Knihu, prosím!: Proroci z fjordu Věčnosti

AUTOR: Kim Leine
ORIGINÁL: Profeterne i Evighedsfjorden Gyldendal, 2012, Kodaň)
PŘEKLAD: Magdalena Jírková
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2015
POČET STRAN: 534
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Mladý misionář Morten Falk přijíždí na konci osmnáctého století do dánské kolonie v Grónsku, aby mezi tamními obyvateli šířil křesťanství a obrátil je na víru. Chce změnit svůj život a něco dokázat v daleké, neznámé zemi. Část místních vedená charismatickým Habakukem a jeho ženou Marií Magdalenou se ale pokusí vytvořit vlastní náboženskou obec, v níž realizují své představy o ideální společnosti. Konfrontace Mortenových naivních představ s někdy krutou realitou v jeho novém působišti ho ubíjí a přivádí na scestí. Nechuť místních obyvatel přizpůsobovat se stylu života rozporuplných dánských kolonizátorů, všudypřítomné zlo, špína a chtíč vyústí v dramatický střet kultur.

Něco málo o ději

Morten Falck přijíždí do kolonie Sukkertoppen. Tato kolonie se nachází ve vzdálené zemi obývané nejen původními obyvateli, ale i kolonisty. Je řeč o Grónsku.

Morten je plný optimismu a víry, že divochy obrátí na křesťanství. Misionář Falck však netuší, že život v kolonii není jednoduchý, bude ho trápit hlad, nemoci, ale i deprese a nepřátelství.

Hodnocení

Ach, ty anotace. Opět jsem se nechala napálit tím, že jsem se anotací řídila. Anotace slibovala opět něco jiného, než jsem ve skutečnosti dostala. Těšila jsem se na to, jak se bude Morten přetahovat s Habakukem o své věřící a jejich boje budou na ostří nože. Místo toho čas, který Morten strávil na fjordu Věčnosti, byla jen (z pohledu knihy) minimální.

Morten Falck si od dětství přál studovat medicínu. Jeho otec však s ním měl jiné plány a chtěl, aby Morten studoval teologii. Na konci osmnáctého století to nebyla žádná novinka, že rodiče rozhodovali za své děti. A tak Morten studuje, zpočátku sice neochotně, ale nakonec si teologii oblíbí a studuje s nadšením. Na lékařství však nezapomněl a tajně navštěvuje i hodiny na lékařské fakultě.

Po vystudování se stává pastorem a je mu nabídnuta misie kdesi daleko v Grónsku, v dánské kolonii Sukkertoppen. Po sebevraždě předchozího pastora je misie prázdná. Morten je natěšený, plný energie a jeho plány přivést všechny divochy ke křesťanství jsou plné naděje.

Jenže po příjezdu zjistí, že to nebude jednoduché. V Sukkertoppenu žijí sice dánští kolonisté, kteří si Mortena oblíbili, ale jsou tu také divoši, kteří si žijí svůj vlastní život, mají své pohanské rituály. A pak se dozvídá, že kus cesty od této kolonie je fjord Věčnosti, kde žije spousta lidí, kterým se zalíbilo kázání a způsob života Habakuka a jeho ženy Marie Magdaleny. Mají zde více jídla, muži si půjčují své ženy, nahota jim nevadí. Morten je zděšen, chce je napravit, ale místní ho mezi sebou nechtějí.

Život v osmnáctém století evidentně nebyl jednoduchý. A zvlášť v Grónsku, kde si lišky dávají dobrou noc. Nákladní loď připlouvá na pobřeží jednou za rok, lékařská péče chybí. Je záhadou, proč v kolonii neměli lékaře. Tuto práci suploval Morten, ale jeho znalosti medicíny nebyly tak velké, aby věděl, jak vyléčit zápal plic. A způsob, jak provést potrat, byl přímo nelidský a mohl vyústit v obrovskou tragédii. Ale těžko říct, jestli by lékař zmohl něco proti nemocem jako je tyfus, kurděje či velké úmrtnosti dětí.

Knih o Grónsku moc není a není ani historických knih, které by popisovaly, jak vypadal život v této drsné krajině před dvěma sty lety. Jen sníh, zima, hlad. Hrdinové z příběhu trpěli depresemi, samotou, steskem, dánskými zákony, kterými by se měli lidé podřídit, ale ve většině případů se jimi obyvatelé neřídili. Když Dánsko bylo tak daleko.... Mortenovi uvízl v paměti citát od J. J. Russeaua: Člověk se rodí svobodný a všude je v okovech! A přesně to vystihuje situaci v Grónsku v době, kdy se děj odehrává - sice svobodná země, ale pod vládou Dánska. A tato metafora se vztahuje i na Mortena samotného v závěru knihy.

Nejzajímavější část knihy, dle mého, byla třetí část, která detailně popisuje událost, která se stala v Kodani v roce 1795 a autor ji vystihl tak dokonale, že je čtenář lapen do sítě písmen a nemůže přestat, dokud se nedostane na poslední řádek.

Originalita knihy spočívala v absenci uvozovek u přímé řeči. Možná to někomu bude vadit, ale po pár stránkách si na to čtenář zvykne a přijde mu docela normální, že uvozovky chybí.

I přesto, že má kniha přes pět set stran, se kniha rychle a dobře čte. Z nedostatku času jsem knihu četla dlouho a možná to trochu ovlivnilo můj názor na knihu. Pro milovníky historických románů je kniha jako stvořená, ale pro ty, kteří mají rádi více akce, moc není.

O autorovi

Kim Leine je norský spisovatel žijící v Dánsku. Své knihy píše v dánštině, do rodné norštiny je většinou sám překládá. Patnáct let žil v Grónsku, kam se vrací i ve svých románech. Jeho prvotina Kalak (2007) je autobiografickým příběhem muže z jehovistické rodiny, jenž bojuje s alkoholem, drogovou závislostí a traumatem ze zneužívání vlastním otcem v dětství. V roce 2008 vydal román Valdemarsdag (Valdemarův den), v němž zdokumentoval vraždu, která se stala v jeho vlastní rodině. Za svůj nejnovější román Proroci z fjordu Věčnosti (2012) získal Cenu Severské rady za literaturu 2013. (databáze knih)

Obálky

Obálky z Goodreads se mi moc nelíbí. Jsou hodně smutné a temné, moc radosti nevyvolávají, spíše vyvolávají pocit chladu.