Svět knihy, Praha 17. 5. 2014 - den druhý

Po pátečním Severském literárním čtení jsem byla tak navnaděná na sobotu, že jsem v noci nemohla pořádně usnout a ráno jsem vstávala rozlámaná a unavenější, než jsem usínala. Naštěstí už nepršelo, takže to byla první pozitivní věc, která mě napadla.

Druhou věcí, na kterou jsem se pozitivně těšila, byl fakt, že se dneska setkám s Mončou, z blogu Monushka. Znaly jsme se jen přes facebook, ale už minulý rok jsme si slíbily, že se na Světě knih potkáme. Proběhly krátké informační SMS, kde se potkáme a v kolik. Nakonec jsme se setkaly před metrem v Holešovicích a hned jsme ovšem vběhly do vedlejšího McDonalda na rychlou snídani a pořádnou dávku kávy, abych se vůbec probrala.

Po půl hodině jsme se zvedly a šly jsme na výstaviště, které bylo jen deset minut cesty a kdybychom náhodou nevěděly, kde to je, proudící dav by nás tam stejně zavedl. Před branami výstaviště už to pořádně zhoustlo, ale my jsme vstupenky měly, takže jsme to vzaly pěkně rovnou dovnitř.

A já jsem nestačila žasnout. Tolik stánků, tolik lidí, tolik prostoru. Chápejte, nikdy jsem na takové akci nebyla, takže to pro mě byla neuvěřitelná věc. Odložily jsme si naše věci u stánku v Dobrovském, kde Monča pracuje, takže to bylo moc fajn být lehčí o několik tašek a navíc jsme tam průběžně odkládaly nakoupené věci.

Hned jak jsme se rozkoukaly, šly jsme navštívit Literární sál. Nakladatelství Jota tam pořádalo Babinec za přítomnosti osmi českých spisovatelek, kterým kniha vyšla nejen letos, ale i v loňském roce. Ze všech osmi jsem znala pouze paní Dubskou, která napsala knihu Člověk Gabriel. Kdo ji nečetl, tak vřele doporučuji!

Každá autorka v krátkosti představila svoji knihu a nejvíce mě zaujaly knihy Sametová kůže od Markéty Harasimové a O ženách a o lásce od Edith Holé. Zajímavá mohla být i kniha Děláme si to doma sami s recepty pro domácnost, drogérii a lékárnu od Aleny Thomas. Název knihy je docela zavádějící a lehké žertování mě občas přivedlo na myšlenku, jestli se pořád bavíme o knize nebo už ne. :-) Po této akci následovala autogramiáda u stánku nakladatelství Jota.

  

S Mončou jsme tam pospíchaly, protože jsme netušily, kolik tam přijde zájemců o podpis. Obě jsme si nakoupily knihy, o kterých jsme slyšely, já tedy jsem koupila ty první dvě s tím, že třetí si půjčím v knihovně. Jako nádavkem jsme dostaly 50% slevu jakožto blogerky, což bylo úplně skvělé. Navíc Míša Sklenářová, která má z Joty blogery na starosti, byla velmi sympatická a milá a konstatovala, že s Mončou čteme podobné knihy a podobný žánr. Její odhad byl více než správný.

A pak už začala zmíněná autogramiáda. Nejprve jsem zamířila ke Kateřině Dubské podepsat si Člověka Gabriela, kterého jsem vezla s sebou. Říkala jsem si, jestli se mám zmínit o tom, že jsem Gabriela recenzovala, ale než jsem si to stačila rozmyslet, už jsem to ze sebe valila a jaké bylo mé obrovské překvapení, když paní Dubská řekla moje příjmení! Prostě tohle byl jeden z nejsilnějších zážitků, který si budu dlouho pamatovat.

Když jsme se rozloučily, vydaly jsme se po výstavišti obkouknout další stánky. Přiznám se, že naše další kroky vedly cíleně ke stánku Metafora za paní Herynkovou, která má na starosti komunikaci s blogery. Chvíli jsme si povídaly o knížkách, jak se prodávají knihy. Když jsem se dozvěděla, že v pátek tady byla Beckah Krahula, autorka knížky Zentangle, docela jsem zalitovala, že jsem tu nebyla už o den dřív, jistě bych si od ní nechala již výše zmíněnou knihu podepsat.

No a to už jsme se přemístily o kousek dál ke stánku nakladatelství Moba. Mám k tomuto nakladatelství srdeční záležitost a chtěla jsem se také osobně seznámit se slečnou, co má na starosti kontakt s recenzenty, ale ještě tam nebyla. (Setkaly jsme se až těsně před autogramiádou a byla přesně taková, jakou jsem si představovala.) Místo ní jsem si povídala s příjemnými lidmi. Doporučovali mi knihy, které bych si měla přečíst a já věděla, že si je přečtu. Koupila jsem si tam knihu od Jana Bauera, kterého jsem četla. Odpoledne byla autogramiáda nejen pana Bauera, ale také dalších českých autorů - Otomara Dvořáka, Františka Niedla a Stanislava Češky. Vyfotila jsem se také s panem Dvořákem, i když jsem od něj nic (zatím) nečetla, byl velice charismatický a milý. Ale to jsem hodně předběhla, protože tohle se uskutečnilo až odpoledne.

Pak jsme dál prozkoumávaly veletrh, nakupovaly tam a pak ještě tam, proběhla autogramiáda Anderse de la Motte, autora trilogie Game, Buzz a Bubble. Jestli jste ho někdy viděli, určitě pochopíte, proč na nás, všechny dívky a ženy, šly mdloby - Anders de la Motte je totiž nádherný chlap. Ve skutečnosti vypadá mnohem mnohem lépe než na fotce. Není divu, že se s ním některé dámy i fotily (že, Moni?) Také jsme si nechaly podepsat fotografii Michala Viewegha, jehož poslední kniha Můj život po životě je o tom, jaké to je, přežít svou vlastní smrt.

Cestou jsme potkaly několik blogerek, nejprve Petru z Knižního doupěte, Janu z Knižního vesmíru, Barču z Bastery, Lenku alias Ohanu, pak jsem také zahlédla Madeleine. Určitě tam bylo mnohem víc blogerů a blogerek, ale není v mé moci všechny znát, tak jen takhle.

A čas pomalu plynul, sice pomalu, ale neúprosně se hodiny přesouvaly k půl čtvrté odpolední a my jsme se se Světem knihy musely rozloučit. Šly jsme si pro svoje věci, přerovnaly nakoupené knihy a v tom největším dešti jsme zamířily k metru. Promoklé až na kost jsme sedly do metra. Monča se se mnou rozloučila na Florenci a já pokračovala až na Hlavní nádraží.

Tam jsem zjistila, že vlak, který měl jet o půl páté, bude mít hodinové zpozdění. Naštěstí jel v pět rychlík, ale domů jsem se dostala až o třičtvrtě na devět. Skoro celou dobu jsem četla Hvězdu, kterou jsem začala číst v pátek na cestě do Prahy.

Byla jsem unavená, na zádech jsem si nesla dobrých sedm kilo těžké váhy, na patě mega puchýř. Ale tyto nepříjemnosti byly převáženy neuvěřitelnými zážitkami a setkáními, na které budu ještě dlouho vzpomínat. Takže příští rok zase. Tentokrát ale s pořádným kufrem.