Stránky

úterý 28. července 2020

Moje super (ne)realita

AUTOR: Claire Frost
ORIGINÁL: Living My Best Li(f)e (Simon & Schuster, Londýn, 2019)
PŘEKLAD: Dagmar Kalová
NAKLADATELSTVÍ: Grada - Cosmopolis
ROK: 2020
POČET STRAN: 328
ZDROJ: vlastní







Anotace
Bell se horko těžko vzpamatovává z rozchodu s dlouholetým partnerem. Na prahu čtyřicítky si po desetiletém vztahu neumí budoucnost bez Colina představit, cítí se sama, bojí se, že si s novou situací neporadí. Po večerech pospává před televizí a na Instagramu sleduje pohádkový život jiných.  Po čase si Bell dodá odvahy, zavítá do místního komunitního centra a přihlásí se do kurzu fotografování. Ukáže se, že někteří účastníci si od kurzu kromě znalostí slibují ještě něco – doufají, že zde najdou přátele, protože ve svém okolí nikoho blízkého nemají. Bell je snad z nejhoršího venku. . A právě tehdy v komunitním centru potká svou oblíbenou instagramovou hvězdu Millie…Millie je dítě štěstěny. Od života dostala všechno, po čem lidé obvykle touží. Je mladá a krásná, má roztomilého pětiletého syna, spoustu přátel, obléká se do nejlepších značek, může si dovolit luxusní dovolené… Vede prostě nádherný, bezstarostný život, tím si je Bell jistá – vždyť hltá všechny její příspěvky na Instagramu. Ale je to skutečně tak? Je Milliina realita opravdu tak super, jak Bell usuzuje z příspěvků na sociálních sítích? Nebo mají obě ženy společného víc, než se zdá?


Hodnocení
Pokud hledáte nějakou odpočinkovou literaturu a nebudete vědět, po jaké knize sáhnout, titul anglické autorky Claire Frost bude příjemnou volbou.

Vypravěčkami jsou Bell a Millie. Bell je třicet devět let, pracuje v módní firmě, je čerstvě po rozchodu s Colinem, se kterým žila deset let, naštěstí bezdětná. Millie je dvacet devět, rozvedená, maminka pětiletého klučiny Wolfa. Obě se potkaly v místním komunitním centru. Wolf se tam učit plavat a Bell zase fotografovat. Obě ženy si byly vzájemně sympatické a na základě smutných vztahů se spřátelily.

Ač se autorka snažila, obě hlavní postavy mě nějak neohromily. Sice nebyly tuctové, ale také byly až moc obyčejné bez nějaké jiskry. Jediné, co na nich bylo zajímavé, byl jejich koníček a práce. Bell díky kurzu fotografování a svým schopnostem dostala v práci nabídku, která se neodmítá. Millie je úspěšná instagramerka. Je známá jako mamablogerka a její fotky sklízejí úspěchy. Jenže to, že na fotce nejsou vidět rozházené hračky, neznamená, že tam nejsou vůbec. Moc dobře to znám a většina influencerů taktéž. Instagram, Facebook není až tak úplná pravda. Většinou si skutečnost upravíme několika filtry, než fotku nebo příspěvek pošleme do světa.

Přišlo mi, že ostatní instagrameři okolo Millie jsou povrchní a snobští. Obě však, jak Bell, tak Millie potřebují kolem sebe přátele z masa a kostí. A to v komunitním centru obě naleznou, tam se scházejí lidé, kteří neřeší novinky z módního průmyslu, ale zajímají se o normální věci.

Nejzajímavěji a hodně nápaditě autorka popsala záchranu komunitního centra. Tolik námětů a inspirace, to se jen tak nevidí. Takový festival bych si nenechala ujít ani já. Další skvěle napsanou scénou byly narozeniny Bell. Přiznám se, že jsem uronila i slzu.

Poselství knihy? Především přátelství a skutečný život, který je k nezaplacení a nenahradí ho žádné fotky ani sociální sítě. Moje super (ne)realita je příběh z obyčejného života těch, které byste mohli potkat ve vašem sousedství či v práci. 

A i když se kniha skvěle četla, a čtenářky si u titulu odpočinou, bude patřit do škatulky děl, které jednou přečtete a založíte nadobro do poličky. Nebyla ničím zvláštní, jen volně plynoucí děj bez velkých zvratů, přesto s příjemným stylem vypravování. Na léto úplně ideální záležitost.


Obálky
Moc obálek tedy není, jen jedna.

O autorce
Claire Frost vyrostla v Manchesteru jako prostřední ze tří sester. Protože se vždycky chtěla věnovat psaní, začala po absolvování klasických studí na Univerzitě v Bristolu pracovat pro různé časopisy. Posledních deset let působí jako asistentka šéfredaktora v The Sun on Sunday v rubrice Fabulous a mimo jiné zde má na starosti knižní recenze. Většinou ji najdete u pracovního stolu pod hromadou knih, které čekají, až si je přečte.


Děkuji nakladatelství Grada - Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře:

Okomentovat