ORIGINÁL: Home Fire (Bloomsbury Circus, Londýn, 2017)
PŘEKLAD: Tereza Marková VláškováNAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2020
POČET STRAN: 240
ZDROJ: vlastní
Anotace
Isma je volná. Vyrostla v Londýně a po matčině smrti se roky starala o mladší sourozence, dvojčata Aneeku a Parvaize. Nyní přijala pozvání své profesorky do Ameriky, kde si konečně může splnit sen, který na dlouhou dobu odložila. Nedokáže se ale přestat strachovat o svou krásnou a tvrdohlavou sestru Aneeku, která studuje práva v Londýně, ani o bratra Parvaize, jenž se zničehonic rozhodl dokázat, že je právoplatným synem svého otce, džihádisty, kterého ovšem nikdy nepoznal. Parvaiz se dostal až do Sýrie a své nešťastné sestry nechal daleko za sebou. Co pro něj mohou udělat? Co by měly udělat? Vypovídá bratrovo rozhodnutí také něco o jejich vlastních životech?
Hodnocení
Při pořizování knihy jsem netušila, co bude v sobě titul skrývat. Anotaci jsem sice četla, ale příběh byl jiný, než jsem čekala.
Sourozenci Paschovi se narodili a vyrostli ve Velké Británii. Jejich rodiče byli přistěhovalci z Pákistánu. A i když jejich dětí mají muslimské kořeny, považují se za britské občany. Jako Damoklův meče však nad nimi visí otcův útěk k džihádistům.
Hlavních vypravěčů je několik a celá kniha je věnována právě těmto postavám. První z nich je Isma, nejstarší ze sourozenců. Je hodně konzervativní a dalo by se říci, že lpí na tradicích, ale zároveň se snaží splynout s okolím. Odjíždí na studia do Států a doma nechává bratra a sestru, Parvaize a Aneeku. Parvaiz se rozhodl jít v otcových šlépějích i napříč tomu, že s tím jeho sestry nesouhlasí. Jeho představy o tom, co dělal jeho otec, se postupně rozplývají. Aneeka, jeho dvojče, je z odchodu bratra do Sýrie nešťastná. Ač má spoustu přátel, cítí se sama. Možná, a nejen pro to, se sblížila s Eamonnem, mladým rozervaným mužem a zároveň synem britského ministra vnitra Karamata Lonea, původem taktéž z Pákistánu.
I přesto, že je vypravěčem pokaždé někdo jiný, dějová linka si zachovala svoji kontinuitu. Avšak tím, že čtenář opouštěl danou postavu v nejlepším, nemohl si k nim vytvořit vazbu a blíže ji poznat.
Psychologický román o kořenech, přistěhovalectví a především o rodině není jednoduché čtení. Musíte přemýšlet o tom, jestli je důležitá spravedlnost a měřit všem stejně nebo spoléhat na vlastní rozum a zachovat se lidsky. Při čtení jsem se přistihla, že nevím, na kterou stranu se přiklonit - soucítit s mladým džihádistou a jeho rodinou nebo stát na straně zákonů a sympatizovat s ministrem vnitra?
Nejtěžší část kniha patřila Parvaizovi a Karamatovi. Nečetly se snadno. A nutno podotknout, že autorka tyto dvě postavy ztvárnila velice působivě, člověku až mrazilo při pomyšlení, že se takové věci neustále dějí.
Autorka v doslovu knihy zmiňuje, že se nechala inspirovat divadelní hrou Antigonou, kterou napsal řecký dramatik Sofokles. Pokud máte rádi knihy převyprávěné nebo napsané na motivy jiných her, jistě Teplo domova uvítáte.
Vlastně ale nevím, jak mám tuto knihu hodnotit. Přesto však ji asi doporučím. Titul nebude pro všechny čtenáře, řekla bych, že bude spíše pro ty, kteří potřebují náročnou a psychologickou literaturu, která se zabývá jedním z palčivých problémů dnešní doby.
Z obálek jsem rozpačitá a moc jim nerozumím. Ani jedna, podle mě, nevyjadřuje příběh. Nebo v nich žádné poselství nevidím.
O autorce
Kamila Shamsie pochází z pákistánského Karáčí a vystudovala tvůrčí psaní v New Yorku. Píše recenze a sloupky například pro deník The Guardian. Je autorkou sedmi románů, jež byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. V češtině jí vyšla kniha Vypálené stíny (2010). Za román Teplo domova (2017) získala roku 2018 literární ocenění Women’s Prize for Fiction a roku 2017 byla kniha nominována na Man Bookerovu cenu. Kromě toho se stala knihou roku několika významných deníků jako například The Telegraph, The Guardian, The New York Times a dalších. Zdroj: Host
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat