Rozhovor s...Klára Janečková

Se spisovatelkou Klárou Janečkovou jsem se potkala v kroměřížské knihovně na kurzu tvůrčího psaní. Již na první pohled na mě zapůsobila svou křehkostí, když to tak napíšu - byla mi velmi sympatická, milá a ochotná poradit každému začínajícímu i budoucímu spisovateli.

Životopis v kostce:

Klára Janečková se narodila v roce 1979 a vyrůstala ve Chvalčově u Bystřice pod Hostýnem. Její první historický román vyšel v roce 2002 a jmenuje se Ďábelská tvář. Další knihy na sebe nedaly dlouho čekat. Celkem napsala osm knih, v roce 2003 byla Ďábelská tvář oceněna "Prvotinou roku 2002".

Klára Janečková vystudovala psychologii, které se plně věnuje ve školství. Od roku 2010  vede rozvojové skupiny, skupiny zaměřené na změnu chování, semináře pro žáky devátých tříd, individuální sezení. Pravidelně se účastní v rámci projektu "Česko čte dětem" čtení dětem v nemocnicích v Kroměříži.

Celý životopis, knihy, ale i fotografie najdete na stránkách Kláry Janečkové.


Většina z nás měla v dětství nějakou milovanou knížku. Mohla byste mi prozradit, jestli jste ji také měla a jestli se k ní ráda vracíte?

V dětství jsem měla ráda jeden dívčí román o mladé dívce (Podej mi ruku, Radko), se kterou jsem se identifikovala. Ale nyní se k němu nevracím. Kniha, ke které se vracím, je kniha Dáma z Toweru. Příběh Anny Boleynové, druhé ženy Jindřicha VIII. Začíná v době, kdy Anna čeká v Toweru na smrt. Tuto knihu čtu v období, kdy je mi těžko. Vždy po ní sáhnu a hledám v ní sílu. Vrátila jsem se k ní celkem pětkrát a vždy mi pomohla těžkým obdobím proplout. Kniha je už bez obalu, potrhaná, procestovala se mnou půlku světa, ale nedám na ni dopustit :-)

Jste známá česká autorka, ale vaše spisovatelské schopnosti určitě nezačaly prvním románem. Pamatujete se ještě na svoji úplně první povídku či báseň, kterou jste napsala? 

Zcela první práce byla pohádka „O Koblížkovi“. Tu jsem celou přepracovala. To mi bylo tak sedm či osm let. V deseti jsem napsala první povídku. Byla o chlapci, který přežil pád letadla a adoptovali jej nějací lidé. Až vyrostl, našel svou skutečnou rodinu, která pád také přežila. Chlapec se po tragédii prostě ztratil a nikdo nevěděl, kde a s kým žije. Básně jsem psala velmi málo.

Máte během psaní nějaký rituál, který dodržujete?

Vždy si zapálím svíčku, někdy několik. Mám tři kočky, obyčejné tulačky, které jsem si vzala z útulku. Ty jsou vždy kolem mne. Takové múzy. Ke psaní nechybí obří hrnek čaje, bylinkového či zeleného, někdy celá konvice. Potřebuji klid. Což je někdy problém. Nejlépe se mi píše ráno, brzy ráno, když končí noc. Jakoby s úsvitem nepřišel pouze nový den, ale i nový příběh a nová inspirace. 

Kde hledáte inspiraci pro své knihy?

Všude. V mé práci, v cestování, během četby, sledování filmů apod. Každý den je inspirací. Setkávám se s lidmi a jsem velmi vnímavá. Sleduji jejich příběhy, emoce, reakce – učím se a učím. Nikdy nevím, kdy mne někdo jedinečný potká, kdy mne osloví, kdy vznikne nový příběh. Nejvíce mne inspiruje cestování. Naplňuje a přitom dává podněty pro další tvorbu.

Máte oblíbeného spisovatele?

Jednoznačně Erich Maria Remarque, jeho knihy si servíruji coby odměnu, vždy jednu ročně.

Měla jste nebo máte velký spisovatelský vzor?

To jsem nikdy neměla a nemám. Mám ráda historii a obdivuji autorky píšící historické romány. Nyní má můj velký obdiv spisovatelka Sharon Kay Penmanová – za úžasné ságy z období Anglie 12. a 13. století. Skutečná fakta a události. S tou usínám. Její tlusté obří knihy čtu místo sledování televize.

Někdo má rád detektivky, červenou knihovnu nebo společenské romány. Který žánr ráda čtete?

Historické knihy, ale ne červenou knihovnu, ale skutečné příběhy. Potom mám ráda knihy inspirované skutečnou událostí.

A kterou knihu máte teď na nočním stolku?

Nyní čtu kvůli práci knihu „Nová cesta k léčbě šikany“, ale tu vždy před spánkem střídá kniha „A všichni svatí spali II“ od autorky, kterou jsem již jmenovala (Sharon Kay Penmanová).

Na závěr bych se vás chtěla zeptat, jakým způsobem relaxujete po těžkém pracovním dni?

Mám ráda dokumenty, ale i dobrý film. Nejsem na komedie, spíše nějaké drama. A pak ta kniha. A když jsem opravdu hodně unavená, pak příroda. Vezmu psa a vyrazím do lesa, k přehradě, do parku. Jednou za čas vyrazím na shopping a udělám si radost, vždy si koupím i knihu. Pak zpytuji svědomí (kolik jsem utratila) a vrhám se do další práce :-).

Moc děkuji za rozhovor.