Stránky

neděle 9. prosince 2018

Dobrý proti severáku

AUTOR: Daniel Glattauer
ORIGINÁLGut gegen Nordwind (Deuticke, 2006)
PŘEKLAD: Iva Kratochvílová
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2010
POČET STRAN: 256
ZDROJ: zapůjčeno






Anotace
Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano?

Hodnocení
O knize rakouského spisovatele Daniela Glattauera jsem věděla jen velmi málo informací. A nikdy by mě nenapadlo, že by se mi mohla dostat do ruky. Ale dostala a vůbec nelituji, protože se mi navíc dostala i pod kůži.


Vše začne nevinně a omylem. Emmi chce zrušit předplatné časopisu Like, ale omylem napíše před „i“ „e“ a místo v redakční poště email skončil u jistého Lea Leikeho. Párkrát se Emmi takto splete, až se Leo nakonec ozve. A tak začala jejich emailová konverzace.

Je to vlastně dialog, kdy pomyslný pingpongový míček létá sem a tam. Dá se z takových emailů poznat, kdo je Emmi a kdo Leo? Možná ano, možná ne. Emminy zprávy jsou drzé, ironické, jsou ostré jako nůž a rýpavé. Leovy odpovědi jsou opakem jejich – jsou klidné, někdy lhostejné až chladné, ale často pohladí po duši. Ale co když to, jak oba píší, je jenom zástěrka? Za klávesnicí může sedět kdokoliv.

Ale ten, kdo má rád romány o lásce, jistě bude věřit tomu, že na opačném konci monitoru sedí opravdový Leo a opravdová Emmi.

O 40 minut později ReMilý Leo, má to přece jen jeden problém: jestli mě poznáte, budete vědět, jak vypadám. Když poznám já vás, budu vědět, jak vypadáte. Vy ale přece vůbec nechcete vědět, jak vypadám. A já se bojím, že se mi nebudete líbit. Bude to pak konec našeho napínavého společného příběhu? Nebo jinak: Chceme se najednou tak naléhavě poznat, abychom si už nemuseli psát? – To mi připadá jako moc vysoká cena za mou zvědavost. To raději zůstat anonymní a až do konce života dostávat poštu od Ledvěda. Pac a pusu. Emmi.


O 35 minut později OdpTo jste ale řekla hezky! Já si s naším setkáním nedělám žádné starosti. Vy mě nepoznáte. A já mám o vás tak jasnou představu, že se mi může leda potvrdit. Pokud by můj obrázek o vás (navzdory všemu mému očekávání) nesouhlasil, stejně vás nebudu moct identifikovat. Takže si můžu zachovat svůj vymyšlený portrét. Taky pac a pusu. Leo. (str. 41)

Celý příběh se vlastně točí kolem jednoho tématu – setkat se nebo se nesetkat? Ale autor se toho zhostil tak, že vám to ani nevadí. Děj plyne poklidně, občas ho rozbouří některé emailové odpovědí.

I když je to jen emailová konverzace, rozhodně se z příběhu dozvíte hodně věcí o hlavních hrdinech, o tom, jaké žijí životy, jaké mají rodiny či co mají rádi.

Bez mučení se přiznávám, že jsem se do hlavních hrdinů zamilovala. Hltala jsem každé slovo, které si aktéři vyměňovali, žárlila jsem na Lea a bolelo mě fyzicky u srdce, když se nechtěli spolu potkat osobně.

Co mě při čtení rušilo, byla grafika knihy. Chápu, že bylo potřeba rozlišit, co je odpověď, co reakce, co nový email a také, aby technické záležitosti byly co nejkratší a nezastiňovaly samotný obsah. Ale právě toto mi nesedlo. Někdy jsem se přistihla, že nevím, kdo právě odpovídá. Samozřejmě, že pokud zpráva začínala oslovením a také že sloveso končilo na l/la, problémy nevznikly. Avšak tato drobnost mi nemohla zkazit čtecí zážitek.

Nejvíc mě položil závěr knihy. Kdo četl, ví, o čem mluvím. Jak si mohl autor dovolit knihu uzavřít tímto způsobem a nenapsat pokračování? Upřímně si myslím, že to od autora nebylo moc hezké. Naštěstí však vyslyšel přání čtenářů a za tři roky napsal pokračování.

Na základě knižní předlohy vniklo nejen divadelní představení, ale také rozhlasová hra, která měla takový úspěch, že byla převedena do audiopodoby.

Knihu můžu doporučit především ženám, které jsou romanticky založené a rády si přečtou netradiční román o lásce.

Divadelní trailer
V této rubrice většinou přináším knižní trailer, ale tentokrát vám ukáži ukázku divadelní společnosti 3D Company. Vážně se mi líbí a doufám, že se mi někdy poštěstí navštívit toto představení.



Obálky
Ač na Goodreads koluje řada cizojazyčných obálek, nemohla jsem si vybrat. Ani jedna se mi totiž až tak moc nelíbila.

    


O autorovi
Daniel Glattauer je známý pro své sloupky a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009). zdroj: Databáze knih


4 komentáře:

  1. Tuhle knížku jsem četla před časem a přiznávám, že mě taky strhla. Zároveň jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že autor dobře ví, jak vyvolat určitou emoci, a tuhle svoji znalost využívá jako autor obyčejného románku. Zároveň ve mě celou dobu hlodala myšlenka, že aby to celé fungovalo, nemůžou se Leo a Emmi nikdy nepotkat. A taky doopravdy nepotkají. Nepřijde mi to od autora nijak bezohledné, naopak, nemohl udělat nic jiného – a navrch přece nám knížky nemůžou vždycky dávat to, co od nich chceme a čekáme, ne? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem nad tím uvažovala, jestli by jim to fungovalo, kdyby se potkali. Jednu chvíli jsem si říkala, jo, konečně se potkejte, ať už máte jasno, za chvíli zase radši ať se nepotkají.

      Co když to byl od autora promyšlený tah? Co když věděl, že bude pokračování, ale držel čtenáře v napětí? Nemám ráda otevřené konce a zvlášť ne takovéhle, kdy si to vyloženě volá po dalším díle.

      Ale máš pravdu, i kdyby kniha neměla pokračování, nedalo by se nic dělat. Autor si může psát, jak chce a ukončovat své romány dle libosti, ne podle čtenářů :-)

      Děkuji za tvůj komentář :-)

      Vymazat
  2. Román jsem nečetla, ale byla jsem na představení projektu Listování L. Hejlíka. Líbilo se mi to moc, takže si ho chci jednou přečíst. Bylo to vtipné a konec byl takový "ze života" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář :-) Kniha byla naprosto skvělá a dokážu si představit, jak skvělé muselo být Listování. Já měla možnost si knihu také poslechnout jako rozhlasovou hru a je to naprosto jedinečný zážitek.

      Vymazat