Vzdálenost mezi mnou a třešní

AUTOR: Paola Peretti
ORIGINÁL: La distanza tra me e il ciliegio (Mondadori Libri, 2018, Milán)
PŘEKLAD: Monika Červenková
NAKLADATELSTVÍ: Slovart
ROK: 2019
POČET STRAN: 192
ZDROJ: knihovna

Anotace

Devítiletá Mafalda je velmi zvídavá, má ráda příběhy a hudbu, chodí do školy, kde ji kromě rodičů příležitostně vyzvedává i její věrný šedohnědý kocour Optimus Turcaret, ale od svých vrstevníků se přece jenom liší. Její jinakost se ukrývá za jejími tlustými brýlemi – trpí totiž vzácnou oční chorobou, kvůli které postupně přichází o zrak. Mafalda kontroluje rychlost, s jakou její nemoc postupuje, podle toho, z jaké vzdálenosti je schopná vidět svoji milovanou třešeň, která roste u školy. Děsí se dne, kdy ji kompletně zahalí tma, a do svého diáře si zapisuje seznam věcí, „na kterých jí hrozně moc záleží a které už nebude moct dělat“. Když s hrůzou vyslechne rozhovor, ve kterém se její rodiče baví o stěhování, rozhodne se, že bude po vzoru hrdiny Cosima ze své nejoblíbenější knihy Baron na stromě, žít v koruně stromu, a začne plánovat útěk na školní třešeň.

V jejím životě zaujímají důležité místo především dva lidé – Filippo, problémový hyperaktivní chlapec, který se baví pouze s ní, a Estella, školnice, která jí jako jediná říká vždycky pravdu, byť občas nemilosrdnou, a dává jí spoustu rad do života. Právě díky nim začne Mafalda postupem času chápat důležité moudro, které je obsažené i v jejím milovaném Malém princi, totiž že ty nejdůležitější věci v životě nejsou vidět očima.

Hodnocení

Na začátku každé recenze píši o tom, jak mě zaujala anotace anebo obálka. Tentokrát se k nim přidal i zajímavý název. Pokud se chcete dozvědět, jak to s tou třešní je, neváhejte. Příběh vás dozajista uhrane.

Devítiletá Mafalda by mohla být úplně normální holka, ale není. Diagnostikovali jí vzácné oční onemocnění - Stargardtovu chorobu. To znamená, že člověk postižený touto nemocí postupně přichází o zrak. Mafalda moc veselých vyhlídek nemá a uzavírá se do sebe. Naštěstí je tu školní uklízečka Estella z Rumunska, která se s Mafaldou hodně spřátelí. Na rozdíl od ostatních ji nelituje, ale říká jí pravdu za každou cenu, a pak je tu také Filippo, kluk, který ve své třídě platí za raubíře. I on má svou nemoc, která se jmenuje ADHD. Přesto je k Mafaldě přátelský a hodně ji podporuje.

Mafalda má ráda jednu knížku, ze které ji vždycky čítával táta. Jmenuje se Baron na stromě. Hlavní hrdina Cosimus se odstěhuje na strom a už z něj nikdy neslezl. Mafalda to chce taky tak udělat - vylézt na třešeň u školy a zůstat tam.

Příběh je velmi dojímavý a věřím, že někomu ukápne i slza. To se stalo i mně. Málokdy mě rozhodí kniha pro děti, ale stalo se a ještě než kniha vůbec skončila, poslední čtvrtinu jsem probrečela. Je to velmi citlivě napsaný příběh o tom, že když člověk oslepne, ztratí hodně věcí, ale zase na druhou stranu získá další věci.

Mafalda viděla svět svýma dětskýma očima. Je hloubavější a přemýšlivější než děti v jejím věku. Byla předčasně mentálně vyspělá, ale přesto některé dospělé věci si mylně vysvětlovala po svém.

Autorka do knihy vložila samu sebe. Choroba, kterou trpí její hrdinka, má i ona sama. A tak se rozhodla podělit se o své zkušenosti, trápení i radosti s ostatními lidmi.

Kniha je určená dětem, ale své čtenáře si jistě najde i mezi dospělými. Tak nějak v koutku duše jsem doufala, že se Mafalda uzdraví, ale nestalo se tak. Přesto kniha není moc depresivní, jak může z mého článku vyplynout. Je o rodině, důležitých seznamech toho, co bychom si chtěli nebo měli splnit, o přátelství i o smrti.

Vzdálenost mezi mnou a třešní byla knihou, která se bude právem řadit k těm top titulům, jaké jsem kdy přečetla.

Obálky

Obálky se většinou držely originální verze, stejně jako česká. Přesto však se objevily i jiné obálky, které, ruku na srdce, jsou opravdu moc hezké.

    

O autorce

Paola Peretti je Italka, narodila se v provincii Verona, kde dodnes žije. Vystudovala literaturu a filosofii a v roce 2011 i nakladatelství a žurnalistiku. V letech 2015 až 2016 navštěvovala Palomar School tvůrčího psaní v Rovigu. Během studia a po studiích pracovala jako číšnice, barmanka, chůva a učitelka a psala články pro místní noviny. Před patnácti lety zjistila, že je postižena vzácnou genetickou nemocí zvanou Stargardtova choroba, která způsobuje progresivní ztrátu zraku a nakonec slepotu. Dosud pro tuto nemoc neexistuje žádný lék. V současné době vyučuje italštinu pro děti přistěhovalců ze Senegalu, Nigérie, Číny, Rumunska, Indie, Pákistánu, Brazílie, Moldavska a Ruska.

Vzdálenost mezi mnou a třešní je její první román.