Jistě se všichni shodneme, že rok 2020 byl velmi podivný. Světová pandemie COVID-19 postihla všechny, ať už jsme onemocněli, dostali se do karantény či jsme museli zvládnout nápor doma, v práci nebo obojí. Mně se naštěstí nemoc zatím vyhýbá, i přesto, že školkou, kde pracuji, koronavirus proletěl všemi směry. A protože, jak víme, školky stále fungují v běžném režimu, do práce chodím den co den, neměla jsem tolik volného času, abych si zlepšila čtecí skóre. Přesto se mi podařilo přečíst 78 knih, což je o osm více než vloni. V této sekci ještě rozlišuji české a zahraniční autory, protože českou tvorbu se snažím preferovat. Tentokrát to bylo pouhých 32 knih.
Knižní předsevzetí si dávat nebudu, nebudu se ani prioritně účastnit výzev, které nabízí knižní blogosféra. Vím totiž, že jsem s plněním hodně na štíru.
Opět připomínám, že následující seznam knih je pouze mé vlastní subjektivní hodnocení, který se nemusí shodovat s vaším názorem na daný titul. Pořadí je chronologicky tak, jak jsem je v průběhu roku přečetla.
Krv prvorodených - Juraj Červenák
Krv prvorodených bude patřit k těm TOP knihám, které jsem za rok 2020 přečetla. Juraj Červenák to se čtenáři umí - navodí tu správnou atmosféru, provede vás Prahou od honosných sídel, přes putyky až po židovskou čtvrť. Trojice hlavních hrdinů je hodně sympatická a přiznám se, že jsem hltala každou zmínku, kterou autor pustil o jejich soukromí. A i když jsme se dozvěděli něco o kaprálovi Jarošovi, synovi známého kata Václava Jaroše, život Joachima Steina je stále obestřen tajemstvím.
Čtivé, svižné, napínavé, romantické, neotřelé. Krásně jsem si u toho odpočinula a hlavním hrdinům jsem držela pěsti. Za mě tedy palec nahoru. Titul bych zařadila do young-adult literatury. Zaujme totiž nejen mladé čtenáře, ale i ty, co jsou o více či méně let starší. Lvářka je příjemné oddechové čtení, které potěší především čtenářky, které mají rády romantické příběhy.
Ptačí žena - Lenka ChalupováPtačí žena je druhou knihou od přerovské autorky, kterou jsem četla. A byla snad lepší než Pomněnkové matky. Ač je to román pro ženy, všechny postavy byly dokonale popsány, jejich charaktery, povahy. Jejich životy jsem prožívala spolu s nimi a fandila jsem ji. Je to sice odpočinková četba, ale je také napínavá a dramatická. Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od Lenky Chalupové četla.
Líbil se mi scénáristický styl knihy, dokázala bych si představit, jak bude titul zfilmovaný. Konec, pravda, by mohl být více emotivnější. Do poslední chvíle jsem netušila, jak vše skončí, nálady hrdinů se měnily z hodiny na hodinu v závislosti na tom, v jakém byli citovém rozpoložení. Kniha byla psána objektivně a jakoby s odstupem, přesto však mohl čtenář cítit veškeré emoce. Titul mě oslovil, takže ho můžu s klidným srdce doporučit dál.
Už od první kapitoly jsem věděla, že tohle bude skvělý příběh. A taky že byl. Vtipný, milý, oddechový, druhá část byla trochu vážnější, ale přesto si podržela svižnost děje. Jediné, co kazilo celý obrázek knihy, bylo několik chyb, které nejspíš při korekturách utekly, ale v tomto případě nad tím zavřu oči. Titul byl totiž vážně, ale opravdu vážně skvělý.
Přečteno jedním dechem. Nádherný a silný příběh mě chytl za srdce. Nelehký osud dvou žen, které se sice nikdy nepotkaly, přesto je poznat, že jsou obě stejné krve. Posledních šedesát stran jsem obrečela, ale jsem nadšená, jak se mně hlavní hrdinky dostaly pod kůži. Autorka umí psát.
Kdo věří na zázraky je další knihou, která mi vehnala slzy do očí. Byla fakt úžasně napsaná, dojemná. Nejspíš i Violka bude taky taková, kterou mám v plánu přečíst.
Tak tuhle knihu jsem na posledních stránkách obrečela. Celý příběh mě opravdu dojal a nepamatuji se, že by mi po dočtení ještě tak dlouho tekly slzy. Je to velice laskavé vyprávění plný lásky, hledání sebe samého a také dobrého jídla, při kterém se vám budou sbíhat sliny.
Prostě neuvěřitelně napínavé čtení, které jsem hltala jedním dechem. Od autorky jsem četla kdysi dávno Erebos a také mě zaujal. Bylo to napínavé, nepřekombinované, reálné a alarmující. Jen tedy trochu zamrzely pravopisné chyby, které jsou v českém vydání. Jinak doporučuji všem deseti.
Skvělé čtení, kde autorka kladla důraz spíše na atmosféru zimního lesa, strašidelných nočních můr než na akci. A i když je titul určen spíše mladým čtenářům, trochu jsem se bála i já. Je to příběh na pomezí hororu, tajemna, rodinného dramatu, ale především je to příběh, který vás nepustí a možná se trochu budete bát i usnout.
Příběh, který chytne za srdce každého, kdo je citlivý a není mu jedno lidské štěstí. Nádherný příběh o rodině, vztazích i dobách, kdy nebylo moc na výběr, jak žít. Doporučuji.
Největší zklamání z knih pro dospělé čtenáře
Slabý průměr. Úvod byl skvěle napsaný, a tak nějak jsem doufala, že autor bude ve stejném duchu pokračovat dál. Nestalo se tak. Na mě to bylo moc pomalé, bez velkých napínavých akcí. Inspektorka Shanti mě neohromila a její parťák Caine byl až moc velký klaďas. Za mě tedy menší zklamaní. Kdo zklamaný nebude, bude určitě ten, kdo má rád poklidné detektivky bez stresu a bez nervů.
Četla jsem mnohem lepší thrillery, než byla Pohřbená, tento patří k slabším průměrům. První třetina příběhu byla rozjezdová, hodně pomalá, poslední dvě byly lepší. Postavy mě moc neohromily, za zmínku stojí však dva policisté, kteří mě opravdu zaujaly. Většina vražd by se nestala, kdyby si lidé spolu sedli a promluvili. To je případ i tohoto psychothrilleru. Pokud si myslíte, že se budete bát, jste na omylu. Je to spíše na bázi slabší psychologie, víc než strach a napětí budete u čtení v poklidu pít kávu.
Anotace zmiňuje inteligentní humor, ale já v knize žádný humor neviděla a chvílemi jsem netušila, o čem čtu. U čtení se buď soustředíte nebo utíkáte myšlenkami jinam. Postavy jsou bez výraznější charakteristiky, většinou jsou záporné nebo neutrální. Přesto vzhledově jsou popsány dostatečně. Konkrétně popis Krakonoše a Sojky byl více než názorný. Děj je bez velké akce, ve vyprávění se střídají postavy jedna za druhou. Pro mě to bylo hodně nezvyklé čtení a trvalo mi dlouho, než jsem se knihou prokousala. Není špatná, je ovšem hodně specifická a mám takový dojem, že jsem doposud žádnou podobnou nečetla. Titul ocení především ti čtenáři, kteří mají rádi podobný styl literatury a ti, kteří mají rádi hrátky s češtinou.
Příběh Christophera - Radek HrabaRadek Hraba tu smíchal několik žánrů a problematik dohromady. Takový mix všeho nebyl úplně z nejšťastnějších řešení - máme tu bisexualitu, magii, detektivku a pubertální období. Ani jedna z věcí mi nevadila, ale tím, že jich tam bylo tolik, nebyla ani jedna pořádně dotažena do konce. Postavy charakterově odpovídaly autorovu stylu psaní. Byly vyobrazeny úplně obyčejně, leckdy nešly do hloubky a ani to nezměnila sezení u psycholožky jakožto psychologický prvek.
Asi budu jedna z mála, které kniha neoslovila. Nevidím důvod ji vychvalovat do nebes. Jistě, četla se dobře, hlavní hrdinové sympatičtí, měli za sebou trápení, které se zvládají velmi těžko a sama bych nic podobného nechtěla zažít. Co mi však vadilo, byla určitá povrchnost (neumím najít to správné slovo) příběhu. Téma nebylo uchopeno tak, aby mi hlavních hrdinů bylo líto. Myslím si, zkušenost ovšem nemám, že autorka úplně nevystihla duševní onemocnění, které měl Theodor. Celou dobu kniha směřovala k jednomu cíli a nebyla jsem překvapená, že se stalo to, co se přihodilo. Navíc, a to mě asi nejvíce na příběhu rozčilovalo, tu chyběla psychologická pomoc a podpora rodiny. Kniha nebyla špatná, ale nezanechala ve mně žádné hlubší zamyšlení. Možná, kdyby mi bylo o patnáct let méně, asi bych příběh více prožívala.
Jsem zlodějka? - Abigail Rayner
Pětiminutové čtení o tom najít odvahu napravit špatnou věc. Textu pomálu, ale byl výborně zpracovaný, k tomu krásné ilustrace. Závěrečný obrázek mě dostal :-D Ideální čtení pro děti (nejen) v mateřské škole, kam poputuje i moje kniha.
Mám načteno hodně dětských knih i s fantasy tématikou. Tato patří k těm lehce slabším - nepříliš napínavé a dle mého se autorka mohla více rozepsat, co se divočarek týče, i to, jak se Klárka zaučovala. Kdo ví, třeba autorka bude mít více prostoru k vývoji příběhu. I přesto, že hlavní hrdince je dvanáct, kniha je vhodná spíše pro mladší čtenáře. Vybízí k tomu i obálka. Přijde mi, že dívce na obrázku není tolik, kolik je Klárce. V tomto případě nehrozí, že si přečtu i zbývající dva díly. Lene Kaaberbøl mě neoslovila a těžko říct, zda osloví dnešní děti. V češtině jí vyšlo sedmnáct knih a zdá se, že některé z nich mají vcelku vysoké hodnocení.
Noci běsů jsem si nedávno přidala na svůj seznam.
OdpovědětVymazatJinak děkuji moc za další tipy, co by stálo si přečsít :)
Noci běsů byly fantastické, určitě doporučuji přečíst co nejdříve.
VymazatDěkuji za komentář!