Tuhej tulipán

AUTOR: Jaromír Konečný
ORIGINÁL: Tote Tulpen (DTV, 2015, Mnichov)
PŘEKLAD: Michaela Škultéty
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2017
POČET STRAN: 200
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Tuhej tulipán-Detektivka pro mladý - napínavý příběh pro starší čtenáře je prvním dílem volné série originálních detektivek pro mládež. Hlavní hrdina, šestnáctiletý Leon, se dostane na šikmou plochu a skončí ve vězení pro mladistvé. Naštěstí je brzy propuštěn na podmínku a získá dokonce i výuční místo v květinářství. Naneštěstí hned první den doslova zakopne o mrtvolu – a pro policii je pochopitelně podezřelým číslo jedna. Naštěstí je tu Laura, dcera jeho šéfa, která mu jako jediná věří. Ti dva se společně rozhodnou vypátrat skutečného vraha a dokázat Leonovu nevinu. Bláznivé dobrodružství může začít…

Hodnocení

Leon má prostě smůlu. Několik let si pobyl v dětském domově, a když vykradl v domově trezor, dostal se do pasťáku. Ale za vzorné chování mu vedení zajistilo brigádu. V květinářství. Dokážete si to představit? Šestnáctiletý puberťák bude pracovat v květinářství? No nazdar. A aby té smůly nebylo málo, Leon ve dveřích nového zaměstnání zakopne o mrtvolu. Doslova. A třešničkou na dortu je, že na něho míří pistolí jakási holka.

Tak začíná bláznivý příběh s Leonem a Laurou, coby skvělou detektivní dvojkou. Leon je chytrý kluk, ale tváří se, jakoby moc chytrosti nepobral. Má rád knížky, rozumí počítačům a je skvělý kamarád do nepohody. Laura je taková malá divoška. Miluje práci v květinářství, zbožňuje detektivky a hlavně se chce líbit klukům. Jenže dává to najevo jaksi podivně - kluky (tedy jenom Leona) fyzicky napadá. A Leon si to nechá líbit a naoko se s ní pere. Hm, tohle možná byla jediná věc, která mě na knížce vadila, to věčné bouchání a postrkování.

Knížka má rychlý děj a spád. Má vtipné situace, které mě bavily a občas jsem se přistihla, že se usmívám. Navíc, když má Leon a Laura za zády neschopnou policii, která se jmenuje komisař Kokot a asistent Brummla, je jasné, že o humorné scény tady nebude nouze.

Líbilo se mi, že kniha střídala vtipnost s vážností. lehkost s napětím. A také zde bylo trochu toho romantického náboje mezi Leonem a Laurou. K tomuto věku (a do knížek) to zkrátka patří, ale jsem ráda, že to autor víc nerozváděl. Co k tomuto věku také patří je nespisovná mluva, na tu jsem si nemohla dlouho zvyknout, ale co dodat, většina teenagerů spisovně zkrátka nemluví.

Tuhej tulipán je určen mládeži. Vzhledem k tomu, že se mi příběh líbil, vsadila bych se, že by se mi kniha líbila, i kdyby mi bylo čtrnáct. Blíží se čas dovolených a tato kniha by neměla chybět u vody, tak ji nezapomeňte přibalit svým dětem (nebo sobě).

Obálka

Nic naplat, vizuálně se mi líbí více německá obálka. Mám slabost pro modrou a také se mi více zamlouvá font písma u autora.

O autorovi

Jaromír Konečný žije od roku 1982 v Německu, kde působí jako spisovatel, publicista a kabaretní performer s „česko-bavorským přízvukem“. Patří k vůdčím osobnostem poetry slamu. Velmi úspěšné jsou jeho knížky pro mládež.

Napsáno pro Portál.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

Lara

AUTOR: Anna Pasternak
ORIGINÁL: Lara (HarperCollins, 2016)
PŘEKLAD: Jan Sládek
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2017
POČET STRAN: 360 + 16 stran fotografií
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace

Doktor Živago si našel miliony čtenářů, ale o příběhu, který stál v pozadí, se toho doposud mnoho nevědělo. Pasternak často opakoval, že Lara skutečně existuje, čímž upozorňoval na svou životní lásku a literární múzu Olgu Ivinskou, s níž se setkal v roce 1946 v literárním časopise, kde pracovala. Jejich vztah vydržel až do konce Pasternakova života.

Hodnocení

Kniha Lara mě zaujala hned na první pohled. Krásná obálka slibovala příběh o ženě, která se stala múzou pro Pasternakovu postavu Laru. Čekala jsem něco ve stylu beletrizovaných životopisů, které vydává jiné nakladatelství. Dočkala jsem se však spíše faktických údajů.

I přesto, že se jedná o fakta, čtenář si z nich utvoří představu nejen o Pasternakově životě, jeho ženách, ale i době, ve které žil a tvořil. Rozhodně to nebylo jednoduché a cesta ke slávě byla dlouhá a životu nebezpečná. A to do slova a do písmene.

Příběh začíná v době, kdy se Olga Ivinská a Boris Pasternak setkávají v redakci novin, kde Olga pracovala. Sympatie byly na obou stranách a brzy mezi nimi vypukla vášeň. Pasternak byl v té době podruhé ženatý. Pasternak cítil povinnost vůči své ženě, kterou nemiloval, ale nechtěl jí způsobit to, co provedl své první manželce, a tak se podruhé nerozvedl. Olga byla po celou dobu vztahu jen milenka. Pasternak se však vztahem k Olze vůbec netajil. 

Přiznám se, že jsem o Borisi Pasternakovi nevěděla vůbec nic. Jen informaci, že napsal knihu Doktor Živago. A právě o tomto rozsáhlém románu je v Laře také řeč. O tom, že nebylo snadné knihu vydat. Paradoxem je, že Doktor Živago žil svým vlastním životem v zahraničí, kde sklízel obrovské úspěchy, ale v Sovětském svazu o něm nebyla ani jedna zmínka. Komunistům se zkrátka nelíbilo, že je Doktor Živago protisovětský. Ale byl opravdu tak moc protisovětský? Pasternak za knihu v roce 1958 dostal Nobelovu cenu, které se musel vzdát. Olga Ivinská stále byla po jeho boku. Starala se o komunikaci s úřady, vydavateli nejen v SSSR, ale i v zahraničí. I ona byla pod dohledem KGB, neustále jí hrozilo zatčení. Žít po boku Pasternaka sice občas nebyl med, ale Olga svého Borju milovala a díky (nebo spíše kvůli) těmto těžkostem byla silná a statečná. Rozhodně si zaslouží veškerou úctu. 

V knize jsou úryvky z knihy Doktor Živago. Tolik diskutovaný román byl v Sovětském svazu vydán až v roce 1988. A mě tyto úryvky docela nalákaly na přečtení. Třeba se k této klasice v budoucnu někdy dostanu. Kromě úryvků z knihy jsou zveřejněny i básně, které Pasternak psal. Dokázal, že je také výborný básník, jeho lyrické verše se rýmují a jsou velmi krásné. V překladu pana Zábrany se skvěle četly.

Ze začátku jsem se do knihy nemohla moc začíst, ale později jsem se od ní nemohla odtrhnout. Bylo to napínavé a já ani nevěděla, jak to vše skončí. I když možná někteří Pasternakův životopis znají, já se nechala překvapit.

Pokud máte rádi podobný styl životopisů, měli byste si knihu přečíst. Je zajímavě napsaná, čtenář se dozví řadu informací, které vznikly mimo jiné na základě rozhovorů s členy Pasternakovy rodiny.

Obálky

  

O autorce

Anna Pasternak je spisovatelka a novinářka, pochází ze slavné rodiny Pasternakových, pravnučka impresionistického malíře Leonida Pasternaka a praneteř spisovatele a nositele Nobelovy ceny Borise Pasternaka. Pravidelně přispívá do časopisů Sunday Times Style, Condé Nast Traveler, Harper´s Bazaar a dalších. Lara je její čtvrtou vydanou knihou. V současnosti žije s manželem a dcerou v anglickém Oxfordshiru.

Napsáno pro nakladatelství Jota

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství.

Zakletý zámek

AUTOR: Alena Vorlíčková
ILUSTRÁTOR: Petra Řehová

NAKLADATELSTVÍ: Městská knihovna Polička
ROK: 2017

POČET STRAN: 96

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Pohádková knížka je určená ke společnému čtení s dětmi od 5 let a je vhodná i pro děti, které “čtení bolí”. Především je ale knihou příběhů na motivy slovinských lidových pohádek, kde nechybí kouzla, odvaha, překvapení a dobrý konec s ponaučením.

Hodnocení

O pohádkové knize Zakletý zámek jsem poprvé slyšela měsíc dva zpátky. Knihu jsem v recenzní soutěži nezískala, ale rozhodla jsem se, že si ji pořídím někdy v budoucnu. První příležitost přišla na Světě knihy v Praze a já si v batohu odnášela jeden kousek i s autorčiným podpisem.

Zakletý zámek mě zaujal hned napoprvé. Za prvé jsou to pohádky a já mám pohádky moc ráda, za druhé bych chtěla přivést své děti zpět ke čtení. Ta druhá věc se mi povedla. Pohádkovou knížku jsme četly společně.

Pohádky jsou psány jednoduchou formou. Jednoduchá slova, větší písmena jsou známkou toho, že příběh je určen pro mladší čtenáře.

Co mě hodně na knížce bavilo, byly otázky, které byly před každou pohádkou a také na jejím konci. Překvapilo mě, jak se děti do zodpovídání otázek zapojily a předháněly se, kdo odpoví nejlépe. Škoda, že podobných knih s otázkami není mnoho. Na konci každé pohádky byly také jednoduché úkoly, například bludiště, hledání rozdílů či hledání stejných obrázků.

Samotné pohádky byly více či méně zajímavé. Jedná se o pohádky, které pochází ze slovinské lidové tvorby. Některé z nich byly podobné pohádkám, jež jsou známy i u nás. Například obdoba Popelky, Kráska a Zvíře či o Ptáku Ohniváku.

Některé pohádky mi přišly kruté a drsné. Můžete namítnout, že ve většině pohádek je násilí, například když babičku a Karkulku sežere vlk nebo když si chce Ježibaba upéct Jeníčka s Mařenkou. Jenže na jednu stranu jsme na naše české tradiční pohádky zvyklí, že nám to násilí až tak moc nepřijde zvláštní. Kdežto například u pohádky Skřítci, víly, obr a vodník jsem měla chuť pohádku přeskočit. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav a totéž platí i o pohádkách.

K těmto pohádkám se ještě určitě vrátíme. Mám doma předškolačku, tak doufám, že až objeví písmenka, bude si chtít přečíst sama i tyto pohádky.

O autorce

Alena Vorlíčková je autorkou projektu na podporu čtenářství Pohádky pro společné čtení, který se zaměřuje především na rozvoj aktivního společného čtení, kdy je kladen důraz na pozornost dítěte i dospělého. Své pohádkové dílny, publikace i odborné semináře prezentuje již osm let po celé republice, její práce je podporována prestižními kampaněmi Celé Česko čte dětem a Rosteme s knihou. Dlouhodobě se zabývá problematikou dyslexie a jiných speciálních čtenářských potřeb.

Cinder

AUTOR: Marissa Meyer
ORIGINÁL: Cinder  (Feiwel and Friends, 2012)
PŘEKLAD: Jana Zejmanová
NAKLADATELSTVÍ: Egmont
ROK: 2012
POČET STRAN: 394
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Rušné ulice Nového Pekingu se hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza. Z vesmíru tomu přihlížejí krutí měsíční lidé, kteří čekají na správný okamžik. Nikdo netuší, že osud Země spočívá v rukou jediné dívky...

Hodnocení

Blíže neurčená budoucnost. Je několik desítek let po čtvrté světové válce. V Novém Pekingu se blíží 126. mírový ples. Na pozadí příprav však probíhá boj s velmi zákeřnou nemocí letumózou, na kterou umírá velké množství lidí. Nemoc si nevybírá - staré, mladé, bohaté i chudé. Nevyhne se ani samotnému císaři, který této nemoci podlehne. Následníkem trůnu se má stát jeho syn Kai. A aby se udrželo celosvětové i meziplanetární příměří, Kai se i přes protesty rozhodne, že se ožení s měsíční královnou Levanou, kterou ovšem Kai (a všichni lidé na Zemi) nemá rád. Nebyla by to ta správná pohádka, kdyby se neobjevila dívka, která zahýbe celým královstvím. Opravdu to zní jako pohádka. A pohádka to je. Trošku ovšem jiná.

Hlavní postavou je Cinder. Před proměnou byla obyčejnou dívkou, kterou lékaři kvůli poškození jejího těla přeměnili na kyborga. Ač pochází z Evropy, žije v Novém Pekingu spolu s macechou a dvěma nevlastními sestrami. Zatímco Perla a macecha Adri se chovají panovačně vůči Cinder, Pivoňka je velmi milé děvče, které má Cinder rádo.

Vzhledem ke svým technickým schopnostem je Cinder vyhlášenou mechaničkou, opravuje vše, co ji lidé přinesou. Jednoho dne k ní do stánku na tržišti zavítá princ Kai...

Tak začíná příběh, který na téměř čtyř stech stránkách rozehrává autorka Marissa Meyerová. Je to příběh o lásce, svobodě, intrikách i touze po moci. 

Jen těžko dokážu vyjádřit pocity, které jsem měla při čtení této knihy. Už od prvních stránek jsem se od knihy nemohla odtrhnout a poslední třetinu jsem přečetla za jeden večer. Nesmírně mě příběh bavil, líbilo se mi prostředí, ve kterém se román odehrává. I klasická zápletka v originálním podání je poutavá.

Postavy, které se v příběhu objevily, jste si museli oblíbit. Chytrá Cinder, sympatický Kai, upovídaná androidka Iko i přátelský doktor Erland. Koho jsem opravdu nemusela, byla královna Levana. Už od první zmínky jsem ji neměla ráda, ani její vyslance na Zemi. Nejspíš nás v dalších dílech ještě hodně překvapí.

Kniha patří k těm, kterým reklama neublížila. Je napsána (a přeložena) způsobem, který zaujme (skoro) každého. O knize se stále mluví, má velmi kladné ohlasy mezi čtenáři. Není divu, protože je čtivá, napínavá a romantická.

Na knížce jsem nenašla téměř nic negativního, nic, co bych jí mohla zásadně vytknout. Možná spíše to, že jsem brzy odhalila  tajemství, které všichni chtějí rozluštit. Ale i přesto, když tajemství bylo odhaleno, zůstala jsem s pusou dokořán.

Cinder patří do žánru Y/A. I když jsem teenagerovským letem už dávno odrostla, Cinder mě zaujala natolik, že se nemůžu dočkat, až si přečtu další díly. Za mě tedy obrovské překvapení roku.

Obálky

    

O autorce

Marissa Meyerová je autorka dívčích sci-fi románů. Na svém kontě má novelu „The Phantom of Linkshire Manor,“ která vyšla ve sborníku gotických romancí Bound in Skin (Cats Curious Press, 2007), a je členkou asociace Amerických romantických spisovatelů. Pod jménem Alicia Blade napsala přes čtyřicet fanfikcí, což jí získalo vlastní fanouškovskou základnu. 

Svět knih - opět perfektní zážitek

Už hodně dlouho dopředu jsem věděla, že pojedu 12. května 2017 do Prahy na tradiční Svět knih. Na této akci jsem už počtvrté a zatím mě ještě neomrzelo dívat se na knížky, chodit na besedy a setkat se se spisovateli.

Od rána se mi moc nedařilo. Místo abych přijela o čtvrt na deset, přijela jsem s půlhodinovým zpožděním. Důvod byl prostý - RegioJet nejsou České dráhy, tudíž do nich neplatí lístek, který jsem si koupila s předstihem. Naštěstí jel do Prahy přes Olomouc rychlík, takže v Hulíně jsem nasedla na přijíždějící vlak směr Olomouc a pak už jsem jenom vydýchávala svoji hloupost. Avizovaný čas 9:22 nevyšel, zastavili jsme až kolem 9:45 a já už byla vcelku nervozní, protože jsem chtěla v deset už být na besedě s Petrou Braunovou.

Mno, takový běh na Svět knih by mi mohla závidět i moje kamarádka a blogerka Monča Š. 😀 Další věc, kterou jsem moc ovlivnit nemohla, byla fronta u pokladny, takže suma sumárum, na besedu jsem přišla asi deset minut po zahájení.

Vtlačila jsem se dozadu a zaposlouchala se do představování nové knihy Dům doktora Fišera. O čem kniha je? Vlastně pořádně moc nevím, ale bude se týkat klonování. Vyprávění bylo velmi poutavé a já už se nemůžu dočkat, až knihu budu držet v ruce. Původně jsem si knihu chtěla vzít s sebou, ale bohužel mi nepřišla. Tak jsem si koupila Tramvaj plná strašidel a měla jsem i ji s podpisem.

Na další setkání jsem se hodně těšila. Měla jsem domluvené, že se u Albatrosu potkám s Danielou Krolupperovou. Setkání se povedlo a my si chvíli povídaly. Daniela mi prozradila, že plánuje několik knih pro mladší i starší čtenáře, některé by měly vyjít letos na podzim, některé až za rok. Nicméně se už na ně moc těším.

A to už jsem pomalu spěchala na další akci, tentokrát do Střední haly, kde měla být beseda s Corinne Hofmann, autorkou Bílé Masajky. Před několika dny jí vyšla kniha Dívka se žirafím krkem, která předchází románu Bílá Masajka. Na besedu jsem šla spíše ze zvědavosti než s konkrétním cílem. A ač byla paní Hofmann velice sympatická žena a i zmiňované romány byly zajímavé, nenalákalo mě to k tomu, abych si je koupila. Před koncem besedy jsem odcházela, protože bych nestihla další akci, kterou jsem chtěla vidět.

Shodou okolností to bylo setkání s Hanou Hindrákovou, která píše knihy z keňského prostředí. Pro tuto autorku jsem psala článek o knize Dobrovolnice. Autorka byla také moc sympatická, usměvavá a o Keni velice poutavě vyprávěla. Nejvíce mě dostala kniha Děti nikoho.

Naskočila mi husí kůže, když jsem poslouchala o těžkých osudech dětí ulice a naprosto v tuto chvíli jsem věděla, že si knihu musím pořídit.

Tak a to bylo vše, co jsem si naplánovala a co jsem chtěla vidět. Okoukla jsem také prostor před Veletržním palácem, například iglú. V iglú byly malí nakladatelé jako třeba Baobab či Meander. Také jsem se pořád rozhodovala, jestli zajít k vozu Audiotéky, abych si zkusila načíst pár stránek z Poláčka, ale nenašla jsem odvahu, takže jsem tam nakonec nešla.

Ještě bych ráda zmínila, že jsem se setkala s Kateřinou Kokešovou z Portálu, která má na starosti blogery a druhou příjemnou věcí, která se mi stala, byla výhra dvou knih z Omegy Panicové a Černooké Zuzany. Třetí příjemná věc bylo povídání s Helenou z Metafory (jak to dělá, že je čím dál hezčí?).

Trochu nepříjemná a trapná situace nastala ve stánku, kde jsem si kupovala omalovánky. Nevím, jak paní mohlo napadnout, že si chci vzít omalovánky a nezaplatit? 

Ale ani tato maličkost mi nemohla zkazit radost z celého dne. Tak a teď už zbývá jenom ukázat veletržní přírůstky.

Nesměla jsem zapomenout i na děti:

A jako tradičně jsem si pořídila i omalovánky:

Pro mě letos veletrh skončil. Ale příští rok, i kdyby měly trakaře padat, tam pojedu zase.

Dřív než ji najde

AUTOR: Michael Kardos
ORIGINÁL: Before He Finds Her (The Mysterious Press, 2015)
PŘEKLAD: Monika Pavlisová
NAKLADATELSTVÍ: Mystery Press
ROK: 2017
POČET STRAN: 381
ZDROJ: vlastní e-kniha

HODNOCENÍ:

Anotace

Obyvatelé poklidného městečka Silver Bay na pobřeží New Jersey ten příběh dobře znají: jednoho nedělního večera v září roku 1991 uspořádal Ramsey Miller večírek pro sousedy a potom zavraždil svou krásnou ženu a tříletou dceru. Všichni se ale mýlí. Dcera unikla. Teď už jí bude osmnáct a má plné zuby života v utajení. Posledních patnáct let se v rámci programu na ochranu svědků pod jménem Melanie Denisonová skrývala v malém městě v Západní Virginii – její otec totiž nebyl nikdy dopaden…

Hodnocení

Po velmi dlouhé době jsem četla knihu, která se mi vážně moc líbila.

Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Melanie. Žije s tetou a strýcem v přívěsu daleko od lidí s minimálním kontaktem se světem. Důvod je jediný - Melaniin otec zavraždil její matku a on stále hledá i ji, aby své dílo dokončil. Melanie dodržuje pravidla o bezpečnosti styku s lidmi, nikde se neregistrovat či nefotit. Jenže Melanie pravidlo poruší, když se zamiluje. Pak zjistila, že je těhotná a všechna pravidla spadla jako domeček z karet. Melanie už má dost skrývání. Nechce, aby i její dítě žilo ve strachu, a tak opouští rodinný přívěs a vydává se do Silver Bay, do místa, odkud pochází. Na vlastní pěst začne pátrat po pravdě, která ji nakonec překvapí. Tolik stručně k ději.

Pokud od příběhu čekáte napětí nebo situace, u kterých přestanete dýchat, budete zklamáni. Přesto se však u knihy nebudete nudit, je to spíše román s náhledem do lidského chování a jednání.

Kniha je rozdělená do dvou částí. Ta první část je právě teď a v tuto chvíli. Spolu s Melanií sledujeme její cestu do Silver Bay, pátrání po skutečnostech, které by ji měly osvětlit celou pravdu. Ta druhá část je vyprávění z minulosti. Díky tomuto příběhu se čtenář dozvídá, jak to všechno vlastně bylo. Dozvíme se informace o Ramsey Millerovi, jeho ženě Allie a dalších postavách, které do příběhu patří a mají v něm svou důležitou roli.

Autor rozehrál příběh, který má od začátku pevný řád, kde je všechno jasné. Ale jak příběh postupuje, čtenář spolu s Melanií odkrývá řadu tajemství a o překvapení tu není nouze. Aspoň mně to tak přišlo. V momentě, kdy se Mel dozvěděla zásadní věc, vše nabralo úplně jiný směr.

Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Přiznám se, že jsem ze začátku měla strach, že se budu u čtení bát. Přece jenom anotace byla strašidelnější než skutečnost. Také představa těhotné dívky v nebezpečí mi naháněla husí kůži a já už vše viděla černě. Ale jak jsem již psala o něco výše, příběhu chybělo napětí a vypjaté situace, takže mé obavy byly zbytečné.

Já knihu můžu doporučit dál. Byla čtivá, oba příběhy, jak současný tak minulý, byly zajímavé. A kdo má rád "poklidné" thrillery, bude mít radost. Stejně jako já.

Obálky

  

O autorovi

Michael Kardos je autorem povídkové sbírky Poslední dobré časy, příručky pro spisovatele Umění a řemeslo příběhu, dvou ceněných thrillerů Třídenní aféra (nejlepší kniha roku 2012 podle časopisu Esquire) a Dřív než ji najde a řady kratších textů uveřejněných jak v časopisech (The Southern Review, Harvard Review), tak v antologiích, jako je například prestižní řada sborníků Nejlepší americké povídky. Je držitelem ocenění „The Pushcart Prize“ za rok 2015.

Napsáno pro Mystery Press

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství

Letní host

AUTOR: Alison Anderson
ORIGINÁL: The Summer Guest (HarperCollins, 2016, New York)
PŘEKLAD: Ondřej Frühbauer
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2017
POČET STRAN: 344
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Anton Pavlovič Čechov a nevidomá lékařka Zina… Příběh o lásce, síle fantazie a ztraceném rukopisu.

Během horkého léta 1888 přijíždí rodina Čechovova strávit léto do svěží krajiny východní Ukrajiny. V sídle rodiny Lintvarjovovy se setkává mladý Anton Pavlovič s lékařkou Zinaidou. Ta vinou nemoci nedávno oslepla, přestěhovala se sem a začala si psát deník, aby uchovala vzpomínky na dřívější život. Mezi mladými lidmi začne postupně klíčit mimořádné pouto.

Hodnocení

Když se řekne Anton Pavlovič Čechov, většině z nás se vybaví školní léta a povinná literatura. Mně se tento ruský dramatik a prozaik vyhnul obloukem a nějak jsem netoužila po tom, abych si přečetla drama Racek, Tři sestry či Višňový sad. Možná bych chybu měla napravit a po této ruské literatuře se poohlédnout.

Román, který jsem si mohla přečíst, se odehrává na Ukrajině ve stěžejních letech 1888 - 1889, v době, kdy Čechov tráví letní měsíce jako host na statku Luka. Žije zde rodina Lintvarjovova. Je to rodina, která si mohla dovolit zaplatit svým dětem vzdělání, můžeme se tak zde setkat s Natašou učitelkou, Jelenou a Zinajdou, které jsou obě lékařky. A právě hlavní postavou je Zina Michajlovna, která s A. P. Čechovem naváže blízký přátelský vztah, ve kterém si hodně povídají o literatuře, životě, o práci. Zinajda si všechny rozhovory píše do deníku navzdory tomu, že je nevidomá.

Deník kdesi objevila Káťa, která spolu s manželem vlastní malé nakladatelství specializující se na průvodce po Ukrajině a Rusku. Káťa prožívá krizi nejen na pracovní rovině, ale i v manželství. Současná krize na Ukrajině způsobila, že jejich knihy se přestaly prodávat. Káťa doufá, že vydáním Zinajdina deníku se nakladatelství vrátí trochu slávy a budou na tom lépe. I v manželském vztahu.

Káťa překlad deníku svěří Aně, která žije v malém osamělém domečku kdesi v Alpách. I ona se do Zinajdina deníku ponoří, vžije se do její role, má pocit, jako by se v čase vrátila zpět a ve větách hledá sama sebe. I ona prožívá svou osobní krizi.

Vyprávění tří žen se vzájemně prolíná, větší část je však věnována deníku, ve kterém se seznamujeme s celou Zinajdinou rodinou a jejich hosty. A i když je příběh věnován Čechovovi, spíš než o něm je příběh o silných ženách v různých dobách a zemích.

Příběh se mi nečetl zrovna lehce. Bylo v něm tak od všeho trochu - trochu romantiky, trochu filozofie, trochu lyričnosti, trochu hrůzy války, trochu smutné osudy protagonistů, trochu ekonomické krize. První polovinou knihy jsem se těžko prokousávala, ale druhá část se četla podstatněji lépe. Závěr byl pro mě hodně překvapivý a autorka se ho zhostila velice dobře.

Co mě při čtení zarazilo, byl pojem "prokrastinace". Očekávala bych toto slovo z úst žen z příběhu v současnosti, ale ne v roce 1888, takže to pro mě bylo zvláštní, že ho vyřkl sám Čechov. Možná je to způsobené autorčinou licencí? Kdoví.

Tento příběh byl sice silný a velmi dobře napsaný, ale myslím si, že se autorka mohla opravdu více věnovat Čechovovi a jeho životu. Bylo zajímavé číst o Zinajdě, Kátě a Aně a o tom, jak je Čechov ovlivnil, ale chtěla jsem se dozvědět něco více o tomto dramatikovi. 

I když můj článek nepůsobí moc optimisticky, jsem ráda, že jsem si mohla přečíst i tento zatím poslední kousek z beletrizovaných životopisů. V této řadě budu pokračovat ve čtení dál, i přesto, že mi Letní host až tak moc nesedl do noty. Na knihu jsem četla většinou pozitivní ohlasy, takže přečíst si knihu za to určitě stojí.

Obálky

Která je podle vás nejhezčí obálka? Mně se nejvíce líbí ta romantická vpravo. Tak nějak podobně si představuji rozhovory mezi Zinajdou a Čechovem.

    

O autorce

Alison Anderson strávila mnoho let v Kalifornii, ale dnes žije na švýcarském venkově. Věnuje se překladatelské práci, do angličtiny přeložila například slavný francouzský román Muriel Barberyové S elegancí ježka či díla laureáta Nobelovy ceny za literaturu J. M. G. Le Clézia. Za svou vynikající práci obdržela ocenění Společnosti pro umělecké překlady (Arts Literary Translation Fellowship). Žila také v Řecku a Chorvatsku, hovoří několika evropskými jazyky včetně ruštiny. Je autorkou dvou románů.

Napsáno pro Metaforu.

Knihu můžete zakoupit na stránkách e-shopu nakladatelství.