Stránky

pátek 30. května 2014

Odstíny vášně: Temná vášeň

AUTOR: Inka Loreen Minden
ORIGINÁL: Dunkle Leidenschaft, Shadows of Love (Bastei Lübbe AG, Kolín, 2013)
PŘEKLAD: Marek Pavka
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 96
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ


Anotace
Sedmadvacetiletá Mia Ferrisová, americká designérka, dostává vynikající pracovní nabídku. Z Kalifornie se vydává do daleké Anglie, aniž by tušila, že ji čeká speciální úkol. Jejím zákazníkem je nejvyhledávanější a nejbohatší muž Anglie – Nathan Sterling, ale i on má svá tajemství a stinné stránky. A hlavně je zatraceně přitažlivý. Dokáže mu Mia odolat? Temná vášeň představuje dokonalý mix vášnivé romantiky a nevázané erotiky…

Něco málo o ději
Mia je mladá Američanka. Jejím zaměstnáním je bytové designérství a v tomto oboru začala úspěšně podnikat. Jejich služeb využije mladý anglický hrabě Nathan Sterling a požádá ji, aby přestavěla několik místností na jeho hradě.

Mia sedá do letadala a odlétá na měsíc do Anglie, aby se s Nathanem setkala. To ještě netuší, jaký dojem na ni udělá. Jenže to není takové, jak se zdá. Nathan si libuje v extravagantním sexu a místnosti, které má Mia předělat, jsou Nathanovy sexuální herny.

Oba po sobě velmi touží a vzájemně se doplňují. Tráví spolu spoustu času a Mia zjišťuje, že se do Nathana zamilovala. Zamiloval se i on do ní? Nebo ji využívá jen jako sexuální partnerku?

Hodnocení
Už je to velmi dlouho, co jsem naposledy četla erotickou knihu. Tuhle jsem si pořídila na květnovém Světu knih v Praze se slevou. Vůbec jsem netušila, o co v knize půjde. Anotaci jsem žádnou nečetla, na  přebalu také není, takže jsem do to ho šla naslepo.

Nehledejte v této knize žádná moudra a ani nepočítejte s tím, že se budete (moc) červenat. Sice bylo milování na prvním místě, ale bylo to, když to přeženu, téměř normální, žádné výstřednosti. Ale přece jenom ano, se tu objevila jedna výstřednost a ta se mi nelíbila - Nathan měl ve zvyku při svých "hrách" mluvit hodně neslušně a narozdíl od Mii mě to nevzrušilo, spíš mě to rušilo, protože se to k Nathanovi vůbec nehodilo. 

Co se týče hlavních postav, tak Mia se nějak ničím neliší od žen tohoto žánru. Máme tu sice úspěšnou podnikatelku, ale také nezkušenou ženu, která toho moc nezažila. Nathan je (narozdíl od ostatních mužů v tomto žárnu) vdovec a mě ho, přisáhám, bylo v tu chvíli i líto.

Kniha má jen něco málo kolem sta stran, takže během dvou večerů máte příběh přečtený. Ve výsledném hodnocení se mi kniha líbila. Proč ne, jednou za čas si ráda přečtu oddechovou četbu a právě tahle je vhodná ke chvílím u vody. Je to milé, pohodové čtení spojené s romantikou, chvílemi i vtipné situace mě dokázaly rozesmát.

Takže doporučuji přečíst všem příznivkyním romantického čtení.

O autorce
Inka Loreen Minden je pseudonym pro německou autorku Moniku Dennerlein. Píše také pod jmény Lucy Palmer, Loreen Ravenscroft, Mona Hanke a Monica Davis. Vydala několik erotických románů a M & M románů. Od roku 2013 píše také Y/A fantasy pod pseudonymem Monica Davis.

Obálky
Těžko říct, která obálka je hezčí. Možná o něco hezčí je ta německá, ale obě obálky jsou na stejné úrovni.


pondělí 26. května 2014

Hvězda

AUTOR: Alex Flinn
ORIGINÁL: Diva (HarperTempest, New York, 2006)
PŘEKLAD: Veronika Volhejnová
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 228
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Někdy se blog stane tím jediným místem, kde se můžete bez obav svěřit se vším, co vás trápí. Tak to aspoň dělám já. Podle ostatních jsem prý skvělá, talentovaná, prostě okouzlující, ale já si tak rozhodně nepřipadám, spíš naopak...

Něco málo o ději
Caitlin je šestnáctiletá dívka, kterou baví zpívání, respektive opera. Jenže každý, kdo si vybaví operu, si vybaví i tlusté zpěvačky. A Caitlin do posledního léta byla také tlustá, nikdo si ji nevšímal. Nakonec odjela na odtučňovací tábor, odkud se vrátila  úplně jiná.

A najednou si ji lidé začínali všímat, začala chodit s úžasným klukem, který nakonec tak úžasný nebyl. Aby se Caitlin od Nicka odpoutala, rozhodla se, že tajně udělá talentové zkoušky na Miamskou střední hudební školu a uspěla.

A Caitlin se splnil sen. Poznává nové kamarády, objevuje svoje schopnosti. Snaží se urovnat i svůj vztah s matkou. který je odjakživa špatný a vyhlídky, že by se změnil k lepšímu, jsou velmi vzdálené.

Jestli se jí to podaří a jak se jí bude dařit v nové škole, si budete muset přečíst už sami.

Hodnocení
Třetí kniha od Alex Flinn je volné pokračování románu Dýchání po vodou. V Dýchání pod vodou jsme se mohli setkat s Nickem. Caitlin byla jeho přítelkyně, Hvězda patří jen jí a jejímu příběhu.

I když od předchozího dílu neuplynulo příliš mnoho času, je vidět, že hrdinové trochu vyspěli. Zvlášť Caitlin, která už není tou holčičkou, která si všechno nechala líbit a byla snadno manipulovatelná. Ve Hvězdě vyzrála a její sebevědomí také narostlo.

Určitě vyzrála i díky Nickovi a talentové zkoušky na střední hudební školu vzala jako výzvu. Zkoušky zvládla a ona se stala úspěšnou studentkou. 

Stejně jako Nick v Dýchání pod vodou i Caitlin si vede svůj deník. Ne v papírové formě, ale píše si ho na internetu, kde sděluje své pocity, jak se cítí, co zrovna poslouchá a také, kolik váží. Pro Caitlin je to velmi důležité. Na jedné straně má můj velký obdiv, že se rozhodla zhubnout a podařilo se jí to, ale od této chvíle je to celoživotní cíl si váhu udržet tak, aby byla spokojená.

Hvězda je romantický příběh, takže v něm nesmí chybět i láska. Tu zde najdete, ale je tu i velké přátelství mezi spolužáky, kteří jsou si spřízněnými dušemi.

V příběhu se objeví také Nick, ale jen letmo, a od předchozí Nicka se velmi liší. Ve Hvězdě se mi líbil mnohem víc, nebyl takový frajer, ale normální kluk.

Důležitou roli zde hraje i Caitlinina matka, dáma vystřižená jako z módního časopisu, a ke Caitlin nemůže najít tu správnou cestu. Dokud byla Caitlin tlustá, vše bylo v pořádku, ale poté, co ze z ní stala štíhá dívka, ji matka bere jako možnou konkurenci. Avšak i ona sama má problémy, se kterými se nechce svěřovat ani Caitlin.

Hvězda je příběh pro mládež, především pro dívky, takže ji můžu bez váhání doporučit právě jim. Mně se příběh líbil, byl to odpočinkový příběh a pokud strávíte šest hodin ve vlaku, měli byste ji stačit přečíst během této doby.

O autorce
Alex Flinn je americká spisovatelka, která píše převážně pro mladé čtenáře. Dosud vydala jedenáct knih. Do češtiny byly přeloženy pouze tři romány: Netvor, Dýchání pod vodou a Hvězda.

Obálky
Ať si každý říká co chce, naše obálka je nejhezčí.

 

Trailer

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

čtvrtek 22. května 2014

Zentangle - relaxační obrázky

AUTOR: Beckah Krahula
ORIGINÁL: One Zentangle A Day (Quarry Books, 2012)
PŘEKLAD: Kateřina Lipenská
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2014
POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Šestitýdenní kurz kreativní kresby pro pohodu, inspiraci i zábavu… Zentangle je poměrně nové umění, které v sobě neuvěřitelným způsobem spojuje kresbu s relaxací. Možná i vy si při telefonování, čekání nebo na nudných schůzích bezmyšlenkovitě črtáte spirálky, čtverečky, smyčky… Budete-li se tomu však věnovat uvědoměle, zjistíte něco nesmírně překvapivého: nejenže spolehlivě zaženete nudu, ale ještě se budete cítit odpočatí a plní optimismu.

Hodnocení
Nakladatelství Metafora v roce 2014 vydalo knihu Zentangle - relaxační obrázky. Naprosto upřímně přiznávám, že mě na první pohled moc nezaujala. Žádná malířka nejsem a abych si něco kreslila? No, asi ne.

Nakonec u Safienky byla soutěž právě o tuto knihu. Řekla jsem si, že to zkusím, však co, za pokus nic nedám. Prohlédla jsem si nějaká videa na YouTube, obrázek nakreslila a poslala. Na soutěž jsem pak zapomněla a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že se mi tuto knížku podařilo vyhrát.

Když mi přišla, pořád jsem byla hodně skeptická. Nejdříve jsem ji zběžně prolistovala a odložila stranou. Ale nedalo mi to a po chvíli jsem si knihou začala listovat a prohlížet si jednotlivé obrázky a jednotlivé postupy u vzorů. A než jsem se nadála, už jsem v ruce držela provizorní skicák a vznikly prvotní obrázky. Po pár dnech jsem se od knihy nemohla odtrhnout a kreslila jsem a kreslila. 

Jak už jsem psala na začátku, jsem naprostý antitalent na kreslení, ale u Zentangle je to naprosto jedno. Stačí si kreslit a vzory, nápady, myšlenky přijdou samy. 

Co budete potřebovat? Skicák, papírové čtverečky, nejlépe o velikosti 9 x 9 cm, tenká kreslící pera (např. Centropen, já jsem použila zn. Vivess, ale v knize najdete značku Micron) černá, ale i jiné barvy a dále černé papírové čtverečky.

Kniha vás krok za krokem ve 42 dnech provede jednotlivými postupy a vzory, aby se z vás na konci kurzu staly odborníci na Zentangle. Zaručím vám, že již v půlce budete mírně pokročilými a bude vás to bavit.

V knize nejsou všechny vzory, které existují. Můžete si je vymyslet sami, nebo ze stávajících vzorů vytvořit přesmyčky.

A co je důležité na Zentangle - tvorba obrázků je druhem relaxace. Sednete si někde do křesla, vezmete si tužku a papír a začnete si kreslit. Nemusí to dávat žádný smysl, prostě si jen tak kreslíte a vytváříte.

Ze zentanglových vzorů si můžete vytvořit i mandaly, tzv. Zendaly, případně ti kreativnější z vás si můžou tímto stylem vytvořit i velikonoční kraslice, hrnečky, vymyslet originální vzor na látku nebo vytvoři i šperky. Fantazii se meze nekladou.

Takže za mě ano a Zentangle beru jako výzvu a doporučuju vyzkoušet naprosto všem. I dětem, protože tím se podněcuje jejich fantazie a i moje starší dcera knihou listovala a zkoušela kreslit.

Edit 25. 5. 2015: Od zveřejnění článku uběhl rok. Za tu dobu se toho hodně změnilo, zentangluji pořád, ale změnila jsem styl kreslení. Mou tvorbu můžete sledovat na Pinterestu 

  

O autorce
Beckah Krahula je výtvarnice, spisovatelka, produktová designérka a developerka. Umění ZENTANGLE se věnuje několik let a certifikovanou instruktorkou se stala v roce 2011.

Obálky
Pokud srovnám obálku českou a anglickou, tak naše se mi líbí o něco více.

úterý 20. května 2014

Postřižiny

AUTOR: Bohumil Hrabal
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2004
POČET STRAN: 151
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:






Anotace
Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro (především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika desítkami let. 


Něco málo o ději
V jednom malém pivovaře správcuje Francin a jeho půvabná manželka Maryška s neuvěřitelně dlouhými vlasy. Jednou k nim na návštěvu zavítal Francinův bratr Pepin se svým velmi hlasitým projevem a celý pivovar je vzhůru nohama.

Úsměvné příhody tak trochu bláznivé Maryšky, hlučného strýce Pepina a mírného až trochu konzervativního Francina ve vás vyvolají příjemné Hrabalovo vzpomínání na období první republiky.

Hodnocení
28. března 2014 by Bohumil Hrabal oslavil své sté narozeniny. A v zájmu doplnění četby o klasickou literaturu jsem sáhla právě po tomto českém spisovateli. Při výběru knihy jsem váhala, nakonec jsem vybrala právě Postřižiny, protože film se mi ohromně líbil, a tak jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu.

Seznamujeme se zde s mladým manželským párem, který spravuje malý pivovar. Maryška je krásná žena, má velmi dlouhé vlasy a upřímně řečeno, je tak trochu střelená a bláznivá. Pokud jste viděli film, určitě si pamatujete některé scénky jako je např. to, jak se paní správcová koupala ve velké vaně (doteď jsem si myslela, že se koupala v pivě) nebo již legendární scénka na komínu. Tohle všechno tam je, ale najdete zde i další scénky, které se do filmu (naštěstí) nedostaly. Přišly mě hodně kruté a rozhodně vám je spoilerovat nebudu.

Další postavou je Francin. Tichý muž, který svou ženu nesmírně miluje a snesl by jí modré z nebe, kdyby mohl a její bláznivé kousky jí odpouští. Opakem Francina je jeho bratr Pepin.

A Francin se zadíval na chodník a síliče svalů mu zvadly v prstech a Francin si hned lehl na otoman jako podťatý a řekl:
"Pepin."
"Tak konečně uvidím tvého bratra, konečně uslyším svého švagra, švagříčka!" a opřela jsem se o futra oken a tam na chodníku stál člověk, na hlavě oválný klobouček, kárované rajtky zastrčené do zelených tyrolských punčoch, krčil nos a na zádech měl vojenský ruksak.
"Strýcu Jožine," volala jsem na prahu, "pojďte dál."
"A kterápak vy jste?" řekl strýc Pepin.
"No já su vaše švagrová, vítajte pěkně!"
"Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francin?" ptal se strýc a dral se do kuchyně a do pokoje.
"A tady, tak co je s tebó? Ty ležíš? Tož sakra, já jsem k vám přijel na návštěvu, nebudu tady dýl než čtrnáct dní," hovořil strýc a jeho hlas duněl a řezal se vzducehm jak prapor, jak vojenský povel, a Francin každým slovem byl elektrizován, vyskakoval a namotával na sebe deku.

Pepin je velmi hlučný, nerozpakuje se poslat svou švagrovou do patřičných mezí a neváhá používat sprostá slova. Jeho řev se rozhlíhá po celém pivovaře a Francin je se svým bratrem v koncích. Přesto je Pepin plný života, užívá si ho plnými doušky. A no a co, že neumí mluvit normálně?

V knize moc děje nenajdete. Jedná se spíše o sérii krátkých uzavřených příběhů. Styl psaní mě velice překvapil. Věty jsou velmi dlouhé, jedno souvětí je přes celou stránku, ale působí to velmi přirozeně a hlavně je to originální a osobité. Přímá řeč je prokládaná nespisovnými a hovorovými výrazy strýčka Pepina.

Čtení jsem si užívala, bylo to moc příjemné zpestření od běžného dne a od knížek, které běžně čtu. A i když se mi kniha hodně líbila, film se mi líbil o něco víc. Někdo se mnou může nesouhlasit, ale tentokrát film předčil svou knižní předlohu.

Film
V roce 1980 Jiží Menzel natočil podle Hrabalovy knihy stejnojmenný film. Na scénáři se podílel i sám autor a vznikl tak nezapomenutelný zážitek, na který se můžu dívat kdykoliv a nikdy mě neomrzí. Roli nezapomenutelné, trochu bláznivé, ale i romantické Maryšky si zahrála Magda Vášáryová. Jejího milujícího manžela si zahrál Jiří Schmitzer a hlučného strýce Pepina ztvárnil Jaromír Hanzlík.

Film je velmi úsměvný a poetický a na CSFD získal velmi kladné hodnocení. A zaslouženě.



O autorovi
Bohumil Hrabal je jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů vystudoval práva a prošel nesčetně profesí, jimiž se umělecky inspiroval. Jeho tvorba se stala předlohou k mnoha filmům, včetně oscarových Ostře sledovaných vlaků. Je nejčastěji překládaným českým autorem 20. století.


První povídky zveřejnil na konci 40. a v průběhu 50. let, ale teprve od roku 1963, kdy mu vyšel povídkový sborník Perlička na dně, se stal spisovatelem z povolání. Druhá sbírka Pábitelé již svým titulem vnesla do českého povědomí zajímavý výraz, původně použitý básníkem Jaroslavem Vrchlickým. Do paměti národa se vryl zejména zfilmovanými Ostře sledovanými vlaky, Postřižinami, Slavnostmi sněženek a dílem Obsluhoval jsem anglického krále.

Zdroj: wiki.idnes.cz, infowebz.com

Knihu můžete objednat na stránkách e-shopu Kniha.cz

pondělí 19. května 2014

Svět knihy, Praha 17. 5. 2014 - den druhý

Po pátečním Severském literárním čtení jsem byla tak navnaděná na sobotu, že jsem v noci nemohla pořádně usnout a ráno jsem vstávala rozlámaná a unavenější, než jsem usínala. Naštěstí už nepršelo, takže to byla první pozitivní věc, která mě napadla.

Druhou věcí, na kterou jsem se pozitivně těšila, byl fakt, že se dneska setkám s Mončou, z blogu Monushka. Znaly jsme se jen přes facebook, ale už minulý rok jsme si slíbily, že se na Světě knih potkáme. Proběhly krátké informační SMS, kde se potkáme a v kolik. Nakonec jsme se setkaly před metrem v Holešovicích a hned jsme ovšem vběhly do vedlejšího McDonalda na rychlou snídani a pořádnou dávku kávy, abych se vůbec probrala.

Po půl hodině jsme se zvedly a šly jsme na výstaviště, které bylo jen deset minut cesty a kdybychom náhodou nevěděly, kde to je, proudící dav by nás tam stejně zavedl. Před branami výstaviště už to pořádně zhoustlo, ale my jsme vstupenky měly, takže jsme to vzaly pěkně rovnou dovnitř.

A já jsem nestačila žasnout. Tolik stánků, tolik lidí, tolik prostoru. Chápejte, nikdy jsem na takové akci nebyla, takže to pro mě byla neuvěřitelná věc. Odložily jsme si naše věci u stánku v Dobrovském, kde Monča pracuje, takže to bylo moc fajn být lehčí o několik tašek a navíc jsme tam průběžně odkládaly nakoupené věci.

Hned jak jsme se rozkoukaly, šly jsme navštívit Literární sál. Nakladatelství Jota tam pořádalo Babinec za přítomnosti osmi českých spisovatelek, kterým kniha vyšla nejen letos, ale i v loňském roce. Ze všech osmi jsem znala pouze paní Dubskou, která napsala knihu Člověk Gabriel. Kdo ji nečetl, tak vřele doporučuji!

Každá autorka v krátkosti představila svoji knihu a nejvíce mě zaujaly knihy Sametová kůže od Markéty Harasimové a O ženách a o lásce od Edith Holé. Zajímavá mohla být i kniha Děláme si to doma sami s recepty pro domácnost, drogérii a lékárnu od Aleny Thomas. Název knihy je docela zavádějící a lehké žertování mě občas přivedlo na myšlenku, jestli se pořád bavíme o knize nebo už ne. :-) Po této akci následovala autogramiáda u stánku nakladatelství Jota.

  

S Mončou jsme tam pospíchaly, protože jsme netušily, kolik tam přijde zájemců o podpis. Obě jsme si nakoupily knihy, o kterých jsme slyšely, já tedy jsem koupila ty první dvě s tím, že třetí si půjčím v knihovně. Jako nádavkem jsme dostaly 50% slevu jakožto blogerky, což bylo úplně skvělé. Navíc Míša Sklenářová, která má z Joty blogery na starosti, byla velmi sympatická a milá a konstatovala, že s Mončou čteme podobné knihy a podobný žánr. Její odhad byl více než správný.

A pak už začala zmíněná autogramiáda. Nejprve jsem zamířila ke Kateřině Dubské podepsat si Člověka Gabriela, kterého jsem vezla s sebou. Říkala jsem si, jestli se mám zmínit o tom, že jsem Gabriela recenzovala, ale než jsem si to stačila rozmyslet, už jsem to ze sebe valila a jaké bylo mé obrovské překvapení, když paní Dubská řekla moje příjmení! Prostě tohle byl jeden z nejsilnějších zážitků, který si budu dlouho pamatovat.

Když jsme se rozloučily, vydaly jsme se po výstavišti obkouknout další stánky. Přiznám se, že naše další kroky vedly cíleně ke stánku Metafora za paní Herynkovou, která má na starosti komunikaci s blogery. Chvíli jsme si povídaly o knížkách, jak se prodávají knihy. Když jsem se dozvěděla, že v pátek tady byla Beckah Krahula, autorka knížky Zentangle, docela jsem zalitovala, že jsem tu nebyla už o den dřív, jistě bych si od ní nechala již výše zmíněnou knihu podepsat.

No a to už jsme se přemístily o kousek dál ke stánku nakladatelství Moba. Mám k tomuto nakladatelství srdeční záležitost a chtěla jsem se také osobně seznámit se slečnou, co má na starosti kontakt s recenzenty, ale ještě tam nebyla. (Setkaly jsme se až těsně před autogramiádou a byla přesně taková, jakou jsem si představovala.) Místo ní jsem si povídala s příjemnými lidmi. Doporučovali mi knihy, které bych si měla přečíst a já věděla, že si je přečtu. Koupila jsem si tam knihu od Jana Bauera, kterého jsem četla. Odpoledne byla autogramiáda nejen pana Bauera, ale také dalších českých autorů - Otomara Dvořáka, Františka Niedla a Stanislava Češky. Vyfotila jsem se také s panem Dvořákem, i když jsem od něj nic (zatím) nečetla, byl velice charismatický a milý. Ale to jsem hodně předběhla, protože tohle se uskutečnilo až odpoledne.

Pak jsme dál prozkoumávaly veletrh, nakupovaly tam a pak ještě tam, proběhla autogramiáda Anderse de la Motte, autora trilogie Game, Buzz a Bubble. Jestli jste ho někdy viděli, určitě pochopíte, proč na nás, všechny dívky a ženy, šly mdloby - Anders de la Motte je totiž nádherný chlap. Ve skutečnosti vypadá mnohem mnohem lépe než na fotce. Není divu, že se s ním některé dámy i fotily (že, Moni?) Také jsme si nechaly podepsat fotografii Michala Viewegha, jehož poslední kniha Můj život po životě je o tom, jaké to je, přežít svou vlastní smrt.

Cestou jsme potkaly několik blogerek, nejprve Petru z Knižního doupěte, Janu z Knižního vesmíru, Barču z Bastery, Lenku alias Ohanu, pak jsem také zahlédla Madeleine. Určitě tam bylo mnohem víc blogerů a blogerek, ale není v mé moci všechny znát, tak jen takhle.

A čas pomalu plynul, sice pomalu, ale neúprosně se hodiny přesouvaly k půl čtvrté odpolední a my jsme se se Světem knihy musely rozloučit. Šly jsme si pro svoje věci, přerovnaly nakoupené knihy a v tom největším dešti jsme zamířily k metru. Promoklé až na kost jsme sedly do metra. Monča se se mnou rozloučila na Florenci a já pokračovala až na Hlavní nádraží.

Tam jsem zjistila, že vlak, který měl jet o půl páté, bude mít hodinové zpozdění. Naštěstí jel v pět rychlík, ale domů jsem se dostala až o třičtvrtě na devět. Skoro celou dobu jsem četla Hvězdu, kterou jsem začala číst v pátek na cestě do Prahy.

Byla jsem unavená, na zádech jsem si nesla dobrých sedm kilo těžké váhy, na patě mega puchýř. Ale tyto nepříjemnosti byly převáženy neuvěřitelnými zážitkami a setkáními, na které budu ještě dlouho vzpomínat. Takže příští rok zase. Tentokrát ale s pořádným kufrem.

neděle 18. května 2014

Severský literární večer, Praha 16. 5. 2014 - den první

Na 17. května jsem se těšila celý rok. Vážně. Konal se zde totiž Svět knih a protože se do Prahy nejezdí jen na otočku, rozhodla jsem se, že toho využiji a do Prahy pojedu již o den dřív.

Už od rána bylo příšerné počasí, pršelo, bylo chladno, ale mně to nevadilo - tři hodiny, které jsem strávila ve vlaku, jsem byla zahloubána do knihy Hvězda (ano, je to zvláštní brát s sebou na Svět knih knihy z domu, ale tak už to je a potvrdí vám to řada vášnivých knižních blogerů).

V Praze jsem byla domluvená s jednou maminkou Zuzkou, které jsem předala přáníčka na Charitativní jarmark pro Andělku, jež onemocněla rakovinou. Tento Jarmark se bude konat v pondělí 19. května od 14:00, takže jestli budete mít cestu kolem komunitního centra Matky Terezy v Praze 11, určitě se tam stavte. A navíc tak pomůžete i malé Andělce.

Se Zuzkou jsem strávila velmi příjemné odpoledne, ale kolem čtvrté jsem se šla ubytovat. Sice mě to trvalo velmi dlouho, než jsem to našla, ale stalo se, na pokoji jsem chvíli relaxovala a pak se vydala do centra Prahy.

A že bych šla sama? Kdepak, taková odvaha nejsem. Setkala jsem se s Barčou alias Basterou na Malostranském. Byla usměvavá, milá, přesně tak, jak vypadá ve svých videích a já jsem se s ní cítila velmi příjemně. Prošly jsme spolu Karlův most a kousek dál jsme se potkaly s Radkou z blogu Rachel-Roo. Tu jsem znala jen z blogu, ale byla také moc fajn. Tak jsme v této trojici došly na Staroměstské náměstí, jako správné turistky jsme si vyfotily Orloj (tedy spíše já) a pomalu se vydaly do ulice Řetězová.

A proč zrovna tam? Skandinávský dům u příležitosti právě probíhajícího Světu knih uspořádalo Severský literární večer za účasti tří severských autorů - Pia Juul, Stefan Spjut a Kjersti A. Skomsvold. 

S holkami jsme si objednaly domácí limonádu, s Basterou jsme si daly citronádu a Rachel-Roo s lesním ovocem. Protože holky měly hlad, tak si daly zelňačku, prý byla dost ostrá a já vyzkoušela nakládaný hermelín s brusinkami a mandlemi. Bylo to vážně moc dobré a vím, co brzo udělám i já. Nakonec jsme si daly dvě deci bílého vína dolů, kde se četlo. Velmi milá obsluha nám toho dala o trochu víc jako pozornost podniku :-) 

A pak už to vypuklo. Místnost byla obrovský sklep, byl trochu cítit vlhkem a takovou tou sklepní zatuchlinou, ale brzy jsem si na to zvykla. Vepředu seděly autorky a překladatelky, jen Stefan Spjut chyběl - nakonec dorazil s mírným zpožděním s omluvou na pražskou dopravu a prý měl cestou špatného řidiče :-)

Všichni tři zmínění spisovatelé byli velmi sympatičtí a milí a i vtipní. Stefan Spjut dokonce vymyslel i haiku (sice nevím, jestli to byl náhlý nápad, nebo už ji měl nachystanou, ale i tak to bylo zábavné). Moderátorka vedla rozhovory velmi příjemně a plynule a myslím, že jsme se všichni úžasně bavili.

  

Z každých tří knih se četly krátké úryvky, zaujaly mě všechny tři, nakonec jsem si odnášela jen dvě, ale to nevadí, Stalla si také určitě někdy přečtu. Knihy jsem si nechala od autorek podepsat i s věnováním. Už se na ně moc těším.


Po autogramiádě jsme si s holkama ještě chvíli povídaly a hádejte o čem? O knížkách, jak jinak. Po asi další půlhodině jsme se zvedly a každá jsme se rozešla. Já metrem na kolej, Bastera to měla domů kousek a Rachel-Roo zase daleko až do Liberce.

Na kolej jsem došla sice zmoklá jako myš, ale příjemně naladěná a potěšená z večera, který jsem prožila v milé společnosti. 

čtvrtek 15. května 2014

Noc literatury 2014

Noc literatury se koná vždy před zahájením veletrhu Světa knih v Praze. Tentokrát se konalo 14. května a do projektu se zapojila nejen řada českých měst, ale i města evropská. Noc literatury má přiblížit čtenářům knihy ze starého kontinentu. Na seznamu se ocitli autoři např. Stefan Spjut, Pia Juul nebo Pavol Rankov.

V Kroměříži se konal druhý ročník. Čtení probíhalo na třech vybraných místech - na zámku, v kavárně a v knihovně.

Arcibiskupský zámek


Čtení probíhalo v návštěvnickém centru. Předčítala divadelní herečka Anna Slezáková. Vybrala si knihu od Dolores Redondo Neviditelný strážce. Vydalo ji nakladatelství Panteon v roce 2013 a je to první část z trilogie Baztán. Ke knize jsou koupena i filmová práva, takže se asi brzo dočkáme i filmu. Neviditelný strážce je psychologický thriller s mysteriozními prvky, který se odehrává v Baskicku.

Anotace:
Na břehu řeky Baztán, v jednom z nejmagičtějších míst Baskicka, je nalezena záhadně zavražděná mladá žena. Téměř čtyřiadvacet hodin poté je zjištěna souvislost s měsíc starou vraždou jiné dívky. Amaia Salazarová, inspektorka z oddělení vražd, jíž byl případ přidělen, se tak vrací zpět na místo, kde se narodila a odkud vždycky toužila odejít. Amaia bojuje na dvou frontách: na té profesionální vyšetřuje sérii vražd, která velmi zneklidňuje místní obyvatele; a na osobní, spletité a emocionální, jež bude plná zvratů a překvapivých momentů.

Kavárna U Zlatého kohouta


V salonku kavárny probíhalo druhé čtení. Tentokrát z úst kroměřížské divadelní herečky Jany Štěpánové. Ta si vybrala knihu od Linn Ullmannové Než usneš. Knihu vydalo nakladatelství Motto v roce 2013. Příběh vypráví o jedné velmi rozvětvené rodině se svými problémy a trápeními.




Anotace
Seznamte se s početnou a poněkud výstřední rodinou Blomových nesnesitelně sarkastickou pratetou Selmou, okouzlující, ale bláznivou matkou Anni, zoufale nešťastnou sestrou Julií a samotnou vypravěčkou Karin, která sice není krásná, ale zato umí zpívat a neodolatelně si vymýšlet. V Karinině magickém světě se nepozorovaně prolíná skutečnost, fantazie a iluze. Ze střípků svých vzpomínek, úvah a postřehů skládá mozaiku o lásce, manželství, nevěře, naději a tíživých i povznášejících rodinných poutech.


Knihovna Kroměřížska


Poslední čtení, které jsem navštívila, bylo v kroměřížské knihovně. Marcela Kořínková, která předčítala, si vybrala knihu od Arne Geigera Starý král ve vyhnanství. Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2013. Příběh vypráví syn o svém otci, který trpí Azheimerovou chorobou.


Anotace:
Arno Geiger vypráví o otci, kterému pomalu vynechává paměť a který se přestává orientovat v přítomnosti. otevřeně, laskavě a radostně začíná syn znovu poznávat svého otce, chodí s ním na procházky, naslouchá jeho zdánlivě nesmyslným a často poeticky znějícím větám, vypráví o otcově minulosti i přítomnosti, o svém dětství na venkově. Úžasná, dojemná i vtipná kniha o životě, který stojí za to žít až do poslední chvíle, o životě, který se od toho našeho liší jen nepatrně, ale přesto zásadně.


Celá akce byla, dle mého názoru, velmi povedená. Výběr knih zajímavý, prostředí, kde se četlo, bylo příjemné. Mohlo být samozřejmě lepší počasí. Zamračené nebe, které hrozilo deštěm, možná odradilo případné další zájemce o toto netradiční čtení.

Na příští rok si budu přát lepší počasí, protože není nad to si posedět s krásnou knížkou v milé společnosti na čerstvém a teplém vzduchu.

neděle 11. května 2014

Dýchání pod vodou

AUTOR: Alex Flinn
ORIGINÁL: Breathing Underwater (HarperTeen, New York, 2011)
PŘEKLAD: Miloš Chlouba
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2013
POČET STRAN: 214
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ




Anotace
Nick je jedním z vyvolených. Studuje vysokou školu, je inteligentní, oblíbený, bohatý. Lidé si myslí, jak snadný má život. Až na jednu věc. Nick nikdy nikomu neřekl o otcově násilnické povaze. Když se Nick setká s Caitlin, myslí si, že se všechny jeho problémy vyřeší. Caitlin má všechno, co Nick kdy chtěl - je krásná, talentovaná a miluje ho. Najednou se všechno změní. Nick se musí smířit s tím, že mu jeho otec dal víc než jen zelené oči a peníze. V trýznivé cestě sebeobjevování se Nick dozví pravdu o sobě samém – věta „jaký otec, takový syn“ v sobě může skrývat i cosi děsivého.

Něco málo o ději
Nick je šestnáctiletý mladík. Je bohatý, oblíbený, ve škole se dobře učí. Zamiluje se do Caitlin, dívky, která přes léto shodila několik kilogramů a stala se z ní velice krásná dívka.

Dalo by se říci, že jsou hvězdným párem, ale postupem času se dozvídáme, že Nick má sklony k agresivitě, když není něco tak, jak si on představuje. Násilí projevuje na Caitlin. Jednou ji zbil tak, že se Nick ocitl před soudem. Soudkyně mu zakázala veškerý kontakt s Caitlin, Nick musí docházet na přednášky o domácím násilí a začít si psát deník.

Hodnocení
Kniha Dýchání pod vodou ve mě zanechala velmi rozporuplné pocity a nevím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Pomyslný jazýček vah převažuje k tomu, že se mi líbila, jenže je to příliš kontroverní odpověď. A proč vlastně takto o knize uvažuju? Jedná se totiž o domácí násilí a agresivitu.

Nick je frajer, co má všechno, na co ukáže. Je tak okouzlující, že mu nejde odolat. Jenže za tím pozlátkem se skrývá druhá tvář Nicka - agresivní a majetnický kluk. Tohle všechno postupně ale vyplyne, jak kniha postupuje. Zpočátku mi byl Nick velmi sympatický, ale děj pokračoval a moje sympatie se měnily ve zděšení a nenávist.

V příběhu máme možnost sledovat dva Nicky. Nicka v deníku, který píše na příkaz soudkyně. Tento Nick je hrubián, sebestředný a zaslepený. Druhý Nick je ten, kdo to všechno zpětně vidí z jiného úhlu pohledu, protože dochází na přednášky o domácím násilí a zdá se, že mu tyto hodiny hodně dávají. Přesto jsem mu proměnu až tak moc nevěřila, protože osobně si nemyslím, že se násilník dokáže napravit během krátké doby.

Caitlin mi občas připadala hodně poslušná, splnila vše, co Nick chtěl. A to se mi moc také nelíbilo. Každá z nás má přece nějakou svou hrdost a nenecháme přece sebou zametat! Naštěstí ke konci mi byla, narozdíl od Nicka, více sympatická a za to, co udělala, má u mě palec nahoru.

Součástí knihy je i Nickův deník. Byl odlišený jiným typem písma, ale za sebe můžu říct, že se mi zpočátku špatně četl a některá písmenka mi splývala dohromady.

Příběh je určený především mládeži. Autorka se tématu zhostila velmi dobře, protože je důležité mluvit a psát nejen o těch hezkých věcech, ale i těch špatných a jaké jsou pak možné následky. Takže knihu doporučuji si přečíst, protože nejsou jen kladní hrdinové, ale i záporní.

O autorce
Alex Flinn je americká spisovatelka, která píše převážně pro mladé čtenáře. Dosud vydala jedenáct knih. Do češtiny byly přeloženy pouze tři romány: Netvor, Dýchání pod vodou a Hvězda.

Obálky
Česká obálka je asi nejhezčí.
    
anglická                           anglická                        španělská

Knižní trailer


Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

pátek 9. května 2014

Grace - Kněžna monacká

AUTOR: Jeffrey Robinson
ORIGINÁL: Grace of Monaco (2013)
PŘEKLAD: Viktor Faktor
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2014
POČET STRAN: 344
ZDROJ: vlastní e-kniha

HODNOCENÍ



Anotace
Tato kniha vznikla – jak její autor podotýká – s plnou a bezpříkladnou spoluprací se čtyřmi lidmi, kteří kněžnu Grace milovali nejvíce: s knížetem Rainierem a jejich dětmi Albertem, Caroline a Stéphanií. Lidé po celém světě hltali přímo pohádkový příběh pohádkového páru a novináři se předháněli, kdo přinese senzačnější odhalení. Možná i proto se Robinson rozhodl vnést do toho světlo a vyprávět skutečný příběh. Hluboký, silný, dojemný a poutavý. O to víc, že je pravdivý.

Něco málo o ději
Grace Kellyová se narodila v roce 1929 ve Philadelphii. Už od dětství měla ráda divadlo, a tak se přihlásila na Americkou akademii dramatických umění. Aby se uživila, začala si přivydělávat jako modelka a později si našla cestu i do celonárodních reklamních kampaní. V roce 1949 dostala první divadelní roli a protože se líbila, dostávala postupně další a další role i v televizi. V polovině 50. let se z ní stala známá herečka, každá dívka chtěla vypadat jako Grace Kelly.

Rainier III. pochází ze starého rodu Grimaldiů. Na trůn se dostal v roce 1949 po svém dědečkovi. Byl velký milovník zvířat - vlastnil malou zoologickou zahradu. Choval tak hrocha, nosorožce, slona či velbloudy.

Rainier a Grace se setkali v dubnu 1955 v Monaku a byli si vzájemně velmi sympatičtí. Začali si psát dopisy, ve kterých se poznávali. V prosinci 1955 odjel Rainier do New Yorku, kde se spolu podruhé setkali. Krátce nato oznámili své zasnoubení. V roce 1956 se vzali a z herečky Grace Kellyové se stala monacká kněžna Grace.

Hodnocení
Když jsem se dozvěděla, že nakladatelství Metafora bude vydávat další knihu ze životopisné série a že bude o Grace, věděla jsem, že bych si ji chtěla přečíst. Přiznám se, že jsem dosud netušila, jaká Grace byla. Ano, věděla jsem, že byla herečka a že si vzala Rainiera III., ale to bylo vše.

Kniha mi otevřela oči a od této chvíle už o ní budu znát nejen základní údaje. Příběh je vzpomínáním Rainiera a jejich tří dětí na velmi zajímavou ženu, která byla nejen herečka, ale i matka, manželka a kněžna. Příběh je nejen o ní, ale i o životě v Monaku, jeho historie. Příběh je také o Rainierovi, Caroline, Albertovi a Stephanii. Je to neuvěřitelný příběh plný lásky, štěstí, humoru a soudržnosti, ale také smutku a pocitu prázdnoty...

Grace pochází z rodiny, jejíž kořeny jsou v Irsku. V jejich rodině bylo několik herců, talent zdědila hlavně po svém strýci. Začala nejdříve s divadlem, pak modelingem a nakonec se z ní stala velmi úspěšná herečka. Navíc byla velmi krásná a kdyby se nevdala, určitě by ve své kariéře slibně pokračovala.

Ale nestalo se tak. Cesty života jsou nevyzpytatelné a ona se potkala s mužem svých snů - s knížetem malého Monaka Rainierem III. Udělali tehdy na sebe velký dojem a jak už to většinou bývá, zamilovali se do sebe a vzali se a byla to velká svatba, skoro jako z pohádky. Grace i Rainier se velmi milovali. Spojovala je nejen láska, ale i stejný smysl pro humor a lidskost. Lidé je měli velice rádi. Pracovali spolu jako tým, ona ho doprovázela na akce, kde měl být on a naopak a spolu tak vybudovali Monako do podoby, jak ho známe dnes.

Během čtení mi byla celá knížecí rodina sympatická a měla jsem pocit, jako kdybych do rodiny Grimaldiů patřila a znala je celý život. Byli mi hodně blízcí a Gracina tragická smrt byla smutná a nešťastná. Přesto se však rodina semknula ještě více a vzájemně se podporovali.

Kniha je psána chronologicky, Jeffrey Robinson postupně zpovídá všechny členy rodiny a objasňuje a vyrací mýty a nepravdy, které o rodině kolovaly. Dozvídáme se také o historii Monaka a jeho vývoji k modernímu státu.

Co mě občas zarazilo, bylo to, že některé věty se v knize objevovaly třeba dvakrát nebo třikrát, jako kdyby byla potřeba to znovu zdůraznit, i když to nebylo nutné. Přesto knize dávám plný počet bodů a doporučuji ji přečíst všem, kdo si chtějí přečíst nejen životopis kněžny Grace, ale mají rádi krásné příběhy.

O autorovi
Jeffrey Robinson je spisoavtel, novinář a scénarista. Napsal řadu knih, převážně biografie. Svůj čas dělí mezi New Yorkem a Londýnem a píše jak knihy, tak i scénáře.

Obálky
Tentokrát přináším jen dvě obálky z Goodreads, ale i obálky, které jsem objevila na Internetu. Za sebe můžu říct, že česká obálka je nejhezčí.

      
anglická I                          anglická II                        italská                             polská

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.