Stránky

sobota 28. března 2015

Pralinky pro sousedku

AUTOR:  Dorota Gellnerová
ORIGINÁL: Czekoladki dla sąsiadki (2008, Wilga, Varšava)
PŘEKLADATEL: Michal Černík
ILUSTRÁTOR: Maciej Szymanowicz
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2009
POČET STRAN: 32
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:


Anotace
Hlavní hrdinkou je sousedka a její dva domácí mazlíčci pejsek Pupík a kocour Albert. Sousedce se dvoří soused, jeho snahu však často hatí oba chlupatí přátelé. Knížka velmi krátkých, jednoduchých a vtipných příběhů.

Hodnocení
Anotace slibovala mnoho, bohužel však nesplnila moje očekávání ani požadavky. Pod pojmem vtipné si představuji minimálně to, že po každém příběhu nadzvednu aspoň koutek úst do podoby úsměvu. Ale nestalo se tak. Abych nebyla úplně kritická, tak možná u dvou příběhů jsem se lehce pousmála.

Hlavními postavami jsou všudypřítomní pes Pupík a kocour Albert, kteří svou nešikovností přivádějí paničku k šílenství, např. rozcupovali prachovku na tři díly nebo se poprali mezi maceškami.

Kniha je určená pro malé čtenáře. Těžká slova se zde nevyskytují, písmenka jsou veliká přesně tak, jak je prvák nebo druhák potřebuje. Příběhy jsou vhodné spíše na procvičení čtení, krátké příběhy však bohužel nemají co říct.

Co však musím na této knize vyzdvihnout, jsou nádherné ilustrace, na ty bych se mohla dívat snad pořád. Ale ani krásné obrázky však nezmění můj názor na to, že mě kniha nezaujala.

O autorce
Dorota Gellnerová je básnířka, prozaička, autorka knih pro děti, rozhlasových her a pohádek a textů písní, rodačka z Varšavy.

Proč žiji rád v Evropě - vyhlášení výsledků Kroměřížské litery

Ve čtvrtek 26. března 2015 se uskutečnilo v Knihovně Kroměřížska vyhlášení vítězů literární soutěže Kroměřížská litera. Ve spolupráci s informačním střediskem Europe Direct bylo v loňském roce zadáno téma obtížné téma Proč žiji rád v Evropě. Sešlo se 133 prací z 10 základních škol. Zapojili se žáci nejen z Kroměříže, ale také z menších měst a vesnic (Zborovice, Bystřice pod Hostýnem, Hulín, Zdounky a Pravčice). Práce pečlivě přečetla a ohodnotila pětičlenná porota. Děti soutěžily ve třech kategoriích - próza, poezie a komiks.

I tentokrát mělo vyhlášení své čestné hosty. Z kroměřížské radnice přišel vítěze pozdravit vedoucí odboru kultury Mgr. Pavel Zrna. Dalším hostem byl kroměřížský spisovatel Jan Sviták.

Oba hosté svými projevy motivovali všechny vítěze k tomu, aby psali dál. Protože jak řekl Jan Sviták: „Za 150 let tady nikdo z nás nebude, ale to, co napíšeme, tady zůstane pro další generaci.“ O hudební vystoupení se postarala dvanáctiletá Aneta Měsícová. Dvě členky poroty přečetly namátkou vybrané práce. Jedna byla z kategorie próza, druhá z kategorie poezie.

Mladé autory přišli podpořit jejich spolužáci ze tříd, a tak plným konferenčním sálem zazníval velký potlesk pro všechny oceněné. Dárečky, které přichystala knihovna, Europe Direct a Město Kroměříž, udělaly radost všem vítězům.

neděle 22. března 2015

Beseda se spisovatelkou Markétou Harasimovou

12. března 2015 pořádala Knihovna Kroměřížska ve spolupráci s hotelem U Zlatého kohouta v Kroměříži autorskou besedu se spisovatelkou Markétou Harasimovou. Markéta Harasimová pochází ze severomoravského Krnova. Vystudovala obchodní akademii a právě v době středoškolského studia začala psát. V roce 1996 jí vyšla první kniha Jsi můj osud. Je určená dívkám, stejně jako její druhá kniha Když svítí hvězdy. Další knihy jsou už určené pro dospělé čtenářky, např. Bolest lásky, Růže a slzy a Sametová kůže.

Ze světa obchodu do světa literatury
Přestože má autorka vystudovanou Obchodní akademii v Opavě, celou dobu ji to táhlo k umění a literatuře. Její druhý román jí nastínil směr, kterým se v budoucnu vydá. A i když stále pracovala jako obchodní manažerka v mezinárodní společnosti, touha po psaní neustávala. 

Nakonec se se svou prací rozloučila a rozhodla se pro kariéru spisovatelky na plný úvazek. Podruhé se vdala a s novým manželstvím přišla i nová inspirace. Tak vznikla kniha Sametová kůže, která je dílem románem pro ženy, dílem detektivkou a obě tyto části se vzájemně prolínají.

Markéta Harasimová si pro všechny posluchače připravila tři krátké ukázky, právě z její poslední knihy. Mezi jednotlivými ukázkami mohli čtenáři pokládat všetečné otázky, na které Markéta vtipně odpovídala a dost často zazníval i smích.

Sametová kůže (celá recenze k přečtení zde)
Sára je šestatřicetiletá matka a právě se rozvádí. Její manžel Kamil byl despota a poté, co ji znásilnil před zraky jejich syna Olivera, od něj odešla. Po dvou letech ho konečně dostala k soudu a když zazněl kladný rozsudek, mohla si Sára oddechnout. Jenže během několika málo dní je Kamil zavražděn a Sára se stává hlavní podezřelou, protože na osudnou chvíli nemá alibi. 

Případ dostává na starosti Alex Jungr a jeho nová kolegyně Ingrid Ziková. Ingrid je vůči Sáře silně zaujatá a jejímu bystrému zraku neujde skutečnost, že mezi Alexem a Sárou to silně jiskří. Vyšetřování nikam nevede a situaci poněkud zkomplikuje další vražda - Kamilova milenka Soňa byla nalezena uškrcená v matčině bytě. A jako by to vůbec nestačilo, Olivera někdo unesl.

Kdo je za vraždami a za únosem? Podaří se policii vypátrat viníka? A je nějaká budoucnost mezi Sárou a Alexem?

Vychází nová kniha, již desátá v pořadí
Během letošního jara má Markétě Harasimové vyjít další kniha s názvem Tvář za zrcadlem. Námět se dotýká stalkingu, takže zde opět nalezneme prvky detektivky smíchaný s románem pro ženy. Markéta Harasimová však nezahálí a připravuje již další román, tentokrát z farmaceutického prostředí.

Mé druhé setkání s autorkou
S Markétou Harasimovou jsem měla možnost se poprvé setkat v Praze na Světě knih 2014. V pořadu Babinec, který pořádalo nakladatelství Jota, se sešlo osm českých spisovatelek, které představily svoji knihu. Kniha Sametová kůže mě hned zaujala, koupila jsem ji a ještě jsem si ji nechala autorkou podepsat. Knihu se mi podařilo také přečíst ve velmi blízké budoucnosti a opravdu se mi moc líbila. O to víc jsem se těšila na druhé setkání s autorkou. Markéta Harasimová působila velmi křehce, ale byla příjemná, usměvavá a vtipkovala.

Doufám, že jsem se s Markétou Harasimovou neviděla naposledy a že opět brzy přijede do Kroměříže, aby představila další nové knihy.

čtvrtek 12. března 2015

Čtvrtá úroveň

AUTOR: Jitka Prokšová
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2015
POČET STRAN: 223
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Existují náhody? Není náš život jen skládankou, kdy jednotlivé dílky do sebe zapadají s neuvěřitelnou přesností? A co když jeden kousek náhle chybí? Alexe, který pracuje na soukromé psychiatrické klinice, baví kvantová fyzika. Jednoho dne se nachomýtne k zásadnímu zlomu v chování jedné z pacientek. Jedná se o Kláru, která téměř rok nepromluvila a která u něj náhle hledá pomoc. Společně se pokoušejí najít pravdu - ta však není černobílá, jak se zpočátku zdá. A tak spolu mapují jeden úsek Klářina života, na jehož konci najdou odpověď, proč se kdysi uzavřela do sebe... a proč už nikdy nebude nic jako dřív.

Něco málo o ději
Mezi pacienty v psychiatrické léčebně je Klára. Je tam už rok a zatím nepromluvila ani slovo. Nikdo neví, proč mlčí, jaké ji k tomu vedly důvody.  Alexe, ošetřovatele v léčebně, Klára zaujala. Je jiná než ostatní pacienti, dalo by se říci, že ho Klára hodně přitahuje a zdá se, že i on jí také není lhostejný. Ale nenamlouvá si to jenom?

Klářinou oblíbenou činností je skládání puzzlí. Při jednom takovém skládání se Klářino chování najednou změnilo a k Alexovu velkému překvapení Klára promluvila. Toho večera mu Klára vypráví svůj příběh tak, jak si ho pamatovala až do osudného dne, který ji vzal řeč.

Hodnocení
Nejnovější kniha Jitky Prokšové nás zavádí do psychiatrické léčebny, kde se za jejími zdmi odehrává nejeden smutný příběh. Jeden z příběhů patří i Kláře, ženě, která už rok nepromluvila ani slovo. Nezabírá žádná léčba a lékaři si už neví rady. Přišla však změna - při skládání puzzlí, které Klára milovala, zjistila, že jeden dílek chybí, a Kláře se vrátily všechny vzpomínky a také se jí vrátila schopnost mluvit.

Svůj příběh svěřila Alexovi, ošetřovateli v léčebně, který  měl k ní citově hodně blízko. Ten příběh nebyl veselý, spíš smutný. Vypráví o milostném čtyřúhelníku, o nespokojenosti ve vztazích, o nekomunikaci mezi lidmi a nepochopení druhého.

Klára je vdaná, má dospělého syna. Její manžel Boris patří mezi bohatší občany města. Klára je tak trochu taková šedá myška, která vedle svého muže stárne. Pak ale potká sympatického muže - Daniela. Vedle něj Klára znovu začala žít, poznala, co je to krásné milování, smích, láska. Daniel je však zadaný. Chodí se Silvií, ženou, která je sportovně založená a tvrdošíjně odmítá mít dítě, po kterém Daniel silně touží. Klára, Boris, Daniel, Silvie. Čtyři osudy, které se navzájem protnou a zkříží si cestu. Každý z nich je jiný, každý je ve svém vztahu nespokojený, někdo více či méně, ale otázka je, jestli budou spokojení v novém vztahu? Jestli to nebude z bláta do louže.

Kniha je rozdělená do dvou časových rovin - ta, která se odehrává nyní v léčebně a část, na kterou vzpomíná Klára. V příběhu z minulosti se ve vyprávění postavy střídaly, mohli jste tak sledovat všechny protagonisty. Příběh z léčebny vypráví Alex. Alex má velmi zajímavý koníček, zajímala ho fyzika, vesmír a jeho zákonitosti, a tak si trochu Klářin příběh převádí do veličin a pravděpodobností.

Ač byla kniha čtivá a zajímavá, s postavami jsem se moc nesžila a ani jedna z nich mi nebyla natolik sympatická, abych si některou oblíbila a prožívala s ní její příběh. Ale to neznamená, že se mi to nelíbilo. Byly zde věci, které mě překvapily, zvlášť Klářin příběh, který se na konci uzavřel.

Pro mě to byla oddechová četba s psychologickými prvky, kterou jsem měla přečtenou během několika večerů.

O autorce
Jitka Prokšová žije v Plzni. Vystudovala obor fyzika polymerů na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, kde v roce 2004 získala doktorát. Pracuje jako odborná asistentka na katedře matematiky, fyziky a technické výchovy Západočeské univerzity v Plzni. Ve své tvorbě se zabývá většinou psychologickými problémy, její příběhy vypovídají o proměnách ve vztazích mužů a žen.
www.jitkaproksova.cz

neděle 8. března 2015

Kiko a tajemství papírového motýla

AUTOR: Markéta Pilátová
ILUSTRÁTOR: Daniel Michalík
NAKLADATELSTVÍ: Meander
ROK: 2010
POČET STRAN: 72
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ



Anotace
Jemné vyprávění o japonské holčičce, která si hledá nové kamarády v Čechách, překvapí několika dalšími rozměry: Knížka pojednává o tom, jak se rodí přátelství, o schopnosti komunikovat a v neposlední řadě o křehké kráse japonského umění origami. Děti by se pomocí příběhů obklopujících jednotlivé skládačky měly učit základní origami postupy, pečlivosti při práci s papírem, trpělivosti a estetickému vnímání jedné velmi staré, tradiční dovednosti.

Něco málo o ději
Kiko žije s tatínkem v Japonsku, ale cestují hodně po světě, protože tatínek je restaurátor, který opravuje a renovuje staré knihy. Jednou dostal zakázku v Evropě, v daleké České republice. Rozjeli se do nového prozatímního domova - do Kroměříže a ubytovali se přímo v Arcibiskupském zámku.

Kiko se brzo dozví, že na zámku straší duch princezny Františky. Příběh je záhadný a tajuplný. Jak je možné, že se Františka zjevuje jako duch? Co je pravdy na tom, že Františčin tatínek byl panovníkem, kterého neměl nikdo rád? A jak s tím vším souvisí papíroví motýli, které Kiko ráda skládá?

Přečtěte si dobrodružný příběh malé japonské holčičky v srdci Evropy a spolu s Kiko rozluštíte všechny záhady, které se na zámku dějí.

Hodnocení
Další příběh pro děti od Markéty Pilátové, který se mi dostal do rukou, se odehrává v Kroměříži. Mně jako Kroměřížačce dělalo velmi dobře, když se Kiko pohybovala v místech, která tak dobře znám a mám ráda. 

Kiko je malá japonská holčička, která miluje origami - skládání papírových obrázků a skládáním si krátí samotu - tatínek je totiž restaurátor a jeho pracovní záležitosti ji a tatínka přivedou do České republiky na kroměřížský zámek. Tatínek tentokrát musí rozjasnit barvy v knize, ve které se píše o zdejším Zrzavém králi. Jenže se to nedaří. Určité vysvětlení má duch princezny Františky, který se Kiko zjeví a vypráví ji tajemný příběh, který se udál před mnoha a mnoha lety. Dozví se, že Františka je zakletá a Kiko se rozhodne Františku zachránit. Přemýšlí, jakým způsobem a vzpomene si na dávné tajemství, které v sobě skrývá origami.

"To je přece pověst o tajemství kouzelných motýlů. Když poskládáš tisíc papírových skládaček, tak si můžeš něco přát a to přání se ti splní."

Podaří se Kiko poskládat tisíc motýlů? A je legenda o motýlech pravdivá?

Příběh o Kiko působí hodně cizokrajně. Málokdy se dočteme od českých spisovatelů o japonských hrdinech a hrdinkách. Kiko je navíc sympatická holčička, a i když neumí skoro vůbec česky, domluví se. Rozhodla se totiž, že tentokrát nebude čekat v prázdném bytě na tatínka, ale bude chodit do školy. Má to zpočátku dost těžké, ale nakonec se skamarádí s Evou, se kterou podnikne výlety do Podzámecké zahrady a taky ji naučí skládat origami hvězdičky.

Příběh je psaný čtivou formou, ale protože je to příběh dobrodružný, najdete v něm i prvky napětí a tajemna, který je dávkován postupně, ale ke konci se na vás napětí vychrlí, až se budete i trochu bát.

Na konci příběhu si můžete poskládat papírovou hvězdičku nebo motýla podle návodu, který je přiložený. Bohužel se mi podle něho motýlka poskládat nepodařilo, ale třeba se to poštěstí někomu jinému.

Knihu doporučuji dále. Pro děti to bude příjemné poslouchání/čtení a ty místní si třeba budou říkat, jestli tady opravdu taková holčička nebydlela a jestli na našem zámku opravdu straší. Rozhodně to stojí za probádání.

O autorce
Markéta Pilátová žije v Bataypora (Baťova dobrá voda) v Brazílii, kde učí nejen češtinu, ale také naslouchá příběhům krajanů, pořádá kuchařské workshopy, chodí na tréninky folklorního kroužku a píše o krajanech v reportážích pro týdeník Respekt. Také začala učit na třech brazilských základních školách češtinu a protože je v lednu a únoru v Brazílii léto a děti mají prázdniny, tráví dva měsíce volna v České republice. Na svém autorském kontě má řadu knih pro děti i dospělé čtenáře. Za ty dětské zmiňuji např. příběhy o Víle Vivivíle, příběh o Jurovi či o holčičce Kiko. Pro dospělé čtenáře napsala knihy Má nejmilejší knihaŽluté oči vedou domů a Tsunami blues.

pátek 6. března 2015

Knižní úlovky, únor 2015

Únor byl měsíc, ve kterém se událo mnoho věcí. První věc, kterou jsem musela chtě nechtě prodělat, byly vysoké horečky a následně antibiotika. Nic moc, povím vám. Antibiotika jsem měla poprvé po třech letech a tak vysoké horečky jako jsem měla teď, si ani nepamatuju. Z nemoci jsem se dostávala dobrých čtrnáct dní a první dny nemoci jsem neměla ani chuť číst, takže se to docela hodně odrazilo na mém čtecím výsledku.

Druhá věc, která se mi udála, bylo to, že mě přijali na tříměsíční stáž v jedné účetní kanceláři. Je to tam fajn, získávám praxi a zkušenosti a také jsem poznala nové tváře.

Třetí a velmi důležitá věc, která se v únoru stala, bylo to, že jsem dostala možnost pracovat v knihovně. Je to sice jen na měsíc jako záskok za plánovanou nemoc, ale i tak si to plně vychutnávám a taktéž sbírám zkušenosti a získávám praxi. Rozhodně to není až tak jednoduchá práce, jak se navenek zdá. O tom, jak jsem si užívala měsíční práci knihovníka, bude článek někdy jindy.

Nyní vám chci představit knížky, které jsem dostala za měsíc únor. Moc jich není, zato jsou to pořádné boubelky.

První kniha je další kousek z pera amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye Smrt odpoledne. Není to román, ale literatura faktu, která se týká kontroverzního tématu - býčích zápasů.

Druhá kniha je z nakladatelství Moba od české spisovatelky Jany Klimečkové Přezrálé moruše. Retro román plný vrcholů i pádů, štěstí i smutku, drobností všedního dne i převratných změn.

čtvrtek 5. března 2015

Malá noční žranice

AUTOR: Jiří Šimáček
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2014
POČET STRAN: 272
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Malá noční žranice se jako předchozí knihy odehrává v současném Brně a je s nimi volně propojena i některými postavami. Líčí osudy stárnoucího vdovce, který se nedokáže smířit s životní situací svých dětí; syna, který už je ve středním věku, a přesto nepracuje a tvrdošíjně odmítá dospět, a dcery žijící s mužem, jehož nemůže vystát. Jejich vzájemné soužití v jednom domě proto přináší řadu konfliktních situací a nedorozumění

Něco málo o ději
Rodina Hromkových žije v jednom domě. Docela spokojeně, dalo by se říct. Otec se však rozhodne, že odejde do domova důchodců, aby si odpočinul od syna, který nic nedělá, jen poslouchá hudbu přes velmi drahé reproduktory a od zetě, kterého bytostně nesnáší.

Drobné až banální příhody v jejich životě se promění ve velký problém, který zamíchá s jejich osudy.

Hodnocení
Už dlouho jsem nečetla podobnou knihu jako byla tato - čtení jsem si užívala, vyprávění bylo svěží, střídání postav děj oživilo. Není to jen nějaký román s příběhem, ale při troše zamyšlení zjistíte, že je to román o stáří, o rodinných vztazích a soudržnosti, o tom, že zdánlivý budižkničemu je vlastně fajn člověk a ten, který je ověnčený tituly, je naprosto k životu nepoužitelný. Tolik ve zkratce o románu, který se mi dostal do rukou.

Hlavními protagonisty je pan otec, pan syn a pan Šedý. Všichni tři se ve vyprávění pravidelně střídají, takže velmi brzy si uděláte o každém představu, kdo je kdo. Pan otec má sedmdesát a zničehonic se rozhodl, že opustí syna Michala i dceru Sylvu a ubytuje se v domově důchodců. Pro mě to byl normální mužský bez příznaků stárnutí, jen měl poněkud zvláštní sbírku a připomínal si tím, že na tom ještě není tak špatně, že může být ještě hůř.

Syn Michal je povaleč domácí. Je mu pětatřicet let, je svobodný, a tak trochu (docela hodně) zůstal v pubertě, je budižkničemu, kterému je všechno jedno, nejradši leží v posteli a poslouchá cool hudbu a pokud to má pořádný nářez, je to jenom lepší. Umí však jednu věc a kdyby ji využil tím správným směrem, určitě by neměl o zákazníky nouze.

Pan Šedý se do rodiny přiženil. Vzal si Sylvu, která je o dobrých dvacet let mladší než on, ale zdá se, že panu Šedému věkový rozdíl nevadí. Má jenom svůj tenis, svoji práci, svoji kariéru, nic jiného neumí a v praktickém životě se úplně ztrácí a chová se jako psychicky narušený člověk. Upřímně řečeno, pan Šedý mi lezl na nervy s tím svým věčným podezříváním a vymýšlením si nesmyslných konspiračních teorií.

Autor velmi dobře vystihl povahové rysy všech postav. Všichni byli tak rozdílní, jak jen můžou být, přesto však (kromě pana Šedého) tvořili pevný celek a byli ochotní pro sebe udělat vše a přizpůsobit se jeden druhému.

Zajímavým prvkem v knize byla také přímá řeč. Přímá řeč nebyla v uvozovkách, jak jsme zvyklí, ale byla psaná kurzívou jako text. Bylo to velmi příjemné zpestření textu. Možná vyvstanou otázky, zda se nepletly postavy, které mluvily, ale nepletly.

Kniha se četla velmi dobře, bylo to svižné, vtipné, občas i smutné a lehce depresivní a také reálné. Pokud patříte mezi zastánce českých autorů, rozhodně knihu doporučuji.


Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.