PŘEKLAD: Tomáš Kybal
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2020
POČET STRAN: 272
ZDROJ: vlastní
Anotace
Pětatřicetiletý tenisový trenér Vincent má přijít během čtyř týdnů nečekaně a rychle o zrak. Co má s tak zdrcující diagnózou dělat? Jak se má vyrovnat s tím, že už nebude moci dělat milovanou práci? Má snad zapomenout na všechny své plány? A o koho v této chvíli může opravdu opřít? Když se ve světě kolem něj začne smrákat a okolí se promění v překážkovou dráhu, nachází Vincent útěchu na venkově, ve starém dědečkově domě, kde kdysi prožil tolik šťastných chvil. Objevuje pomalý způsob dědečkova života, potkává se s místními lidmi a uvědomuje si sílu všech ostatních smyslů. Nachází opravdové přátelství a lásku a s tím i sílu a chuť prožít každý další den. Všechny barvy noci jsou příběhem o odhodlání, rodinných poutech, vztazích i neobyčejné lásce za okolností, které většina z nás nikdy nepozná.
Hodnocení
Kdo nezná edici 7lásky nakladatelství Metafora, měl by to co nejdříve napravit. Vycházejí tady společenské romány, které potěší nejednoho čtenáře. Jednu z posledních knih v této edici napsala Belgičanka Karine Lambert, kterou můžou čeští čtenáři znát již z knihy Dům žen bez mužů, kterou v roce 2016 vydalo nakladatelství Motto. V roce 2020 vyšla kniha Všechny barvy noci, jejíž vydání zajistila Metafora.
Hlavní hrdina Vincent přišel o zrak. Byla mu diagnostikována Leberova zraková neuropatie. Není sice úplně slepý, rozeznává světlo a tmu, ale to nic nemění na tom, že se mu úplně od základů změnil celý život - kariéra tenisového trenéra skončila, tenis si už nikdy nezahraje, přítelkyně, se kterou plánoval budoucnost, se s ním rozešla. Po stanovení diagnózy chvíli cestoval a pak celý unavený a bez chuti dál žít odjel na venkov do domu svého dědečka, kde v dětství strávil spoustu krásných chvil. Tam zrak ztrácí úplně. Navzdory slepotě se vrhne do zařizování zahrádky a za pomoci svého přítele Arnauda a sousedky Coline i do rekonstrukce bydlení.
Přijít o zrak je něco, co si neumíme představit, pokud nemáme ve svém okolí někoho, kdo nevidí. Člověk se musí učit všechno znovu, musí se naučit, jak se orientovat v prostoru či zvládat každodenní záležitost a přitom si neublížit.
Autorka dobře vykreslila Vincentovy pocity, vztek i sebelítost. Nezapomněla ani ukázat i pozitivní stránku věci - Vincent využívá více dalších smyslů jako je třeba sluch nebo čich.
Ač mám edici 7lásku ve velké oblibě, tato mě trochu zklamala. Ne námětem, ten je dobrý, ale nesedlo mi jeho pracování. Autorka použila pro příběh přítomný čas a er-formu. V této kombinaci to bylo netradiční a pro mě i trochu obtížnější na čtení. Autorka píše ve strohých větách, nepřidává do nich nic navíc, zbytečně neodbočuje. Emoce a pocity hlavních hrdinů jsou sice popsány dobře, ale jsou viděny jako by z dálky. Ne nutně to musí být špatně, je to něco jiného, než na co jsem zvyklá a co běžně čtu.
S hlavními postavami jsem se úplně neztotožnila, právě kvůli absenci hlubšího prožití emocí. Ani romantická linka nebyla výrazná, autorka nechala hlavní hrdiny, aby se sbližovali pomalu. I když jsem s protagonisty moc nesympatizovala, Vincent si přesto vysloužil můj obdiv. Nepodlehl své depresi, ale rozhodl se ukázat svému okolí (a především sám sobě), že se bez zraku dá v rámci možností obejít, například tím, že se vrhl na zahradničení. Je mi sice záhadou, jak poznal, že je rajče zralé, ale o to tady až tak moc nejde. Když nevidomí mohou jezdit na paralympiády, může i on dokázat něco, co by ho za jiných okolností vůbec nenapadlo.
Je to román o naději, o vůli se nevzdávat a o tom, že i v těžkých chvílích se dá zvednout a jít dál. Určitě potěší nejednoho čtenáře či čtenářku, kteří si rádi čtou o strastiplném životě knižních hrdinů. Já mám podobné romány ráda, ale tentokrát jsem při přijímání této knihy lehce vlažnější.
Obálky
Tentokrát na Goodreads moc velký výběr není na to, že autorčiny knihy jsou překládány do třinácti jazyků a vychází v pětadvaceti zemích. Za mě vyhrává červeno-zelená obálka, barvy jsou hodně netradiční a naše česká se námětem té originální podobá.
O autorce
Karine Lambert je belgická spisovatelka a fotografka. Na svých snímcích zachycuje významné emotivní momenty ze života: výbuchy smíchu, chvíle smyslnosti, něžnosti, uvědomění. Knihy vždy milovala a toužila psát své vlastní. V obou oblastech své tvorby se vždy zabývá tématy, která jsou pro ni velmi osobní. Román Dům žen bez mužů (Motto, 2016) jí v roce 2014 vyneslo ocenění Saga Café Prize za nejlepší debut. Od té doby stihla napsat tři knihy, které byly přeloženy do třinácti jazyků a vyšly v pětadvaceti zemích. Zdroj: Metafora
Žádné komentáře:
Okomentovat