ROK: 2001
POČET STRAN: 256
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:
HODNOCENÍ:
Anotace
Milostný příběh abbého Prévosta proměnil Vítězslav Nezval v jevištní báseň, v níž jde především o zachycení citových prožitků půvabné Manon a chudého rytíře Des Grieux. Manon, dychtivá přepychu a flirtu, přijímá obdiv a dary bohatých Duvalů a naivně si myslí, že tím pomáhá svému chudému rytíři. Nejrůznější intriky však nakonec dohánějí milence k deportaci za moře a k záhubě.
Něco málo o ději
Rytíř des Grieux je mladý muž, který se po studiích rozhodne vstoupit do semináře. Jeho plány však překazí příjezd šestnáctileté Manon Lescaut, kterou čeká vstup do kláštera. Oba mladí lidé se do sebe zamilují a ještě tentýž večer se stanou milenci a společně utečou do Paříže.
Jenže Manon je mladá a naivní a v dobré víře, že pomáhá rytíři i sobě, se nechává obdarovávat dárky a penězi od bohatých mužů. Jak tenhle milostný víceúhelník skončí? Někteří ví, někteří neví. Nezbývá, než si Nezvalovu Manon přečíst.
Hodnocení
Už delší dobu jsem po Manon pokukovala a marně si vzpomínala, jestli jsem Nezvalovo drama četla nebo ne, případně jestli jsem ji viděla v divadle. Ale ať vzpomínám, jak chci, nemůžu na to přijít. Ale pak už jsem ji držela v ruce a začetla se do příběhu mladého důvěřivého rytíře a krásné, leč lehkomyslné Manon.
Hlavními postavami v Nezvalově dramatu je již zmiňovaná dvojice, rytířův přítel Tiberge a další.
Tiberge a des Grieux jsou přáteli, oba mají vstoupit do semináře, ale do jejich života vklouzne šestnáctiletá Manon.
Je krásná, pohledná a rytíř des Grieux se do ní bezhlavě zamiluje. Jenže Manon je přelétavá, miluje přepych a bohatství a nechává se obšťastňovat drobnými či většími dárky od bohatých mužů, ale už jí nedochází, že ty dárky jsou něco za něco. Manon to bere jako zábavnou hru a nemyslí si, že by svým jednáním mohla ublížit svému rytíři. Ten je nešťastný, ale je tu jeho věrný přítel Tiberge, který mu stojí po boku.
Občas mě však připadlo, že Tiberge není až tak úplně nejlepší přítel. Možná to bylo dáno stylem, kterým se snažil mladého rytíře před Manon varovat. A des Grieux ho vždy poslechl a nechal se jím hodně ovlivňovat. Ale ovlivňuje ho i Manon, kterou nesmírně miluje, takže des Grieux se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny.
Co se týká Manon, nejsem si jistá, jestli byla vypočítavá a sázela na svou krásu, která přitahovala muže nebo byla opravdu jen nezkušená naivní mladá dívka neznalá světa. Možná trochu obojí a označení "hříšná světice" mluví za vše.
Divadelní hra o mámivé Manon vznikla na žádost E. F. Buriana a byla dokončena v roce 1939. O rok později byla již premiéra. Manon však vytvořil úplně někdo jiný - byl to abbé Prévost, který žil v 18. století.
Nezval svoji divadelní hru psal ve verších, které se dobře četly a rýmovaly se. Slovní zásoba je bohatá, některé verše se opakují, ale tím se klade důraz na dramatičnost celého příběhu.
Hra Manon Lescaut byla také zfilmována v roce 1970. Manon si zahrála Jana Preissová, rytíře des Grieuxe hrál Petr Štěpánek. Ale spíše je to pořád divadelní hra, která se hraje dodnes.
Manon Lescaut doporučuji nejenom všem, kteří mají rádi klasická díla, ale i těm, kteří mají rádi tragické milostné příběhy.
O autorovi
Vítězslav Nezval byl přední český básník, který žil v první polovině 20. století. Byl také spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost českého surrealismu. Hodně často cestoval a to se také odrazilo v jeho tvorbě. Vítězslav Nezval obdržel roku 1953 titul národní umělec a byl vyznamenán zlatou medailí Světové rady míru.
Nezvalovu tvorbu nejvíce ovlivnili K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, J. A. Rimbaud, G. Apollinaire a překlady francouzských básníků od Karla Čapka.
Vítězslav Nezval rovněž překládal avantgardní poezii, vkládal do ní vlastní básnickou originalitu.
zdroj: wikipedia
Hodnocení
Už delší dobu jsem po Manon pokukovala a marně si vzpomínala, jestli jsem Nezvalovo drama četla nebo ne, případně jestli jsem ji viděla v divadle. Ale ať vzpomínám, jak chci, nemůžu na to přijít. Ale pak už jsem ji držela v ruce a začetla se do příběhu mladého důvěřivého rytíře a krásné, leč lehkomyslné Manon.
Hlavními postavami v Nezvalově dramatu je již zmiňovaná dvojice, rytířův přítel Tiberge a další.
Tiberge a des Grieux jsou přáteli, oba mají vstoupit do semináře, ale do jejich života vklouzne šestnáctiletá Manon.
Manon je můj osud Manon je můj osud
Manon je všecko co neznal jsem dosud
Manon je první a poslední můj hřích
Nepoznat Manon nemiloval bych
Manon je motýl Manon je včela
Manon je růže hozená do kostela
Manon je všecko co neztratí nikdy svůj pel
Manon je rozum který mi uletěl
Manon je dítě Manon je plavovláska
Manon je první a poslední má láska
Manon ach Manon Manon z Arrasu
Manon je moje umřít pro krásu...
Je krásná, pohledná a rytíř des Grieux se do ní bezhlavě zamiluje. Jenže Manon je přelétavá, miluje přepych a bohatství a nechává se obšťastňovat drobnými či většími dárky od bohatých mužů, ale už jí nedochází, že ty dárky jsou něco za něco. Manon to bere jako zábavnou hru a nemyslí si, že by svým jednáním mohla ublížit svému rytíři. Ten je nešťastný, ale je tu jeho věrný přítel Tiberge, který mu stojí po boku.
Občas mě však připadlo, že Tiberge není až tak úplně nejlepší přítel. Možná to bylo dáno stylem, kterým se snažil mladého rytíře před Manon varovat. A des Grieux ho vždy poslechl a nechal se jím hodně ovlivňovat. Ale ovlivňuje ho i Manon, kterou nesmírně miluje, takže des Grieux se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny.
Co se týká Manon, nejsem si jistá, jestli byla vypočítavá a sázela na svou krásu, která přitahovala muže nebo byla opravdu jen nezkušená naivní mladá dívka neznalá světa. Možná trochu obojí a označení "hříšná světice" mluví za vše.
Divadelní hra o mámivé Manon vznikla na žádost E. F. Buriana a byla dokončena v roce 1939. O rok později byla již premiéra. Manon však vytvořil úplně někdo jiný - byl to abbé Prévost, který žil v 18. století.
Nezval svoji divadelní hru psal ve verších, které se dobře četly a rýmovaly se. Slovní zásoba je bohatá, některé verše se opakují, ale tím se klade důraz na dramatičnost celého příběhu.
Hra Manon Lescaut byla také zfilmována v roce 1970. Manon si zahrála Jana Preissová, rytíře des Grieuxe hrál Petr Štěpánek. Ale spíše je to pořád divadelní hra, která se hraje dodnes.
Manon Lescaut doporučuji nejenom všem, kteří mají rádi klasická díla, ale i těm, kteří mají rádi tragické milostné příběhy.
O autorovi
Vítězslav Nezval byl přední český básník, který žil v první polovině 20. století. Byl také spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost českého surrealismu. Hodně často cestoval a to se také odrazilo v jeho tvorbě. Vítězslav Nezval obdržel roku 1953 titul národní umělec a byl vyznamenán zlatou medailí Světové rady míru.
Nezvalovu tvorbu nejvíce ovlivnili K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, J. A. Rimbaud, G. Apollinaire a překlady francouzských básníků od Karla Čapka.
Vítězslav Nezval rovněž překládal avantgardní poezii, vkládal do ní vlastní básnickou originalitu.
zdroj: wikipedia
Knihu můžete objednat na stránkách e-shopu Kniha.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat