Pojď sem, ať ti můžu dát pusu

AUTOR:  Griet Op de Beeck
ORIGINÁL: Kom hier dat ik u kus (Prometheus, 2014, Amsterdam)
PŘEKLAD: Adéla Elbel
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2017
POČET STRAN: 400
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace

Příběh plný humoru, jízlivosti a bezostyšné upřímnosti o tom, proč se stáváme tím, kým jsme Mona jako dítě, jako čtyřiadvacetiletá dívka a jako pětatřicetiletá žena. Román o dítěti, ale také o rodičovství. O zlomených lidech a o tom, jak neúmyslně ubližují ostatním. O tom, kde končí odpovědnost a začíná vina. O tajemstvích a samotě. O nemoci a mlčení. O tom, jak je nebezpečné být silný. O zapomínání a neschopnosti zapomenout. O odvaze zachránit sama sebe. A samozřejmě také i o lásce. Protože ta je vše, co máme, nebo alespoň téměř vše.

Hodnocení

Knižní anotace mě navnadila na melancholický příběh. Příběh však byl až příliš melancholický, smutný, depresivní.

Seznamujeme s Monou. Nejprve je jí devět let. Veškerý její svět se točí kolem rodičů a bratra Alexandra. Její máma je na Monu příliš tvrdá a Mona má pocit, že máma má raději Alexandra než ji. Tato část mi přišla hodně smutná. Nejen svou tragikou, ale i tím, že Mona jako dítě vidí svůj svět trochu jinak, to, co prožívá, ji připadá naprosto normální, přesto si moc přeje, aby by byla dospělá.

V druhé části se z Mony stala mladá žena. To, že v dětství milovala literaturu a psaní, vyústilo v práci snů. Její šéf Marcus je hodně podivínský a extravagantní. Mona je naopak tichá, nepříliš sebevědomá žena. Nese si břímě z dětství v podobě nevlastní matky Marie, kterou jsem v příběhu opravdu neměla ráda. 

Třetí část je nejsmutnější. Moně je pětatřicet, je zralá žena, která by mohla mít konečně nárok na štěstí, ale tím, jak byla vychovávána, se její štěstí soustředí na pomoc druhým. V této části onemocní Monin otec. A právě otcova nemoc přinutí Monu přemýšlet nad vlastním životem a také odhaluje roušku rodinných tajemství. Dozvídá se důležité informace o vztahu otce a její matky, o tom, proč si otec vzal Marii a proč trávil tolik času se svými pacienty než se svou rodinou.

Je to otcova nemoc, která Moně otevře oči, uvědomí si, že její štěstí závisí na tom, jaký další krok v životě udělá.

Poslední část sice byla hodně smutná, ale dávala také naději na lepší život. V této části se nejvíce událo, došlo k rozuzlení tajemství a záhad a Mona si přizná řadu důležitých věcí.

Přiznám se, že se mi příběh moc dobře nečetl. Bylo mi po něm hodně smutno a několikrát jsem si říkala, že knihu odložím nedočtenou. Kdo má rád psychologické romány s nádechem smutku, po knize by měl sáhnout, protože si v ní najde to svoje.

Obálky
Asi jsem nejspíš tu obálku se stařečky moc nepochopila. O to více se mi líbí německá obálka.

  

O autorce

Griet Op de Beeck je belgická autorka. Za svou prvotinu Výš než v sedmém nebi (2013; česky Host 2015) získala Bronzovou sochu za nejlepší nizozemsky psaný debut a byla nominovaná na ocenění AKO Literatuurprijs 2013 a Academica Literatuurprijs 2014. Pojď sem, ať ti můžu dát pusu (2014) je autorčina druhá kniha, za niž získala Hebban Award 2015 a byla nominovaná na prestižní nizozemskou cenu NS Publieksprijs. Obě knihy budou zfilmovány.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví 

Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.