Stránky

pondělí 21. října 2013

Vlk samotář

AUTOR: Jodi Picoultová
ORIGINÁL: Lone Wolf (2012, Atria Books, New York)
PŘEKLAD: Ivana Nuhlíčková
NAKLADATELSTVÍ: Ikar
ROK: 2013
POČET STRAN: 416
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace:
Když vlk v divočině ví, že nadešel jeho čas, že už své smečce není k užitku, rozhodne se vytratit. Zachová si hrdost a zemře tak, jak žil. Lidé takové štěstí nemají. Luke Warren strávil celý život výzkumem života vlků, dokonce s nimi nějakou dobu i žil – rozumí jim lépe než vlastní rodině. Když po vážné dopravní nehodě upadne do komatu, musí o jeho osudu rozhodnout Edward a Cara, jeho již dospělé děti, kteří jsou tak nuceni se znovu konfrontovat s mužem, kvůli němuž Edward utekl z domova – ale který stále zůstává jejich otcem.

Něco málo o ději
Luke Warren je muž, který žil s vlky. Doslova a do písmene - žije s nimi, jí s nimi, spí mezi nimi - prostě se stal členem jejich rodiny - vlci ho přijali mezi sebe. Svému životu s vlky však obětoval rodinný život - opustil svou ženu a dvě děti.

Edward, Lukův syn, se rozhodl, že z domu také odejde a rozjel se do Bangkoku a Cara mu pak vyčítala to, že se rodiče nakonec rozvedli. Později i ona odešla od matky, protože se nemohla dívat na to, jak se podruhé vdala, měla další děti, a odstěhovala se k otci. Otec jí naučil mnoha věcem - poznávat přírodu, seznámit se s vlčí smečkou, kdo je kdo ve vlčí hierarchii.

Tenhle život by mohl fungovat i nadále, nebýt autonehody, po které se Luke dostal do hlubokého kómatu. Edward se vrací z Thajska, aby spolu se sestrou rozhodl o otcově osudu.

Hodnocení
Nejnovější kniha od Jodi Picoult mě zaujala nejprve svou obálkou a názvem. A když jsem zjistila, že to bude velmi zajímavý příběh, kniha byla moje. Jen jsem doufala, že mě nezklame. A nezklamala. Za sebe můžu říct, že tento román byl opravdu dramatický, napínavý a velice čtivý od začátku do konce.

Bylo to způsobené snad vším, co se v knize objevilo. Především to, že knihu vypráví všechny hlavní postavy. Střídají se a všechny svůj příběh vypráví v ich-formě, což knihu velmi oživilo a dodalo jí na napínavosti.

Cara, Edward i Georgie vzpomínají na Lukův život, vracejí se v myšlenkách zpátky do minulosti, vypráví, jak byl život s Lukem těžký. I Luke má v románě své místo - jeho životní láskou byli vlci, kterým zasvětil celý svůj život a neváhal svůj rodinný život vyměnit za život s vlky.

"Kdykoli se od té doby vydali vlci na lov, přinesli mi něco k jídlu. Občas to bylo oválené nebo pomočené. Po lovu se zdržovali poblíž nebo mi dovolili, abych šel s nimi; potom náhle zmizeli. Občas jsem zavyl, a pokud byli v doslechu, odpověděli. Cestou zpátky vyli oni. Ten zvuk mi dokázal podlomit nohy. Bylo to jako telefonát od někoho, koho máter rádi a kdo podstoupil něco nebezpečného. Jako by mi sdělovali: jsme zpátky, jsme v pořádku, víme o tobě.

Uvědomil jsem si, že mám novou rodinu."

V ukázce je řečeno vše, jaké měl pocity, když trávil svůj čas mezi nimi. Neuvědomoval si ale, že tím ublížil své rodině.

Cara je sedmnáctiletá dívka, v jistém ohledu lehce nevyrovnaná. Pohybuje se mezi svým otcem, kterého miluje a mezi bratrem, kterého také miluje, ale současně nenávidí za to, že se rodiče kvůli němu rozvedli. Jejich vztah je hodně napjatý.

Edwardovi je dvacet čtyři a už šest let žije v Bangkoku a živí se tam jako učitel angličtiny. Když mu matka zavolá ohledně otcovi nehody, neváhá a letí domů, aby podpořil svou rodinu. Snaží se chovat rozumně a dospěle, ale Edwardovi jsem moc nevěřila a někdy jsem si přála, aby odjel zpátky do Thajska.

Ale to by pak nevznikl tento nádherný román plný lásky k vlkům, k přírodě. A je tu i stmelení rodiny, i když se to tak na první pohled nezdá.

Důležitým tématem v knize je také dárcovství orgánů - dosti závažné téma, které již autorka použila v knize Je to i můj život a tentokrát se k němu vrátila a více ho rozvedla.

Možná se vám může zdát, že jsem prozradila hodně, ale pokud si pozorně pročtete anotaci na přebalu knihy, dozvíte se, že si autorka díky kontroverzním tématům získala čtenářskou přízeň. Touhle knihou si dokonale získala i mou čtenářskou přízeň. Ke konci knihy jsem potřebovala papírové kapesníky a to i přesto, že jsem si říkala, že to zvládnu bez slz. Je to hodně emotivní příběh, ale jak říká Luke Warren: Víš, v hlavě máš sklenici vody, to je dávka slz na celý život. Pokud je vyplýtváš na nesmysly, nebudeš moct plakat, až to budeš skutečně potřebovat.

A kdo by si knihu měl přečíst? Všichni. Všichni, kteří mají rádi krásné příběhy.

O autorce
Jodi Picoultová napsala 19 románů (do češtiny bylo přeloženo 6 knih), byla oceněna několika významnými oceněními. S manželem a třemi dětmi žije v New Hampshire.

Obálky
V souboji obálek jednoznačně vyhrává první obálka, protože asi nejvíce odpovídá ději. Obálka, která mě docela pobavila, byla z Řecka - bílý vlk na červené posteli? Ale jak se říká, není důležitý obal, ale obsah.

      
                                                             anglické obálky


                                                                     
                                  polská                              řecká

Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Ikar za poskytnutí recenzního výtisku.

2 komentáře:

  1. Krásná recenze, krásné obálky a nejspíš také krásná kniha!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Kniha byla opravdu moc krásná a velice dobře se četla.

      Vymazat