Podezřelý

AUTOR: Robert Crais
ORIGINÁL: Suspect (G. P. PUTNAM´S SONS, New York, 2013)
PŘEKLAD: Hana Sichingerová
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2014
POČET STRAN: 320
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace

Příběh Scotta a Maggie činí z téhle knihy víc než jen pouhou detektivku, je dojemnou sondou do psí duše, která nemůže nechat chladným žádného „pejskaře". Milovníci napínavých kriminálních příběhů si pak užijí nečekaných zvratů a – jak už to u Roberta Craise bývá - také ohromujícího rozuzlení. Padouši se totiž často skrývají právě tam, kde by je nikdo nehledal.

Něco málo o ději

Maggie je fena německého ovčáka, která je vycvičená na vyhledávání zbraní. Její poslední akce byla v Afghanistánu, ale stala se nehoda a její pán Pete byl smrtelně zraněn.

Scott je se svou partnerkou Stephanie na pravidelné objížďce. Bohužel ve špatnou dobu a na špatném místě. Dochází k přestřelce, kdy na zemi zůstávají ležet tři mrtví lidé - mezi nimi i Stephanie.

Maggie i Scott mají šrámy na duši a na těle. Proto tomu asi osud chtěl, aby se ti dva dali dohromady. On to bral nejdříve jako trest, protože si myslel, že ke psovi si nemůže utvořit takové pouto jako k člověku. Maggie ho brala jako někoho, koho by měla potěšit a splnit jeho přání. Nakonec se z nich stal pár, smečka, jak chcete toto partnerství označit.

Zbývá však jeden velký úkol, který musí Scott vyřešit - najít Stephaniiny vrahy. A nebude to vůbec jednoduché.

Hodnocení

Pokud o přechozím románu Zloději lidí říkám, že byl velmi dobrý, tak o Podezřelém musím říct, že se mi líbil mnohem, mnohem víc. Možná to bylo proto, že spojení zvířete a člověka v jeden tým byl opravdu skvělý kousek a Robert Crais je skvělý vypravěč.

Od začátku vás drží ve střehu - nejprve vás zavede do Afghánistánu, kde se seznamujeme s Petem a Maggie, kteří jsou na misi. Maggie hledá skrytou zbraň, už je blízko, ale netuší, že tato mise končí katastrofou - Pete zahyne, a Maggie, těžce postřelená, se od něho nechce hnout, chce ho chránit. Její věrnost jde až za hranice smrti. 

Scott James patří do losangelské policie řadu let. Se svou parťačkou Stephanie si rozumí. Jednou se ocitli na špatném místě ve špatný čas, došlo k přestřelce a Stephanie umírá. Scott je vážně zraněný, ale přežije. Přesto si přeje být mrtvý taky.

Poté, co se Maggie a Scott uzdraví, setkají se výcvikovém táboře K-9. Scott si Maggie hned všimne a ujímá se jí i přesto, že je Maggie nevhodná jako policejní pes.

Oba mají hodně společného - přišli o své partnery, jsou smutní a také zanevřeli na svět, a tak trochu očekávají, jak to s nimi bude dál. Můžu prozradit, že jejich vztah bude nádherný a oboustranný.

Ale kniha není jen o jejich vztahu a vzájemné důvěře, ale také o hledání Stephaniiných vrahů, protože od té doby, co ji zabili, má Scott noční můry a chce, aby skončili za mřížemi. Podaří se mu vypátrat a zjistit, kdo ji zabil?

Kniha se velmi dobře četla. Pokud to shrnu, tak jsem ji četla necelé tři dny a to je na mě opravdu velmi dobrý výkon. Není se čemu divit - stránky se obracely jedna za druhou úplně samy a ani jsem se nenadála a byl konec. Crais mě nenechal vydechnout, pořád se něco dělo, pořád byla nějaká akce a já si čtení vyloženě užívala.

Příběh je vyprávěn většinou z pohledu Scotta, ale pasáže, které byly viděny z pohledu Maggie, měly svoje kouzlo a byly opravdu věrohodné jako kdyby sám autor měl možnost nahlédnout do psí duše.

Kniha je prostě velmi krásná, má své kouzlo, které vás přiměje ji přečíst od začátku do konce bez dechu. Teprve na konci si vydechnete a zatoužíte po tom, aby příběh měl pokračování.

A pro fanoušky této dvojice má Robert Crais skvělou zprávu - následující kniha bude opět o Maggii a já se na ni těším už teď.

O autorovi

Robert Crais se proslavil zejména jako literární otec soukromého detektiva Elvise Colea. Jeho kariéra však nezačala u knih, ale u hollywoodského filmu, kde pracoval na scénářích seriálů, např. Miami Vice. Tři z jeho knih byly nominovány na Edgarovu cenu a v roce 2006 se stal držitelem ceny Ross MacDonald Literary Award. Podle jeho románu Rukojmí vznikl pak úspěšný film.

Obálky
Česká obálka je asi nejhezčí. Má krásnou jasně červenou barvu s rozzářeným městem v pozadí. Na druhé místo bych asi zařadila poslední obálku - sice nerozumím tomu, proč jsou na obálce psí stopy ve sněhu, když o sněhu v příběhu nebyla řeč.

      

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.