Ginny Napořád

AUTOR:Benjamin Ludwig

ORIGINÁL: Ginny Moon (Park Row Books, 2017)

PŘEKLAD: Radovan Zítko

NAKLADATELSTVÍ: Ikar

ROK: 2017

POČET STRAN: 344

ZDROJ: knihovna

Anotace

Odzbrojující román o autistické dívce, která si se světem nerozumí, přestože se o to snaží celým svým srdcem. Ginny je třináct a bydlí v adoptivní rodině. K snídani musí mít přesně devět kuliček hroznového vína, všechno chápe doslovně a zbožňuje seznamy. Na předním místě jejího nejdůležitějšího seznamu stojí: Utéct zpátky k mámě a postarat se o panenku. Její odhodlání a strach, že se panence, kterou před čtyřmi lety nechala v kufru pod postelí, něco zlého stalo, ji pohání napřed s urputností, která je zprvu nepochopitelná a posléze fascinující. Román Benjamina Ludwiga byl v USA hodnocen jako nejslibnější debut roku.

Hodnocení

Knih o autistických dětech je stále jako šafránu. Přesto se v literatuře tohle závažné téma občas objeví. Jeden z románů s originální autistickou hrdinkou je z loňského roku od britského autora Benjamina Ludwiga. Na tuhle knihu jsem se těšila už od chvíle, kdy vyšla. Nejprve jsem uvažovala o koupi, nakonec jsem si ji půjčila v knihovně.

Hlavní hrdinka je opravdu netypická. Je jí samotná Ginny. V tuto chvíli bydlí u Briana a Maury Moonových. Před čtyřmi lety byla odebrána své matce kvůli zanedbání péče. Jenže Ginny je věčná útěkářka. Poslední rodinou jsou právě Moonovi a snad už u nich zůstane napořád. I po tak dlouhé době však Ginny nemůže zapomenout na svoji Mimi pannu, kterou musela schovat v kufru v bytě u matky Glorie. 

Ginny je čtrnáct let a má autismus. Chodí do normální školy, ale má také kolem sebe děti různého postižení. Ginny je chytrá slečna a velice dobře jí to myslí. Její myšlenkové pochody jsou logické, ale přesto v ní postižení převládá. Ginny je neustále pod dohledem sociální pracovnice i psycholožky, která z ní dostane nenásilným způsobem hodně informací.

Autistické děti jsou jiné. Mají rády pravidla, rituály, těžce snáší změny. Ginny není výjimkou. I ona musí snídat svých devět kuliček hroznového vína a v devět musí jít spát. Jenže v této knize se o nemoci jako takové mnoho nedozvíte. Už jen proto, že příběh je vyprávěn v ich-formě samotnou Ginny. Čtenář se tak může doslova vcítit do jejího vnímání a do jejího světa.

Ginny má komplikovaný vztah s rodiči Napořád. Tatínek Napořád ji má rád bez výhrad, ale máma Napořád se změnila. V době, kdy začíná příběh, je těhotná a ona v sobě objevuje příliš ochranitelské instinkty a má strach, aby Ginny jejímu miminku neublížila. V tomto ohledu jsem sice Mauru chápala, ale zároveň jsem z jejího chování pociťovala rozpaky.

Dlouho mi trvalo, než jsem se knihou prokousala. Nedokázala jsem se vžít do Ginniny role, do jejího úhlu pohledu. Nechápala jsem její urputnou snahu neustále utíkat, lezla mi na nervy každá zmínka o Mimi panně. Pak se vše vysvětlilo a já jsem nestačila číst. Ginny má ráda slova a slovní spojení, které si často vysvětluje po svém. Tohle mě ale bavilo číst, jak se snažila vyluštit pro ni neznámé pojmy, kterým nerozumí.

Každá kapitola je označená časem a datem. Čas je „na chlup přesně“, ale tato formulka není od začátku knihy, ale až od padesáté stránky. Jednotlivé příběhy jsou krátké. Přišlo mi to opravdu vhodné pro styl Ginnina vyprávění.

Autor umí ovládat slova a popis. Prostřednictvím Ginny se dokonale seznámíte s jejím bezprostředním okolím.

Jak už jsem předestlala, Ginny neustále hledá cestu domů. Jenže kde je její domov? Tam, kde žijí rodiče Napořád nebo tam, kde je schovaná její Mimi panna? Ginny v průběhu udělala opravdu velký pokrok a nejen ona. Základem je naslouchat a být přítomen.

Kniha je vysoko hodnocená, a ani se moc nedivím. Na to, že je to autorova prvotina, je velmi zdařilá. Podařilo se mu plně využít potenciál příběhu a také reálně charakterizovat jednotlivé postavy, které nebyly černobílé, viz maminka Napořád.

Je to příběh o hledání nejen domova, ale také sebe sama. O hledání cesty k lidem, o pochopení světa normálního i toho autistického. Někdy je to cesta opravdu složitá, ale základem všeho je komunikace.

Obálky
Co říkáte na obálky, které jsem objevila na Goodreads? Mně moc ne. Asi nejlepší je ta česká.

    

O autorovi

Benjamin Ludwig celý život učí angličtinu a tvůrčí psaní a se svou rodinou bydlí v americkém státě New Hampshire. Obdržel magisterské tituly z učitelství angličtiny a z tvůrčího psaní. Krátce po svatbě se s manželkou stali pěstouny a adoptovali autistickou teenagerku. Ginny Napořád je jeho první román a částečně ho k napsání inspirovaly rozhovory s ostatními rodiči během tréninků košíkové při Speciální olympiádě. Zdroj: Knižní klub