třeba čtvrtek rozvařenou rýží.

Spolu s babičkou Florou, strýcem Ríšou a tetou Zoškou a maminkou zažívá každodenní všecně nevšední dobrodružství.

Hodnocení
Při procházení mezi regály v knihovně mě zaujala tato knížka.  Ač obalem sice nenápadná, její název se mi tak zalíbil, že jsem si knihu půjčila.

Seznamujeme se s malou Konstantinou, která nevidí. Přesto se umí radovat z různých maličkostí, které ji okolní svět předkládá. Jsou však věci, které dělat nemůže, i kdyby chtěla, například jízda na kole s větrem ve vlasech a na tváři...

Týnka má dny spojené s jednotlivými vůněmi a podle toho pozná, co je za den. Věci, které my vnímáme jako běžné a každodenní, jsou pro Týnku mimořádné, například již zmiňovaná jízda na kole.

Kromě jednotlivých vůní se také dozvídáme něco ze života její rodiny, o tom, proč tatínek bydlí v Gdaňsku a ne ve Varšavě jako Týnka, dozvíme se také něco o velikonočních polských zvycích a také to, že nejlepší koblihy jsou ty od babičky. A právě příhoda s koblihami se mi nejvíce líbila.

Týnka je veselá holka, kterou musíte mít rádi. Je zvídavá, když nerozumí některému slovu, hned se ptá, co vlastně znamená. Vůbec se necítí divná, že nevidí. Proč taky? Nikdo se jí nesměje, všichni, kdo Konstantinu znají, ji mají rádi.

"Na shledanou, ty moje maličká chudinko, sluníčko, beruško. Pá pá."
V chodbičce bylo cítit zimu. A vzpomněla jsem si, že jsem zapomněla poslouchat ten minipřehrávač. Ale teď už taťka určitě čeká na peróně. A jen jedné věci jsem z té expresní cesty nerozuměla.
"Mamulíno?"
"Copak?"
"Proč mi ta paní, co mi dala sušenku, říkala 'chuděrko'?"
"Nemám ponětí, Konstantino."

Knihu doprovází krásné ilustrace. Tyto ilustrace jsou dvojího typu - jedny barevné a druhé jsou v odstínech černošedé, které představují svět nevidomých lidí.

Příběh je určen primárně dětem, ale knihu by si měli přečíst i dospělí a se svými dětmi si popovídat o tom, co se v knize dozvěděli a vysvětlit, co znamenají různá slova, která se v knize objevují. A nejen to, můžete se svými dětmi objevovat svět nejen pomocí zraku, ale stejně jako Týna, pomocí vůní.

O autorce
Olga Masiuk strávila dětství na Havaji, obklopená lesy a jezery. Je učitelkou na střední škole ve Varšavě. Jak voní týden je její první vydaná kniha. 

Žádné komentáře:

Okomentovat