NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2016
ROK: 2016
POČET STRAN: 240
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:
Anotace
Hodnocení
HODNOCENÍ:
Anotace
Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci. Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který znáte, ale občas na něj zapomínáte. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů, dvanáct příběhů lidí, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné.
Hodnocení
Kolikrát jste si už v životě řekli: "Kdybych nešel/a na ty taneční kurzy, nepotkal/a bych nikdy manželku/manžela.". "Kdybych nešla kolem knihkupectví, nevšimla bych si inzerátu, že hledají prodavačku." A další a další kdyby a možná, která nás doprovází celým naším životem.
Zázraky se dějí kolem nás, ale my je nevnímáme, protože jsou součástí našeho každodenního života. Ale když otevřeme oči, zjistíme, že ty malé zázraky jsou ve skutečnosti velké a jedinečné a většina z nich nám dokáže splnit sny a přání.
Zázraky se dějí kolem nás, ale my je nevnímáme, protože jsou součástí našeho každodenního života. Ale když otevřeme oči, zjistíme, že ty malé zázraky jsou ve skutečnosti velké a jedinečné a většina z nich nám dokáže splnit sny a přání.
A o malých zázracích je tato povídková knížka. Povídky jsou o lásce, úspěchu, naději a síle, ale i o nevěře, zklamání či nemocech. Hlavními postavami jsou obyčejní lidé, pánové prominou, ale ve většině případů je hlavní postavou žena. Jsou zde ženy různého věku - mladé i ty ve středním věku i ty, co už hodně prožily.
Kniha obsahuje dvanáct povídek, které se velmi dobře četly. Byly trochu tajemné, záhadné, poetické, obsahovaly lásku k přírodě i láskyplné pouto k rodině.
Nejvíce se mi líbila povídka Přes oceán. Hlavní postavou je Zuzana, která má od dětství handicap a zažila hodně posměchu od svých spolužáků. Za svou špatnou nohu se velmi stydí a odráží se to také v jejím postoji k lidem. Přesto i ona sní o velké lásce, z které se sice narodil syn, ale láska nevydržela. Cesta do Ameriky k příbuzným znamenala lásku novou. Ale copak se dají vydržet vztahy na dálku? Kdo ví? Bude potřeba velké odvahy a pochopení, aby to Zuzana zjistila.
Když už jsem zmínila povídku, která se mi nejvíce líbila, musím také zmínit povídku, kterou jsem úplně až tak nepochopila. Jmenuje se Kaple v mlhách. Děj se odehrává za druhé světové války kdesi daleko na severu, konkrétně na ostrově Lamb Holm v Orknejích. Příběh popisuje život italských zajatců, kteří v táboře museli stavět bariéry proti německým ponorkám. Aby úplně z těžké dřiny nezešíleli, začali si stavět svoji kapli. Kaple tam stojí doposud.
Od Kateřiny Dubské jsem četla obě její předchozí knihy. Člověk Gabriel je nepřekonatelný, i po tak dlouhé době mám pořád z knihy skvělý dojem. Dcery byly drsné a tragické a i teď cítím smutek, který z Dcer vyzařoval. Když jsem se s autorkou viděla naposledy, ujistila mě, že Malé zázraky budou jiné. A měla pravdu. Jsou jiné a svým stylem se blíží k Člověku Gabrielovi. Povídky jsem četla v období Vánoc, a tak jsem na Malé zázraky byla svátečně naladěná.
Povídkovou knihu mohu jen doporučit a autorce děkuji za krásný čtenářský zážitek.
O autorce
Kateřina Dubská patří k zakladatelům nakladatelství a vydavatelství Computer Press. V roce 2000 založila Nadační fond Verda, který se zaměřuje na podporu mladých nadaných romských studentů.
Napsáno pro Jotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat