Karel Kryl - básník s kytarou

Karel Kryl. Patří už do jiné generace, přesto se pořád jeho jméno a písně čas od času objeví. Především to bývá v době jeho narození, tedy 12. dubna. Po Karlu Krylovi je pojmenována nejedna ulice. I v kroměřížské knihovně je pojmenována část knihovny - Koutek Karla Kryla. Vzniklo tak velice příjemné místo, kde se setkávají lidé, aby si zde odpočinuli, usedli či ulehli na sedací vaky a začetli se. Nejen do různých knih, ale třeba přímo do básní a písní kroměřížského rodáka Karla Kryla.

O Karlovi Krylovi bylo mnoho napsáno, ale pokud někdo nezná jeho život, chtěla bych vám ho připomenout a trochu i přiblížit.

Mládí

Narodil se 12. dubna 1944 v Kroměříži. Jeho otec i dědeček patřili k tiskařské rodině v Novém Jičíně. Ptáte se, jak se ocitli v Kroměříži? Poté, co byly Sudety v roce 1938 zabrány, odstěhovala se rodina Krylových právě do Kroměříže, kde děd Karel pokračoval ve svém podniku. V roce 1950 však komunisti podnik zlikvidovali, stroje byly odvezeny do šrotu a rodinu vystěhovali do suterénu domu v Ulici kapitána Jaroše. Tím skončilo jejich podnikání a Krylova rodina se v Kroměříži stala nežádoucí, přátelé se jim začali vyhýbat a Krylovi se nakonec odstěhovali zpět do Nového Jičína. Karel Kryl na rodnou Kroměříž zanevřel.

Vystudoval keramickou školu v Bechyni. Měl však problémy s učiteli a disciplínou, stává se z něho rebel, přesto na střední škole vznikají první básně a písně. V roce 1962 maturuje a začíná pracovat v teplické továrně. Zažívá tady jedny z nejkrásnějších let svého života, vystupuje na prvních koncertech. Tahle příjemná pohoda je ukončená povoláním na vojnu v roce 1963. Jestli měl problémy s autoritami na škole, měl je i na vojně. Jediným rozptýlením mu bylo divadlo, písničky a básně.

Po skončení vojny v roce 1965 se vrací do milovaných Teplic. I když hraje divadlo, táhne ho to úplně jinam. A tak se ocitá v Olomouci v hudební skupině The Bluesman jako výtvarník a textař. Skupina ale chce zpívat v anglickém jazyce, takže jejich spolupráce brzy skončila. (Přesto však v roce 1968 The Bluesman nahrála Krylovu píseň Nevidomá dívka, kterou nazpívala Hana Ulrychová. Tato píseň se tak stala první vydanou nahrávkou.)

Přišel rok 1967, Karel Kryl se vrátil zpět do Nového Jičína. A právě v tomto roce vznikají jeho nejznámější písně jako Anděl, Salome, Morituri te salutant nebo Veličenstvo Kat.  Tyto písničky daly základ jeho první gramofonové desce Bratříčku, zavírej vrátka.

Revoluční rok 1968 Kryla zastihuje v Praze, kde se snaží uchytit v Československé televizi, snaží se vystupovat v různých klubech, ale nemá moc velký úspěch. Změna nastává po srpnu a ke konci roku v pořadu Houpačka se jeho Bratříčku, zavírej vrátka ocitá na druhém místě. Docela velká změna, nemyslíte? Karel Kryl se stává oblíbenějším a právě tragická situace ve státě ho vyšvihla na vrchol a on je tak na vrcholu své slávy. Přesto zůstává ostražitý a v červnu se jeho skladby začínají prodávat pod pultem.

Exil
Ovzduší v ČSR by se dalo krájet a Kryl uvažuje o tom, že emigruje do zahraničí. Příležitost se naskytla v září, kdy odjel do Německa na písničkový festival. O dva týdny později zažádal o politický azyl a v Německu už zůstal dvacet let.

Život v Německu neměl zpočátku moc jednoduchý - nejen že přišel o přátele, ale i o své publikum a získat si nové ho stálo velké úsilí. Postupně si ho ale získává - zpívá nejen v Německu, ale i ve Švýcarsku a v Polsku, kde se stal velmi oblíbeným a populárním.

V Německu se také oženil - nejprve s Evou Sedlářovou. Jejich manželství však po dvou letech v roce 1975 zkrachovalo. Pak se seznámil s Marlen a tahle láska jim vydržela až do smrti.

V exilu pracuje ve Svobodné Evropě, nejprve jenom externě, později už jako zaměstnanec - v hudebních pořadech pouští exilové písničkáře, také koncertuje nejen v Evropě, ale i v Austrálii a v Americe.

Návrat

Přichází podzim 1989 a Kryl se vrací do Českoslovenka - zemřela mu maminka a on tak dostane jednodenní vízum, aby ji mohl pohřbít. V Československu zůstává, ale jeho život není zde tak růžový, jak si představoval. Jeho písně a slova se zdají být moc rýpavé, nikdo mu nevěří, že vztahy se Slovenskem jsou špatné a že Československo spěje k zániku. Když k tomu 1. ledna 1993 došlo, tráví víc času na Slovensku; Češi se od něj odvrátili. Znovu uvažuje o odchodu, ale Českou republiku nedokáže opustit. Je rozčarovaný, že mu lidé nechtějí rozumět.

V této rozčarované náladě náhle umírá. Stalo se tak 3. března 1994 v Mnichově na těžký infarkt. Pohřeb se konal v Praze, ale mnoho lidí se do kostela nedostalo - přišlo jich na čtyři tisíce.

Zdroje: wikipedia, Klub Karla Kryla, Česká televize