Vařila jsem pro Picassa

AUTOR: Camille Aubray

ORIGINÁL: Cooking for Picasso (Ballantine Books, 2016, New York)

PŘEKLAD: Hana Sichingerová
NAKLADATELSTVÍ: Metafora

ROK: 2018

POČET STRAN: 416

ZDROJ: vlastní

Anotace

Vařila jsem pro Picassa je čtivý román plný barev a překvapivých dějových zvratů, který vypráví o umění, provensálské kuchyni, rodinných vztazích a síle tvůrčího přístupu k životu. Podmanivý příběh, inspirovaný jediným málo známým obdobím Picassova života, proplétá fiktivní postavy s historickými v kulisách kouzelné jižní Francie.

Hodnocení

Nakladatelství Metafora se již tradičně zabývá beletrizovanými životopisy. Tentokrát se zaměřila na francouzského malíře Picassa. I když zde až tolik nevystupoval, jeho osobnost se v textu objevovala dost často.

Příběh je vestavěn ve dvou časových rovinách. Ta první začíná v roce 1936 a končí v roce 1983. Ta druhá otevírá svůj příběh v roce 2014.

Hlavní hrdinkou ve 20 století je Francouzka Ondine. Její rodiče vlastní restauraci, která je v Juan-les-Pins opravdu velmi vyhlášená. Jedním z hostů, pro které rodiče vaří, je pan Ruiz. Není to nikdo jiný než samotný Picasso. Jejich obědy mu zachutnaly, a tak mu Ondine začala vařit sama v jeho domě. Brzy mezi nimi dojde ke sblížení a navíc mu Ondine stojí modelem. Jeden z obrazů, které Picasso namaluje, má v plánu milé Ondine věnovat jako dárek. Než k tomu však dojde, Picasso náhle odjíždí pryč. Život však jde dál. A kam zavál Ondine? 

Druhý příběh se odehrává v současnosti. Celine je vnučka Ondine a rozhodně nezdědila babiččino kuchařské umění. Je úspěšnou hollywoodskou maskérkou, nemá  však snadný život. Otec a nevlastní sourozenci si s ní nerozuměli a doslova ji vyškrtli ze svého života. Od maminky dostane babiččin deník s recepty a také se mimochodem dozvídá o obrazu, který pravděpodobně někde existuje. Její kroky ji nasměrovaly na statek Mougins ve Francii. Tento statek je postaven blízko Juan-les-Pins. Co tam všechno Celine najde a jak se s tím vším vypořádá? 

Picasso byl v tomto románu upozaděn. Autorka na základě téměř neznámého Picasssova období vytvořila příběh, kde se fikce střídá s pravdivými údaji. Ale kdo ví, zda na tom není něco pravdy. Picasso byl v příběhu vyobrazen jako proutník, který nenechal žádnou sukni na pokoji. Má charisma i sexappeal. I když za celý život zplodil několik potomků, nikdy nebyl rodinný typ. 

Hlavní linie příběhu se točí kolem Ondine a Celine. Ondine byla úžasná žena, která se nikdy nevzdala, ani když jí bylo nejhůře. Skrývá však však jedno tajemství, jež nikomu neprozradila. Prožila svůj život vcelku šťastně, protože se jí splnil sen o vlastní úspěšné restauraci. Celine to však měla v životě hodně těžké. Její otec si přivedl z prvního manželství dvě děti. Nikdy k sobě nepřilnuli. Jedinou oporou jí byla maminka. Po nešťastných událostech odjíždí do Francie, aby tam našla nejen samu sebe, ale možná i ztracený Picassův obraz, který maloval pro její babičku.

Ondinina linie byla spíše vyprávěním, Celinin příběh byl především o pátrání po pravdě, hledání svých kořenů a také, jak jinak, o lásce. 

Každá kapitola byla nějak pojmenována i s uvedením data, takže se čtenář v obou příbězích neztratí. Což je dobře, protože mi přišlo, že obě ženská jména – Celine a Ondine – jsou si zvukově podobná. Ale jejich příběhy jsou velmi rozdílné. V knize se také objevují francouzské názvy pokrmů. Určitě by se mi líbilo, kdyby v závěru byly některé recepty z provensálské kuchyně. 

Příběh se četl lehce, nenašla jsem zde žádné hluchá místa, která by mě nudila. Po přečtení anotace jsem však očekávala více o Picassovi. Ale i když se kolem něj točila celá kniha, přece to jenom o něm až tak nebylo. 

Kniha se velmi dobře četla. Mohu ji tedy doporučit všem příznivcům životopisných knih, slunné Francie i milovníkům dobrého jídla.

Obálky

Která se vám líbí nejvíce? Mě oslovila především ta naše obálka a z těch zahraničních první a třetí. 

    

O autorce
Camille Aubray je nositelkou ceny Nadace Edwarda Albeeho. Studovala tvůrčí psaní na University of London v Bloomsbury, kde mezi její spolužáky patřili i takoví budoucí autoři jako Tom Stoppard či Fay Weldonová. Úspěšně absolvovala také výběrový tvůrčí seminář Margaret Atwoodové na Humberově univerzitě v Torontu a se slavnou spisovatelkou se dodnes přátelí. Podílela se na tvorbě scénářů k americkým televizním seriálům, učila tvůrčí psaní na New York University, dosud píše a produkuje pořady pro televizní stanice ABC News, PBS a A&E. Román Vařila jsem pro Picassa je její prvotinou.

Napsáno pro Metaforu.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství.