ROK: 2021
NAKLADATELSTVÍ: Jota
POČET STRAN: 543
ZDROJ: vlastní
Anotace
Jeden mladý muž, jedna kytara a jedno dusné normalizační Československo. Aneb příběh o tom, co má společného Jimi Hendrix s klukem ze severní Moravy. Svobodu. Kytaru. A touhu. O čem jste snili, když jste byli malí? Že až vyrostete, nebudete muset nikoho poslouchat a budete si žít po svém? Hendrixova kytara je o snech. O snech plných svobody. Jenže když vyrůstáte v socialistickém Československu, můžete si o ní nechat jen zdát. Dokud ovšem nepotkáte HUDBU. Ta dokáže pohnout vaší duší i tělem a donutí vás k činu. Založíte kapelu a pořád někde narážíte. Až utečete za dráty, kde jste konečně sami sebou a plníte si sny. A za svým si jdete velmi cílevědomě.
Hodnocení
Kateřina Dubská je autorkou čtyř knih a pátou jsem dočetla před několika málo dny. Od vydání poslední knihy si autorka dala tři roky pauzu. Letos jí v nakladatelství Jota vyšla pátá kniha s názvem Hendrixova kytara.
Celým příběhem čtenáře provází Honza Potočný. Jeho muzikální sklony vyústily v založení bigbeatové kapely. Kytarová sláva tak na sebe nenechala dlouho čekat. Jenže Honza se narodil v roce 1948 a v době, kdy dospíval, se Československo zmítalo v normalizačních otřesech a na nějaké bigbeaty, rock a manýry, které jsou na Západě běžným standardem, tady nikdo nebyl zvědavý. Jeho boj s větrnými mlýny skončil v momentě, kdy se rozhodl emigrovat do Německa. Najednou se po něj otevřely nečekané možnosti. Stačilo jen po nich sáhnout a zrealizovat si své sny. Honzovým životem také procházela jedna žena za druhou, některé se v jeho výsluní hřály krátce, jiné delší dobu. Přesto však měl jen jednu lásku, která nikdy nevyčítala, uměla naslouchat a tou byla Hendrixova kytara.
Díky er-formě má čtenář odstup, dokáže vidět chyby hlavních postav. Autorka však celý příběh nevystavěla jen na Honzovi. Čas od času se zaměřila na pocity jeho žen, milenek i přátel. Bylo to příjemným zpestřením.
Honza v příběhu udělal velký osobnostní vývoj - od mladíčka až po šedesátiletého muže. Jako mladého jsem ho nesnášela. Chtěla jsem ho párkrát proplesknout. Jeho chování k ženám jsem nechápala, ale jak šel čas a z Honzy se stal Hans, usoudila jsem, že je načase mu dát druhou šanci. Mladické sexuální výstupy ustoupily a do popředí se dostal zájem o podnikání.
Kateřina Dubská nastínila politickou historii Československa od 50. let přes bouřlivá 60. a 70. léta až po pád komunismu a rozvoj kapitalismu. Tento průřez nebyl až tak markantní a detailní, ale pro našeho Honzu patřil ke stěžejním. Autorka vypíchla důležité momenty z československé minulosti, ale příliš se jimi nezabývala do podrobností. Především je příběh o člověku, o jeho touhách, ideálech a svobodě.
Kateřina Dubská patří k těm autorkám, od kterých by si přečetla cokoliv. Umí psát jak krátké povídky (Malé zázraky a Z kopce do kopce), tak i delší prózu (Člověk Gabriel a Dcery). Její styl psaní je mi sympatický a velmi blízký. Píše o obyčejných věcech neobyčejným způsobem. Od začátku do konce budete vtaženi do děje. Autorka si umí pohrát se slovy, a číst takový příběh bylo moc příjemné.
Titul neváhám doporučit každému čtenáři, který má rád příběhy s náhledem do minulosti. Ocení ho také ti, kteří mají v oblibě české autory a v neposlední řadě i ti, kteří mají rádi kvalitní romány.
O autorce
Kateřina Dubská vystudovala Střední odbornou školu knihovnickou v Brně a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Je spoluzakladatelkou firmy Computer Press a vydavatelství ERA. V roce 2001 založila Nadační fond Verda, který jako jediný soukromý nadační fond u nás podporuje romské studenty. V současné době žije v Bílých Karpatech na samotě u lesa, užívá života a píše knihy. V Nakladatelství JOTA vyšel v roce 2013 autorčin první román Člověk Gabriel, v roce 2015 následován románem Dcery a v roce 2016 sbírkou opravdových příběhů Malé zázraky. Roku 2018 publikovala humoristické příběhy ze svého života Z kopce do kopce. Její zatím poslední román Hendrixova kytara vyšel v roce 2021. Zdroj: Nakladatelství Jota
Děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat