NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2019
POČET STRAN: 207
ZDROJ: vlastní
Anotace
Busny nakonec TAM do Afriky dorazili. Co se ale stane cestou ZPĚT? Pokračování úspěšného bláznivého cestopisu psaného za jízdy v růžovém buse. Jsme Marika a David a už rok prorážíme naším růžovým busem hrbolaté cesty afrického kontinentu. Stanuli jsme na Střelkovém mysu, nejjižnějším cípu Afriky, s jednou nohou v Indickém oceánu, s druhou v Atlantickém. Takto rozkročeni se ptáme dálek, kam dál. Měla to být cesta kolem světa, měli jsme se nalodit v Jihoafrické republice a pokračovat v naší pouti Jižní Amerikou. Jenže se zdá, že nás Afrika nechce pustit. Nebo jsme to my, kteří ještě nejsme připraveni dát jí sbohem? Cíl je tedy jasný – po východní části jsme se dostali TAM, po té západní se musíme dostat ZPĚT! Protože Afrika se nám i se vším červeným prachem dostala pod kůži a my jsme se do ní bláznivě zamilovali, vydáváme se západním pobřežím na dobrodružnou cestu zpátky domů. Naskočte do busu a vydejte se cestou necestou s námi!
Hodnocení
Není to tak dávno, co jsem četla první knihu cestovatelů, kteří se netradičně jmenují Busny. V první knize jeli do Afriky, tedy Tam. Nyní jedou z Afriky, tedy Zpět.
Kniha začíná v místě, kde naši cestovatelé zakončili svoji misi - na Střelkovém mysu v Jihoafrické republice. Poté, co si spočítali, že by cesta letadlem i s busem stála tolik, kolik by stála cesta po vlastní ose, dlouho se nerozmýšleli a vydali se zpět domů tentokrát po východním pobřeží Afriky.
Marika Dumková má příjemný styl vypravování. Někdy s odstupem, někdy s emocemi popisuje zážitky ze zemí, které pro běžné smrtelníky nejsou snadno dostupné. A leckdy jsou i nebezpečné, někdy nezískali ani vízum. Každá země je specifická svým národem, kulturou i chováním. Většinou se země pozná podle toho, v jakém je stavu silnice.
Jaké země David a Marika poznali? Namátkou to byla Angola, Kamerun, Benin či Maroko. Čím více se blížili k severu Afriky, tím byl tento kontinent evropštější.
Kromě poznávání nových lidí a turistických míst, což je jistě příjemná záležitost, se oba cestovatelé museli vypořádat také s nemocemi, financemi, poruchami busu a také s byrokracií. Přesto však to skvěle zvládli. Měli jeden druhého a mohli se o sebe v těžkostech opřít.
Stejně jako v předchozí knize, i tady se objevují ilustrace, které nakreslila Marika. Oproti první knize jsou obrázky umělečtější a ne tak humorné, ale za to svojí hloubkou se mi více líbí.
Pokud hledáte nějaký zajímavý cestopis a nechcete si číst tradiční průvodce, určitě vám mohu Busny jenom doporučit. Oba díly jsou napsány čtivou formou, dvojka je spíše na vážnější notu. Stejně odvážná (nebo šílená) jako Marika s Davidem nebudu. Ale můj obdiv mají a o takové cestě, kterou podnikly oba jako ten správný tým, si nechám zdát. A kdoví, možná o Marii a Davidovi ještě uslyšíme. Třeba z Ameriky.
O autorce
Marika Dumková pochází z Brna, kde žije a pracuje jako architektka. Je tou pořádkumilovnější obyvatelkou busu VW Syncro, ve kterém s partnerem Davidem projeli Afriku. Dohromady tvoří autorský tým Busny. Marika studovala v Praze a Barceloně, ale do Brna se vždy vrátila. Má dvojče a lidé si je pletou. Poznávací znamení: jsou přece úplně jiné, ale klidně si občas samy sebe spletou na fotce. Ráda tvoří a víc než mluvení před kamerou jí jde psaní a kreslení. Také ráda pozoruje, učí se a pracuje, miluje přírodu i města, sport, barvy a sladké. Zdroj: jota.cz
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.
Já chtěla nějaký cestopis hlavně kvůli čtenářské výzvě na Databázi knih, nakonec jsem tam dala něco, co se tam nejlépe hodilo z knih, které jsem přečetla, protože jsem nestíhala. :D Nicméně tahle knížka vypadá zajímavě. Jen bych si tedy asi nejdřív musela přečíst první díl. :)
OdpovědětVymazatNo, ono oba díly na sebe ani nijak zvlášť nenavazují. Věnují se opravdu těm zemím, kterými projíždí. Ale já jsem taky ten typ čtenáře, který čte všechno od začátku :-)
VymazatDěkuji za komentář a krásný nový rok 2020.