Malevil

AUTOR: Robert Merle
ORIGINÁL: Malevil (Gallimard, 1972, Paříž)
PŘEKLAD: Věra Dvořáková
NAKLADATELSTVÍ: Argo/Triton
ROK: 2013
POČET STRAN: 480
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby.  V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem... Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.

Něco málo o ději

Středověký hrad Malevil se stane útočištěm pro několik lidí poté, co byla zničena veškerá příroda. Země je ne nepodobná spáleništi, příroda byla napadena v době rozpuku a naděje na to, že něco přežilo, je velmi mizivá.

Muži budou muset bojovat nejen o přežití, ale i o to, aby hrad Malevil nebyl dobyt žádným způsobem - ani způsobem náboženským ani žádnou potulnou tlupou.

Hodnocení

Na knihu Malevil jsem slyšela samé pozitivní ohlasy. Sice mě dost odrazovala tloušťka knihy, ale když byla kniha tolik vychvalovaná, řekla jsem si, že do toho půjdu. Bohužel mě čekalo zklamání.

Poklidný začátek knihy se mi líbil. Navodil tu správnou atmosféru, seznámil nás se všemi aktéry a také s tím, jakým směrem se bude děj knihy ubírat. Bezstarostné dětství malejackých chlapců vystřídala dospělost, rodina a plány do budoucna, které se neměly nikdy uskutečnit. Co musím také vyzdvihnout je popis samotné katastrofy. Uměla jsem si živě představit, jak jim asi muselo být a nevědět, co se stalo. Představa, že jsem zůstala naživu jen s několika lidmi, když moje rodina je mrtvá, je strašná. Nezůstaly žádné stromy, téměř žádná zvířata, veškeré moderní výdobytky přestaly fungovat a oni se najednou ocitli sami jen s málo věcmi, které jim zůstaly.

Důležitou roli v příběhu hraje Malevil. Středověký hrad se silnými zdmi chráněný skálou. Jeho vlastníkem je Emanuel Comte, muž, který je velmi ohleduplný, asertivní, spravedlivý. Patří k těm mužům, kteří mají přirozenou autoritu. Když se stalo to neštěstí, stal se také vůdcem jejich malé komunity, ačkoliv se tomu bránil. Tvrdil, že Malevil patří všem, kdo v něm bydlí.

Vstup do světa potom mu byl velmi ulehčen. Zaprvé nějakým zázrakem přežila některá zvířata, které choval a za druhé na Malevil přivedl obyvatele, kteří také přežili, ale už před katastrofou si byli soběstační - uměli péct chleba v peci, měli velkou zásobu obilí a potravin. Mezi nimi byla i Miette, velmi pohledná a mladá dívka. A na Malevilu žilo šest mužů. A tady je kámen úrazu. Místo, aby Comte řešil důležitější otázky, rozprostřel před své přátele velký problém - bude Miette patřit jen jednomu muži nebo se o ni spravedlivě rozdělí? Je mi jasné, že potřebovali zajistit existenci lidského rodu a že potřebovali ženu, která by jim pomohla ukojit mužské potřeby, ale upřímně, tohle snad mohlo být vedlejší.

Další věc, která se mi moc nepozdávala, byla náboženská otázka. Proti náboženství nic nemám, ale v této knize se z toho stala komedie. Třenicemi mezi přeživšími v La Roque a muži na Malevil se stalo právě náboženství a kdo kde bude sloužit mše či zpovídat hříšníky. V předposlední kapitole jsem se chytala za hlavu, protože to opravdu bylo hotové divadlo. Poslední kapitolu jsem vyloženě jen přeskákala, důležité informace jsem však zachytila.

Ač jsem se snažila, kniha mě nebavila a když budu opravdu upřímná, nudila jsem se. Měla jsem možnost přečíst si několik postapokalyptických a dystopických knih, takže můžu srovnávat a Malevil patří k těm, po kterých mi nezůstane v hlavě žádná vzpomínka. A těch úctyhodných čtyři sta osmdesát stránek, které kniha má, bych zkrátila na dvě stě čtyřicet, vynechala bych věci okolo a zaměřila se jen na přežití a boj o Malevil.

Na obranu knihy ale musím říct, že kniha se mohla velmi dobře číst v době, kdy byla napsána. Ideolog Comte na pozadí hrozby jaderné války a zkoušení atomových bomb. Aktuální téma v sedmdesátých letech dvacátého století. 

O autorovi

Robert Merle byl francouzský spisovatel, dramatik a překladatel. Robert Merle se narodil v Alžírsku jako syn důstojníka. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde vystudoval anglistiku, filozofii a literární vědy. Za války byl Robert Merle v bitvě u Dunkerque zajat a tři roky prožil v německém zajetí. Po válce působil jako profesor anglické a americké literatury. Poté se věnoval převážně literární práci. Zdroj: Databáze knih

Obálky

Tentokrát velmi netradičně přináším čtyři české obálky z let 1974, 1983, 1986 1992.

   

Pekáč buchet

AUTOR: Kateřina Petrusová

NAKLADATELSTVÍ: Fragment
ROK: 2014

POČET STRAN: 160

ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace

ONA

Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.

ON

Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.

Něco málo o ději

Klára se dozvěděla, že bude muset narychlo dělat rozhovor s nějakým Kopřivou, který se zabývá ledolezením. Moc z toho nadšená není, přece jenom její práce se týká jídla. Ale po shlédnutí několika videí s Kopřivou změní názor, protože Kopřiva je naprosto přitažlivý mužský. Po několika trapasech, rozhořčení, výměny názorů vznikne láska jako trám. Ale jenom láskou to nekončí, to by bylo moc jednoduché.

Hodnocení

Na tuhle knihu jsem se moc těšila. Zaprvé jsem ji vyhrála v soutěži, takže k přečtení moc nespěchala a zadruhé jsem o Kateřině Petrusové jen slyšela, ale doposud jsem od ní žádnou knihu nečetla. A tak, když jsem měla jednoho dne cestu vlakem do Zlína, do kabelky jsem šoupla i Pekáč buchet.

Co si budeme vykládat. zpočátku jsem se dost smála (smích jsem tutlala do jízdenky nebo do ruky, no vážně, asi by nepůsobilo dost normálně, kdybych se smála na celý vagon, že), později už to tak vtipné nebylo. Ale pěkně popořádku.

Klára mi byla sympatická už od začátku. Podle popisu asi nebyla žádná vyhublina, ale holka krev a mlíko, tudíž taková, se kterou se může ztotožnit většina českých dívek a žen. Její práci v redakci časopisu jsem jí tak trochu záviděla - recenze restaurací a jídel, to by bylo něco pro mě, pečení a vaření jídel pro časopis... Jenže ty následky pak. Asi bych stejně Klára chodila do posilovny se sebezapřením, ale chodila bych.

Matouš je ledolezec (leze po zmrzlých vodopádech) a jeho pekáč buchet je opravdu pevný a docela chápu, že se za ním otočí kdejaká dívka. Já bych se otočila taky, sice není můj typ, ale když je chlap sexy každým coulem...

Náhoda tomu chtěla, že se Klára a Matouš setkali. Sice to nebylo setkání úplně z nejšťastnějších, Klára dokázala spáchat spoustu trapasů, ale zdá se, že na Matouše zapůsobila tak, že ji pozval na další schůzku. 

Jejich slovní hříčky a jiskření mezi nimi - vážně se mi to líbilo a čtení jsem si užívala. Příběh měl děj nabitý akcí, pořád se něco dělo a ani jednou jsem si neřekla, že je to nuda.

Co musím vyzdvihnout jsou recepty na začátku každé kapitoly. Třeba takové muffiny s bílou čokoládou vyzkouším co nevidět a na pověstné Klářiny makadamové koláčky mám chuť taky. 

Už jednou jsem zmiňovala, že jsem se ze začátku hodně smála. Pak už to tak vtipné nebylo, zůstalo jen pouhé pousmívání se, ale to nevadí, protože zůstal hezký příběh. I přes závěr, který se mi zrovna do tohoto příběhu moc nehodil, si myslím, že to byla velmi dobrá kniha.

Vydaná kniha vyvolala řadu rozporuplných reakcí. Někomu se kniha líbila a vychvaloval ji do nebes, druhým zase připadla, že je v něm hodně klišé a že není až tak úplně skvělá jako předchozí knihy. Soudit nemůžu, protože Petrusovou jsem četla poprvé. Ano, možná v určitých ohledech zaznívala klišé, ale oddechovce jako je Pekáč buchet to neublížilo. 

Noc literatury 2015

Rok se s rokem sešel a už podruhé jsem navštívila netradiční čtení evropských knih. Oproti loňskému nepříznivému počasí bylo tentokrát počasí stvořené přímo k tomu, aby si lidé udělali krátkou podvečerní procházku Kroměříží a navštívili tři místa, kde se konalo literární čtení.

První zastávkou byla Expozice Karla Kryla. Místnost, kde bylo přítmí, podtrhovalo atmosféru děje knihy. Divadelní herečka Romana Blažková si pro tento večer připravila čtení od holandské autorky Esther Gerritsen Žízeň.

Anotace: Coco se se svou matkou Elisabeth vídá jen sporadicky. Jednoho dne se náhodou potkají na ulici, kde matka dceři mezi řečí oznámí, že umírá. Coco cítí povinnost se o ni postarat a nastěhuje se k ní. I když nerada, snáší Elisabeth dceřinu přítomnost, protože ví, že se od matek očekává pochopení a trpělivost. 

Druhým místem, kde jste se mohli setkat s literaturou, byla Kavárna U Zlatého kohouta. V salonku četla divadelní herečka Jana Štěpánová ukázku ze švédské knihy Místnost od spisovatele Jonase Karlssona.

Anotace: V novele Místnost se čtenář dostává do mysli chorobně pedantského úředníka, který ve státním úřadě, jehož je zaměstnancem, objeví tajnou místnost, jejíž existenci všichni ostatní odmítají uznat. Vypravěč je posedlý potřebou ovládat, trpí megalomanií a neukojitelnou touhou po moci. Různými způsoby konfrontuje své kolegy a vytváří si pozici, z níž může své okolí rafinovaně ovlivňovat. Místnost, v níž muž pravidelně nachází útočiště, se stává symbolem konfliktu. Konfliktu mezi ním a jeho kolegy a jejich odlišným vnímáním reality. Tato místnost totiž existuje pouze v jeho narušených představách.

Posledním zastavením byl arcibiskupský zámek. V těchto krásných prostorách četla knihovnice Marcela Kořínková knihu od britské spisovatelky Deborah Levy. Kniha se jmenuje Doplavat domů.

Anotace: Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je uznávaný básník, jeho manželka Isabel pracuje jako reportérka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku naruší neznámá dívka, která se jednou ráno koupe nahá v jejich bazénu. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená mladá žena… Během jednoho týdne se životy všech obrátí naruby.

Všechny tři vybrané knihy jsou psychologického rázu a dotýkají se mezilidských vztahů. Knihy určitě nejsou odpočinkovou četbou, sice typy těchto knih nevyhledávám, ale určitě bych si k přečtení minimálně jednu vybrala.

Mrtvá šelma

AUTOR: Jiří Walker Procházka, Klára Smolíková

NAKLADATEL: Walker & Volf

ROK: 2015
ČTE: Otakar Brousek ml., Kateřina Janečková, Jiří Klem

DÉLKA: 11:06:00

ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:

Anotace

Mrtvá šelma - audiokniha obsahuje detektivní příběh, jehož autory jsou Jiří Walker Procházka a Klára Smolíková. Souřadnice zločinu #1 – Tábor Dlouho očekávaná detektivka od legendy české fantastiky Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové, oblíbené autorky populárně naučných knih pro děti. Autorská dvojice spojila své síly, takže čtenáře čeká napětí, akce, svérázný humor i promyšlený příběh s historickým pozadím. Mrtvá šelma, první ze série detektivních případů Souřadnice zločinu, se odehrává v Táboře. Zmizení renomovaného profesora uvede do pohybu nejen policejní vyšetřování, ale také svede dohromady nesourodou dvojici, která se pouští do pátrání na vlastní pěst.

Něco málo o ději

Muzejní prokurátorce Berenice Weissové vrtá hlavou, kam zmizel profesor Kalandra. Jeho zmizení oznámila na policii, ta však je laxní a náhlé zmizení neřeší, však on se zase objeví. To samé si myslí i bývalý policista Robert Štolba, který je v táborském muzeu na krátkodobé zabezpečovací práce.

Jeho mínění však nabere obrátky, když při průzkumu spolu s Weissovou objeví v radniční věži jeho mrtvé tělo pověšené na háku a pod ním obrazec kruhu a v něm trojúhelník. Rituální vražda nebo jen nějaký šílenec, který moc četl v historických knihách a nechal se jimi inspirovat?

Ač se Weissová a Štolba brání, musí spolupracovat, aby vyřešili, kdo jejich dobrého přítele zavraždil. A věřte, že s nimi byste dohromady v jednom týmu v žádném případě být nechtěli.

Hodnocení

Nakladatelství Plus vydalo v letošním roce detektivku z pera dvou českých autorů s názvem Mrtvá šelma. Hudební vydavatelství Walker & Volf tuto knihu převedlo do audio podoby s herci, kteří svým hlasem vtiskli postavám punc reálnosti.

Berenika Weissová je mladá muzejní kurátorka, svobodná matka s dospívající dcerou. Tak trochu pedantka, své práci plně rozumí. Robert Štolba je bývalý policista. V současné době získal zakázku na zabezpečení expozic táborského muzea. Cynik, vtipálek, trochu neomalený frajer. Spojníkem těchto dvou rozdílných lidí je uznávaný profesor Kalandra, důchodce, který v muzeu dříve pracoval. Jednoho dne zmizel a Berenice to dělá starosti a nechá po něm vyhlásit pátrání. Poslední, kdo Františka Kalandru viděl, byl Štolba a proto ho Berenika požádá o pomoc.

Příběh je okořeněn vtipnými poznámkami a hláškami Štolby, jeho náhled na svět a na život mi přišel velmi zajímavý a faktem je, že se mi Štolba líbil čím dál víc. Oproti němu je Berenika bez špetku humoru, ale má za to příjemné vystupování a snaží se s každým vyjít zadobře.

Příběh je vyprávěn z pohledu Štolby i Weissové, pravidelně se střídají, text je na začátku každé kapitoly proložen různými úryvky z knih či citáty. 

Úvodních slov se vždy zhostil Jiří Klem, jehož charakteristický hlas známe především z dabingu a podtrhává celou atmosféru příběhu. Otakar Brousek ml. také patří k ostříleným dabérům a role Štolby mu, dle mého, hodně sedla a vždy jsem se těšila na jeho vyprávění. Kateřinu Janečkovou znají mnozí diváci ze seriálu Ošklivka Katka a přiznám se, že seriál jsem hltala. V této audioknize jsem však s jejím hlasem měla trochu problém. Nemohla jsem mu přijít moc na "ucho" a trvalo mi dlouho, než jsem si na tento zastřený hlas zvykla.

Závěrem se ale příběh dobře poslouchal. Byl napínavý, vtipný a kdo má jen trochu pod čepicí, možná uhodne, kdo je vrah. Já pod čepicí nemám, takže jsem jako obvykle na vraha nepřišla a poté, co je vrah odhalen, tak mi všechny dílky skládačky daly ucelený obraz a já si říkala, jak je možné, že jsem na to nepřišla.

O autorech

Jiří W. Procházka (1959), autor kultovních děl z žánru sci-fi a fantasy, opět vstupuje do neznámých literárních vod. Nechává jiné, ať pokračují v jeho světech, a sám se vydává do neznáma. Detektivní žánr přetváří, přeskupuje, taví stejnou silou, s níž kdysi sepsal první původní český fantasy román nebo cyberpunkové povídky předbíhající o deset let poetiku Matrixu.

Klára Smolíková (1974) se vypracovala na renomovanou autorku dětských knih s populárně vzdělávacím zaměřením. Píše scénáře komiksů a večerníčků. Má za sebou bohaté lektorské a metodické zkušenosti, angažuje se v muzejní pedagogice. V Táboře pracovala v Husitském muzeu a na kolegy, ač by se čtenář mohl domnívat něco jiného, vzpomíná ráda a stále s nimi spolupracuje. Během psaní Mrtvé šelmy si vzala Jiřího W. Procházku a přestěhovala se po patnácti letech zpět do Prahy.

Otakar Brousek ml. (1957) je herec ze slavné herecké rodiny, ale také výborný dabér. Působil v Městských divadlech pražských, v Divadle na Fidlovačce a od roku 2012 je členem Divadla na Vinohradech. Namluvil několik audioknih o Sherlocku Holmesovi, protože jeho hlas je přímo stvořený pro temné detektivní příběhy.

Kateřina Janečková (1984) se do diváckého podvědomí zapsala jako „Ošklivka Katka“. Hrála v Kytici, v řadě televizních seriálů či ve filmových pohádkách. Loni nahrála ve studiu Walker & Volf svou první audioknihu „Znamení vlka“.

Jiří Klem (1944) je herec s nezaměnitelným hlasem. Diváci ho mohli spatřit v nespočtu filmových rolí. Jiří Klem hrál v divadle Labyrint, v Divadle Komedie a nyní účinkuje v Divadle ABC. Dlouhá léta působil jako pedagog na DAMU. Nezapomenutelné jsou jeho role v dabingu, exceluje i v oblasti audioknih. Pro Walker&Volf skvěle namluvil 16hodinovou space-operu „Hvězdní honáci“.
Zdroj: audioteka.cz,  

Napsáno pro databázi Audiotéka.

Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

Zlobilky

AUTOR:  Martina Drijverová

ILUSTRÁTOR: Markéta Vydrová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2009

POČET STRAN: 79

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Byly jednou holčičky a ty moc a moc zlobily. Jedna si pořád vymýšlela, že ji něco kousne, druhá se nechtěla mýt, jiná stále na někoho neslušně ukazovala. Další se toulaly, bály se a byly strašné nepořádnice. A co teprve ty ostatní! S takovými zlobilkami si ani rodiče nevěděli rady, ale jak se říká, na každého jednou dojde. A cože se s těmi holčičkami nakonec stalo? Přečtěte si sami - zlobit se opravdu nevyplácí!

Hodnocení

Do rukou se mi dostala tahle velmi útlá knížečka o zlobivých holčičkách. Jedna se nechtěla mýt, druhá se toulala, třetí neuklízela a další....Dohromady těch holčiček bylo dvanáct, vlastně třináct, protože jeden příběh byl o dvojčatech.

Příběhy jsou velmi krátké, písmena jsou větší, takže čtení je vhodné pro děti, které chodí do druhých či třetích tříd, a texty jsou snadno k pochopení.

Jednotlivé příběhy mají svůj řád. Nejdříve se seznámíme s holčičkou, která je zlobivá, a pak následuje trest. Za sebe musím říct, že některé tresty byly opravdu kruté, například, že do holčičky uhodil blesk nebo že holčičce, která byla chvíli rozcestníkem, zůstaly zdřevěnélé nohy. 

Co opět musím vyzvednout, jsou ilustrace. Má oblíbená Markéta Vydrová svými ilustracemi ztvárnila holčičky rozpustilé, veselé a hezké. Moc krásně se na ně kouká.

Kniha se velmi dobře četla. Dcera ani nedutala, jak poslouchala a já doufám, že si z některých příběhů vezme příklad. ;-)

O autorce

Martina Drijverová vystudovala dějiny umění na Sorbonně v Paříži a produkci na Filmové fakultě AMU v Praze. Napsala na třicet knížek převážně s dětskými hrdiny (překládaných zejména do francouzštiny), a několik pohádkových souborů, z nichž vynikají intimně laděné novely (trilogie Táta k příštím Vánocům, Táta pro radost i… pro zlost a Táta nemá smutky rád). Byla jednou z prvních v české literatuře pro děti, kdo psal o výchově potomka postiženého Downovým syndromem (Domov pro Marťany, 1998). Zdroj: Czechlit

Láska a jiné peripetie, autorské čtení

V Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně se v rámci festivalu Literární jaro se 5. 5. 2015 uskutečnila beseda se dvěma českými autorkami - Janou Červenkovou a Ivanou Myškovou. Pořadem provázel Martin Pášma, který je moderátor a především koordinátor organizačního štábu Filmového festivalu ve Zlíně. O hudební doprovod se postaralo Trio Nété, které hrou na kytary zpříjemnilo celou besedu.

Jana Červenková

Jana Červenková se narodila v roce 1939 v Praze. Za svůj život vystřídala řadu povolání jako je například vychovatelka, prodavačka v ZOO či vrátná. Po revoluci nastoupila do Literárních novin.  v současné době pracuje pro Post Bellum - Paměť národa. Celý život píše, ale jak říká, trvá jí strašně moc dlouho, než něco napíše. Knihy píše tužkou, neustále přepisuje a škrtá nejen věty, ale i celé stránky.

Na svém spisovatelském kontě má řadu knih. První kniha jí vyšla v roce 1969 a poslední kniha, jedenáctá, v roce 2014. Jmenuje se Zavři oči, otevři pusu. Příběh se odehrává v roce 1961 a vypráví o Marcele a Pavlovi, jejichž manželství není zrovna takové, jak by mělo být. Marcela dostane pracovní umístěnku do Tachova, kde Pavel strávil určitou dobu jako voják. Z nepochopitelných důvodů jí místo rozmlouvá, Marcela se mu však vzepře a do Tachova odjíždí.

Zajímavostí této knihy je, že Červenková napsala nejprve druhou polovinu knihy a později dopsala první část.

Ivana Myšková

Ivana Myšková se narodila v roce 1981 v Roudnici nad Labem. Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, hodně ji ovlivnila Alexandra Berková, vedoucí katedry tvůrčího psaní. Naučila ji, že má text vnímat jako hudbu a experimentovat s ním. Po vystudování pracovala v Českém rozhlase 3 - Vltava na pětiminutových literárních pořadech. V roce 2013 z rozhlasu odešla a nyní je na volné noze, spolupracuje stejně jako Jana Červenková, s Post Bellum.

Její prvotina Nícení vyšla již v roce 2012. Kniha je především o rodičovské lásce, o úzkostech, nesvobodě. Hermína, hlavní hrdinka, prožívá milostný trojúhelník, má dvě lásky, jednu reálnou a druhou platonickou. Součástí knihy jsou dopisy, které píše své platonické lásce Jakubovi.

Ukázky, které Myšková četla, byly velmi zajímavé, emotivní a leckdy vyvolaly i úsměv na tváři.

Spáleniště: Zkouška

AUTOR: James Dashner
ORIGINÁL: The Scorch Trials (Delacorte Press, 2010, New York)
PŘEKLAD: Petr Kotrle
NAKLADATELSTVÍ: Yoli
ROK: 2014
POČET STRAN: 342
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace
Labyrint byl teprve začátek. Nalezením cesty z labyrintu to mělo skončit...


Už žádné hlavolamy. Žádné proměnné. A žádné běhání. Thomas byl přesvědčený, že když se jim podařilo uniknout, vrátí se on i Placeři ke svým dřívějším životům. Nikdo však ve skutečnosti netušil, do jakého života se vracejí. Země, sežehnutá slunečními erupcemi a spálená novým, krutým klimatem, se změnila v pustinu.

Něco málo o ději (pozor, obsahuje spoilery z prvního dílu!)

Thomas a jeho přátelé unikli z Labyrintu a dostali se do bezpečí. Mysleli si, že jsou konečně venku a o ZLOSINu už nikdy neuslyší. Jenže to se všichni spletli.

Erupce - to je nemoc, která se dostala mezi obyvatelstvo na Zemi. Bylo to ve stejné době, kdy sluneční erupce postihly celou zeměkouli a zničily tak velkou část všeho živého. A právě erupcí byli nakaženi všichni uprchlíci z Labyrntu. Ze ZLOSINu jim oznámili, že pokud přejdou Spáleniště do bezpečného útočiště za čtrnáct dní, dostanou lék. Jiná cesta neexistuje, prostě musí jít.

Hodnocení

Hm, tak tohle byla vážně pecka. Dashner pro své čtenáře opět připravil skvělý literární zážitek. A pokud se vám líbil Labyrint, Spáleniště se vám bude líbit taky.

Opět se setkáváme s hrdiny, které jsme v minulém díle opustili a nechali je na jednu noc odpočinout. Už od začátku příběhu je jasné, že cesta přes Spáleniště nebude vůbec jednoduchá. Když tvůrci Labyrintu dokázali vytvořit rmuty, nebezpečné tvory, co vymyslí teď? Určitě to nebude procházka růžovou zahradou. Spíše spálenou zahradou.

Kromě nich se seznamujeme i s novými postavami, především s Brendou, která v ději nahradí Teresu Ne, Teresa vážně nezemřela, ale přišlo mi, že se tam Brenda prostě objevila, aby byl v knize přítomný ženský element. 

Stejně jako v minulé díle jsme ani tentokrát Thomase neopustili. Došlo mi, až jsem knihu přečetla, že všude byl jenom samý Thomas. Nevadilo mi to, prostě to tak má být. Jen je škoda, že nedostali větší prostor Minho a Newt, ani Teresa se v ději moc často neukázala.

Zajímavým prvkem v knize byli raplové. Raplové jsou lidé, kteří byli nakaženi erupcí a existuje řada stádií. To nejhorší stadium je, že se z vás stane chodící zombie. 

Děj je nabitý akcí už od prvních stránek a rozhodně neusnete nudou, protože Dashner nachystal řadu zvratů, překvapení a hlavně vám neustále opakuje, že...ZLOSIN je dobrý. Dobrý? No, tak to se snad dozvíme v závěrečném dílu, protože ZLOSIN se v předchozích dílech jevil jako opravdu krutý spolek šílenců, který nemá slitování s nikým.

A i když se mi kniha vážně moc líbila, byla zde jedna věc, která mi přišla zvláštní a nepochopitelná. Stalo se u bezpečného útočiště, a pokud se ve čtení dostanete do těchto míst, tak někteří mi možná dají za pravdu, že to bylo trochu přitažené za vlasy. 

A hlavně, nikomu a ničemu nevěřte.

O autorovi

James Dashner je americký autor několika knižních fantasy sérií pro mládež, za něž získal celou řadu ocenění. Trilogie Maze Runner se stala krátce po vydání bestsellerem. K sérii existuje i "čtvrtý" díl, který zachycuje události, jež předchází Labyrintu.

Obálky
Opět těžká volba, tentokrát jsem vybírala obálky, které připomínají spáleniště.
      

Napsáno pro Databázi knih.

Víla Vivivíla a piráti Jižního moře

AUTOR:  Markéta Pilátová

ILUSTRÁTOR: Jakub Zich

NAKLADATELSTVÍ: NLN
ROK: 2010

POČET STRAN: 83

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Vivi se znovu vypraví za přáteli, aby dali hlavy dohromady a ještě jednou pomohli zvířatům. Že při tom mnoho zažijí, že si musejí navzájem pomáhat a jejich důvtip nezahálí, je nasnadě. Ale že se k nim přidá i Emina hanácká babička, to asi čekal málokdo. Tahle babička si však vždycky ví rady a jen tak něčeho se nezalekne, dokonce ani obrů s prázdnými hlavami, brčálově zeleného hada nebo surfařských pirátů.

Něco málo o ději

Vivi se vrací zpět! V předchozí knize jsme se seznámili s Vivi, Emou a Pepíkem. Společně jsme zachraňovali pašovaná zvířata. Vivi se je pak odnesla s sebou do víláckého světa. Jenže zvířátkům je tam zima, protože sluníčko tam svítí jen málokdy. Vivi se rozhodla, že se vydá za Emou a Pepíkem, aby přišli na to, jak zvířátkům pomoci. Zrovna v tu chvíli byla u Emy na návštěvě babička Boženka z Moravy z Tučap, které jako jediné děti svěřily, jaké dobrodružství zažily s Vivi. 

Pepík navrhl, že by ve vílácké zemi mohl objevit moře, kde by se zvířátka mohla ohřát. Na dalekou cestu se vydali nejen naši známí kamarádi, ale i jejich babi Bóža. A jak to všechno dopadne? Koho všechno potkají? Přečtěte si tuhle útlou knížečku.

Hodnocení

Další příběh o víle Vivivíle neboli Vivi se zvětší části odehrává ve víláckém světě. Tentokrát si děti zahrály na Kryštofa Kolumba a spolu s babi Bóžou se vydaly hledat moře, protože zachráněným zvířatům je ve vlhkém prostředí bažin zima.

Velmi zajímavou postavou byla babička Boženka. Jejím typickým znakem byla hanáčtina a tvarůžky a já se leckdy přistihla, že se směji.

"Tož vitaj!" řekla babi. "Nechceš smažené tvargle, máme ešče spóstu. Ty děcka nic nejijó," stěžovala si babička, přestože Pepík snědl tvarůžků šest a Ema čtyři.

I tady vystupují kouzelné bytosti jako jsou obři s prázdnou hlavou nebo obrovský had Cai-Cai Vilúa. Prozradím, že našim objevitelům se najít moře podaří, ale budou muset o něj bojovat s nebezpečnými piráty. Jak tahle bitva skončí? Doufejme, že dobře.

Ilustrace v této knize jsou mnohem barevnější než v knize předchozí. Příběh se tentokrát odehrává za denního světla a barvy připomínají léto a teplo.

Pokud bych měla být upřímná, více se mi líbil příběh první o Vivi a o záchraně zvířat. Byl více poučnější a napínavější. A navíc punková víla, to tady ještě nebylo! Druhý díl byl spíše hravější, bylo v něm více dílčích dobrodružství. Přesto však u mě vyhrává jednička.

O autorce

Markéta Pilátová žije v Bataypora (Baťova dobrá voda) v Brazílii, kde učí nejen češtinu, ale také naslouchá příběhům krajanů, pořádá kuchařské workshopy, chodí na tréninky folklorního kroužku a píše o krajanech v reportážích pro týdeník Respekt. Také začala učit na třech brazilských základních školách češtinu a protože je v lednu a únoru v Brazílii léto a děti mají prázdniny, tráví dva měsíce volna v České republice. Na svém autorském kontě má řadu knih pro děti i dospělé čtenáře. Za ty dětské zmiňuji např. příběhy o Víle Vivivíle, příběh o Jurovi či o holčičce Kiko. Pro dospělé čtenáře napsala knihy Má nejmilejší kniha, Žluté oči vedou domů a Tsunami blues.

Knižní úlovky, březen a duben 2015

Březnové a dubnové přírůstky jsem spojila dohromady, protože za březen mi přibyla jen jedna nová kniha, a tak jsem si řekla, že to spojím s dubnem.

Kniha, která mi v březnu přišla, se jmenovala Mušle. Napsala ji česká autorka Hana Kolaříková. Kniha se mi líbila a dobře se četla.

V dubnu bylo přírůstků o něco víc. Nejprve mi dorazily Nestydaté plavky od C. D. Payna z nakladatelství Jota. Čtení jsem si užívala, humor, ironie, to je typický C. D. Payne. Kdo nečetl, musí napravit.

Další knihou je kniha s názvem To prší moře od české spisovatelky Radky Třeštíkové. Příběh je psychologický a slyšela jsem na něj jen samou chválu.

Řekni lituji je po dlouhé době thriller. Tentokrát od australského spisovatele Michaela Robothama. Kniha vyšla v nakladatelství Moba. Jsem na ni vážně zvědavá, protože i na Goodreads má dobré hodnocení.

Poslední recenzní výtisk je z nakladatelství Odeon Stařec a moře. Novelu jsem četla kdysi dávno a říkám si, že je potřeba si to trochu oživit.

Ke konci dubna jsem navštívila Zlín. Měla jsem tam hodinu čas, než začala beseda se spisovatelkou Vendulou Borůvkovou, a tak jsem toho využila a navštívila obchodní centrum Čepkov. Už jsem tam byla několikrát, ale prostě mi vypadlo z hlavy, že jsou tam i Levné knihy! Hodně jsem se držela, abych si nekoupila více knih, a tak mi v košíku zůstaly jen dvě knihy.

První mi do oka padla Agnes od Hannah Kentové, která stála přímo přede mnou, takže jsem ji nemohla minout. Příběh zní velmi zajímavě, tak uvidíme, jak se mi bude taky líbit.

Druhou knihu jsem objevila, až když jsem skoro odcházela. Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbertové je už těžko k dostání, v Metafoře ji už neměli, a tak jsem měla obrovskou radost, když jsem ji objevila.

A to je vlastně všechno. Ještě jsem si půjčila několik knih z knihovny, především jsou to knihy pro děti, které ráda čtu. A co nás čeká příští měsíc? Především průvan v peněžence, protože co? Protože v květnu je v Praze Svět knih a já tam nebudu chybět.

Nestydaté plavky

AUTOR: C. D. Payne

ORIGINÁL: Cheeky Swimsuits  of 1957 (Aivia Press, 2014)

PŘEKLAD: Naďa Funioková

NAKLADATELSTVÍ: Jota

ROK: 2015

POČET STRAN: 185

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace
Rok 1957, západní pobřeží USA a mladý muž Colm s filmařskými ambicemi – tak začíná nová kniha úspěšného autora C. D. Payna. Colm odchází do malého městečka, aby zde po smrti svého strýce vedl rodinnou firmu na výrobu plavek nadměrných velikostí. Po příjezdu se obává, že ho čekají dlouhé měsíce naplněné maloměstskou nudou. Naštěstí má překvapivě krásnou kuchařku a hospodyni Jean, která je ale vůči Colmovým poklonám imunní. Mladý muž musí firmu zmodernizovat, jinak ji bude muset zavřít. 

Něco málo o ději
Colm právě odpromoval, sice s odřenýma ušima, ale brány Yalu se za ním konečně zavřely a on se teď může vrhnout  do práce snů. Tou je filmový producent v Hollywoodu. Ale jeho otec s ním má jiné plány. Nejdříve musí prokázat, že není takový budižkničemu a že umí podnikat v strýcově firmě na plavky pro plnoštíhlé ženy kdesi v zapadákově. Teprve potom mu pomůže rozjet jeho slibnou kariéru v Hollywoodu.

Colm odjíždí do Ukiahu, kde lišky dávají dobrou noc. Seznamuje se s prostředím firmy a upřímně je zděšen, protože plavky Decentní dáma jsou naprosto příšerné. Dokáže Colm nemožné a prorazí na trh? Co pro to bude muset udělat?

Hodnocení

Mladí lidé, nadhled, ironie, humor. To je typický znak paynovských knih. Tentokrát se ocitáme v Americe v roce 1957. Sebevědomý Colm je stařešinou (rozuměj otcem) poslán do Ukiahu, aby dal dohromady nepříliš prosperující podnik na výrobu plavek pro plnoštíhlé ženy. Colma plavky, a už vůbec ne plavky těchto rozměrů, nezajímají, spíše to, co se ukrývá pod nimi. Přesto s povzdechem do Ukiahu odjíždí.

Seznamuje se se svou hospodyní Jean, která je nejen pohledná, ale vůči Colmovi je chladná až odtažitá a právě tohle Colma velmi přitahuje. Naneštěstí však začal randil s Juanitou, dívkou, jejíž rodina je známá svou nezvyklou plodností. A nakonec se na scéně objevuje Norma, mladá a šikovná návrhářka, která Colma svádí za každé situace. 

Rok 1957, kdy plavky zahalovaly ženskou postavu více, než je odkrývaly. A právě Colmův tým plánuje vyrábět bikiny pod obchodní značkou Nestydaté plavky. Budou určeny nejen pro ženy plných tvarů, ale i pro štíhlé dívky. Bylo to něco neslýchaného a plán byl hodně riskantní. Podaří se Colmovi získat objednávky na trojúhelníkové plavky se šňůrkou, které více odhalovaly než skrývaly?

Od C. D. Payna jsem četla Brendu Velikou. Autorův styl psaní mi sedl, i když řekněme, že zrovna humor a ironie není můj šálek kávy, ale právě v jeho knihách je humor a ironie dávkován v té správné míře, takže jsem se občas přistihla, že se směji. Zvlášť se mi líbily dialogy mezi Colmem a Jean, jejich špičkování, kdy on si ji chtěl přátelsky naklonit a ona ho pořád uzemňovala.

A co Colmův původní plán stát se filmovým producentem? Zůstane v Ukiahu nebo se nakonec vydá do Hollywoodu?

Pokud je vám styl C. D. Payna blízký a máte ho rádi, určitě si knihu přečtěte, pobavíte se a zasmějete se a budete se těšit na jeho další knihu. Stejně jako já.

O autorovi
C. D. Payne je americký spisovatel, významný představitel absurdního humoru. Proslavil se zejména sérií knih o fiktivním mladíkovi Nicku Twispovi, pojmenovanou Mládí v hajzlu. Po vystudování Harvardu se živil jako sázeč, redaktor, fotograf, reklamní textař, grafik, výrobce nábytku a hraček, projektant a stavitel domů. V poslední době se věnuje převážně psaní beletrie pro mládež a stará se o chod vlastního knižního vydavatelství Aivia Press, které založil.
Zdroj: wikipedie

Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.