Malá noční žranice

AUTOR: Jiří Šimáček

NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2014

POČET STRAN: 272

ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:

Anotace

Malá noční žranice se jako předchozí knihy odehrává v současném Brně a je s nimi volně propojena i některými postavami. Líčí osudy stárnoucího vdovce, který se nedokáže smířit s životní situací svých dětí; syna, který už je ve středním věku, a přesto nepracuje a tvrdošíjně odmítá dospět, a dcery žijící s mužem, jehož nemůže vystát. Jejich vzájemné soužití v jednom domě proto přináší řadu konfliktních situací a nedorozumění

Něco málo o ději
Rodina Hromkových žije v jednom domě. Docela spokojeně, dalo by se říct. Otec se však rozhodne, že odejde do domova důchodců, aby si odpočinul od syna, který nic nedělá, jen poslouchá hudbu přes velmi drahé reproduktory a od zetě, kterého bytostně nesnáší.

Drobné až banální příhody v jejich životě se promění ve velký problém, který zamíchá s jejich osudy.

Hodnocení

Už dlouho jsem nečetla podobnou knihu jako byla tato - čtení jsem si užívala, vyprávění bylo svěží, střídání postav děj oživilo. Není to jen nějaký román s příběhem, ale při troše zamyšlení zjistíte, že je to román o stáří, o rodinných vztazích a soudržnosti, o tom, že zdánlivý budižkničemu je vlastně fajn člověk a ten, který je ověnčený tituly, je naprosto k životu nepoužitelný. Tolik ve zkratce o románu, který se mi dostal do rukou.

Hlavními protagonisty je pan otec, pan syn a pan Šedý. Všichni tři se ve vyprávění pravidelně střídají, takže velmi brzy si uděláte o každém představu, kdo je kdo. Pan otec má sedmdesát a zničehonic se rozhodl, že opustí syna Michala i dceru Sylvu a ubytuje se v domově důchodců. Pro mě to byl normální mužský bez příznaků stárnutí, jen měl poněkud zvláštní sbírku a připomínal si tím, že na tom ještě není tak špatně, že může být ještě hůř.

Syn Michal je povaleč domácí. Je mu pětatřicet let, je svobodný, a tak trochu (docela hodně) zůstal v pubertě, je budižkničemu, kterému je všechno jedno, nejradši leží v posteli a poslouchá cool hudbu a pokud to má pořádný nářez, je to jenom lepší. Umí však jednu věc a kdyby ji využil tím správným směrem, určitě by neměl o zákazníky nouze.

Pan Šedý se do rodiny přiženil. Vzal si Sylvu, která je o dobrých dvacet let mladší než on, ale zdá se, že panu Šedému věkový rozdíl nevadí. Má jenom svůj tenis, svoji práci, svoji kariéru, nic jiného neumí a v praktickém životě se úplně ztrácí a chová se jako psychicky narušený člověk. Upřímně řečeno, pan Šedý mi lezl na nervy s tím svým věčným podezříváním a vymýšlením si nesmyslných konspiračních teorií.

Autor velmi dobře vystihl povahové rysy všech postav. Všichni byli tak rozdílní, jak jen můžou být, přesto však (kromě pana Šedého) tvořili pevný celek a byli ochotní pro sebe udělat vše a přizpůsobit se jeden druhému.

Zajímavým prvkem v knize byla také přímá řeč. Přímá řeč nebyla v uvozovkách, jak jsme zvyklí, ale byla psaná kurzívou jako text. Bylo to velmi příjemné zpestření textu. Možná vyvstanou otázky, zda se nepletly postavy, které mluvily, ale nepletly.

Kniha se četla velmi dobře, bylo to svižné, vtipné, občas i smutné a lehce depresivní a také reálné. Pokud patříte mezi zastánce českých autorů, rozhodně knihu doporučuji.

Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.