Nahá opice

AUTOR: Desmond Morris

ORIGINÁL: The Naked Ape (Jonathan Cape, 1967)

PŘEKLAD: Ladislav Smutek
NAKLADATELSTVÍ: Jota

ROK: 2018

POČET STRAN: 232

ZDROJ: vlastní

Anotace

V tomto světovém bestselleru, vydaném poprvé v roce 1967, ale nadmíru aktuálním i dnes, vypráví Desmond Morris, známý britský zoolog, o člověku v souvislosti se zvířecí říší, ve které nachází zdroje a zárodky jeho běžných reakcí a zažitých mechanismů chování, neboť se soustřeďuje „na ony aspekty našeho života, jež mají zřejmou obdobu u jiných druhů zvířat“. Všímá si původu lidské bytosti (kterou nazývá „nahá opice“) a sleduje ji v oblasti pohlaví, výchovy, zkoumání, agrese, výživy a potřeby starat se o svůj zevnějšek i celé své tělo; pozoruje také její vztah k ostatním živočichům. Nahá opice se tak řadí po bok Darwinovy teorie vzniku druhů, nedívá se tedy na člověka jako na padlého anděla, nýbrž jako na vyšší vývojový stupeň opice, který je pozoruhodný svou odolností, energií a představivostí. Neměli bychom tedy zapomínat na svůj živočišný původ, ale naopak bychom si měli hlouběji uvědomovat svou sounáležitost a spojení s přírodou. Člověk jako další živočišný druh.

Hodnocení

Naučnou literaturu moc nečtu. Zaprvé mě moc nebaví – mám raději knihy s příběhem. A za druhé se u naučné literatury tak trochu nudím. Občas mě však popadne chuť a já ráda udělám výjimku z pravidla. Většinou takové výjimky mám s nakladatelstvím Jota, které vydává také naučnou literaturu, ale rozhodně se u nich nenudím. Ne jinak tomu bylo i u Nahé opice.

Desmond Morris je zoolog, který na člověka pohlíží jako na živočišný druh. Vzhledem k tomu, že se člověk vyvinul z opice, je název knihy na místě. Morris v osmi kapitolách přehledně a srozumitelně vysvětluje rozdíly i stejnakosti mezi člověkem a opicí. V kapitole Původ se zamýšlí nad teorií, jak je možné, že jsme se vyvinuli v samostatný druh a jiné opice ne. Druhá kapitola (a beze studu přiznávám, že tuto kapitolu jsem zhltla jedním dechem) mluví o sexualitě. Tady bych se však ráda na chvíli zastavila. Morris knihu napsal v roce 1967 a některé názory, třeba na homosexualitu, jsou poněkud zkreslené. Zkráceně parafrázuji jeho vysvětlení, že pokud člověk má intimní kontakt se stejným pohlavím, bude hledat někoho ve svých řadách, ale v momentě, kdy pozná sex s druhým pohlavím, přeorientuje se správně. V dnešní době se ví, že tak to zkrátka není. 

Muži v mnoha kulturních společnostech odstraňují jeden druhotný sexuální znak, když si holí vousy. Ženy si odstraňují chlupy v podpaží; jestliže normální způsob odívání vystavuje tuto část těla pohledům, má se tento chomáček chlupů – důležitý lapač pachu – odstranit. Ochlupení stydké krajiny se vždy pečlivě ukrývá pod šaty, takže se ho není třeba zbavovat. Je však zajímavé, že modelky si tyto chlupy často vyholují, ačkoliv jejich nahota není sexuálního charakteru. (Str. 78)

Jak už jsem předeslala na začátku, kniha poprvé vyšla v roce 1967 a u nás v roce 1970. V těchto letech se poprvé objevila antikoncepce a autor se zamýšlí nad tím, jakou bude mít budoucnost. V roce 2018 už víme, že antikoncepce patří mezi úspěšné objevy.

Třetí kapitola se jmenuje Výchova, čtvrtá Výzkum a pátá Boj. Tady mě zaujalo několik srovnání mezi námi a opicemi. Při důkladném pozorování opic se zjistilo, že některé signály vyvolávají boj. Stejně jako u našeho druhu. Ale jsou také signály k usmíření a pokud je člověk použije u soupeře, může se setkat s odezvou. 

V další kapitole se čtenář dozví něco o Výživě a v další o Upravování. Vzpomeňte si, jak si opice vybírají vzájemně nečistoty ze srsti. Jak je to u lidí? Vzpomeňte si také na to, jak s oblibou hladíte a drbete svého domácího mazlíčka. Další společný znak s našimi příbuznými. V poslední kapitole se Morris věnuje Zvířatům a jejich rozdělení. Rozhodně bylo zajímavé číst si o tom, jak zvířata rozdělujeme do několika kategorií. Také stojí za zmínku i oblíbenost zvířat u dětí.

Čtení bylo velice zajímavé a občas také překvapivé. I přesto, že Morris použil do knihy obecnou a vývojovou psychologii, nebylo zde nic složitého k pochopení. Člověk si ani neuvědomuje, kolik toho má náš druh společného s opicemi. 

Shodou okolností jsem našla i původní české vydání. Uznávám, že to novější je mnohem modernější a lépe se čte. Co však v novém vydání chybí, jsou fotografie, které jsou v první verzi knihy. 

Závěr patří českému zoologovi, který na Nahou opici napsal recenzi. Článek je spíše pozitivní, ale vyčítá mu populismus – jde údajně za senzací, místo aby se zabýval fakty. Odborník pozná, kde Morris vložil chyby, ale běžná laická veřejnost ne. Dodává však, že podobných knih s tímto tématem, je velmi málo. A že není na škodu si ji přečíst.

Titul jsem přečetla od první až do poslední stránky A to svědčí o tom, že staré knihy (v novém kabátě) jsou stejně dobré jako ty současné.

O autorovi

Desmond Morris se narodil v roce 1928, vystudoval univerzity v Birminghamu a Oxfordu a od roku 1958 pracoval v londýnské zoo, kde se osm let staral o expozici savců. V roce 1967 vydal kultovní knihu Nahá opice, které se po celém světě prodalo přes 10 milionů výtisků a která navždy změnila pohled lidí na svůj původ. Jeho knihy vyšly ve více než šestatřiceti zemích. Kromě psaní se věnoval i umění, filmu a televiznímu moderování. Zdroj: Jota

Děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.