ILUSTRÁTOR: Tereza Ščerbová
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2017
ROK: 2017
POČET STRAN: 152
ZDROJ: knihovna
Anotace
Když si Martina přála psa, netušila, že se Snížkem budou samé potíže. Z malého bílého štěněte vyrostl pes, kterého skoro nikdo ve vesnici nemá rád. Dokonce i její máma se ho bojí. A tak když Martina jednoho dne najde Snížka mrtvého, hned ji napadne, že nezemřel náhodou.
Opravdu Snížka někdo zabil?
Martina se spolu s kamarády Frantou, Kájou a Viktorem pustí do vyšetřování Snížkovy smrti a jejich dobrodružné pátrání přinese nečekaná odhalení.
Hodnocení
Petra Soukupová je současná česká autorka s netradičním stylem psaní. Od této spisovatelky jsem již četla Bertíka a Čmuchadlo. Příběh se mi líbil, a tak jsem si řekla, že bych si mohla přečíst něco dalšího.
Hlavní hrdinkou je Martina, která strašně moc touží po pejskovi. Nakonec rodiče uprosí a ona si vybere sněhobílé štěňátko, které pojmenuje Snížek. Jenže Snížek není moc hodný pes – neustále utíká a zabíjí sousedovy ovce. Rodiče se zlobí a chtějí dát Snížka pryč. Co kdyby ublížil i lidem? Martina s tím nesouhlasí. Nakonec ale útěkář špatně skončí – Martinka ho najde v příkopu u silnice mrtvého. Byla to nehoda nebo ho někdo zabil?
Komentáře, které se točí kolem této knihy, jsou většinou velmi kladné, především od dospělých čtenářů. Pozitivní reakce oceňuji, a tak jsem se do čtení pustila s nadšením. Skončila jsem ale vcelku vyšťaveně.
Autorka skvěle píše. To je bezesporu věc, na které se shodnu s ostatními čtenáři. Umí se opravdu vžít do role malé školačky, jak moc si přeje zvířátko, i jakým stylem mluví. Je to, jako kdyby opravdu před vámi stála desetiletá slečna.
Se čtenáři se také shodnu na tom, že autorčin styl psaní je zajímavý. Její věty jsou dlouhé, navazují na sebe v každé čárce. Martinka a její kamarádi mluví hovorově, tedy tak, jak mluví děti v jejich věku. V této knize to působilo přirozeně. Někteří kritičtí čtenáři se pozastavili nad tím, že někdo zabil psa. Nebylo to popsáno nijak drasticky, prostě se to stalo, žádné drama, ani složité rozebírání situace.
Autorka v příběhu velmi dobře rozpracovala mezilidské vztahy. Martinčin vztah k rodičům, kamarádům, i vztahy mezi sousedy. Některé byly velmi komplikované.
Kniha je rozdělena do dvou částí. V té první se seznamujeme se všemi obyvateli ospalé vesnice, která má do moderní civilizace daleko. V té druhé Martina pátrá přímo detektivním způsobem, kdo jejího psa zabil.
Příběh vypráví Martina v ich-formě a v přítomném čase. Můžeme tak sledovat jejím pohledem události, které dospělý vidí jinak. Nemůže třeba pochopit, proč jí rodiče nechtějí dovolit pejska a myslí si o nich, že jsou zlí.
Celé to však působilo pochmurně až trochu depresivně. Stejně tak působí i kniha Nejlepší pro všechny, která volně navazuje na tento titul. Vedlejší postava malého Viktora se v knize pro dospělé čtenáře stala postavou hlavní.
Pochmurnost děje doplňují ilustrace Terezy Ščerbové. Jedinými zářivými body je žlutá barva, která se čas od času objeví třeba na botách, na vzorku u bundy či jako gumička do vlasů. Na můj vkus jsou dost smutné.
Na zadní straně titulu je poznámka, že kniha je vhodná pro děti od devíti let. Myslím si však, že se dějem prokoušou spíše starší děti ve věku dvanáct třináct let. Mám přečteno hodně dětských knih a tato vystupuje z hlavního proudu. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na posouzení někoho jiného. Za sebe říkám, že jsem četla knihy, které v porovnání s touto vycházejí mnohem lépe a řekněme si to na rovinu, jsou i více citově zabarvené a více chytí za srdce nejen malého čtenáře, ale i rodiče. Tato u nás bohužel nebodovala.
O autorce
Petra Soukupová je úspěšnou autorkou knih pro dospělé. Působí rovněž jako dramaturgyně a scénáristka. za triptych povídek s názvem Zmizet získala v roce 2010 v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění - Kniha roku. Žije v Praze se svou dcerkou Marlou. Zdroj: Host
Když si Martina přála psa, netušila, že se Snížkem budou samé potíže. Z malého bílého štěněte vyrostl pes, kterého skoro nikdo ve vesnici nemá rád. Dokonce i její máma se ho bojí. A tak když Martina jednoho dne najde Snížka mrtvého, hned ji napadne, že nezemřel náhodou.
Opravdu Snížka někdo zabil?
Martina se spolu s kamarády Frantou, Kájou a Viktorem pustí do vyšetřování Snížkovy smrti a jejich dobrodružné pátrání přinese nečekaná odhalení.
Hodnocení
Petra Soukupová je současná česká autorka s netradičním stylem psaní. Od této spisovatelky jsem již četla Bertíka a Čmuchadlo. Příběh se mi líbil, a tak jsem si řekla, že bych si mohla přečíst něco dalšího.
Hlavní hrdinkou je Martina, která strašně moc touží po pejskovi. Nakonec rodiče uprosí a ona si vybere sněhobílé štěňátko, které pojmenuje Snížek. Jenže Snížek není moc hodný pes – neustále utíká a zabíjí sousedovy ovce. Rodiče se zlobí a chtějí dát Snížka pryč. Co kdyby ublížil i lidem? Martina s tím nesouhlasí. Nakonec ale útěkář špatně skončí – Martinka ho najde v příkopu u silnice mrtvého. Byla to nehoda nebo ho někdo zabil?
Komentáře, které se točí kolem této knihy, jsou většinou velmi kladné, především od dospělých čtenářů. Pozitivní reakce oceňuji, a tak jsem se do čtení pustila s nadšením. Skončila jsem ale vcelku vyšťaveně.
Autorka skvěle píše. To je bezesporu věc, na které se shodnu s ostatními čtenáři. Umí se opravdu vžít do role malé školačky, jak moc si přeje zvířátko, i jakým stylem mluví. Je to, jako kdyby opravdu před vámi stála desetiletá slečna.
Se čtenáři se také shodnu na tom, že autorčin styl psaní je zajímavý. Její věty jsou dlouhé, navazují na sebe v každé čárce. Martinka a její kamarádi mluví hovorově, tedy tak, jak mluví děti v jejich věku. V této knize to působilo přirozeně. Někteří kritičtí čtenáři se pozastavili nad tím, že někdo zabil psa. Nebylo to popsáno nijak drasticky, prostě se to stalo, žádné drama, ani složité rozebírání situace.
Autorka v příběhu velmi dobře rozpracovala mezilidské vztahy. Martinčin vztah k rodičům, kamarádům, i vztahy mezi sousedy. Některé byly velmi komplikované.
Kniha je rozdělena do dvou částí. V té první se seznamujeme se všemi obyvateli ospalé vesnice, která má do moderní civilizace daleko. V té druhé Martina pátrá přímo detektivním způsobem, kdo jejího psa zabil.
Příběh vypráví Martina v ich-formě a v přítomném čase. Můžeme tak sledovat jejím pohledem události, které dospělý vidí jinak. Nemůže třeba pochopit, proč jí rodiče nechtějí dovolit pejska a myslí si o nich, že jsou zlí.
Celé to však působilo pochmurně až trochu depresivně. Stejně tak působí i kniha Nejlepší pro všechny, která volně navazuje na tento titul. Vedlejší postava malého Viktora se v knize pro dospělé čtenáře stala postavou hlavní.
Pochmurnost děje doplňují ilustrace Terezy Ščerbové. Jedinými zářivými body je žlutá barva, která se čas od času objeví třeba na botách, na vzorku u bundy či jako gumička do vlasů. Na můj vkus jsou dost smutné.
Na zadní straně titulu je poznámka, že kniha je vhodná pro děti od devíti let. Myslím si však, že se dějem prokoušou spíše starší děti ve věku dvanáct třináct let. Mám přečteno hodně dětských knih a tato vystupuje z hlavního proudu. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na posouzení někoho jiného. Za sebe říkám, že jsem četla knihy, které v porovnání s touto vycházejí mnohem lépe a řekněme si to na rovinu, jsou i více citově zabarvené a více chytí za srdce nejen malého čtenáře, ale i rodiče. Tato u nás bohužel nebodovala.
O autorce
Petra Soukupová je úspěšnou autorkou knih pro dospělé. Působí rovněž jako dramaturgyně a scénáristka. za triptych povídek s názvem Zmizet získala v roce 2010 v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění - Kniha roku. Žije v Praze se svou dcerkou Marlou. Zdroj: Host
Snížka bych si jednou docela ráda přečetla. Jednou vedle mě v autobuse seděl malý kluk a četl ho, ten byl cílovka, tak věřím, že si knihu užil na sto procent. Já sice cílovka nejsem, ale mám pocit, že užít bych si Snížka stejně mohla.:-)
OdpovědětVymazatSuper recenze a přeju ti krásné Vánoce.:-)
Hlava v knihách
Betty, děkuji za milý komentář. :-) Číst dětské knihy se dá v každém věku, ať už je ti deset, dvacet nebo třicet. Já dětské knihy zbožňuji, takže je čtu pořád. Snížek je knížka, kterou komentovali spíše dospělí čtenáři než děti a protože mám už tohoto žánru opravdu načteno, mně moc nesedla a mám k ní výhrady. Ale co se nelíbí mně, líbí se jinému a to je jenom správně.
VymazatPřeji ti také krásné Vánoce a ať se ti splní nejedno přání.